_______________________________________________________________________________________
Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________
K Portunusovi letěla malá koule. Koule ho obletovala. Zastavila se před jeho obličejem. Objevila se Miccosukee před ním. Jako průhledný duch. Koukala smutně a hodně zklamaně. Svítily jí oči smutkem. Portunus se neudržel na nohou a prudce si lehnul na zem. Nemohl věřit svým očím, že vidí svou matku po tolika letech. Sice jako duch, ale pro něj to byla velká radost.
Miccosukee: Portunusi…konečně…konečně jsem tě mohla zkontaktovat…po…tak dlouhé době…
Portunus: M-mami…proč…proč si mě nezkontaktovala dřív??? Proč???
Miccosukee: Tvoje srdce bylo temné…nešlo to…já jsem se o to pokoušela už léta…léta!!! Gregon mě v tom bránil! Z části…Jsem…jsem z tebe zklamaná. Strašně zklamaná…
Portunus: Proč jsi ze mě zklamaná? Safira může za to, že jsi umřela! Ona tě nechala umřít! Zabila tě!
Miccosukee začala pomalu zmizet. Portunus se lekl.
Portunus: Ne počkej! Neodcházej! Prosím! Neopouštěj mě zas! Ne!
Miccosukee zmizela před jeho očima a Portunus tam zůstal sám. Ještě akorát slyšel poslední slova:
Miccosukee: Až budeš chtít vědět pravdu…přijď sem znova…
Portunus běžel zpátky do lesa. Nic neviděl, jak mu tekly slzy. Zakopnul o větev a upadl prudce na břicho na zem. Portunusovi tekly slzy z očí jak z vodopádu. Vzpomněl si na den, kdy Miccosukee umřela. Safira tam u toho byla. Jenom jeho nevlastní sestra přežila. Miccosukee zemřela při porodu, protože byla oslabená…dál si nevzpomněl. Měl velký zármutek ze ztráty své matky. Podíval se na nebe…měl by se vrátit…pomalu zapadá slunce. Vstal, vyčistil si obličej, aby nepoznali něco, vzal kořist a rychle letěl zpátky.
Portunus přišel jen tak tak. Death s Gregonem se trochu zlobili, ale stihnou ještě včas vyrazit, takže mu to trochu odpustili. Death s Gregonem měli všechny přípravy hotové. Jakmile byla tma, hned vyrazili. Portunus si ulevil, že odletěli. Alespoň je tady sám. Sice jenom na pár dnů, ale lepší než nic. Keldor spal v hnízdě jako balvan. Portunus si lehnul vedle hnízda a usnul hned…z únavy…z toho večera co měl…
Portunus měl hodně smíšený sny v ten večer. Viděl Inuita, svého otce, jak si hráli u korálových útesů. Miccosukee byla trochu dál a bavila se nad tím, jak si hráli. To byl naposledy Portunus šťastný…než mu Safira odebrala, na Miccosukee přání, všechny vzpomínky a změnila mu osobnost. To se sice cítil trochu jinak, ale rozdílně ne. Byl šťastný. S Poseidonem si na začátku moc nerozuměl, ale bral ho…sice ne jako tátu, ale spíš jako bráchu. I přesto…byl v míru šťastný. Ale potom se všechno zhroutilo…Safira se dlouhodobě nevrátila, všichni si o ní dělali starosti, učil se u Silveruse…potom…ho matka umřela. Při porodu…nikdo už jí nedokázal pomoc…ani Comet…ani Safira…Měl na Safiru vztek, že kvůli ní zemřela…vlastně…proč měl na ní hněv a vztek? Poprvé se sám sebe ptá…proč? Otevřel oči. Chtěl se nejradši vrátit, ale nemohl tady nechat Keldora samotného. Musel počkat, dokud se nevzbudí.
Portunus nemohl celou noc spát. Byl v polospánku. On věděl, že už neusne. Vstal a šel se podívat ven. Bylo světlo. Šel zpátky do jeskyně se najíst. Keldor se mezitím vzbudil a běžel za Portunusem se najíst s ním. Portunus snědl jenom něco. Neměl moc hlad. Keldor hltal jedno sousto za druhým. Ten má pořádný hlad, když se vzbudí. Po jídle si Keldor chtěl hrát, ale Portunus neměl moc náladu. Měl toho až moc v hlavě. Rozhodl se vrátit na místo, kde potkal Miccosukee, matku, a vezme s sebou Keldora. Stejně je malej a nic si nebude pamatovat…doufal teda. On vstal a šel směrem k východu. Keldor běžel za ním. Portunus si sednul před jeskyní a koukal do dále. Keldor si sednul vedle něj a broukal zmateně. Portunus se podíval na Keldora.
Portunus: Uděláme si malý výlet Keldore…dokud tady nikdo zatím není…
Portunus vzal Keldora do předních pacek, odrazil se zadními nohy a vzlétnul. Netrvalo to dlouho a přistáli na tom místě, kde se Portunus potkal s Miccosukee včera. Keldor byl celou cestu klidný, ale jakmile ho Portunus pustil, tak se rozeběhnul vše prozkoumat. Nebál se…naopak…byl zvědaví. Portunus dohlížel na to, aby nikam daleko moc nechodil. Stejně se vrátí…říkal si…
Portunus: Matko? Jsi tu někde?
Chvíli se nic nedělo. Portunus tam chvíli čekal. Když se dlouho nic nedělo, tak to chtěl otočit a hledat Keldora.
Hlas: Portunusi…!
Miccosukee se před ním objevila. Portunusovi začaly téct slzy.
Miccosukee: Jseš tady, aby ses dozvěděl pravdu?
Portunus: Sice nevím jakou pravdu…ale…včera jsem se ptal sám sebe, proč jsem na Safiru měl takový hněv…
Miccosukee: Začínáš si už pomalu uvědomovat, že jsi udělal hloupost? A že jsi všechny zklamal, co ti byli nejblíž?
Portunus: J-já…já nevím!
Miccosukee se koukala smutným pohledem na Portunuse.
Miccosukee: Bohužel je to částečně má vina…já jsem chtěla, aby tě Safira změnila…udělala to…a teď…podívej se na sebe…stal ses zlým tvorem…vyhnancem…zrádcem…víš, jak mě to lámalo srdce, i když už tady nejsem?! Pořád tady řádím jako duch! Jenom abych ukončila to, co jsem nedokončila! Vzpamatovat tebe Portunusi!
Portunus se cítil trochu vinen, že se jeho matka takhle dlouho trápí, jenom aby jeho zkontaktovala. Nejdřív se chtěl na něco zeptat, co už chtěl dlouho vědět.
Portunus:…proč jste se s tátou rozešli?
Miccosukee tahle otázka trochu zaskočila, ale má právo to vědět.
Miccosukee: Už jsme si tak dobře nerozuměli jako dřív…to se prostě hold stává…My jsme vlastně kvůli tobě zůstali spolu…jenže potom jsem se já první rozešla s ním a řekla jsem mu, že už to mezi náma nejde. Samozřejmě, že byl z toho zničený a od té doby se ani neukázal…ptal ses pořád na tátu. Já už to nemohla slyšet…proto jsem požádala Safiru, aby tě změnila…jenom…abych se já nemusela trápit…dneska vím, že to byla chyba.
Portunusovi se tomu moc věřit nechtělo. On si moc dobře pamatoval, jak si společně všichni užívali a byli šťastný. Třeba to jenom dělali? Aby jeho nemuseli trápit? Nebo si na nic nepamatuje? Měl tolik mezer ve vzpomínkách. Chtěl už vědět, jak Miccosukee zemřela…věděl že při porodu, ale příčinu se nikdy moc dobře nedozvěděl nebo to spíš nechtěl přijmout.
Portunus: Matko…jak si…
Miccosukee: Vím, co chceš říct…Je na čase, aby ses konečně dozvěděl, co se stalo.
Portunus poslouchal. Chtěl vědět, co se stalo.
Miccosukee: My jsme se s Poseidonem tenkrát plavali společně u útesů…to jsme měli ještě naše staré bydliště, než se zničil. Nevnímali jsme oba dva čas, ani svět kolem nás…jenom my dva jsme se navzájem soustředili. To ještě ani Galateia nebyla na světě…Pak na nás zaútočila Sesília a její negativní armáda ryb. Unesli Poseidona. Chtěla jsem ho zachránit nebo tomu i zabránit, že ho unese. Na mě vyslali zlý kouzlo, které mě dostalo do bezvědomí. A nejenom to…vyčerpalo mi to sílu…každým dnem jsem umírala. Věděla jsem, že pokud zemřu hned, tak by Poseidon neměl nikoho…to by ani neměl důvod zůstat u Safiry.
Miccosukee si nachvíli odmlčela. Portunus věděl, že ještě neskončil s povídáním. Tkaový pauzy dělá Miccosukee vždy, když dlouh povídá.
Miccosukee : Já jsem se na tebe spolíhala…že se o svojí malou sestru trochu postaráš…že se s tím smíříš, že umřu…navíc…jsem to věděla dopředu. Nevím proč…prostě…jsem to věděla, když jsem byla v tom bezvědomí. Spala jsem strašně dlouho…trápila jsem se, jak na mě vyslaly to kouzlo…Ani Safira s tím nemohla nic dělat…dneska možná ano…ale ještě byla hodně mladá a svoje schopnosti neměla úplně vyvinutý jako dneska. Kdyby potkala Noregona dříve…tak bych ještě byla dneska na živu a nic by se z toho nestalo.
Portunus nechtěl věřit svým uším. Prostě nechtěl. Takže Safira za to nemohla? Měli všichni nakonec pravdu? Čím víc si tu historku v hlavě prošel, tak tím víc to dávalo smysl pro něj. Portunus si začal uvědomovat, že byl pěkný hlupák. Navíc by jeho vlastní matka nelhala…Miccosukee nemá důvod svému vlastnímu synovi lhát. Bouchnul packou do země ze zlosti.
Portunus: Co jsem to…co jsem to udělal??? Co jsem k temným koním udělal?!
Miccosukee šla k němu blíž a pohladila ho na tvář. Byla ráda, že konečně došel k rozumu a že je si vědom za svoje činy, co provedl. Portunus měl velké výčitky. Všem ublížil a zradil…teprve teď mu došlo, že ho Gregon jenom zneužíval. Byl naštvaný…sám na sebe a na Gregona i Death. Měl zlost teď vůči nim. Miccosukee ho chápala.
Miccosukee: Můžeš teď utéct…teď a hned…
Portunus kroutil hlavou. Miccosukee se divila.
Miccosukee: Proč ne?
Portunus: Já nemůžu…jim neuteču…našli by mě a navíc…
Keldor přiběhnul k Portunusovi s bažantem v tlamě. Spokojeně si brouknul a nechal kořist spadnout před ním. Skočil mu po krku.
Keldor: Táta!
Miccosukee se dívala na malé dráče a nestačila se ani divit. Už pochopila, proč to nejde.
Miccosukee: Není ale tvůj vlastní…že ne?
Portunus: Death našla opuštěné vejcem tady v Říši Zlých Duchů. V tom byl Keldor. Death s Gregonem semnou nic jiného nedělají, než abych hlídal dráče a lovil…od té doby co se spojili dohromady, tak mě skoro ignorují. Pokud něco nepotřebují…Navíc…mě považuje tenhle maličký za tátu…co jsem měl podle tebe dělat? Vynadat mu? Seřvat ho, že nejsem jeho táta? Nemohl jsem…nemůžu mu nic udělat…vždyť...se na něj koukni!
Miccosukee byla šťastná bez sebe, že konečně našel Portunus menší radost v životě. Proto se taky s ním dokázala konečně spojit. Keldor bylo to malé světlo co v Portunusovi září.
Miccosukee: Víš…ty nejmenší vždycky poznají, když má někdo dobré srdce. Stráví s tebou hodně času, viď?
Portunus: Stráví…při tom to dělá z vlastní vůle…nenutím ho, aby byl semnou. U Death není skoro vůbec. Chce být jenom semnou…proto nemůžu odejít…jinak by byl nešťastný. I přesto…mám strach…
Miccosukee: Z čeho?
Portunus: Death s Gregonem z něho chtějí udělat válečníka…krutého válečníka…nedovedu si to ani představit…a kdybych s ním utekl…tak by to považovali za zradu. Navíc…nemám kam jít…proto musím zůstat.
Miccosukee ho chápala. Konečně viděla svého syna alespoň trochu šťastného. Malý Keldor se po něm sílel a mazlil. Portunus se ho dotknul jemně čumákem. Keldor ho chytil za čumák a broukal šťastně. Portunuse po té něco napadlo. Keldor po chvilce pustil čumák Portunuse. Portunus se podíval na Miccosukee.
Portunus: Možná vím…jak budu moc pomoc ostatním, aniž bych se prozradil…prozatím…
On pověděl co má prozatím v plánu. Miccosukee na to jenom souhlasně kývla. Věděla, že to bude rizikový, ale za to, to bude stát. Portunus se chtěl rozloučit s Miccosukee.
Miccosukee: Než odejdeš…vem si tohle…
Miccosukee dala Portunusovi náhrdelník se zámkem Islander.
Miccosukee: Vždycky kdybys zapomněl, tak se podívej na náhrdelník…nikdy už nezapomeň…kdo jsi…slib mi, že na to nezapomeneš.
Portunus: Slibuju…
Portunus vděčně vzal náhrdelník, který se lesknul stříbrně jako poslední hvězda. Se zámkem Islander. Pod zámkem bylo vyrytý: Nezapomeň, kdo jsi. Keldor všechno sledoval se zájmem. Sice nevěděl, o co jde, ale byl v klidu.
Miccosukee se s kývnutím usmála.
Miccosukee: To je možná naposledy, co se uvidíme…
Portunus se trochu vyděsil.
Portunus: Jak naposledy?
Miccosukee: Portunusi…Já jsem jenom takhle dlouho zůstala, abych ti předala tuhle zprávu a…abych tě vzpamatovala. Teď už vím, že se dostaneš na správnou cestu. Sice to nebude hned, ale jednoho dne budeš mít klidný život. Netrap se kvůli mně Portunusi…Navíc nejsi teď sám…máš Keldora.
Keldor cítil jak je Portunus smutný a začal trochu kňučet. On se podíval na Keldora…sice je šťastný, že ho má, ale obává se, že bude na straně Gregona a Death. Tohle nechce dopustit…Jednoho dne utečou…ale na to…potřebujou Safiry pomoc, jenže on sám ví, že kdyby se ukázal, tak by mu nikdo nevěřil a na místě zabili. Bude se zatím držet podle plánu co má vymyšlený, jak jim pomoct. Miccosukee šla ke Keldorovi a dotkla se ho čumákem na hlavu. Lehtalo mu to a smál se trochu.
Miccosukee: Díky…že jsi ho dostala z temné strany na dobrou…
Miccosukee slyšela hlasy za sebou. Bylo už na čase jít zpátky do nebe a zůstat tam.
Miccosukee: Už je čas…musím už jít…navždy…
Portunus nechtěl, aby odešla, ale věděl…že s tím nic neudělá. Tentokrát poslechne svému rozumu.
Portunus: Já vím…ale…já nechci, abys navždy odešla…
Miccosukee: Vždycky budu s tebou…i když nejsem u tebe…Sbohem Portunusi…Sbohem Keldore…
S tímhle Miccosukee zmizela v zářivém bílém světle. Portunusovi bylo zase smutno…a cítil se strašně osamělí. Na druhou stranu má sice Keldora, ale…jak dlouho bude takhle nevinný a milý? Kdo ví… Vzal Keldora a letěli společně zpátky do jeskyně.
VEŠKERÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTŮ A VYMYŠLENÝCH POSTAV!!!
JE TO VŠE MOJE PRÁCE A NE ZBYTEČNĚ JSEM SE S TÍM SNAŽILA!!








