_______________________________________________________________________________________
Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________
Jeden z portálu se hned otevřel. Kaiser se ještě rozloučila s vládci, které jí poděkovali. Ona skočila do portálu a přistála hned před zámkem, což nečekala. Stráže hned reagovaly a nespustily jí z očí. Kaiser to trochu znervóznilo. Dlouho už tady nebyla. Chtěla jít hned do zámku, když už tam stála, ale stráže jí zkřížily cestu, což jí nepřekvapilo.
Stráž: Kdo jste a co tady chcete?
Kaiser: Jmenuji se Kaiser. Jsem kmotr malé Silveriany, dcery Noregona. Potřebuji mluvit s vaším králem a královnou.
Stráže se navzájem podívaly. Jeden z nich šel dovnitř a nechal je tam samotné. Po deseti minutách se vrátil a nechal pootevřené brány.
Stráž: Naše veličenstva si udělali na tvou nečekanou návštěvu čas, Kaiser. Vstupte.
Kaiser přikývnutím poděkovala a přemýšlela, co jim má všechno říct. Vešla dovnitř a mířila přímo do trůnního sálu, kde už všichni přítomné čekali. Silvermoon vypadal dost netrpělivě a naštvaný. Moonlight se jenom jemně usmívala jako vždycky a Moon se tvářil vážně a důstojně. Kaiser se uklonila před nimi.
Moonlight: Vstaň Kaiser. Vítáme tě. Co tě sem žene?
Kaiser se zvedla a podívala se na ně. Dívala se na Silvermoona, který byl dost netrpělivý a klepal jedním drápem o opěradlo trůnu. Kaiser se moc nelíbilo, že tu je i Silvermoon a chtěla hned zažádat o jednu věc.
Kaiser: Než začneme naše veličenstvo, tak bych žádala, aby váš syn se této konverzace nezúčastnil.
Silvermoon jemně zavrčel. Moon a Moonlight se na sebe podívali a přikývli.
Moon: Synu. Žádám tě, abys na chvíli opustil trůnní sál.
Silvermoon prudce vstal a odešel. Moonlight na něj zklamaně koukala, když odcházel.
Kaiser: Je něco špatně?
Moonlight: Omlouvám se Kaiser. Se Silvermoonem je to v poslední době těžké...a...
Moon: Má toho hodně na práci. Je z toho nervózní a někdy i na nervy. Vadí mu v poslední všechno...nemá volnou ruku co měl předtím.
Kaiser tohle připomnělo podobnou situaci v Dragon Sun, co měla. Cítil se i tak Noregon kdysi? Proto se stal drakem dračího jezdce, aby se vysvobodil z těch nadbytečných povinnosti, co měl tady? Hodně otázek a málo odpovědí. Ona ze stejného důvodu utekla. Koukala, že osud je všude stejný. Bude muset promluvit se Silvermoonem po rozhovoru s králem a královnou.
Kaiser: To chápu...omlouvám se, že jsem sem takhle vtrhla, ale...týká se to zase Noregona.
Moon otráveně zakroutil očima a dal si packu přes obličej. Moonlight byla okamžitě v pozoru.
Moon: Už zase...kolikrát jsem říkal, že Noregon není náš syn! I když má tu měsíční podobu, ale to nic neznamená!
Moonlight se nafoukla.
Moonlight: Moone! Jak jen můžeš! Je to náš syn! Matka to vždycky cítí! Už když se proměnil, tak jsem hned poznala našeho syna!
Moon: V temným draků, ženská! Já bych to věděl, kdyby to byl náš syn! Musí se dokázat v boji v aréně! A víš to! To je moje podmínka!
Kaiser si odkašlala. Oba se podívali na Kaiser a omluvným pohledem se dívali. Moon vyzval Kaiser, aby pokračovala dál.
Kaiser: Když už jste to nakousli...kvůli tomu jsem sem přišla. Já, nebo spíš Norerian, si nepřeje, aby si Noregon pravdu vybojoval v aréně. Vždyť...vždyť by tam mohl umřít! Víte to oba moc dobře! Navíc co jeho dcera Silveriana? Ona už přišla o matku a nepřeju si za Norerian, aby vyrůstala bez kompletně bez rodičů! A co Safira? Kdyby Noregon zemřel, tak by celý Dragon Moon zničila! Ona je duhová vesmírná dračice a mocnější, než všechny ostatní vládce! To jí chcete mít za nepřítele jednoho dne? Předpokládám, že ne.
Moon: Je mi líto Kaiser, ale je to už moje podmínka. Silvermoon tomu sám nechce věřit, že je to jeho bratr. Kdyby zemřel Noregon v aréně, tak by bylo jasné, že není náš syn. My z Dragon Moon jsme silný a vytrvalé Vydržíme v boji, až do poslední kapky nebo dokud nezemřeme. Dokud nám síly stačí, tak bojujeme dál. Říká se sice o nás, že neradi bojujeme, ale je to jenom část pravdy. Tichá voda břehy mele. To je náš klan a naše království Dragon Moon.
Moonlight se ještě víc naštvala.
Moonlight: K čertu s pravidly! K čertu s tím vším! Ty to jenom nevidíš, Moone! Ty nechceš přijmout, že se ti i trochu podobá! Podobá se tady naším drakům! Našemu klanu! Ale ty...ach!
Moonlight vstala a odešla ze sálu. Moon se jenom díval, jak odchází. On ví, že ji radši nechá teď samotnou, jinak se budou zase hádat. Kaiser se znechuceně dívala na Moona. Už to nesnáší poslouchat, když ví pravdu. Lancius jim to říkal, že je syn Moona a Moonlight.
Kaiser(v mysli): Ach Lanciusi! Jaktože se nemůžou vzpomenout!? Vždyť...vždyť je to přeci jasné, že je Noregon jejich syn! To jim někdo vymazal paměť naschvál nebo co?! Co...co mám dělat!? Co mám dělat?! Řekni mi to prosím!
Lancius se objevil za Kaiser, ale nikdo jiný ho neviděl, než jenom ona. Ona ho moc dobře cítila a viděla, že se čas kolem nich zastavil a že se Moon nehnul ani o milimetr. Pomalým krokem Kaiser obešel a zastavil se před ní. Svět byl najednou celý tyrkysově modré a černé. Díval se na ni vážným pohledem. Zase se na ni zlobil, protože se plete tam, kam by neměla.
Lancius: Je to tak Kaiser. Starý Kronikář jim vymazal paměť a zamknul je v hluboko v knihovně.
Kaiser: Jak je to možné? Vždyť by se měly vzpomínky vracet časem! A ne že si nevzpomenou vůbec!
Lancius si smutně vzdychnul.
Lancius: Ten jezdec tenkrát žádal starého Kronikáře, aby všichni nadobro v Dragon Moon i Sun zapomněli na Noregona i jeho. Podle mě použil starý Kronikář zakázanou černou magii. V podstatě použil klasické kouzlo zapomnění a odebral Noregona z paměti všech...ale nejenom to. Odebral ho prakticky ze všech knih, co měl a uzamknul je v někde v knihovně. To znamená tady u mě.
Kaiser: Ale to je přeci hrozné! Vždyť se musí zase obnovit! Našel si je někde?
Lancius: Bohužel ne. Vím sice, ve které místnosti se nachází, ale jenom sám Kronikář ty dveře otevře. U mě je tam přístup zakázán, což je divné, protože Kronikář se převtělil do mě, když mi předal svou kompletní vzpomínkovou sbírku. Jinak bych vzpomínky dávno obnovil. Koukám, že udělal až moc dobrou práci.
Kaiser ale nepochopila jednu věc.
Kaiser: Hele, ale jak to že se o tom ví, když se všechny vzpomínky odstranily ze všech knih i hlav přítomných a živých?
Lancius: Zamysli se.
Kaiser nesnášela se zamyslet, když se ptala na něco, co chtěla vědět. Pak jí to najednou došlo.
Kaiser: Ten jezdec má vlastní knihu u tebe...je tam alespoň jméno?!
Lancius: Bohužel bylo jméno po jeho smrti odstraněno ze všech knih. On sám nikomu nikdy neřekl, jak se jmenuje. Nevím, jaké důvody měl, ale asi aby chránil ostatní, protože Gregon po něm šel. V knize bylo napsáno, že se odtrhnul od ostatních, jelikož byl Gregon nebezpečný. Kdo ho nenásledoval tak počítal s krutou smrtí. Asi ten jezdec měl hodně známých a nechtěl, aby jeho lidi trpěli. Nevím...to se nikdy nedozvíme.
Kaiser se naštvala. Byla z toho trochu zoufalá, protože nechtěla, aby se další rodina rozpadla. Jenom kdyby mohla vrátit čas. Vrátit čas...Pak si uvědomila, že by to Safira mohla dokázat.
Kaiser: Lanciusi! A co Safira? Vesmirné draci mohou odcestovat do minulosti! Safira by to mohla udělat!
Lanciusovi tohle moc nepřekvapilo. Už o téhle možnosti taky přemýšlel, ale nebyl si tím moc jistý. Je to nebezpečné cestovat časem a měnit určité události, jelikož by to mohlo ovlivnit budoucnost i přítomnost.
Lancius: O téhle možnosti jsem přemýšlel. Jenže...
Kaiser: Nevíš, jestli by s tímhle Safira nebo Noregon souhlasili?
Lancius: To ne, ale je to nebezpečné. Nesmí se toho moc měnit v minulosti, jinak by to mohlo ovlivnit drasticky budoucnost. Není to nemožné...já to s nimi proberu, až se Safira zotaví.
Kaiser: Takže mi pomůžeš??? Nebo spíš...pomůžeš jim vrátit vzpomínky?
Lancius: Ano Kaiser. Z mého hlediska to není správné zapomenout na svoje potomky či důležité postavy v historii.
Kaiser měla radost, že Lancius chce pomoc vrátit jim vzpomínky. Snadné to nebude, to jí je jasné, ale bude to za to stát.
Lancius: Musím se s tebou rozloučit. Máme toho hodně na práci.
A s tímhle Lancius zmizel. Čas zase začal běžet normálně. Kaiser se pořád tvářila na Moona znechuceně jako předtím. Moon se podíval na Kaiser mírně zoufalým pohledem.
Moon: Takhle je to od té doby pořád. Moonlight to prostě nedokáže pochopit. Já si vůbec nevzpomínám, že bych měl syna jménem Noregona. Jestli se nedokáže v boji, tak to taky nebudu přijímat.
Moon vstal z trůnu.
Moon: Musím vyřídit důležité věci, takže se s tebou rozloučím Kaiser. Můžeš se tu zdržovat, jak dlouho tu budeš chtít.
A s tímhle Moon odešel z trůnního sálu. Byla dost naštvaná. Moon byl trochu arogantní, jak si všimla a dost naivní. Šla nejdřív hledat Moonlight, která seděla u jezírka a byla smutná. Když se k ní přiblížila Kaiser, tak se ani nehla. Věděla o ní.
Moonlight: Já vím, že je můj syn. Já to vím. Jenom Moon je slepý! Věříš mi to, Kaiser?
Kaiser: Ano. Věřím vám to.
Kaiser bylo hodně blbé jí neříct, že to tak je, protože jí to řekl Lancius, ale jinak by se pohádali ještě víc, než teď.
Kaiser: Je mi to moc líto, Královno Moonlight.
Moonlight: Moon je bohužel někdy naivní a bezcitný...Takový byl vždycky, ale ne tak často jako je teď. Navíc...Silvermoon pod námi lituje. Moon ho až moc tvrdě trénuje a vnucuje mu tolik věcí, které dělat nechce. On chce určité věci dělat jinak, než jeho otec, ale...Moon je až příliš slepý, aby to viděl. Já...já nevím, o co mu jde. Je až moc přísný. Pak...ať se diví, že náš zmizelý syn utekl.
Kaiser: Jak vlastně utekl? Víte to ještě?
Moonlight: Ty vzpomínky jsou sice jenom trhavě, ale vzpomínám si, že to byla podobná situace jako je teď se Silvermoonem. Já si myslím, že on utekl kvůli Moonovi. Že byl moc na něj přísný. Je to takový dejavu(dežavý). Jako...když už se stalo tohle jednou. Víš co tím myslím?
Kaiser se vyděsila. Vzpomněla si sama na situaci, kdy utekla, protože její rodiče byli až moc přísné.
Kaiser: Rozumím, co tím myslíte.
Moonlight: Promiň, že jsem se ti takhle svěřila, ale cítím z tebe dobrou auru. Takže je to pro mě snazší se ti svěřit.
Kaiser: To je v pořádku. Já jsem vždycky jedno velké ucho pro každého. Mě se spoustu tvorů svěřilo. Už jsem si na to zvykla.
Moonlight se mírně usmála.
Moonlight: Děkuji. Už se cítím lépe. Tohle prosím tě nikomu neříkej, co jsem ti říkala! Já se nechci rozhádat s Moonem ještě víc, než je to teď.
Kaiser: Nebojte, veličenstvo. Tohle si nechám hluboko v paměti.
Moonlight: Ještě jednou děkuji. Moc se mi ulevilo.
VEŠKERÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTŮ A VYMYŠLENÝCH POSTAV!!!
JE TO VŠE MOJE PRÁCE A NE ZBYTEČNĚ JSEM SE S TÍM SNAŽILA!!








