_______________________________________________________________________________________
Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________
Co se mezitím dělo u Říše Zlých Duchů:
Death s Gregonem mezitím rozebírali, co bude dál. Death měla plán skřety přemluvit se přidat. Gregon zase chtěl upíři draci vysvobodit. Portunus si mezitím hrál s Keldorem. Death se to moc nelíbilo, že tráví čas s Portunusem. Ona ale věděla, že je moc malý, aby pochopil, kdo je tady dominantní. Stejně až bud dospívat, tak mu to dojde, že není jeho praví otec, jelikož v podobě draka má i náznaky koně.
Gregon: Tak co uděláme dřív, Death?
Death: Ono je to v podstatě jedno. Spíš bych začala s upíři draky.
Gregonovi to přišlo i lepší, než nejdřív ukecat skřety, protože ty se nepotřebují množit. Spíš by se měli nejdřív soustředit na upíry draky.
Gregon: Souhlasím. Co já vím, tak jsou uzavřený ve vlastním území. Vládce ty dva hlavní uzavřeli, jelikož se nedají zabít a jsou nesmrtelný.
Death: Mají tam myslím ochrannou bariéru, kterou nikdo nedokáže prorazit či zrušit. Hehe…krom nás…už jednou jsme tu bariéru prorazili. Jdeme hned?
Gregon: Jdeme tam spíš v noci. To nás jen tak nikdo neuvidí a hlavně všichni budou spát, krom pár nočních draků, ale těch není moc.
Death souhlasila. Portunus si sice hrál s Keldorem, ale i tak všechno poslouchal. Nelíbilo se mu to. Sám nevěděl proč. Měl z toho špatný pocit. Navíc si dost všiml, že ho moc nevyužívají. Portunus doufal, že když se stane drakem, tak bude moc bojovat po jejich boku, jenže…do té doby se staral pouze o Keldora a lovil. Jeho poslední mise byla Gregonovi sehnat tělo. Jinak od té doby nic. Keldor šplhal po Portunusovi až k hlavě. Vesele si broukal. Portunus se musel prostě usmát. Lehnul si na zem, aby mohl slézt.
Keldor: Táta!
Portunus stuhnul na místě. V tu ránu nevěděl, co měl dělat. Keldor si spokojeně chytil čumák od Portunuse a broukal vesele. Death s Gregonem to slyšeli. Nelíbilo se jim to, jenže Portunus za to sám nemohl. Death začala lehce syčet. Keldor si toho nevšímal a užíval si společnost Portunuse. Gergon radši Death odvedl pryč do jiného pokoje. Death zuřila.
Death: Jak ho může považovat za tátu??? Cse!
Gregon: Zase na druhou stranu…ten malej za to nemůže. Stejně to jednoho dne zjistí, že není vlastní.
Death: To je přeci jedno kdo koho vychová od mala! Keldor bude považovat za Portunuse otce tak i tak. A je to úplně jedno jestli je kůň či drak. To by nemuselo dopadnout dobře do budoucna.
Gregon: To zatím necháme být, Death. Večer vyrazíme.
Death: Hrmm…dobrá.
Portunus byl z toho zmatený, když Keldor řekl táta. Nevěděl co si o tom měl myslet. Byl sice na jednu rád, ale na druhou stranu zmatený. Vzpomínal na minulost…na dávnou minulost, kdy si hrál Portunus sám se svým tátou Inuitem. Viděl svou matku Miccosukee, která se spokojeně koukala…proč?...Proč se to tenkrát rozpadlo? Proč jeho vlastní matka nechtěla, aby si vzpomněl na tátu…nehledě na to jaký byl. Čím víc o tom přemýšlel, tak tím víc ho bolela hlava z toho. Díval se na Keldora, jak spí mezi přední packy. Portunus ho čumákem hladil. Asi instinkt…říkal si…spokojeně klidně spal. Death přišla do pokoje. Když si všimla, že Keldor spí, tak šla tišeji. Portunus si jí všimnul.
Death: Spí?
Portunus kývnul na souhlas.
Portunus: Chceš něco?
Death: Kolem večera odlítáme vysvobodit Upíří draci. Koukám, že Keldor spí…budeme potřebovat jídlo.
Portunus: Takže mám jít zase na lov…?
Death: My se musíme připravit na cestu. Je to hodně daleko odtud. Navíc portály budeme moc dělat, až tam dorazíme k upířím drakům. Do té doby ne. Takže ulov cokoliv, co ti přijde do cesty! Nám je to jedno, co ulovíš.
Portunus věděl, že tohle Death řekne…ještě že nejsou tak náročný. Alespoň uloví první věc, co vidí. Hlavně že se nají…to je to hlavní. Portunus nerad Keldora opouštěl. Nedal na sobě nic znát…vzal Keldora do tlamy a položil ho do hnízda. Death si ke hnízdu sedla.
Death: Já ho pohlídám. Ty běž. Máš čas do západu slunce.
Portunus na to nic neřekl a bez dalších řečí odešel. Death se spokojeně usmála. Konečně klid. Death doufala, že z něho vyroste dobrý lovec i služebník.
Portunus mezitím ulovil pár jelenů i vlků. Byl z té celé situace zmatený. Pořád mu ležela v hlavě jedna věc…že mu Keldor řekl táta. Měl až moc hřejiví pocit z toho. Nevěděl proč. Měl tolik utrpení, smutku a hněvu v posledních letech…najednou přijde malý dráče a všechno se otočilo z minuty na minuty. Po dlouhé době cítil radost a velkou dobrou zodpovědnost. Až z toho mu začaly téct slzy…ne ze smutku…ale z radosti. Považuje už teď Keldora za vlastního syna, i když je kůň. Viděl najednou v sobě špetku světla…i když to světlo v něm bylo malé…dokázal rozjasnit tu temnotu, ve které dlouho byl.
Hlas: Portunusi…
Portunus se lekl a rozhlédl se. Hlas zněl smutně a…žensky??? Měl halucinace?
Hlas: Portunusi…
Podíval se ještě na nebe…ještě má dost času do setmění. Portunus šel podle hlasu. Chtěl vědět, kdo ho volá. Hlas mu přišel povědomí. Byl sice trochu zkreslený, ale…i tak v něm někoho připomíná. Dlouho chodil a chodil, dokud nenarazil na hřbitov. Hřbitov v Říše Zlých Duchů? Potom si vzpomněl…zde stála ta obrovská hora. Když se rozpadla, tak se duchové rozprchli nebo zmizeli navždy…kdo ho to může volat ze zlých? Nebo to nebyl někdo ze zlých? Pomalu našlapoval a poslouchal každý zvuk.
Hlas: Portunusi…
Hlas byl zřetelnější. Hrabal v myšlenkách a najednou mu došlo, kdo ho volá. Sbíhaly se mu slzy.
Portunus: M-mami?
VEŠKERÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTŮ A VYMYŠLENÝCH POSTAV!!!
JE TO VŠE MOJE PRÁCE A NE ZBYTEČNĚ JSEM SE S TÍM SNAŽILA!!








