NEŽ ZAČNETE S PROHLÉDNUTÍM A KOMENTOVÁNÍ MÉHO BLOGU !!!ZDE PŘEČÍST!!!

Smrtka a Temná hrozba z minulosti 37.část

23. září 2018 v 22:01 | Safira |  Smrtka a Temná hrozba z minulosti

_______________________________________________________________________________________

Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________




Safiře se zdál sen. Viděla sama sebe jako Vesmírnou duhovou dračici u obrovského jezera. Viděla tam v jezeře velké ryby, které byly velké jako její jedno křídlo. Bylo jich celkem 6. Každá ryba měla jednu barvu a plavali za sebou jako duha? Byly podle barev duhy. Divný. Poslední co viděla, jak začala svítit i s jezerem.

Bylo potom ještě něco, co viděla. Viděla sama sebe jako normální dračici a ještě někoho...vesmírnou duhovou dračici? Stáli u sebe a bojovali s nějakou potvorou...přesně nevěděla jakou. Potom nic neviděla. Něco jí v tom bránilo vidět něco víc, ale co?

Safira otevřela oči. Vzbudila se a sedla si. Slunce ještě nevycházelo, ale všimla, si, že už není noc. Noregon nebyl v pokoji, asi se rozhodl spát dole u všech ostatních. Dranzera spala jako šutr. Klidně si spala. Ona stejně věděla, že už neusne. Vstala a šla k balkónu. Bylo celkem chladný ráno, na to, že mají skoro celoročně teplo. Bylo to divný...ale na druhou stránku se nedivila. Říše Zlých Duchů dělá všem starost. Atmosféra se v poslední době dost ochladila. Všichni se snažili sice fungovat normálně, ale moc to nešlo. Cítila to od všech. Ona neztrácela naději. Safira pořád doufá, že jednoho dne budou žít normálně.


Po dvou hodinách se Noregon vzbudil. Sluníčko na něj svítilo. Všimnul si, že všichni ještě spí. On potichu vstal a opustil zahradu. Kaiser koutkem oka Noregona sledovala, jak odchází. Ona věděla, že letí k Lanciusovi. Ona to dál nerozebírala a spala dál, i když jenom jedním okem. Ona věděla, že se nesmí plést do jejich záležitostí, ale jí to prostě nedalo pokoj. Ona se tajně hrábla do myšlenek Noregona, aby zjistila, co se děje. Noregon ztuhnul na místě, protože cítil někoho. Kaiser se okamžitě maskovala, aby Noregon nic nepoznal. Dělala to nerada, ale u Safiry to nehodlá riskovat, jelikož už má podezření. Noregon po chvilce ten pocit sledovanosti necítil a šel dál nahoru. Když vyšel do pokoje, tak si všimnul Safiry, jak stála na balkóně. Dranzera se mezitím probírala. Moc se jí nechtělo vstávat, ale musela. Safira se jenom převlíkla do jezdeckého oblečení, nasedla na Noregona a odletěli. Dranzera se za nimi hnala. Kaiser mezitím všechno sledovala přes Noregona.

Dranzera: Aaaah...chce se mi hrozně spát!

Safira: Kdyby si včera zrovna neletěla na průzkum, tak by si nebyla.

Dranzera: Jak jsem tohle mohla taky vědět? U Lanciuse tvor nikdy neví, kdy se ozve. U Kronikáře to taky tak bylo.

Noregon: Budeme tam přibližně za několik hodin, když se nebudeme zdržovat.

Dranzera: Aaah...to budu mít co dělat...

Safira byla pořád zamyšlená, i když vnímala Noregona i Dranzeru...tak byla pořád zalezlá v hlavě. Bolelo jí, že nemohla vidět Trna. Pořád jí to leželo v hlavě, ale i žaludku. Noregon cítil její bolest. I Kaiser přes něj.

Noregon: Uvidíš ho ještě určitě, Safi.

Safira posmutněla.

Safira: Já nevím, Noregone. Rubín sám říkal, že ho nesmím vidět, jinak ho zabije. Myslel to vážně! Chtěl ho zabít! On moc dobře ví, že vždy ochráním ty, co mám ráda...ať je to cokoliv...ale nikdy jsem s tím nepočítala, že to dopadne takhle.

Noregon: Vím, jak se cítíš Safi. S Norerian a semnou to bylo podobné. Ne takhle, ale podobně. Ne že bych s ní nechtěl být, ale nešlo to. Když jsem časem zjistil, že je dračí jezdec jako ty, tak jsem se vzdaloval. Bohužel...,až na posledním momentě...než odešla do nebe, tak jsme si navzájem vyznali k sobě, co cítíme.

Kaiser to bolelo, když to slyšela. Litovala toho a cítila, že Noregon toho litoval taky.

Noregon: Lituju toho do teď...že jsem jí to neřekl dřív. Jenže...Norerian byla sama hloupá, že si takhle vzala život. Chápal jsem, že toho na ní bylo moc, ale...kdyby se s tím alespoň srovnala nebo kdyby o tom dřív trochu přemýšlela, tak by...tak by tady byla ještě teď.

Kaiser to bolelo, když to slyšela od Noregona co říká. Ano...byla hloupá husa, že si vzala takhle bezdůvodně život. Jenom, aby už nemusela dělat patrona Safiry. Její neteři. Co kdyby...co kdyby tohle tenkrát neudělala? Proč vůbec o tom nepřemýšlela nejdřív? Ona to sama nevěděla...

Safira: Norerian byla bohužel vždycky taková, že nejdřív jedná a potom přemýšlí. Navíc vždy všecko brala lehkovážně...to hold k ní patřilo.

