_______________________________________________________________________________________
Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________
Kaiser předběhla Noregon a chtěla na ní zaútočit, ale než stačila něco udělat, tak Safira vstala a odhodila jí kouzlem na Noregona, který s ní padal ze schodů. Dranzera okamžitě vzlétla a sledovala, jak padali oba draci dolů. Ona se jenom zle smála. Běžela k balkónu, vyskočila a proměnila se do dračice. Dranzera jí následovala. Noregon zastavil pád. Vrčel zlosti. Kaiser se hned zvedla, za ním Noregon. Oba šli do pokoje a všimli si, že nikde není. Dranzera se spojila s Noregonem.
Dranzera: Pronásleduju jí! Poleť mým směrem.
Noregon s Kaiser vyskočili za sebou z balkónu a vzlétli. Noregon letěl podle Dranzery. Letěli co nejrychleji, jak mohli. Po chvilce zahlédli Safiru. Byla celá černá s červenými blány na křídlech, břichem i rohy. Noregon zaútočil plamennou koulí, ale netrefil se. Ona se tomu vyhla jako nic. Kaiser se vyděsila.
Kaiser: Co to děláš?! To jí chceš zabít?!
Noregon: Musím to udělat! Safira by to tak chtěla! Ona nechce, aby jí ovládla temná stránka! Musím na ní zaútočit a oslabit jí! Musíme do toho dát všechno!
Noregon zrychlil let a nechal Kaiser za sebou. Proměnil se do měsíční podoby a zaútočil vodním proudem tak rychle, jak jen mohl. Safira se vyhla, ale voda jí trefila pravé křídlo a kymácela se v letu. Dranzera se jí vrhla na obličej a kryla ho jenom. Řvala a snažila se Dranzeru sundat. Chtěla drápnout, ale Safira sama jí v tom bránila.
Safira: Jestli jim ublížíš, tak tě zabiju i semnou!!!
Zlá Safira: Tak to udělej!!!
Noregon se ze zadu na ní vrhnul a padal s ní volným pádem dolů, mezitím se pustila Dranzera. Bránila se ze všech sil, jak od Noregona, tak i sama v mysli. Na poslední chvíli jí Noregon pustil na zem na trávnatém poli. Kaiser toho měla plné zuby jenom sledovat. Než stačila Safira vstávat, tak se plnou váhou na ní vrhla Kaiser. Obličej jí držela na zemi a nepustila jí. Noregon přistál, proměnil se zpátky a držel Safiru s Kaiser, aby nemohla ublížit jiným a sobě. Dranzera letěla velkým kruhem nad nimi. Nechtěla se do boje zapojit.
Zlá Safira: Doprčic pusťte mě!!!
Noregon: Vypadni z její hlavy! Hned!
Zlá Safira: Hehe…! To nejde. Jak jsem řekla již Safiře...já jsem ona a ona je já. Temnota vládá v každém srdci...i v tom nejčistším!!!
Kaiser: To je sice pravda, ale proč nezačnete konečně pracovat společně!? Místo toho, abyste proti sobě bojovali neustále!
Zlá Safira: Cse...s ní spolupracovat je to poslední co chci! Safira by měla všechny zničit a ne se všemi se spojit! Ona trpí. Má strach z budoucnosti a je i sama nejistá, jestli to všechno zvládne! Kdyby všechny zničila, tak by měla konečně klid a mír! Neměla by věřit nikomu, ani vám!!!
Safira: Neposlouchejte jí!!! Ona lže!!!
Zlá Safira: Sama si to nepřiznáš!!! Stejně i to, že Trna miluješ! I tuhle věc si nepřiznáš!!!
Kaiser: A dost!
Kaiser začala svítit a vnikla do Safiry mysli, i přes její zábrany. Zahnala temnou Safiru tam, odkud přišla. Jenom se zle smála.
Zlá Safira: Myslíš si, že mě to zastaví??? Jednou se vrátím!
Kaiser: Ne...nevrátíš...
