_______________________________________________________________________________________
Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________
Safira k Azuronovi natáhla ruku. Ztuhnul strachem na místě. Ani se nesnažil dýchat. Reana ho štípla do zadku drápem. Azuron pípnul a poskočil na Safiry ruku, které se křečovitě chytil. Najednou se rozzářilo bílé světlo mezi nimi, které bylo tak silné, že si všichni museli zakrýt oči. Reana pískala radosti, protože věděla, co to znamená. Azuron se Safirou cítili, jak se navzájem prohlédly všechny vzpomínky. Od začátku až do současnosti. Všechno šlo tak rychle, že si ani nestačili navzájem si prohlédnout vzpomínky. Azuron se už nedržel pevně a začal se vznášet. Nechal se unést tím spojením a cítil, jak je se Safirou jedna duše. Safira již měla podobné spojení s Noregom, takže jí to moc nepřekvapilo. Světlo ustálo a Azuron letěl na místě před Safiry obličej. Reana jenom skákala radosti.
Reana: Haha!!! Podařilo se!!! Já jsem to věděla, že jste k sobě souzené!!! Jdu to hned říct ostatním!!! Juhuuuuuuuu!!!
Reana blesku rychle letěla dolů a rozkřikla se po celém zámku, aniž by brala ohled, protože měla z toho až moc velkou radost. Azuronova nervozita zmizela. Byl klidný a jemně se usmíval.
Azuron: Zdravím...jmenuju se Azuron, Safiro. Ode dneška jsem tvým Warder drakem. Navždy.
Safira byla z toho všeho trochu udivená, ale po chvilce se na svého Warder draka jemně usmála. Noregon si všimnul, že není Azuron tak nervózní a plachý jako na začátku. Z minuty na minuty se změnil.
Noregon: Proč jsi najednou takový...jiný?
Azuron: Otevřela se mi jedna část mé nové osobnosti...osobnost...která byla dlouho uzavřená. Z té šikany, co jsem měl v našem kmenu.
Safira a ostatní se udivili. Mysleli si, že má Reana všechno pod kontrolou, asi moc neměla.
Safira: Počkat! Jak jako šikana?
Azuron: Možná o tom ani nevíš...Reana se vážně snaží. Snaží se až moc, ale...jedné věci se Warder drak nevyhne a to je šikaně. Už je asi jasné, že to nemusím dál rozebírat. Slabší jsou většinou ty oběti...
Safira zuřila. Z Azuronových vzpomínek, co získala, tak si i všimla, že i on byl šikanován. Teď už do budoucna nebude, jelikož se stal spojencem Safiry. Ona nejradši to chtěla hned řešit, ale Diana by jí zase hubovala, stejně jako ostatní. Zklidnila svůj hněv a vztek. V tom vlítli Aisha i Silvy do pokoje, si hned Safiru sedli. Ona na ně zmateně koukala, stejně jako ostatní.
Aisha: Máma...ležet!
Silveriana: Ano! Teta ležet!
Nikdo nic neřekl několik minut. Noregon měl slzy na krajíčku, protože byl pyšný, že Silveriana se snaží pomalu mluvit. Obě dráčata jí šťouchali do nohou, aby je dala do postele. Safira se lehce smála a nevěděla co na to říct. Radši si lehla na postel, aby neprotestovaly dál. Když se zdali být spokojené, tak odešli obě dvě z pokoje. Safira dál ležela. Když vycítila, že jsou už úplně dole, tak si sedla zase na postel. Noregon se po té soustředil na Safiru.
Noregon: Co se vůbec stalo Safi? Měla si asi hodně špatné sny, když jsi spala. Nemohl jsem se k tobě dostat do mysli.
Safira Noregonovi stručně vyprávěla, co se událo, a řekla, koho viděla. Noru a Miccosukee. Noregon posmutněl, když slyšel, že jí viděla ve snu. Někdy jí také viděl.
Safira: Neříkala jsem tam vůbec nic. Jenom jsem je poslouchala. Jsou...stále semnou...ale...ne tak jak bych si to představovala. I když...
Safira pak myslela na Kaiser, která se jako Norerian chová, kvůli tomu, že má kus její duše v ní. Ona sice věděla, že už tady není, ale cítila stejně její přítomnost neustále. Noregon cítil to samé.
Safira: To je jedno...co se mezitím stalo, když jsem byla duchovně nepřítomná?
Noregon jí všechno postupně vyprávěl i Azuron se do toho občas pletl a řekl jí o své výpravě a úkolu, který mu dal Noregon. Byla z Azurona překvapená, že splnil úkol na jedničku. Dost jí vadilo, že je celý Shahazar je proti ní i přes to, že věděli, co Bathylas pro ně udělal. Některé koně i váhali a nebyli si moc jisté, což pro Safiru není až zas tak špatná zpráva. Nechce jim vnucovat, ať jí věří. Můžou věřit svým vládcům. A když jí vládci věří, tak tím pádem i ostatní koně. Safira bude muset navštívit Shahazar osobně, aby věděla důvod. To co Azuron odposlouchal, byla podle ní jenom částečná výmluva. Noregonovi se moc nelíbilo, že chce zámek navštívit. Neměl z toho dobrý pocit. Po té si na něco vzpomněl.
Noregon: Málem bych zapomněl...Ten dopis od Trna...
Safira si ho všimla u myslánky. Museli ho asi odložit, aby se nepoškodil. Nechtěla ho otevřít. Zvědavost jí ale nedala pokoj. Azuron jí ho podal. Váhala. Pak si ho rychle vzala do rukou. Klepali se jí ruce a rychle dýchala. Byla nervózní. Noregon se jí snažil uklidnit, ale moc to nepomáhalo. Roztrhla obálku, ale tak, aby nepoškodila pergamen vevnitř. Ruce se jí u toho klepali ostošest, když ho držela před očima a četla si ho v hlavě:
(dopis je na dvě obrázky rozdělený...bohužel to jinak udělat nešlo. Tak šlo by to, ale bylo by to zbytečně moc velké, tak proto)


(zde ve větším):
http://nd02.jxs.cz/268/043/b44f52784e_105338684_o2.jpg - 1.část dopisu
http://nd02.jxs.cz/974/781/2cdadda4cc_105338685_o2.jpg - 2.část dopisu
Milá Safiro,
Asi sis dělala starosti jako vždycky. Dopis i Lilií sis všimla určitě, když jsi vešla do úkrytu. Jenom si matně vzpomínám, co se stalo. Vzpomínám si, jak Rubín černě zazářil, stejně jako jeho meč. Má asi v sobě temnou sílu. Nebo se mi to zdálo? Nevím…Potom si jenom vzpomínám, jak mě Rubín těžce zranil mečem. Byla to obrovská bolest a krvácel jsem hodně. Potom jsem akorát viděl, jak jsi stála mezi mnou a Rubínem. Potom nic. Omdlel jsem.
Vzbudil jsem se až v úkrytu. Asi díky tobě a Noregonovi. Na stropě jeskyni jsem viděl hvězdy. Brečela jsi? Asi ano…bylo to zvláštní vidět tvoje hvězdné slzy na stropě. Zanechaly tam zprávu a obrazy, které jsem tam viděl a slyšel. Dokonce jsem viděl, co Rubín ti řekl, než odletěl.
Musel jsem…udělat jeden krok, abych nás oba ochránil. Musel jsem utéct. Bylo to těžké a bolestné rozhodnutí. Tak těžké, že se mi podařilo vytvořit Liliy, která vydrží věčně.
Bohužel ti nemůžu říct, kam jsem utekl. Mě jedno místo napadlo, kde by mě Rubín nenašel. Budu tam do té doby, dokud se to neuklidní. Já…já nevím, jestli se někdy znovu uvidíme. Rubín nám stojí v cestě. Vím, že mu nepodlehneš. Budu na tebe čekat. I kdyby to musela být celá věčnost. Mě…mě také záleží na tobě Safi. Já…nevím, jestli to mám psát, jelikož nevím, jestli cítíš to samé co já.
Já…já v hlouby své duši doufám, že se jednoho dne uvidíme. Já to nevzdám. Nikdy. Jednoho dne si cestu k sobě najdeme. Prozatím…se s tebou rozloučím
Tvůj Trn
Safira měla pocit, že jí někdo sebral půdu pod nohama. Pustila dopis, který dopadl jako pírko na zem. Cítila velkou bolest v srdci. Takovou bolestivou bolest, že mohla sotva dýchat. Chytila oběma rukama za obličej a slzy jí tekly jako z vodopádu. Nikdo nic neřekl a akorát jí litovali.
Noregon: Safi...
Safira: Nechte mě samotnou...
Dranzera: Ale...
Safira: Jděte všichni pryč!!!
Všichni se na sebe podívali. Dranzera si sedla na Noregona a Azuron šel s nimi pryč. Zavřeli za sebou dveře. Safiře tohle přišlo nespravedlivé. Byla smutná a naštvaná navzájem. Začaly jí jemně svítit červeně oči. Okamžitě začala proti tomu bojovat. Jenže temná strana jí nutila do něčeho, co nechce, aby se stalo. Jako posledně.
Safira: Ne! Nech mě na pokoji!
Hlas: Ha-ha-ha! Dělej! Znič všechny, co ti ublížili! Dělej!
Safira: Ne! Já to nedovolím!!!
Noregon a ostatní dorazili na zahradu. Kaiser cítila dusnou atmosféru a šla za nimi.
Kaiser: Co se děje?
Noregon: Safira si přečetla dopis od Trna...poslala nás pryč...tak jsme radši šli.
Kaiser: Aha...měli jste zůstat...
Dranzera: Když to nám ale řekla, tak co jsme měli dělat? Vyjela po nás...to poslední, co bychom potřebovali je, abychom se ještě mezi sebou hádali.
Aisha se Silvy nervózně pobíhali kolem nich. Kňučeli strachem i smutkem. Noregon s Kaiser okamžitě zpozorněli. Azuron se chytil bolestivě za hlavu. Řval bolesti.
Noregon: Azurone! Co se děje?
Azuron: Já nevím!!! Cítím bolest!!! Obrovskou bolest!!!
Noregon něco cítil. Něco zlého a temného. Dranzeře se načepýřilo peří po celém těle. Noregon se okamžitě otočil a šel zpátky nahoru k Safiře. Kaiser se hned hnala za ním. Když vešel do pokoje, Safira svítila černě. Držela se pevně za hlavu a bojovala se sebou. Noregon se vyděsil.
Noregon: Ne! Ne znova!!! Jen to ne!!! Safi!!! Nedovol to!!! Prosím tě!!!
Safira sice Noregona slyšela, ale nemohla nic dělat. Snažila se, ale nešlo to.
Safira: Ne!! Nech mě na pokoji!!!
Hlas: Pozdě! Jsi slabá!!!
Safira řvala bolesti. Svítila víc černě a červeně jí svítily oči. Kaiser tam přišla a nemohla věřit tomu, co tam vidí.
Kaiser: Ne...
Safira strnula a nechala viset ruce dolů. Po té se zle zasmála a otočila obličej k nim. Tohle už nebyla Safira, ale její temná stránka.
Zlá Safira: Hehehe...slabá potvora. To, že je jenom zničená z toho, jak je zamilovaná do Trna, tak je akorát ubohá. Má spoustu jiných draků, které může mít.
Noregon: Jdi ven z její hlavy!!!
Zlá Safira: Nikdy!!!
Kaiser: To tedy ano!!!
VEŠKERÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTŮ A VYMYŠLENÝCH POSTAV!!!
JE TO VŠE MOJE PRÁCE A NE ZBYTEČNĚ JSEM SE S TÍM SNAŽILA!!








