Zdar lidi. Safira zase píše :)
Název je sice trochu neobvyklý, ale nechte mi to vysvětlit...
Minulý léto jsem se zničehonic vrátila a zveřejňovala jednu část příběhů za druhým. V lednu roku 2018 jsem slíbila, že se vrátím s blogováním, psaním příběhů a kreslení.
Jenže jsem docela koukala, že jsem nenapsala jediný důvod, proč můj návrat byl nečekaný. Bohužel můj BUM začal až v červenci roku 2018. Proč takhle pozdě?
Mno...to se týkalo opět něčeho, co mě částečně změnilo další názor na lidi. Myslím to teď obecně, z mého hlediska a nikoho tady nebudu urážet či psát. Za A to nechci, za B je to zbytečné :)
Byla jsem vážně v únoru motivovaná se sem vrátit, jenže...přišlo tak jak to přijít muselo a nasekali mi tam směny...měla jsem sice 3 dny v týdnu volno a přešla jsem zkárecný úvazek, ale musela jsem se odpočinout z těch přituplých vánoc, jelikož byly před dvěma lety náročnější než minulý. Navíc jsem se musela poprat s dalšími překážky, které jsem z části přeskočila.
Navíc jsem měla videoherní manii. Hrála jsem hodně videoher, které mě chytli a nemohla jsem se od nich dostat pryč. Než jsem se otočila, tak jsem musela jít spát. To byl jeden důvod...
V Dubnu 2018 se bohužel stala jedna věc, kterou jsem nečekala...měla jsem se sejít se svou kamarádkou(dneska ex-kamarádka), jelikož udělala nečekané kroky, ze kterých jsem byla hooodně v šoku. Byla jsem již na cestě natěšená, ještě že ne daleko, když mi přišla sms zpráva od ní. Psala, že má migrénu a že se to odloží na jindy. To že trpí na migrény jsem věděla, protože měla nehodu s koněm a měla silný otřes mozku. Od té doby na ně trpí. To ale nebyla ta zpráva co mě dala do šoku. Spíš to, že byla ve 4.měsíci těhotenství (trochu kec, ale nechci tady psát přesný data). To byla ta zpráva, ze který jsem byla v šoku...nic mi neřekla ani nenapsala. Hlavně že měla 1000 přátel na FB, kterým to asi řekla a mě neřekne ani půl slova. Celou střední jsem s ní seděla v lavici a trávila s ní čas a pak mi udělá tohle? Takovou zradu? Sorry ale tohle je zrada.
Ubrečená a celá zničená jsem jela zpátky domů. Při cestě jsem se hrabala v minulosti a uvědomila jsem si spoustů věcí. Musíte vědět, že jsem byla hodně šikanovaná a holky mě tenkrát nebránily či aby něco udělaly. Vždycky když jsem byla nemocná, tak jiné její kamarádky seděli na mém místě v lavici a když jsem slušně požádala, aby si odsedla, že je to moje místo, tak dělaly, že neexistuju a povídaly si dál. Opět jsem z toho byla tenkrát zničená a ani nenapsala test, který jsme měli tu samou hodinu. Po škole jsem pak ještě ten den zůstala déle a napsala ho u učitele v kabinetu. Navíc ve třídě jsem byla černá ovce. Nikdo mě nebral, ani pořádně nechápal. Měla jsem pěkne mizernou třídu na střední.
To mi bohužel všechno došlo při cestě domů. Všechno, co jsem napsala v předchozím odstavci. Byla jsem z toho psychicky tak v háji, až mi bolelo srdce. Strašně. Co jsem četla je to Broken Heart Syndrom...ale nebylo to tak extrémní, že jsem musela do nemocnice...to ne :) Zjistila jsem bohužel, že jsou všichni akorát dementi, že jsem dělala pro ně všechno, že bych i ruku za ně strčela do ohně, ale bohužel...místo toho, aby mi něco vrátili, tak mi akorát bodli kudlu do zad a vysmívají se mi. Navíc mě ještě došla jedna věc u toho...ta moje ex-kamarádka si dělala čas na jiné, ale nikdy na mě. Vždycky, když jsme se domluvili, tak zrušila vždycky ona schůzku s blbou výmluvou a z blbého důvodu. Místo toho, abysme se domluvili na další, což normální lidi a pravý kamarádi dělají, tak se ti zase ozvou za půl roku a pak akorát vidíte příspěvky v sociálních sítích, jak si ten den, co jsme se domluvili, si užíva s jinými podělanými lidmi.
Jako sorry, ale tohle byla pro mě zrada a podvod akorát. Byla jsem jedna z tísíců na FB a jenom známá. Loutka. Prakticky...jsem poznala falešné lidi, člověka, což se mi stalo poprvé...Upřímně ne poprvé, ale i v práci se mi to stalo, ale to jsem nebyla tak zničená jako z tohodle.
Uf...takže mi to trvalo další 3 měsíce, než jsem se z toho dostala. Bolí to sice ještě teď, ale ne tak jako předtím. Takže to byl i ten důvod, proč mi to tak trvalo, než jsem sem něco dala. Potřebovala jsem pauzu a odstup :( bohužel.
Navíc mě jedna písnička k tomu dokopla, abych zase začala psát. Zde je odkaz:
Jelikož jsem hrála Presona 5, tak jsem si tenkrát vyhledala soundtracky a narazila na tuhle. Ta mě dokopla zpátky tam, kde jsem skončila. Takže díky ní jsem se sem vrátila :)
Už k tomu ani nemám co dodat, což je asi znamení, že je článek u konce :)
Takže máte tady konečně důvod po asi půl roce, proč jsem se zničehonic vrátila :)
Mějte se pěkně a v březnu čekejte další části příběhů a daší rozpis postav :)
Safira