Kaiser uzamkla Safiry temnou stránku do koule v její mysli. Už se nedostane ven. Možná bude mluvit, ale už jí jen tak neovládne.
Zlá Safira: I když mě tu zavřeš...stejně budu existovat!
Kaiser odešla ze Safiry mysli a byla celá zadýchaná. Safira sebou cukala, ale již v normální podobě. Kaiser jí okamžitě pustila a ustoupila. Noregon už dávno Safiru pustil a stál vedle. Safira pomalu vstala a dívala se smutně ale i zahanbeně na oba. Oni se naopak starostlivě, ale i s úlevou dívali.
Safira: Omlouvám se...byla jsem slabá...je to strašná ostuda. Snažila jsem se, ale nemohla jsem se proti tomu ubránit...
Kaiser: Nic se nám nestalo. Uzavřela jsem jí v tvé mysli, aby už nemohla ven na vzduch.
Kaiser objevila novou schopnost. Byla za ní ráda. Má schopnost uzavřít duchy v mysli a držet je tam.
Safira: Ublížila jsem vám...místo toho, abych vám pomáhala, tak akorát dělám všem potíže...měla pravdu...ve všem, co říkala...
Noregon: Každý má slabé chvilky...to je normální. Ty se bohužel až moc trápíš. Nejenom za sebe, ale i za jiné. Chápu, že jsi ztratila blízké, ale nesmíš v těžkých chvílích povolit se těmi pocity.
Safira: Jenže já jsem slabá odjakživa!!!
Safira si dupla na místě zlosti a zoufalstvím. Noregon s Kaiser se báli, že se zase promění. Nestalo se naštěstí. Kaiser jí vážně uzavřela a už se neukáže.
Safira: Já se snažím, aby všichni žili v míru. Dělám všechno co je třeba! Nikdo mě za to neodměnil!!! Nikdy jsem nic nechtěla!!! Jenom, aby byli všichni spokojené!!! A co já?!? Já snad nemám právo žít si spokojený život?!? Nemám právo mít stejný život jako ostatní?!? Proč musím mít tolik povinností a dělat všem tady ochránce a patronem, když mě za to většina tvorů nesnáší!! Akorát mi bodají kudlu do zad, a co já dělám?!? Snažím se pořád, i když mě všichni bodají dál!!!
Safira to všechno vyřvala, jak jen mohla. Bylo jí to jedno, jestli jí všichni slyšeli. Noregon i Kaiser smutně koukali a chápali jí. V tom se Safira rozbrečela. Byla zoufalá a všechno už jí začalo vadit. Chtěla nejradši odejít a nic neřešit. Cítila se i tak Norerian? Proto si vzala život? Už jí víc chápala a nedivila se, že už chtěla pryč, mít klid a nic neřešit. Už se na ní i méně zlobila, ale i přesto by byla ráda, kdyby tu byla v těhlech těžkých časech. Kaiser se viděla sama sebe v Safiře. Přesně takhle i ona reagovala ve spoustu jiných situacích. V Magicalthia, V Dragon Sun ale i jako patronem Safiry.
Safira: Jděte domů...chci být na chvíli sama.
Noregon chtěl něco říct, ale Kaiser ho zarazila.
Kaiser: Necháme jí samotnou...potřebuje přemýšlet...
Noregon: Jsi si tím jistá?
Kaiser: Ano. Její temná stránka je uzavřena. Už jen tak nevyleze. Jsem si tím jistá.
Noregon přikývnul na souhlas. Oba odletěli i s Dranzerou, která všechno slyšela. Viděla, jak odlétají. Safira vzlétla a letěla do Dračího lesa (temného lesa), kde mohla být sama v klidu. Letěla nad lesem tak dlouho, dokud neobjevila větší díru, kam letěla a přistála. Poznala to místo. Bylo to tam, kde Trn s Rubínem bojovali. Ale i tak jí to přišlo neférové, protože Rubín je dračím jezdcem a měl větší sílu, než Trn. Věděl to a přesto...jeho žárlivost byla větší a málem Trna zabil. Všechno šlo nahoru...viděla ještě do teď ty obrazy. Kdyby Noregon s Kaiser nepřišli včas, tak by asi Rubína šla osobně zabít, aby ho pomstila…jenže…k čemu to? Vždyť jsou všichni dračí jezdce! Nejenom ona a Rubín, ale i Gaston s Avennou a spoustu dalších jezdců v Magicalthia. Jenže…kde se asi toulají? Co dělají? Od té doby, co Nora zemřela, tak se jakoby rozpustili. Neměli důvod zůstat i Safiry. Bylo jí to ale jedno. Moc ty dva neznala, ale i tak si teď říkala, co asi dělají.
Šla dál do lesa. Narazila i na místo, kde našla Aishu. Koukala se nad sebou a viděla zbytky kostí na stromech. Aishi rodiče, které Death zabila. Napadlo jí ještě jedno místo, kam by mohla. Šla hlouběji, kde bylo hodně temno a slunce už ani nestačilo svítit přes husté koruny stromu na zem. Šla dál a koukala hlavou dolů. Rozhlížela se tak dlouho, dokud nenarazila na řetěz. Vzala řetěz do packy a tahala tak dlouho, dokud se neotevřely na zemi dveře. Bylo tam schodiště, které vedlo do temnoty. Vzpomínala na tohle místo moc dobře. Byla to zkratka do velkého sálu. Bývalého domova, který se po válce s Portunusem a Krestorem zničil. Šla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Proměnila se po té do člověka, udělala si ohnivou kouli, která se jí vznášela na ruce a šla kupředu. Tunel byl udělaný tak, že se tam mohl projít jeden drak, takže Safira. Byla celkem překvapená, že sem nikdo nešel. Nikdo asi nechodí do temnější části lesa. Proto byl tunel udělaný takhle hluboko v lese.
Zdi byly obrostlé rašelinou a páchlo to trochu vlhkostí, cihel a rostlin. Nepřekvapilo jí to. Po té objevila jeden krystal na zdi, který lehce vykukoval z rašelin, se kterýmy byl obrostlé. Safira řekla kouzlo, aby se rozsvítil a divila se, že ještě za ty léta fungoval. Jenže...nebylo to k ničemu. I když se krystaly rozsvítily, tak dělaly matné zelené světlo a bylo sotva vidět. Vrstva rostliny byla moc tlustá, aby mohlo proniknout světlo skrz ně a aby se chodba rozsvítila. Nevadilo jí to. Měla dál svojí ohnivou kouli a šla kupředu.
Trvalo to celkem 20 minut, než viděla světlo na konci tunelu. Zhasla ohnivou kouli v ruce a šla dál. Trochu si zakryla oči, když vešla dovnitř. Odkryla si oči, když si zvykla na světlo. Moc se toho nezměnilo. Stejná ruina jako když sem přišla po válce. Jenom její pokoj zůstal celý, protože byl chráněný kouzlem. Částečně pokoj chránila myslánka. Její transport tenkrát nebyl snadný. To si moc dobře pamatovala. Šla doprostřed sálu. Všude svítilo matné světlo, které pronikalo z rozbitých zdí a střech. Před sebou viděla menší bazén a tunel, který vedl do vodních stájí. Vlevo byl vchod k zemním koním a létacím. Měli stáje tenkrát dohromady. Dále vzadu byly sklady a jediný východ bylo přes vodní stáje nebo přes hlavní brány, které byly pevně uzamčené po tom, co sem šli naposledy pro svoje věci. Jak ona, tak i ostatní.
Nevěděla, proč se sem vrátila. Asi chtěla na chvíli zapomenout na všechno, vrátit se zpátky do minulosti a nemít tolik starostí jako dneska. Byla z toho zničená a smutná. Nemohla s tím nic dělat. Vůbec nic. Co bylo, bylo. Nedalo se nic změnit. Někdy by si přála, aby nikdy neexistovala. Všechno by tohle nebylo a nikdo by nemusel kvůli ní trpět. Safira najednou cítila, že sem někdo jde. Sakra! Proč by sem někdo chodil? Proměnila se do sovy a vzlétla. Rychle se šla schovat za nejbližším balvanem a vykukovala ven. Byl to drak, který vešel do sálu. Safiře málem poskočilo srdce z krku. Byl to Trn, který se podezřele rozhlédl. Sakra! Nechala zapnuté krystaly a zapomněla je vypnout. Jak mohla také vědět, že sem někdo jde? Ale moc jí to nepřekvapilo, že sem Trn zalezl. Je to hodně opuštěné místo a to by bylo také to poslední místo, kde by ho Rubín hledal. Byla šťastná, že ho vidí živého a zdravého. Nejradši by se na něj vrhla, ale...nesměla. Ona neví, jak Rubín získává informace a bojí se, že by se to zjistilo. Na druhou stranu, kdo by taky čekal, že bude tady? Ne...nesmí to riskovat. Bude muset čekat, až odejde nebo až zaleze do pokoje...jenže to může trvat věčně.
Trn čichal po celé místnosti, moc dobře cítil, že tu někdo byl a ještě také je. Rozhlédl se po celém sále, ale nikde nikoho neviděl. Pach mu přišel povědomí. Trvalo mu to déle, než mu došlo, kdo tu je či byl. Safira. Posmutněl. Hodně.
Safira sledovala Trna jak věší smutně hlavu dolů. Asi ví, že tady je nebo byla. Nebyl hloupý. Omylem smutně zahoukla, ale než to stačila zastavit, bylo pozdě. Rychle se schovala. Trn zvednul tím směrem hlavu a všimnul rychlého pohybu za balvanem nahoře v rohu. Lehce se usmál. Moc dobře to věděl, kdo tam je.
Trn: Safi. Vylez. Vím, že tam jsi.
Věděla, že se musí ukázat. Ví o ní. Safira vylezla ze svého úkrytu a viděla Trna pod sebou. Vzlétla a jemně přistála před ním. Trn ustoupil pár kroku dozadu mezitím, co se Safira proměnila do dračice. Oba sice byli rádi, že se vidí, ale...oba dva vědí, že když se to Rubín dozví...
Trn: Proč si sem přišla? Hledala jsi mě?
Safira: Abych se přiznala...ne...potřebovala jsem být sama a...myšlenky mě sem dohnaly...sem...kde to všechno u mě částečně začalo...ve velkém sále.
Trn: Takže zase náhoda?
Safira přikývla na souhlas. Její pohled byl zoufalý, smutný, ale i částečně šťastný. Trn měl podobné pocity.
Safira: Já...já už radši půjdu...když se to Rubín dozví tak...
Safira chtěla jít k východu, ale Trn se tam připletl a zastavil jí.
Trn: Ne. Nechoď. Rubín nás tady těžko najde! Ví, že sem už moc nechodíš!
Safira: Prosím...nedělej to pro mě složitější, než to je. Bude lepší, když jdu.
Trn: Sama moc dobře víš, že je mi to jedno. Tobě také. Proč tohle vůbec říkáš?
Safira byla zoufalá. Nevěděla, jestli mu to má říct či ne. Naštvala se.
Safira: I kdyby to šlo, tak to nejde!!! Nemůžeme být spolu!
Trn se udivil. Nevěděl co na to říct.
Trn: Kvůli...kvůli tomu, že jsi dračí jezdec?
Safira prudce kroutila hlavou a začali jí téct slzy z očí.
Safira: Ne...já...
Lancius(v hlavě): Vážně mu to chceš říct?
Safira(v hlavě): Já musím!
Trn čekal, co řekne. Situace byla dost napjatá.
Safira: Trne...já...až skončí válka s Gregonem, tak zemřu.
VEŠKERÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTŮ A VYMYŠLENÝCH POSTAV!!!
JE TO VŠE MOJE PRÁCE A NE ZBYTEČNĚ JSEM SE S TÍM SNAŽILA!!
57.část - 59.část