Nikdo nic neříkal a letěli dál. Kaiser začaly téct slzy smutkem. Bolelo jí to strašně.

Kaiser: Jsem to ale hloupá...nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo...nikdy mi Silvy nebude říkat máma a už nebudu taková, jak jsem vypadala dřív...Silvy sice jednoho dne zjistí, kdo byla její máma, ale...nikdy nebude vědět, že bude u ní. Stejně jako ostatní...

Zničehonic začala Kaiser bolet hlava. Neviděla už přes Noregona. V tom se objevil Lancius v její hlavě. Vypadal dost naštvaný. Kaiser chtěla utéct, ale Lancius jí nepustil.

Lancius: Tak jak jsem říkal...nikdo od teď nesmí vědět, co jim řeknu. To platí i pro tebe Norerian!

Kaiser byla naštvaná. Nechápala to.

Kaiser: Proč to nesmím vědět Lanciusi!? Já to přeci musím vědět! Jsem pořád jejich...

Lancius jí přerušil.

Lancius: Ne nejsi! Nejsi jejich ochráncem! Jseš tam jenom od toho, aby si hlídala a vychovala Silverianu! Tak jak ti říkala Daleiah. Nesmíš se plést do jejich záležitostí a ani do jejich osudů, Norerian. Ty si to stále nedokážeš uvědomit, že už nejsi to co si byla. Jsi někdo jiný. Nejsi Norerian. Toleroval jsem toho víc, než dost u tebe, jenže to takhle dál nejde. Drž se dál...jinak změníš osud nejenom jich, ale i jiných.

Kaiser: Ale...aaah! Já vím! Já to všechno vím a jsem si toho vědomá! Byla jsem hloupá, že jsem tohle udělala...lituju toho.

Lancius: Já to sice chápu, ale nezměníš to. Musíš se s tím smířit. Prozatím se s tebou rozloučím. Zachvíli ke mně dorazí. Tohle bylo poslední varování Norerian. Drž se dál a řiď se podle toho, co přijde.

S tímhle Lancius skončil a nechal tam Kaiser samotnou v myšlenkách.


Noregon měl takový divný pocit. Jako, kdyby mu něco zmizelo v myšlenkách. Byl z toho trochu zmatený. Byla to Norerian, která se dívá? Chtěla vědět, jak jim je? Norerian je bohužel dobrá, co se týká schovávání se v myšlenkách jiných tvorů.

Safira: Taky jsi to cítil?

Noregon: Ano...někdo byl s námi celou dobu. Že by Norerian?

Safira: Netuším. Asi jsme překročili ochrannou bariéru před ostrovem, jinak, by jsi to necítil.

Noregon: Norča je bohužel až moc dobrá se schovávat v myšlenkách...nepoznal jsem to.

Safira: Upřímně Noregone...než jsme odcestovali do DragonCave, kvůli té jeskyni v horách, tak se něco divného stalo.

Noregon: Co se dělo?

Safira: Když jsem šla do pokoje, tak jsem cítila, že se mi někdo hrabe v myšlenkách. Nebo spíš se snaží něco zjistit. Já jsem se s tím nelámala hlavu, protože to nikdo zlý nebyl...ale...potom hned po dokončení hovoru s Magmou, vlítla do pokoje Kaiser. V jejích očích jsem viděla, že o tom věděla, že někam jdeme. Sotva jak jsem hovor ukončila. Divný co?

Noregon: Že by se ona hrabala v naších myšlenkách?

Safira: Já nevím...budeme muset být opatrný. Kaiser není zlá dračice. Cítím to z ní, ale ona se v některých situacích zachovala jako Nora, což je divný. Navíc já jí moc nevěřím, že je v ní kus Norerian, když je v nebi. Nedává to smysl.

Noregon: Kaiser je jedna velká záhada...Daleiah moc ne. Chová se tak jak je prostě ona. Je pravda, že jsem si na Kaiser moc rychle zvykl, což je divný. Já jsem to nechtěl říkat, ale mám takový i ten pocit, že je Nora mezi námi a vždycky když vidím Kaiser, tak vidím na jednu vteřinu Norerian, než si to uvědomím, že je to někdo jiný, což zabolí.

Safira: Počkat...proto si i tak reagoval, když si poprvé viděl Kaiser?

Noregon: Nerad to přiznám, ale ano...nechtěl jsem to rozebírat takhle brzo, protože jsem měl strach, že to někdo jiný uslyší.

Safira: Upřímně...já také...teď když jsme tady sami a nikdo jiný to neslyší, přes tu ochrannou bariréru...tak jsem chtěla využít tu příležitost si s tebou o tom povídat.

Noregon si trochu uchechtl. Dranzera ty dva poslouchala a sama přemýšlela o tom, co si povídají.

Noregon: To jsme dva...já totiž také.

Dranzera: Kdy to bylo naposledy, kdy jsme takhle všichni tři sami?

Safira o Dranzery otázce přemýšlela. Kdy to vlastně bylo?

Safira: Hmm...to bylo naposledy, když jsme odletěli všichni tři poprvé od Kronikáře, proč?

Dranzera: Jen tak...dlouho jsme u Lanciuse nebyli. Tak mě je to jen tak napadlo.

Nikdo už nic neříkal. Po chvíli objevili velkou mlhu a za mlhou...ostrov Kronikáře. Konečně dorazili.


VEŠKERÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTŮ A VYMYŠLENÝCH POSTAV!!!
JE TO VŠE MOJE PRÁCE A NE ZBYTEČNĚ JSEM SE S TÍM SNAŽILA!!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama