close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
NEŽ ZAČNETE S PROHLÉDNUTÍM A KOMENTOVÁNÍ MÉHO BLOGU !!!ZDE PŘEČÍST!!!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Smrtka a Temná hrozba z minulosti 54.část

11. března 2019 v 15:42 | Safira |  Smrtka a Temná hrozba z minulosti
_______________________________________________________________________________________

Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________




U Azurona:
Azuron nemohl věřit tomu, že mu Noregon dal úkol a že ho takhle lehce přijal mezi ně. Musel se to ale dokázat. První věc, co musel udělat bylo, že se musel podívat na obě hrobky Miccosukee. Jedna byla hned na zahradě, kam také mířil. Jenže do cesty mu vlítlo pár Warder draků, které ho zastavili. Chtěl se jim vyhnout a jít dál, jenže ho nechtěli pustit.

Azuron: Hej! Mám něco na práci! Musím něco urgentně vyřídit.

Warder drak: Ty a něco vyřídit? My jsme moc dobře viděli, jak tě Reana tahala k Safiře. Ty a asistent moudré Safiry? Leda ve snu!

Azuron: Nechte mě k čertu na pokoji! Dostal jsem spoustu úkolů od Noregona!

Druhý Warder drak: Hahaha. To určitě! Tak nám řekni, co máš za úkoly?

Azuron: Nesmím to nikomu říkat! Dal jsem slib, že nic neopustí čtyři zdi pokoje Safiry, Noregona a Dranzery!

Warder Drak: Hrmm...zajímavé. Nejsi tak blbej, jak vypadáš.

Azuron byl z té situace dost vedle. Chtěl projít, ale nešlo to. Nechtěli ho pustit. On nevěděl, co měl dělat.

Azuron: Už mě pusťte! Mám práci!

Warder drak: Ani náhodou. Až se Safira probudí, tak tě pustí k vodě!

Reana zrovna letěla kolem a viděla tam Azurona s jinými Warder draky. Azuron se snažil projít, ale nepustili ho. Byl z toho zoufalý. Reana se naštvaně nafoukla a letěla k nim.

Reana: Hej!!!!! Azuron má práci!!! Pusťte ho!!!

Warder drak: Ajaj...jde sem Reana! Rychle pryč! A my jsme ještě neskončili!

Warder draky rychle letěly pryč. Jeden z nich ale ještě z dálky zařval.

Warder Drak: Nedoufej, že budeš asistentem Safiry! Pustí tě k vodě!

Reana zuřila. Ještě si to s nimi vyřídí. Azuron byl skleslý.

Reana: Neposlouchej ty blbce. Ne nadarmo jsem tě vybrala a Safira tě nepustí k vodě. Vezme tě jako asistenta.

Azuron nic neříkal. Leskly se mu oči. Hodně myšlenek mu teď vrtalo hlavou. Co když to nezvládne? Co když to nedokáže? Co když na něco zapomene? Reana ho poplácala na rameni.

Reana: Nemysli na to. Jenom žárlí. Nic víc. Já si to s nimi vyřídím a dají ti pokoj. Soustřeď se teď na to, co jsi měl v plánu! Kašli na všechny kolem sebe a vyřiď to, co máš! Jasné?

Azuron se vážným pohledem na Reanu díval a přikývnul na souhlas. S tímhle pocitem letěl do zahrady. Reana spokojeně přikývla. Pak se zase naštvaně nafoukla a šla hledat ty Warder draky, které Azurona zdrželi od práce, i když jenom chvíli, ale každá chvíle je důležitá.

Azuron dorazil na zahradu a mířil k malému hřbitovu. Neděsil se moc hřbitovů. Naštěstí. Koukal po každém hrobu, až našel hrob Miccosukee. Zařídily se celkem dva hroby pro Miccosukee. Jeden nad vodou a jeden pod vodou. Hodně zemních i létacích koní se přátelili s Miccosukee, takže se proto tohle zařídilo. Azuron koukal do každého rohu i prázdného místa. Nic nenašel. Neviděl nikde náhrdelník Islanderu. Azuron letěl zpátky do zámku a mířil k vodním koním.

Když tam dorazil, tak tam hned skočil do vody. Naštěstí jsou Warder draci napůl vodní, takže můžou bez problému dýchat pod vodou. Pomocí ocasní ploutve a křídel plaval Azuron. Musel se akorát zeptat vodních koní, kde najde hrob Miccosukee. Divili se, že zeptal, kde je její hrob. Ve vodních stájí byl celkem klid, ale když šel ven k velkému jezeru, tak se celkem divil, jak je Jezero hodně hluboké a prostorné pro všechny vodní koně. Všechny hříbata si hráli na schovávanou i honěnou. Azuron prosvištil mezi nimi jak jen mohl, aby nebyl tak nápadný. To poslední co by chtěl je, že si hříbata ho všimnou a že bude muset s nimi hrát. Hrob se nedal přehlédnout. Byl ozdobený všemožnými korály, mušlemi, mořskými rostliny a dalších věcí. Asi jí měli dost rádi, říkal si. Jenže tam zrovna někdo stál. Byl to Poseidon. Miccosukee poslední hřebec. Koukal smutně na její hrob. Azuron nevěděl, jestli to tam má prohledat či ne. Šel k němu.

Azuron: Ahoj.

Poseidon se otočil a viděl před sebou malého Warder draka. Divil se.

Poseidon: Ehm...ahoj...můžu ti nějak pomoc?

Azuron: Je mi to trochu blbé, ale mám za úkol si prohlédnout hrob Miccosukee a najít náhrdelník Islander...

Poseidon: Proč? A kdo tě poslal?

Azuron: Nesmím to nikomu říkat...a poslal mě Noregon...ale jestli nemůžu, tak ne. Pochopím to. Je to neúcta vůči mrtvím.

Poseidon: Hrmm...je mi líto, ale náhrdelník Islander zde není...záhadně zmizel. Chodím sem denně, takže to tady moc dobře znám.

Azuron: Jak to že záhadně zmizel?

Poseidon: Nevím. Jednoho dne tam prostě nebyl...třeba si ho vzala Miccosukee do nebe...nevím. Mě strašně chybí. Naše dcera Galatia sem chodí taky pořád a ptá se mě. Nechci jí tajit nic před ní. Bylo by to akorát nezdvořilé vůči ní. Odpovídám jí, jak to jde.

Azuron: To je mi líto. Děkuji přesto za informace. Už musím jít dál. Ahoj.

Azuron se otočil a šel zpátky do zámku. Poseidon tam zůstal a myslel na minulost s Miccosukee.

Azuron byl z toho trochu nešťastný. Nevěděl, co měl teď dělat, když se neví kam zmizel náhrdelník. Musel se k Portunusovi dostat, ale jak? Podle něho ho musel dostat od Miccosukee, ale nerozuměl tomu, že by musel být najednou dobrý. On moc dobře věděl, že jenom čisté duše se můžou spojit s dobrými duchy. Nebo musí mít nějakou špetku světa či naděje v sobě.

Azuron: Miccosukee tady ještě musela řádit jako duch...ale proč a jak? Zeptám se vodních koní, co znali víc Miccosukee...ano! Sakra! To jsem se mohl zeptat Poseidona...No nic...

Azuron šel do vodních stájí. Zeptal se pár koní, které potkal při cestě. Žádný mu moc ale nepomohl. Některý moc Miccouskee neznali dobře. Pak chytil od Haku jeden dobrý tip. Mahina byla její nejlepší kamarádka. Azuron jí našel ve stáji a četla si tam. Zaťukal na stáj. Mahina vzhlédla od knížky a viděla tam Azurona.

Mahina: Ahoj. Potřebuješ něco?

Azuron: Omlouvám se, že ruším. Mohu s tebou mluvit mezi čtyřma očima?

Mahina vstala, pozvala Azurona dál a zavřela dveře.

Mahina: Dobrá. O čem si chceš promluvit?

Azuron: Jde o Miccosukee. Můžeš mi něco o ní říct? Byla si její nejlepší kamarádka, co jsem slyšel od jiných koní. Chci vědět prosím všechno, co víš.

Mahina byla nejdřív ze situace překvapená. Na druhou stranu se Miccosukee příběh netajil.

Mahina: Uf! Kde začít? Řeknu ti to stručně, jestli nevadí.

Azuron: Nevadí, ale je možné, že se budu ještě ptát...

Mahina: Dobrá. Začnu...Miccosukee byla první vodní klisna tady u Safiry. Byla hodně dobrou léčitelkou. Říkalo se, že jí učila i Seraphina, což je divné, protože je ohnivý pegas. No nic. Padli jsme si hned do oka a staly se hodně dobrými kamarádky. Prvního hřebce, kterého měla, byl Inuit. Měli spolu svatbu a brzy i hříbě. Inukee.

Azuron: Miccosukee měla ještě jedno hříbě?

Mahina: Kéž by to tak bylo. Ne. Inukee je Portunus. K tomu se dostanu. Ehm...jo! Vypadali všichni šťastně, ale...bohužel hezké chvilky netrvají nikdy dlouho. Inuit s Miccosukee si přestali rozumět. Každý měl jiné cíle a zájmy. Navíc Inuit hodně cestoval a skoro nikdy nebyl doma. Takže to byli důvody k rozchodu. Miccosukee byla na Inukeeho sama. Malý Inukee se pořád ptal na tátu. To už Miccosukee nesnesla a požádala Safiru, aby mu změnila osobnost, barvu a jméno. Barvu a jméno měnit ještě nebylo nic hrozného, ale osobnost ano. To byla velká chyba. To Safira ještě nebyla dračím jezdcem, když se to stalo.

Azuron: Hmm...zajímavé. Co bylo dál?

Mahina se dívala smutně a byla hodně zamyšlená. Bylo dlouho ticho, než se pustila dál do vyprávění.

Mahina: Potom...no. Safira našla pro ni nového hřebce. Miccosukee ho znala. Byl to Poseidon. Byl to dříve hrozný machr klisen. Měl každou, ale nic vážného s nimi neměl. Chodil i s Miccosukee, než si našel jinou a ona ho pustila hodně rychle k vodě.

Azuron: Jak se dali dohromady?

Mahina: Hehe...to je docela vtipná historka. Měli tady hned první den, co Poseidon sem přišel, velkou hádku. Vyhýbali se docela dost dlouho. Spíš Miccosukee se vyhýbala. Poseidon chtěl s ní mluvit, ale ona ne. Jednoho dne se šla Miccosukee projít po útesech. Šla do jedné jeskyně, kde nacházela ty dobrý mořský plody, co ráda jedla. Jenže Safira jí už několikrát říkala, ať tam nechodí, jelikož byla jeskyně dost poškozená a hrozilo, že se rozpadne zevnitř. To se právě stalo. Poseidon jí pronásledoval. Když slyšel, jak Miccosukee řve, tak jí hned plaval na pomoc. Zachránil jí z těch sutí. Miccosukee si pak uvědomila, že byla hloupá a zamilovala se do něj. Pak se ale stalo něco, co jsme nečekali. Sesilia Poseidona unesla. Miccosukee ho chtěla zachránit, ale dostala zlé kouzlo od negativní ryby, které u nás kdysi byli, ale naštěstí zahynuli.

Azuron: Jak zemřela?

Mahina: To kouzlo jí žralo hodně sil, to zlé myslím. Safira byla zrovna mimo našeho domova. Chtěla letět za Kronikářem, aby zjistila něco o Maleficovi...o negativním drakovi se kterým jsme bojovali. Miccouskee byla ještě k tomu těhotná. Bojovala se svým vlastním tělem i duší. Porodila hříbě, jménem Galatia, než zemřela úplně. Nikdo už jí nedokázal pomoct. Ani Safira. Neměla na to dostatečnou moc tenkrát. Sice jsme Sesiliu a negativní ryby porazili, ale za jakou cenu? Navíc ještě předtím než zemřela, tak byla ze svého syna Portunuse strašně zklamaná. Musíš vědět, že Portunus byl arogantní a namyšlený. Nebral moc Poseidona jako tátu. Ve vzpomínkách se mu dočasně smazalo, že měl tátu. Bohužel to pak zjistil od jedné negativní ryby a byl na Safiru dost naštvaný, že jí vymazal minulost, jenže to bylo Miccosukee přání. Udělala to pro ni a ne pro sebe.

Azuron: Takže tímhle to částečně začalo? Takhle se stal Portunus zlým?

Mahina: Bohužel ano. To byl teprve začátek. Miccosukee byla z něho strašně zklamaná, jenže než mu to dokázala vysvětlit proč to Safira udělala, bylo příliš pozdě. Umírala. Nic jsme pro Miccosukee udělat nemohli. No a zbytek už asi znáš...jak Portunus všem ublížil a tak...

Azuron si všechno důkladně dal dohromady.

Azuron: Děkuji ti za čas. Mahino. Moc jsi mi pomohla.

Mahina se usmála, i když jenom mírně a sotva na vteřinu.

Mahina: Nemáš vůbec zač, ale...můžu se zeptat, proč si to chtěl vědět?

Azuron sice slíbil, že nic neřekne, ale na druhou stranu, věděla o Miccosukee a Portunusovi víc, než dost. Řekne jí jenom něco, ale nic konkrétně, aby nezlomil přísahu.

Azuron: Chci o Portunusovi vědět co nejvíc, jelikož se objevil zde na Server, Severu nedávno.

Mahina: O tom vím...ale nic konkrétního jsem se nedozvěděla...

Azuron: Ta Shade zaútočila na Safiru zlým kouzlem...Safira jí chtěla zabít, ale Portunus jí zachránil. Ona chtěla Portunuse hned zabít, když ho viděla, ale kouzlo jí udělalo paralýzu. Portunus se vůbec nebránil a když byla Safira v paralýze, tak z nějakého důvodu na ní nezaútočil, což je divné.

Mahina byla z toho zmatená. Podle ní se Azuron trochu vymlouval a věděl víc, než je libo.

Mahina: Ale...vždyť Safira ví o nás víc než dost...myslím, že nás dostatečně zná. Pochopila bych třeba u Noregona...
Azuron: Ano! Noregon mě poslal...Safira je nemocná...psychicky zkolabovala a teď spí...

Mahina: Cože?! Chudák...tak proto...Noregon má teď všechno na krku. Tak to chápu, že tě poslal.

Azuronovi se ulevilo. Nic neřekl, co říkat neměl.

Azuron: Už musím jít dál. Mám toho hodně na práci.

Mahina: Samozřejmě. Běž.

Azuron se rychle vypařil. Mahině se něco pořád nezdálo. Její pocit jí říkal, že něco ví, co by se prozatím vědět nemělo. Nechala to stranou a četla si dál v knížce. Jenže jí to nedalo pokoj...Mahina knížku zavřela a šla ke Silverusovi, který znal Portunuse moc dobře. Objevila ho ve stáji a koukal z okna.

Mahina: Silverusi?

Silverus se otočil a byl překvapený, že viděl Mahinu.

Silverus: Mahino! Pojď dál! Co tě sem žene?

Mahina mu stručně řekla, co se událo v jejím pokoji s Azuronem. Silverus posmutněl.

Silverus: Portunus Safiru proklínal...viděl jsem tolikrát, jak namaloval někam na skálu její siluetu a trénoval, jak jí chce zabít.

Mahina: Cože?! To jsi nám nikdy neřekl!

Silverus: A i kdyby...změnilo by to něco? On sice dělal chyby, ale věřím, že není špatný kluk! Má dobré srdce! Vím to!

Mahina: Proč Portunusovi stále věříš? I přesto co provedl?

Silverus: Cítím...že není špatný. Já v tom věřím. A budu věřit dál. I když jste všichni proti němu. Nedokážu to moc popsat, proč v tom věřím. Je to pocit...je to...naděje...ano!

Mahina byla z toho trochu nešťastná, že je Silverus takhle zničený z Portunuse. Tak pochopitelné. Byl to jeho žák a učil ho. Měl k němu dobrý vztah. Ale i tak, proč by se stal Portunus najednou dobrákem? Na to jak všem tady ublížil a nejvíc Safiře.

Mahina: Díky za čas, Silverusi.

Silverus: Věříš mi to, Mahino?

Mahina: Chtěla bych…ale mám pochyby.

Silverus už na to nic neřekl. Mahina radši odešla do pokoje a přemýšlela o tom, co si říkali.



VEŠKERÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTŮ A VYMYŠLENÝCH POSTAV!!!
JE TO VŠE MOJE PRÁCE A NE ZBYTEČNĚ JSEM SE S TÍM SNAŽILA!!


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama