_______________________________________________________________________________________
Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________
Po několika dnech se Kaiser a Daleiah přiblížili k domovu, trochu zabloudili, protože Kaiser trochu pozapomněla cestu.
Lancius sledoval Norerian s Daleiah. On zmizel a objevil se před nima. Daleiah se lekla a začala vrčet.
Kaiser(vduchu): Sakra!!! Lancius! Na toho jsem zapomněla.
Lancius: Vítám vás zpátky mezi živými Norerian a Daleiah.
Daleiah:Eh?? Cože ? On mě zná??? Teda ... nás?
Daleiah leknutím uskočila. Kaiser zavrčela.
Kaiser: Nevyslovuj mé pravé jméno tady na zemi, sám víš, jak je to nebezpečné!
Lancius: Neobávej se. Nikdo nás neslyší. A ano Daleiah znám vás. I když tebe ne moc dobře jako Kaiser.
Kaiser: Daleiah, představuji ti kronikáře Lanciuse. Mohlo mi být jasný, že to zjistíš, když máš knihy o všem.
Lancius: Nemusel jsem to zjistit vůbec, protože mám toho víc než dost na práci co se týče Gregona. Ještě že má pomocnice to zjistila, jinak bych si toho všimnul až někdy hodně pozdě.
Kaiser(vduchu): To bych si přála...
Daleiah:Takže, ty jsi něco jako věštec??
Lancius: Něco takového. Vím vše co se tady v tomto světě děje či stalo. Dovedu někdy vidět i do budoucnosti, ale na tohle je spíš mistr Safira. Ta dovede vidět do budoucnosti lépe než já. Vše zapisuji do knih.
Kaiser: I já mám tu schopnost, že se mi míhá před očima události, ale spíš jen u těch, které jsem už někdy viděla a nebo dokážu vidět jejich očima.
Daleiah: Bomba!
Kaiser zakoulela očima.
Kaiser:Seš drak a vlk v jednom a nevíš, že tohle vše existuje???
Daleiah: Néééé....?
Kaiser: Nu což, co tu vlastně děláš Lanciusi?
Lancius: Jenom jsem se chtěl ujistit, že jste to vážně vy. Navíc vím proč ses vrátila, aby si dělala kmotr malé Silveriány. Má to ale ještě jeden důvod?
Kaiser: Chtěla jsem se vrátit na zem, viděla jsem kolik je tu problémů, hlavně s Death a trochu dávat pozor na Safiru. A je tu Noregon ... zemřela jsem pro něho brzo ... a chci ho alespoň pozorovat zblízka, ikdyž nemohu být ve své podobě..
Daleiah: Lépe řečeno, když to někdo zjistí, vracíme se šupem nahoru!
Kaiser: Hlavně Safira...
Lancius: Tak alespoň to vidím pozitivně. Musíš si dávat velký pozor na Swartmunu. Mohu ti něco udělat, aby tě nepoznala. Je to tvé rozhodnutí, jestli tu věc chceš nebo ne. Safira si prozatím vede dobře, i když ještě trpí že si takhle odešla. Všecko má zatím pod kontrolou a má i velkou armádů malých draků, které zachránila. Na ně musíte dávat pozor, protože ty hlídají zámek.
Kaiser:Zámek? Takže kde přesně Safira je ? A co se týče toho, jestli mě Swartmuna pozná nebo ne, to nepůjde. Pouto mezi náma je již silné. Ale znám trik jak to udělat, aby se mi nedostala do hlavy, je možné, že mě bude podezřívat, ale jde taky o to, abych na ní taky mohla vůbec nasednout, když budu chtít bojovat, protože ona mohla vždycky nést jen toho, koho jsem jí rozkázala, postavím si pevnou bariéru, že jí ani nebude nápadný, že jí mohu dávat rozkazy. Ale přesto jí prostě potřebuju, ale i kdyby to zjistila, tak možná budu i radši, abych měla alespoň někoho u sebe.
Lancius: Dobrá. Safiry zámek je mezi Server, Severu a Krystalovým světě. Zámek se nedá přehlédnout. Bylo by lepší, kdybyste letěli, to je snad nejlepší, protože takhle letem ten zámek hned objevíte. Je celý zářivě modrý jako moře. To vám jedině mohu poradit.
Kaiser:Dobře, díky. Už ale poletíme ať jsme tam dřív, než před setměním.
Daleiah:To tam budem tak nejdříve zítra ...
Kaiser: Znáš portály? Tím tam budem coby dup.
Lancius: Tímpádem se tedy dneska loučím s vámi. To není ale naposledy co se vidíme. Prozatím. Ať se vám daří.
Kaiser: Jistě, však tě znám. Měj se. Protentokrát.
Lancius před nima zmizel. Kaiser zatím udělala portál.
Kaiser:Jdi první, já musím portál zavřít, bylo by to nápadné.
Daleiah:Jasně.
Daleiah skočila do portálu.
Kaiser(vduchu): Nemám v úmyslu projít tajně přes stráže, já půjdu přímo za nimi.
Kaiser skočila do portálu za Daleiah a za se bou ho zavřela. Objevili se mezi světem Sever,Severem a Krystalovým světem.Kaiser vzlétla a Daleiah za ní. Zanedlouho uviděli mezi mrakami pod nimi nádherný modrý zámek. Byl opravdu krásný, jeho barvy se podobaly moři.
Kaiser: Konečnááá!
Daleiah:Tyjo ... ten je nádhernej.
Kaiser:To teda.
Kaiser s Daleiah začali přistávat k paláci plachtěním. Přistáli před bránami asi pět metrů. Malý Červení Draci hned reágovali a letěli střemhlav dolů. Přistáli před oběma dračicemi a vzali si lépe pod lupou. Jelikož neumějí mluvit tak mluvili v mysli. Draci naznačovali různými gesty, že musí s nima komunikovat v mysli. Kaiser se ponořila do mysli. Pokynula, že mohou komunikovat.
Jeden ze strážů: Kdo jste a co tu chcete?
Snažil se mluvit v mysli slušným tónem, jelikož nikdy tyhle draci neviděli, tak byl trochu nervózní.
Kaiser: Jsem Toshika Revilan a tohle je Daleiah má pomocnice. Jsem kmotra malé Silverian. Daleiah je má pomocnice.
Jeden ze strážů: Hmm...Jdu pro Safiru a Noregona. Pojďte zatím dál.
Malý ohnivý drak zaklepal ocasem na dřevěné brány, které se hned otevřely. Všechny čtyry strážce vzlétli a odletěli. Jeden akorát letěl nahoru pro Safiru a Noregona. Kaiser kývla na Daleiah a šli dovnitř. Koně mezitím šli křižem krážem všude kolem hlavního sálu. Uklízeli svoje stáje nebo si zrovna šli pro něco. Jakmile spatřili obě dračice, tak se na ně nachvíli podívali. Jakmile si je prohlédli, tak si hned šli dělat svoje práce. Kolem obou dračic proběhli Safiry vlci. Asi chtěli jít na lov a proto rychle běželi bránami ven.
Daleiah:Tý jooo ... tady bydlet, no ...
Kaiser se usmála.
Kaiser: Však tu taky bydlet budeme.
Po chvilce byli slyšet kroky. Skoro neslyšitelné tiché kroky a velké kroky. Nějací koně se podívali na schody, které vedli do nejvyšší věže, kde bydlí Safira s Noregonem, Dranzera a malý dráčata. Safira přicházela v dlouhých modrozelených šatech dolů a Noregon hned za ní. Jakmile spatřili dračice, tak hned k nim šli a zastavili se před nimi.
Safira: Kdo z vás dvou je Toshika Revilan?
Kaiser: Já, milá Safiro. Ale říkejte mi Kaiser.
Kaiser se usmála a uklonila se.
Safira se na obě dívala vážným pohledem. Obě dvě si je pořádně prohlédla a Noregon taky. Kaiser měla jedinou vadu. Oči silně připomínali oči Norerian. Safira alespoň věděla, že má Kaiser respekt. Vypadalo to, že si budou asi rozumnět.
Safira: Takže...ty si kmotr Silveriany Nogony? Nora tě asi musela poslat. Jinak vás tu vítám v mém zámku.
Kaiser: Norerian mě neposílala ... Dozvěděla jsem se to, že zemřela až, když mi přinesli závěť, kde stálo, že jsem kmotra malé Silveriany. Mám za úkol se o ní starat, protože samci jí mohou naučit hlavně lovit, Noregone, omlouvám se ti, ale byla bych ráda, kdybys výchovu malé Silverian nechal na mě.
Daleiah: Helé! A já jsem vosk?
Kaiser:A Daleiah samozřejmě.
Noregon začal vrčet a byl trochu naštvaný. Nechtěl se o svojí dělit dceru, jako o hračku. I když trochu chápal, že malá dračice potřebuje pohled ze samičího původu.
Noregon: Dovedl bych jí vychovat i sám tak i tak.
Safira: Noregone přestaň. Má pravdu. Myslíš si, že jsem taky byla vychovaná u mužských? Ne! Aisha taky potřebuje vzhled od samice a na tohle má mě!
Noregon: Hrmmm! Nechci se o ní dělit!
Safira: Moc se omlouvám, ale vás jsme tu nikdy nespatřili. Noregon moc novým drakům nevěří a potřebuje čas. Stráže ale řekli, že mají z vás pozitvní vzhled. Samozřejmě že tu budete hned bydlet. Jestli chcete bydlet nahoře u létacích koní či tady u zemních, je to vaše věc. Jakmile se rozhodnete, tak vám hned dám pokoje, ve kterých si můžete zabydlet jak chcete.
Noregon: Cože!? Ani ne deset minut a už jim věřiš!? Co když jsou to špióni od Death a tím takhle chtějí mojí dceru získat!!!
Safira: Noregone přestaň už!
Kaiser přerušila tuto nepříjemnou debatu hlasitým zařváním skočila po Noregonovi, který to nečekal a byl už na zemi, chytila ho drápem pod krkem. Noregon se hned bránil a držel Kaiser za krk také. Kaiser opět zapomněla, jak je Noregon Silný a snažila se ho trochu přeprat.
Kaiser: Myslíš si, že Norerian neznám??? Myslíš si, že vůbec nevím o koho se jedná ? Jsem její sestřenice, tak mě nechtěj rozčílit!!! Už tak mám té cesty dost se plahočit až se z Graveyardu! Graveyard je uplně jiná planeta se vznešenými způsoby kde je jen klid a mír!!! Jsem tu nejen od výchovy malé Silverian ale také od toho, abych vám pomohla v boji proti Death!!!!! Rwaaa!
S hlasitým zavrčením Kaiser slezla z Noregona sedla si a zhluboka dýchala aby se uklidnila. Noregon vrčel a syčel.
Noregon: Já nevěřím nováčkům! Budeš si muset zvyknout, že jsem podezřívavý vůči novým!
Kaiser jenom zavrčela a odvrátila pohled od Noregona.
Daleiah: Uklidni se Kaiser ... klid, je to dobrý.
Kaiser: Máš pravdu tohle nikam nevede, ale on mě opravdu rozzlobil!
Noregon se při tom díval do jejich očí. Hned se jí vybavila Norerian, která se chovala stejně. Safira se ani nedivila, že se takhle rozlobila. Noregon vstal a hned běžel na zahradu. Safira se za ním šokem dívala a chtěla hned jít za ním. Noregon jí hned zdělil, ať se o ně postará, že se potřebuje uklidnit z velké ztráty. Safira se k nim otočila.
Safira: Dobrá. Kde chcete mít teda pokoje? Ve věžích nahoře, nebo tady dole?
Kaiser: Nahoře to bude lepší, alespoň mohu vyletět pro nějaké jídlo pro Silverian. Je načase aby se to naučila. Jen dej vědět strážím aby se nelekli kdo to furt přilétá a odlétá.
Safira: Dneska budete akorát spát na zahradě. Pršet dneska nemá a zima také ne. Pokoje budete mít
zítra. Silverianu jsem už viděla lovit myši na naše zahradě, takže má malá celkem talent. Navíc je tu ještě jedno dráče, který se jmenuje Aisha. Našla jsem jí v Dračím Lese. Rodiče zabila Death a ujala jsem si jí vychovat, i když jsem to neměla v plánu. Ony si teď asi zase perou někde na zahradě a Dranzera je tam hlídá. Zatím si to tu můžete prohlédnout. Já jdu nahoru.
Safira se otočila ke schodům a kráčela nahoru do pokoje.
Kaiser: Dobře. Daleiah jdi to tu omrknout já jdu za Silverian.
Silverian si opravdu hrála s Aishou na zahradě. Kaiser k ní přiběhla. Silverian se jí lekla. Ale najednou ucítila nějakou mateřskou energii. Šťastně se usmála a běžela ke Kaiser.Šťastně broukla. Kaiser nastavila packy a objala ji.
Kaiser: Konečně jsme zase spolu malá Silverian. Je tu ale jeden háček, nesmíš nikomu říkat, kdo jsem doopravdy ano ? Až se naučíš mluvit budeš mě oslovovat teto Kaiser.
Silverian broukla.
Silverian: Kai...ser... Kai-ser. Kaiser!
Snažila se mluvit. Kaiser se usmála.
Silverian:Teta ... teta!
Kaiser: Řekni tatínek. Ta-tí-nek. Tak svýho tatínka Noregona potěšíš.
Aisha ke Kaiser pomalu šla.
Silverian: Tatínek. Tatíneeeeeek.
Aisha uskočila půl metrů a při tom plachtila. Aisha si připadala divně, že teď plachtila. Začala broukat. Ona skočila roztáhla křídla a plachtila. Hned potešeně zabroukala a zkoušela to dál. Kaiser se zasmála.
Kaiser: Jsi šikovná, Aisho. Jsem kmotra tady malé Silveriany. pro vás obě teta.
Aisha: T....eda?
Kaiser: Te-ta.
Kaiser se usmála.
Aisha: Te...da? Teta???
Kaiser:Ano! Teta.
Noregon přicházel ze hřbitova a měl mokré oči. Kráčel pomalu ke stromu a hned si lehnul. Slzy se mu koulely z očí, jako z vodopádů. Amulet od Nory visel na krku a ležel teď vedle hlavy Noregona. Zavřel nachvíli oči. Kaiser si toho všimla. Též měla slzy na krajíčku.
Kaiser(vduchu): Promiň Noregone ... ale nemohu ti říct, kdo doopravdy jsem ...
Kaiser se plížila k němu.
Kaiser:Norerian byla ... opravdu velmi mocná a hodná dračice... Silverian to má po ní. Dokáže jednoho dne též velké věci.
Noregon si jí nevšímal a jemu bylo jedno, jestli ho někdo vidí brečet. Nestyděl se za to, od té doby co Norerian odešla. Cítil se zase prázdný, jakmile jde zase o Noře. Stále měl ty svoje výčitky a snese si je asi až do hrobu.
Kaiser vzdychla.
Kaiser: vím jaký to je ... Promiň, že jsem na tebe tak zaútočila. Jsem háklvá na to když někdo mluví o mě, erm, teda o Norerian, nebo Silverian.
Kaiser se podívala do země.
Kaiser(vduchu):Sakra!! Nemužu se přeřeknout.
Noregon otevřel oči a cítil, že po něm někdo leze. Silverianu viděl vedle Kaiser. Soudil, že to musela být Aisha. Lezla pomalu po krku Noregonovi a prohlížel si ho. Zatím neměla příležiost si ho prohlédnout zblízka.
Kaiser:Noregone! Přestaň kvůli ní brečet. Vždyť se na tebe dívá.
Noregon: Nech mě na pokoji! Já si budu brečet klidně tisíce let kvůli ní, protože budu žít několik tisíc let! Kvůli tomu že jsem drak dračího jezdce a taky kvůli Safiře!
Aisha se jeho reákci lekla a hned se schovala za Kaiser. Noregon vstal a odešel pryč. Kaiser se ale nedala. Šla za ním.
Kaiser:Aisho běž si hrát se Silverian.
Kaiser šla za ním.
Kaiser: Norerian dala půlku svého já! Žije i ve mě! Jen proto aby tu mohla z části být a tebe sledovat!
Noregon se zastavil.
Noregon: A tohle ti mám věřit? Safira ti jasně říkala, že potřebuju čas, abych ti věřil! Jdu si něco ulovit z Dračího Lesa. Mám velký hlad už několik hodin, ale neměl jsem příležitost.
Noregon šel dál směrem k hlavní bráně.
Kaiser: Nemáš hlad! Jen se chceš vymluvit!
Tohle byl hlas Norerian. Noregon se rozěběhnul pryč a při tom si velkým smutkem skoro vyřval hlasivky. Safira hned šla na balkón a dívala se na Noregona. Safira si smutně oddechla.
Safira: Co mám s tebou dělat Noregone?
Kaiser se proměnila v Norerian. Ale aby nevypadala uplně jak doopravdy, dla ana sebe bílou auru takže zářila bíle.
Norerian: Noregone, prosím počkej!!!
Letěl dál a nevšímal si jí. Skoro nic neviděl, ale věděl, že letěl do Dračího Lesa. Hned tam objevil dva srnce. Střemehlav letěl dolů a svou váhou je oba zabil. Hned si jednoho prudce roztrhnul na dva kusy a žral jako stroj. Byl v něm velké zmatení, smutek a hněv. Najednou se před ním Norerian objevila.
Norerian: Jestli mě nechceš vidět, stačí mi vrátit náhrdelník.
Noregon: ....moc se omlouvám Noro. Nemám se pod kontrolou vždyť mě znáš...jenže já se s tím nedokážu smířit že tu nejseš. Já tě sice vidím jako duch, ale nemohu tě obíjmat nebo být s tebou. Cítím se prostě prázdně bez tebe.
Norerian: Pojď ke mně.
Noregon: Mám tlamu od krve...
Norerian: Nezájem.
Noregon se pomalu a nejistě k Noře blížil.
Norerian: No tak, Noregi.
Norerian se krásně usmála. Noregon už byl těsně u ní, ale nevěděl jestli se jí vůbec může dotknout. Nevěděl, jestli šáhne přes ní, jako kdyby byla jenom duch.
Norerian:Dotkni se mě.
Noregon zvednul svojí pac a Noře se dotknul na hrudi. Nemohl tomu uvěřit. Nora se usmála. Byla šťastná, konečně se ho mohla zase dotknout. Svou packou přikryla jeho.
Hlas v mysli Nory: Dávej si pozor Norerian. Nesmí objevit, kdo jsi.
Norerian(vduchu):Neboj se.
Safira: Noregone! Pojď hned do zámku! Je velký malér!
Noregon se leknul a rozhlédnul se. Podíval se pak na Noru.
Noregon: Promiň...už musím jít...
Noregon jí nerad opouštěl, ale neměl na výběr. On jí pustil a letěl k nejblížší řece, kde si vyčistil packy a tlamu. Po té hned vzlétnul a letěl do zámku. Jakmile dorazil, tak letěl do nejvyšší věže, kde hned přistál. Safira s Dranzerou byli u modré plošiny a byli tam všecky vládci ze všech světů všude kolem.
Norerian: Však se ještě uvidíme.
Usmála se a znovu se proměnila v Kaiser. Opět se objevila u malé Silverian. Silverian začala zívat.
Kaiser: Pojď si lehnout sem do listí, měla by sis odpočinout, jestli chceš být jednoho dne silná.
Kaiser jí pohladila a vzala do tlamy. Položila jí do měkkého pelechu a začala jí zpívat ukolébavku.
Kaiser: Jednoho dne kdy nastane čas, bude z tebe všemocný drak, staneš se silnou, velice pilnou. Až jednou nastane čas...
Noregon si sednul vedle Safiry a čekal co bude.
Magma: Je to velká katastrofa vám řeknu! Gregon vysvobodil upíří draci!
Safira: Jak se to ale stalo?! Vždyť vaše ochranná kouzla museli účinkovat a nikdo se tam přeci nemůže dostat!
Thunder(drak): Gregon ano. Viděli jsme ho. Pokoušeli jsme se s ním bojovat, ale byl silnější než my. Vysmívál se nám jak jsme slabí a že nejsme žádné protivníky pro něj. Pokoušeli jsme ho zastavit, ale nic nezabralo. Ochranné kouzlo na upíří draci zrušil a ti se hned k němu přidali.
Ice: Neukradli ale žádná vejce, což je hodně hodně hodně divné.
Jewel: To můžete být rádi! A jak chtějí znovu zrodit upíří draci, když potřebujou vejce z DragonCave?
Thunder(drak): Vejce nemusí být z DragonCave. Oni dovedou jakékoliv vejce proměnit v upíra, ale jenom dračí vejce. Jim je jedno jaké dračí vejce promění, hlavně že jim bude dobře sloužit.
Bella: Jenže jak chtějí stvořit armádů skřetů?
Safira: Já možná vím. Já jsem četla ve starý knihovně pod naším bývalém domovem, že skřeti žijí někde v Drakan Eques, kde je temnota. To je ale v Drakan Eques teď všude, takže to nebude těžké armádů skřetů sehnat. Horší ještě je, že se nebojí smrti. Ne. Přímo jí milují. To je na tom to nejhorší.
Goleus: To přece není možné! Pokud tohle naše armády zjistí, tak je to znervózní a nezjistí!
Safira: Přesně to chce Gregon tím dosáhnout! Znejistit nás! Chce abychom se rychle vzdali a abychom se k němu přidali! Tohle si nenecháme líbit! Ani náhodou! Je nás přeci mnohem víc!
Crystal: Jenže je možné, že Gregon svůj svět zvětší.
Magnom: Hrm...je to určitě možné.
Safira: No a co?! Vy jste akorát všichni srabi! Co je na tom?! Porazili jsme i Krestora a Portunuse!
Wind: Jenže Gregon je ze všech nejhorší...horší než byl Portunus nebo Gregon.
Safira: Vždyť jsme porazili Gregona už několikrát!
Wind: To byl ale Gregon kůň a ne tak mocný jako je teď.
Safira se už ale opět naštvala.
Safira: Co se to s váma k temným drakům děje?! Vy jste snad ztratili svojí hrdost nebo jak?! Jste fakt...argh!!!!
Safira se otočila a šla k balkónu. Proměnila se do dračice a odletěla pryč. Při tom se naštvaně zařvala. Všichni se jenom na sebe dívali velkým strachem. Noregon jenom zakroutil hlavou. Dranzera zrovna přiletěla a vše poslouchala.
Dranzera: Safira má pravdu.
Bez dalších řečí šla do hnízda, protože už byla unavená a pomalu bylo slunce za horizontem. Všichni skončili komunikaci a modrá plošina opět zhasla, ale ne úplně. Ona jemně svítila jako vždycky. Noregon už byl z toho dneška taky unavený a hlavně ho bolely oči.
Safira někde přistala daleko od zámku v trávě a zabořila hlavu do ní hlavu. Byla měkká a trochu vlhká.
VEŠKERÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTŮ A VYMYŠLENÝCH POSTAV!!!
JE TO VŠE MOJE PRÁCE A NE ZBYTEČNĚ JSEM SE S TÍM SNAŽILA!!








