close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
NEŽ ZAČNETE S PROHLÉDNUTÍM A KOMENTOVÁNÍ MÉHO BLOGU !!!ZDE PŘEČÍST!!!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Smrtka a Temná hrozba z minulosti 53.část

11. března 2019 v 15:22 | Safira |  Smrtka a Temná hrozba z minulosti
_______________________________________________________________________________________

Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________



Azuron letěl dolů. Mezitím vylezli Diana s Medúzou z pokoje. Noregon s Kaiser se s nedočkavostí na ně podívali.

Diana: Bylo toho v poslední době na ní moc. To zranění jí prakticky ještě víc oslabilo. Zkolabovala. Ale spíš psychicky...To asi kvůli...

Noregon: Neříkej nic...já vím, co myslíš.

Diana: Horečka doufám klesne k večeru. Dala jsem jí byliny. Musí se s tím poprat sama. Musí teď hlavně ležet a být v klidu, jinak se to zhorší.

Kaiser: Vždyť něco musí být na klesnutí horečky!

Diana: Já jsem dělala, co jsem mohla! Nic neexistuje! Maximálně ulevit jí. Horečka je stav, se kterým si musí organismus poprat sám! I Seraphina mi to říkala. Buď se z toho dostane sama, nebo ne! Kdyby se to zhoršilo, tak jí sem zavolám, jelikož neumím magii. V tom jsem bohužel omezená...kdyby tu byla ještě Miccosukee, tak by ji víc ulevila, než já.

A s tímhle šla Diana dolů. Už neměla náladu se bavit s Kaiser, která byla naštvaná. I když to sama v nitru věděla, že nic není na horečku. Noregon šel do pokoje a Aisha se Silvy se za nim hnali. Safira ležela přikrytá v posteli s hadrem na čele. Podle jejího výrazu obličeje, tak trpěla a vypadala dost bledě. Horečka byla dost nepříjemná. Oslabuje organismus z minuty na minuty, aniž by se o tom vědělo. Noregon si dal vinu sám sobě. Měl to poznat, že Safiře nebylo dobře už dlouho. Místo toho se staral o Silvy a částečně o Aishu. Kaiser tam za nimi přišla a cítila, že Safira trpí.

Noregon: Měl jsem to vědět...měl jsem vědět, že trpí. Měl jsem se o ni víc starat.

Noregon sice věděl, že už s tím nic neudělá, ale měl výčitky. Sednul si před její postel. Kaiser za ním šla a sedla si vedle něj.

Kaiser: Nebyla to tvá vina...

Noregon si smutně vzdychnul.

Noregon: Ano je. Znám Safiru dostatečně dlouho, abych poznal, že jí není dobře. Jenže...ona je prostě taková, že neukáže na sobě, když jí není dobře nebo že se trápí. Snaží se to všechno blokovat. Stará se vždycky o ostatní ale o sobě se málo stará. Měl jsem se o ni víc starat.

Kaiser na to neříkala nic. Nebylo ani co říkat. Noregonovi pak zakručelo v břiše. Byl tak napjatý z té situace, že si ani neuvědomil, že má hlad.

Noregon: Hrmm...jdu ulovit něco k snědku...mám hlad jako vlk. Pohlídáš tady Silvy s Aishou?

Kaiser se usmála.

Kaiser: Samozřejmě že jo.

Noregon: Nechceš něco ulovit? Když už tam letím?

Kaiser: Nemusíš. To ani neuneseš tolik jídla.

Noregon: Na místě se najím a zbytek odnesu sem.

Kaiser: Jak budeš chtít.

Noregon vstal, šel k balkónu, roztáhnul křídla a vzlétnul. Kaiser tam zůstala sama v pokoji. Ona si lehla na zem, jelikož nechtěla sedět. Viděla, jak se Safira potila a její výrazy se neustále měnily. Ona si nemohla pomoc. Ona se jí hrábla do mysli, ale jakmile tam vstoupila, narazila na pořádnou zeď. Na to, jak je Safira oslabená, tak mysl měla dobře chráněnou. Ona i před zdí cítila, jaké má bolesti a hoří jako sopka. Navíc cítila ještě spoustu jiných emocí a pocitů. Nejistota, strach a nedůvěra? Pak ještě bolest. Tuhle bolest moc dobře znala. Na to jak se to Safira snažila krýt, tak měla částečně zlomené srdce. Kaiser radši z její mysli odešla nebo by se rozbrečela i za ní. Jako posledně v lese. Ona si ani nevšimla, že jí mezi přední packy leželi Silvy s Aishou. Až teď si to uvědomila. Vadilo jí, že měla omezené schopnosti, ale s tím se musí vypořádat. Cítila, že se toho ještě bude hodně dít v budoucnosti.

U Dranzery:

Dranzera toho sokola pronásledovala. Viděla ho ještě z dálky, i když byl hodně rychlý. Letěl do dračího lesa. Pronásledovala ho. Střemhlav letěla dolů do lesa. Nebyla od něho daleko. Cítila to. Potom ho zahlédla, jak se ladně vyhýbá každému stromu. Zrychlila let. Byla od něho sotva metr. Oba se vyhýbali stromům, co se dalo. Sokol ztrácel sílu. Byl unavený. Dranzera vzlétla nahoru těsně nad stromy a sledovala ho dál. Sokol byl zmatený a myslel si, že to vzdala. Letěl i tak rychle. Byl ale hrozně unavený z toho letu z Říše Zlých Duchů až sem na Server, Severu. Dranzera se ze z hora na něj vrhla a oba padali na zem. Sokol se snažil bránit, ale netušil, že je Dranzera tak silná. Padali a padali dál. Dranzera ho na poslední chvíli pustila na zem a přistala těsně vedle něj, aby mu neublížila. Hned se na něj vrhla znova a držela ho oběma nohy na zemi. On se nebránil. Navíc byl moc vyčerpaný. Dranzera byla také trochu udýchaná, ale ne tak jako on.

Dranzera: Uf...fajn! Kdo jsi? A co jsi to přinesl za pergamen??? A od koho???

Sokol: Nejdřív mě pusť! Dusíš mě.

Dranzera: Ne! Určitě odletíš, když tě pustím.

Sokol: Neuteču. Jsem už moc vyčerpaný a stejně jsem plánoval, že tady na dva dni zůstanu, než se zotavím. Víš, jak dlouho to trvalo sem doletět z Říše Zlých Duchů???

Podle Dranzery nelhal a měl pravdu. Byl dost vyčerpaný. Uvolnila stisk a rychle od něj ustoupila. Byla pořád v útočné pozici, kdyby chtěl utéct. Sokol vstal a oklepal si peří, aby si je zarovnal.

Sokol: Jmenuju se Adron a jsem tady na pokyn Portunuse.

Dranzera: Cože?! Portunuse?! Takže o důvod víc tě zlikvidovat!!!

Adron: Ne! Vyslechni mě! Portunus poslal varovný dopis pro Safiru!

Dranzera už chtěla na něho zaútočit, ale držela se zpátky. Jaký varovný dopis? Byla už dost načepýřená. Adron měl strach, že zaútočí. Dranzera se nakonec rozhodla, že ho vyslechne, než zaútočí. Třeba boj nebude.

Dranzera: Fajn...vyslechnu si tě. Takže! Co v tom dopise je napsaný?! A proč ho posílá Portunus?! Safiře a naším světům víc ublížil, než je libo!

Adron: Je mi to jasné. Já vím, že Portunuse nesnášíte, ale změnil se. V dopise je napsáno, že Gregon s Death chtějí přesvědčit skřeti, aby se k nim přidali. Navíc našla Death na ostrově dračí vejce. Vylíhnul se z něj samec jménem Keldor. Chtějí z něho vycvičit krutého válečníka. Máte si na něj dát pozor v budoucnosti.

Dranzera: Hej hej hej! Proč by to Portunus dělal?! Vždyť je na straně Gregon a Death?! Já si myslela, že to pro ně dělá s radostí!

Adron: Není to, tak jak to vypadá. Ano. Portunus udělal spoustu chyb. Ublížil svým nejbližším, ale...něco se v něm změnilo. On má částečně ve výchově toho Keldora. Myslí si, že je jeho táta. Portunus díky tomu změkčil. Navíc ho Gregon s Death využívají jenom na lov a nevšímají si ho moc. To měl Portunus čas na přemýšlení. Potom se objevila jeho matka Miccosukee a řekla mu, co se doopravdy s ní stalo. Vždyť víš, jak trpěl ze ztráty matky.

Dranzera: Cse! A to ti mám věřit? I když...je pravda že trpěl, ale stejně!

Adron: Poslouchej mě ještě. Gregon měl na Portunuse špatný vliv, od té doby co našel ten jeho odhozený meč v moři. Sama moc dobře víš, že ho Gregon zneužil! Víte to všichni! Gregon byl odjakživa dobrý manipulátor! Od té doby co si našel lidské tělo a spojil se zase s Death, tak na něj moc velký už nemá.

Dranzera nechtěla věřit svým uším. Moc tomu věřit nechtěla, že se z Portunuse stal najednou dobrák. Kdyby se tak mohla zeptat Miccosukee, ale to je nemožné. Je v nebi. Sice má Noregon kontakt s Norerian, ale nemůže jí kontaktovat denně. Dranzera se už moc nečepýřila a spíš začala hodně dlouho přemýšlet. Adron pošlapoval nervózně na místě.

Dranzera: Dobrá. Budu ti věřit. Nezabiju tě…prozatím!

Adronovi se ulevilo. Sednul si konečně. Dranzera se divila, že si sednul až teď. Začala mít trochu o něj starosti.

Dranzera: Jsi v pořádku?

Adron: Jsem, ale unavený. Strašně. Navíc si mi dala pořádnou čočku, ale pochopitelně. Chránila si pouze svoje území před neznámým.

Dranzeře to bylo trochu blbé, ale nedala to na sebe znát.

Dranzera: Nechceš něco ulovit za to, že jsem ti takhle dala ránu?

Adron se udiveně na Dranzeru díval. On si chtěl ujistit, že to myslí vážně. Dranzera sama nevěděla, proč mu chce pomoc. Nevypadal zlý a nechce tady dělat problémy, takže mu pomoc chtěla. Říkal jí to instinkt.

Adron: Ehm…a nevadí ti to?

Dranzera se podívala na nebe. Slunce ještě nezapadlo, ale nebude to trvat dlouho.

Dranzera: Mám ještě chvíli čas, takže mi to nevadí. Navíc...jsem dostala hlad!

A s tímhle Dranzera vzlétla a šla něco ulovit. Nechala tam Adrona samotného. On byl dost udivený.

Adron: Ujetá...dost ujetá, až je to vtipné.


Po dvaceti minutách se Dranzera vrátila s jelenem. Nechala ho před Adronem spadnout, který se ještě víc divil než normálně. Ona přistala před jelenem.

Dranzera: Jídlo je tady. Takže se do něj pusť!

Adron: Eeeeeehm...jak jsi ho ulovila?

Dranzera: Normálně???

Dranzera se hned do něj pustila. Adronovi to chvíli trvalo, než si uvědomil jaký má hlad. Pustil se do jelena také. Dranzera hltala jedno sousto za druhým. Měla velký hlad. Adron tolik nehltal, ale i tak měl co dělat, aby jedl, protože Dranzera byla o něco rychlejší. Po chvíli Dranzera jíst přestala. Byla nacpaná víc než dost a navíc musela za chvíli domů.

Dranzera: Uf! Jsem plná! Zbytek ti tu ponechám. Zítra si budeš muset něco ulovit, abys pak letěl zpátky.

Adron: Díky Dranzero.

Dranzera: Není zač, ale jedna věc mě mate...proč sis neudělal portál, abys sem dostal? Nebo nemáš žádné kouzelné schopnosti?

Adron: Kvůli bezpečnosti...navíc, tak jak si teď říkala, nemám kouzelné schopnosti. Jsem jenom hodně rychlý v letu. To je jediné, co mám.

Dranzera: Všimla jsem si, že hodně rychle letíš. Měla jsem co dělat, abych tě dohnala. Kdybys nebyl tak unavený, uletěl bys mi.

Adron se lehce zasmál.

Adron: To je pravda. Byl jsem sice rychlý, ale cesta je i tak náročná. Mezi Říši Zlých Duchů a Server, Severu nejsou žádné ostrovy či nějaké odpočívadla, takže jsem letěl celé dny i noci, abych se sem dostal.

Dranzera: Aha...tak proto. Musíš být už dost urvaný.

Adron: Najdu si strom, kde budu moc spát. Zítra budu zase jako rybička.

Dranzera: Fajn...už musím jít. Jsem už dlouho pryč a budou si říkat, kde jsem se courala. Tímpádem...až příště sem poletíš, jsi tu vítaný.

Adron: Díky. Měj se.

Dranzera: Ty taky.

Dranzera se odrazila a letěla zpátky do zámku. Adron sledoval, jak odlétá pryč.


VEŠKERÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTŮ A VYMYŠLENÝCH POSTAV!!!
JE TO VŠE MOJE PRÁCE A NE ZBYTEČNĚ JSEM SE S TÍM SNAŽILA!!


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama