close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
NEŽ ZAČNETE S PROHLÉDNUTÍM A KOMENTOVÁNÍ MÉHO BLOGU !!!ZDE PŘEČÍST!!!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Smrtka a Temná hrozba z minulosti 59.část

7. června 2019 v 22:39 | Safira |  Smrtka a Temná hrozba z minulosti
_______________________________________________________________________________________

Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________



Trn se z napjatosti sednul. Celý se klepal. Stejně jako Safira. Už se neudržela na nohou a sedla si také.

Trn: Kdo ti to řekl? Lancius?

Safira přikývla na souhlas.

Trn: Ale...proč?

Safira: Je to můj osud...ale...v budoucnu se vrátím. Nikdo to neví. Krom teda tebe. Ty jsi jediný, komu to teď říkám.
Noregon i Dranzera zemřou semnou...já vím. Nejsme z toho vůbec nadšené, ale je to nevyhnutelné...a ty...nebudeš žít věčně!!!

Trn už to částečně chápal, ale nechce se s tím moc smířit. Safira také ne. Osud je osud. Nedá se mu vyhnout, ať se kdokoliv bude snažit sebevíc. Navíc je pravda, že Trn nebude žít věčně. Draci se sice dožijí vysokého věku, ale...je obyčejný drak, který se nedožije déle jak 100 nebo 150 let. Safira je nesmrtelná díky Noregonovi, který zatím neukázal náznak stárnutí.

Trn:...já...nevím co na to říct.

Safira i Trn dlouho mlčeli. Nikdo nic nechtěl říkat. Safira přemýšlela, než něco konečně řekla.

Safira:... existuje jedna cesta k nesmrtelnosti...kámen mudrců...

Trn: Cože? Já myslel, že zmizely navždy! Že je Gregon tenkrát zlikvidoval všechny!

Safira: Není to pravda...našly se...a jsou pod mou ochranou v zámku. Nikdo tohle neví a nesmí vědět. Ale není jich mnoho...jenom pár kusů. Mohla bych ti jeden dát...ale...musíš se s tím smířit, že nestárneš...nikdy. Dokud se sám nezabiješ nebo dokud tebe někdo nezabije. Nesmrtelnost je pouze to, že nikdy nestárneš. Budeš žít věčně...je to částečně i prokletí. Všichni kolem tebe stárnou a bolí to. Bolí to, když vidíš ostatní stárnout a nikdy sebe.

Nikdo chvíli nic neříkal. Trn vstal a šel před Safirou. Nedívala se mu do obličeje.

Trn: Nemám nikoho...jsem sám. Rodiče mi umřeli, když jsem byl dráče a byl jsem tenkrát na všechno sám. Nemám co a koho ztratit. Radši budu s tebou žít věčně, než bez tebe. Safi...nechci to dál před tebou skrývat. Miluji tě.

Safira v jednu chvíli nevěděla, co má dělat. Místo toho Trna objala, aby o tom konečně přestala přemýšlet. Pro Trna to bylo jasné znamení. Oba šli do pokoje a užívali si jeden druhého. Safira se ještě ozvala Noregonovi v mysli, že se vrátí až ráno. Noregon byl udivený, ale jenom se jemně usmál a nechal je. Věděl, že se vrátí. Jenom ho mrzelo, že si s Norou nic neužil...přemýšlel o tom několik hodin, než ho chytil spánek.

Safira: Taky tě miluju, Trne.



Safira se ráno vzbudila úplně mimo a ve tmě. Rozhlédla se očima v okolí a všimla si, že leží vedle Trna, který si spokojeně vrněl. Byla přikrytá jeho obrovským křídlem. Safira se pokoušela si vzpomenout na večer, ale moc si toho nepamatovala. Jedině co cítila, že je uvolněná jak už dlouho ne a zapomněla ten večer na všechny starosti. Nejradši odejít nechtěla, ale musela. Trn se pomalu probíral, ani ho nebudila nebo tak něco. Asi má slabé spaní. Koukala, že byl taky trochu mimo. Pořádně si zívnul a podíval se vedle sebe, kde leží Safira. Usmál se na ní.

Trn: Dobré ráno.

Safira: Dobré ráno.

Trn: Pamatuješ si něco ze včerejška?

Safira: Upřímně...moc ne...jako v mlze, ale spíš v příjemné mlze...

Trn se zasmál.

Trn: Tak to jsme na tom stejně! Já si toho moc taky nepamatuju. Ještě jsi akorát něco řekla...

Safira se zmateně dívala na Trna. Než jí to došlo, tak zčervenala jako rajče.

Trn: Naše tvrdá Safira změkla. Haha! To normálně nebýváš!

Safira se trochu nafoukla a převálcovala Trna dřív, než stačil něco udělat. On se jenom smál. Safira trochu vrčela.

Safira: Nejsem bezcitný robot! Navíc to co jsem asi řekla, jsem myslela vážně a víš to!

Trn se usmál a převalil naopak Safiru. Ona byla z toho trochu překvapená, ale nebránila se mu.

Trn: Asi? Slyšel jsem to moc dobře. Už jsi to dala najevo, když jsi mě chránila před Rubínem. Jenom jsi to nechtěla přiznat.

Safira: Sakra! Přestaň mě číst jako z knížky!

Trn: Jenom říkám, co je pravda. Nic víc.

Trn se hlavou třel o Safiry hlavu a vrněl u toho. Safira mu to obětovala a začala vrnět taky. Pak ale posmutněla. Trn se díval trochu udiveně na ni.

Trn: Copak je?

Safira: Nic...jenom...nejenže se tě musím za chvíli opustit na nějakou dobu...ale...jsi vážně pevně rozhodnutý? Myslím, kvůli té nesmrtelnosti.

Trn se lehce usmál.

Trn: Není v čem váhat. Říkal jsem ti to již včera. Nemám co a koho ztratit. Jsem sám. Tedy...už vlastně ne.

Safira se Trna usmála.

Safira: Ne. Už nejsi. Už dlouho ne.

Trn pomalu vstal od Safiry, protože už pomalu musela jít. Pak ho něco ještě napadlo.

Trn: Jak to chceš vůbec udělat? Myslím, přinést mi ten kámen?

Safira vstala a přemýšlela.

Safira: Pošlu ti Azurona. Mého nového asistenta. Je to Warder drak. Na Warder draky kameny mudrců nemají vliv, protože jsou sami nesmrtelné. Můžou mít sice mladý, ale moc jich není.

Trn: Dobře...takže s tím budu počítat.

Safira přikývla na souhlas. Ona vstala a šla pomalu z pokoje. Trn šel za ní. Oba věděli, že jejich společná chvíle je u konce. Nechtěli od sebe. Jenže jim nic jiného nezbylo. Oba dva šli k tunelu a zastavili před ním. Safira se k Trnovi otočila a koukali oba dva smutně, ale i trochu s nadějí.

Safira: Jak se chceš tady vůbec chránit? Sem může přijít kdokoliv...

Trn se usmál.

Trn: Sleduj.

Trn roztáhnul křídla a tunel během chvilky zarostl kořeny stromů a liány, které svítili jedovatě zeleně.

Trn: Jsou dost jedovaté. Dal jsem jim to kouzlem, takže sem jen tak nikdo nepůjde. Bude jim obsypaný celý tunel, takže to každého odradí sem chodit....budeš muset Azurona sem poslat portálem, jinak by se hned otrávil.

Safira byla udivená, že se Trn takhle naučil kouzlit s rostliny a částečně je využít pro svůj účel. Trn svítil a kořeny s liány pomalu mizely, aby mohla Safira projít. Naposledy se objali. Safira ho pustila a šla pomalu tunelem ven. S těžkým srdcem šla dál a ani se radši nerozhlédla za ním. Jinak by si to rozmyslela. Hned běžela a běžela, tak dlouho, dokud nebyla dostatečně daleko a tma. Proměnila se mezitím do člověka a udělala si ohnivou kouli, se kterou si svítila cestu. Po 10ti minutách viděla zapadlé dveře. Šla schody nahoru, zhasla kouli a otevřela je. Šla ven a zavřela je za sebou. Po té slyšela, jak tam trochu zakřupaly kořeny a liány. Trn asi cítil, že už je venku a tak celý tunel uzavřel. Dívala se, jestli jsou vážně uzavřeně. Řetěz hodila do trávy a nechala ho tam. V tu ránu cítila, že je někdo za ní. Zavrčelo to. Proběhlo to kolem Safiry a zastavilo se to před ní. Byl to Rubín.

Rubín: Co jsi tam dělala celou noc?

Safira se naštvaně nafoukla. Jak věděl, že je tady? Kdyby někoho cítila, tak by to hned poznala. Rubín, se učil docela dobře, co se týká krytí a aby ho nikdo jen tak nepoznal, když přichází. Takový byl ale vždycky. To si pamatovala moc dobře.

Safira: Potřebovala jsem být sama. Bylo toho na mě moc a myšlenky mě sem zavedly. Sem, k mému starému domovu.

Rubín nebyl spokojený s touhle odpovědí. Vrčel a začal i trochu syčet.

Rubín: Varuju tě...jestli tam dole je Trn, tak víš, co se stane s…

Safira po něm vyjela.

Safira: Nech mě už sakra na pokoji!!! Kdo by tam chodil?! Všechno je zničené!!! Vypadá to jenom jako velká Ruina! Jenom sál zůstal částečně celý!!! Jinak všechno ostatní je zničeno!! Stejně jako hlavní brány! Zasypané a zničené! Jenom tunel zůstal nepoškozený, který je zde!!!

Rubín: Hrrmmm...U tebe je to dost neobvyklé, že někde náhodou přenocuješ jinde, než u sebe. A zrovna v takové díře. Pche!

Safira: Není to poprvé, co jsem chtěla být sama! Každý potřebuje občas být trochu sám!

Rubín se tvářil dost temně a to tak celou dobu. Safira se od toho nenechala odradit. Ona mu viděla i pod masku. Dost jí i vadilo, že jí pronásleduje, i když s tím částečně počítala. Rubín si naštvaně zavrčel.

Rubín: Uvědom si, že jsi jenom má. Je to náš osud, abychom byli spolu, ale ty si to ještě nechceš přiznat! Na Trna zapomeň, je to jenom sobecký blbec, který tě tu nechal.

Safira: Nechal?! Nechal!!! Ty jsi ho vyhnal a málem jsi ho zabil!!! Ty ses zbláznil normálně a ať ti to konečně dojde!!! Nikdy nebudeme spolu!!! Slyšíš!!! Nikdy!!!

Rubín už jí chtěl seknout přední packou s drápy, z toho jak na něho řvala. Safira se ho nebála. Ani trochu. Jenom čekala.

Hlas: A dost!!!




VEŠKERÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTŮ A VYMYŠLENÝCH POSTAV!!!
JE TO VŠE MOJE PRÁCE A NE ZBYTEČNĚ JSEM SE S TÍM SNAŽILA!!

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama