Po dvou letech konečně zveřejním další část příběhů...už je to 2 roky :( už mám tady ty články uložený na blogu tak strašně dlouho, že jsem nebyla schopná se dokopnout a zveřejnit to sem.
Pokud nevíte o co se jedná v tom příběhu...stačí pouze kliknout na rubriku nad článkem a přečíst si předchozí části. Měla jsem bohužel i menší krizovku a bylo toho na mě v poslední době tolik, že jsem neměla náladu psát ani zveřejňovat. Já spíš doufám že budu pokračovat ve psaní. No nic....konec keců :)
_______________________________________________________________________________________
Všechny postavy(krom těch vymyšlených) Jsou z BellaSara, DragonCave a je to pouze fanouškovské psaní. Díky za pochopení.
______________________________________________________________________________________
Ortin vyskočil na Safira rameno, která šla hned dolů. Noregon s Dranzerou šli za ní. Jakmile si Silveriana s Aishou všimli, že všichni odcházejí, tak se přestali prát a hned je následovali. Safira musela přivolat všecky koně. Po chvilce koně dorazili, až na Dyni a Comet, který ještě hlídali Bathynu, kdyby se náhodou ještě něco stalo. Safira potom všem řekla, co se stalo ve stáji. Bathylas se vyděsil, protože nevěděl, že má Bathyna ochránce a že se můžou Warder draci proměnit do duchy.
Safira: Tak začni Ortine.
Ortin: Já s Bathynou a s Navajo jsme byli zvězněný asi rok u Excelsiora. Ten hřebec je totiž šílený! Navajo je taková kobyla, že střídá stále hřebce. Bathyně tohle už pěkně lezlo krkem a proklínala svojí matku za to. Ona toho nelitovala že střídá hřebce jako perly v hřívě či oblečení. Exceslior jí musel nějakým způsobem chytit. Nakonec i chytil Bathynu.
Bathylas: Tebe snad ne?
Ortin: No...já se spíš snažil jim pomoc, jenže každý plán selhal a za tohle vždycly Navajo mučil. Excelsior totiž nesnesl ten jejich rozchod a chtěl se Navaji pomstit. On nás uvěznil někde v poušti, kde leží království Shahazar. Svůj úkryt ale má dostatečně daleko od zámku, aby nikdo neměl podezření. Je tam totiž někde příkop a tam zařídil dokonce pro Bathynu velké jezero, aby se mohla proplavat. Bylo to strašné. Bathyna se nakonec rozhodla, že musí utéct.
Bathylas: Jak ale mohla Bathyna utéct?? Vždyť je vodní kůň proboha!
Ortin: To jsem právě chtěl vysvětlit...Navajo Bathyně dala před útěkem nahrdelník ve tvaru stočeného hada. Díky nim se mohla Navajo proměnit do vodního či zemního koně. Navíc je ještě k tomu neviditelný. Tvor, který ho nosí může určit jestli má být viditelný či ne. No a utekli jsme o vlásek, protože Excelsior vyčichnul, že máme něco v plánu a tak nás honil celý týden po poušti. Pro Bathynu bylo hodně těžké běhat, protože nikdy zemní kůň nebyla. Tolikrát chytla špatný krok a zakopla. Snažil jsem jí bránit a tolikrát jsem se proměnil do sokola abych jí bránil. Taky jsem schytal pěkné zranění.
Bathylas: Hej počkat...a co Navaji syn. Naexl?
Ortin:.....Excelsior ho zabil....on totiž zjistil, že jsme uvěznění a tak se nás pokusil zachránit. Jenže...on ho zabil...zabít svého vlastního syna! Je to strašný! Navajo to totálně zničilo. No nic...nakonec jsme ho nějakt setřásli a utekli jsme mu. Bathyně napadlo, že nám pomůže její táta Bathylas. Asi další týden jsme v poušti bloudili. Nakonec jsme z ní nějakt uprchli a šli hned do moře. Nejdřív jsme plavali k vašemu starému domovu. Jakmile jsme ale viděli, že je zničený a byl tam dopis, že jste odstěhovali...tak Bathyně málem trefil šlak. Takže jsme museli cestovat další dny...dokonce jsme týden bloudili po moři...nikdo nám nechtěl pomoc. Nakonec jsme narazili na jeden pár vodních koní. Byli to myslím Aleut a Honu. Ty nám hodně pomohli. Plavali jsme dál a dál...a Bathyna začala být čím dál slabší. Tolikrát jsem jí říkal, že už je to jenom kousek, ale ta mě asi už neslyšela a klesla na dno. Z toho vyčerpání omdlela. Nemohl jsem jí tam nechat samotnou a tak jsem jako duch šel do ní a zkusil jí řídit. Jenže jsem byl sám hladoví, nevyspalí a slabí. Tak jsem tam zůstal a čekal na pomoc.
Bathylas: Pak jsme vás našli...
Ortin: Já se jinak moc omlouvám, že jsem na vás zaútočil. Jenže jsem nevěděl, že je tu tolik koní. My tu jedině známe Mahinu, Miccosukee, Haku, Anouk...a ještě Comet...
Safira: Rovnou ti můžu říct, že už Miccosukee dávno není. Ona zemřela.
Ortin: To je mi moc líto a co Portunus?
Safira: O něm radši ani nemluv...naše koně ti to poví.
V tom vlítla Comet mezi ně a úplně udýchaná.
Comet: Bathyna se probudila! Chce vidět Bathylase.
Safira: Takhle brzy? Měla by spíš spát a ne si povídat.
Bathylas: Hned tam jdu.
Ortin: Hej počkejte!
Ortin hned vyskočil do vody a plaval za Bathylasem. Safira to vody taky hupsla, protože chtěla vědět jak na tom Bathyna je. Aisha chtěla jít za ní, ale jakmile dorazila k okraji vody, tak si tam čmuchala a bála se tam skočit. Začala kňučet. Noregon šel k ní.
Noregon: Zachvíli se vrátí Aisho. Dlouho ve vodě nebude.
Aisha nic neříkala a sledovala dále vodu.
Dyni tam stála vedle Bathyny, která leží v posteli. Když Bathylas s Ortinem dorazili, tak hned šla pryč. Safira radši počkala před dveřma, který se sami zavřeli jakmile Dyni odešla. Ortin hned obejmul Bathyny hlavu.
Ortin: Bathyno! Jsem rád, že si se probudila! Jak ti je?
Bathyna: No...lépe teď...Tati. Konečně jsem tě našla.
Bathylas: Je mi to moc líto se vám přihodilo. Ortin nám všecko řekl.
Bathyna: Bylo to strašný tati! Strašný! Matka je tam stále uvězněná! Musíš jí vysvobodit!
Bathylas: Neposlala tě náhodou matka ke mně?
Bathyna: Ne! Ne, to ne. Matka mi vyprávěla že máš nějaké schopnosti a tak mně napadlo zrovna jít za tebou. Prostě....to co mě první napadlo bylo jít za tebou. Matka nic o tobě neříkala. Ona jenom řekla, že mám jit pro pomoc. Prosím. Musíš jí zachránit.
Bathylas nachvíli nic neřekl, protože neví co si má o tom myslet. Zrádkyně Navajo ho málem donutilo spáchat sebevraždu. Zradila ho s jiným hřebcem. Pini je ještě k tomu tenkrát varoval a neposlechl ho. Litoval toho.
Bathylas: Bathyno. Nevím jestli pro ní mohu něco udělat. Totiž ona mě tenkrát opustila a zradila s jiným hřebce. Ta bolest se mi teď vracela a mám novou rodinu. Je to Navaji vina, že střídala hřebce jako květiny v hřívě. Jestli se z toho nevykroutí sama, tak je to její problém.
Bathyna: Ale tati! Ona je všecko co mám!
Bathylas: A co já? Já jsem pro tebe nic?
Bathyna: Ne..takhle jsem to nemyslela. Matka prostě nikoho jiného nemá než mě. Přišla o svého syna a bylo to pro ní strašný! Matka ale tenkrát tvrdila, že ty si nás opustil.
Bathylas: Tak ti pěkně lhala! Ne! To ona mě nechala sedět jako kus hadru a našla si jiného. Miloval jsem jí! Jenže teď už mám svojí pravou lásku a hříbata mám už také!
Bathyna: Počkat...mám další nevlastní sourozence...?
Bathylas: Ano. Jmenuji se Hermes a Aronne. Oba jsou krásní.
Bathyna: Tati...prosím...Já taky svojí matku nesnáším za to, že tě nechala...ale je to moje máma a ona mě potřebuje. Já jí možná nepotřebuji, ale ona mě. Prosím.
Bathylas přemýšlel. Nechtěl Navajo zachránit. Chce aby tam trpěla jako on tenkrát, když měl amnezii a chce aby umřela. Jenže Bathyna by ho pak nesnášela, kdyby jí to řekla. Měl stále velký vztek na Navajo, jenže nic jiného mu nezbývá.
Bathylas: Aaach...no dobrá...Zachráním tvojí matku.
Bathyna: Díky tati!
Bathyna hned svého tátu pěvně obejmula. Bathylas se lekl a dusil se. Bathyna se hned uvolnila a dívala se mu do obličeje.
Bathylas: Nezapomeň že to dělám jenom kvůli tobě! Vyrazím hned zítra a vezmu ještě někoho s sebou. Ty budeš ležet dokud se neuzdravíš a postarám se o to aby si trochu zase přibrala váhu! Jseš strašně hubená a jsou ti vidět žebra. To není hezké u mladé klisny.
Bathyna: Ano tati.
Bathylas otevřel dveře a odešel. Safira, Dyni a Comet vše slyšeli. Bathylas radši dveře zavřel.
Dyni: Ona tě pěkně přemluvila.
Bathylas: Co jsem měl dělat? Nesnáším Navajo, ale je to Bathyny matka a zachránit ji musím!
Comet: Je to hezké, že jí chceš zachránit jenom pro ní.
Dyni: Půjdu s tebou! Protože já jsem té Navajo nikdy nevěřila! Co když tě zase chce zpátky a ty se necháš přemluvit.
Bathylas: O to se právě nejvíc obávám...a ne! Nenechám se zase přemluvit! Od Navajo ne! Víš že já miluji jenom tebe a nikoho jiného!
Dyni: No jen aby!
Dyni padla do Bathylasi náruče a při tom ho políbila.
Comet: Co si o tom myslíš ty Safiro?
Safira: Je to Bathylasova a Bathyny záležitost. Je to vaše věc. Můj názor je, že musíte Navajo zachránit. Je to přeci matka Bathyny a nemůžeme jí tam nechat. Navíc...ten Excelsior mi nějakt nesedí...přeci měl klisnu také...On totiž Navajo zradil...mě by zajímalo co Navajo té Bathyny napovídala?
Bathylas: Nevím...celý život jenom lže a vymýšlí si. Neznám jí sice už tolik dobře, ale tohle si o ní myslím.
Safira: Tak zítra můžeš vyrazit. Mě je to jedno. Musí jít ale někdo s tebou.
Bathylas: Půjde semnou Temný Black. Nevím co mě tam očekává a potřebuju někoho většího, aby šel semnou.
Safira: Fajn. Tak se s ním domluv a hlavně se mi vraťte oba v pořádku.
Safira se otočila a vylezla z vody. Aisha už tam na ní čekala. Jakmile jí spatřila, tak ji skočila kolem krku. Safira se lekla a spadla s ní opět do vody. Noregon se začal smát. Safira se s Aishou vynořila a popadla dech.
Safira: Haha! Jen se směj!
Aisha hned Safiru pustila, která hned vylezla a šla nahoru. Noregon a dráčata je
následovali.
Mezitím v Nebi:
Dračice: Počkat ... ty jdeš se mnou?
Daleiah: Jasně, že jo! Někdo ti musí krýt záda. Navíc je nejlepší na zemi, že můžeš používat svoje schopnosti a přeměny, akorát přeměny budou vypadat maličko jinak, no není to paráda?
Daleiah se šťastně roztančila po mraku. Dračice si uhladila křídla a věděla, že to sice bude paráda, jenže by byo lepší, kdyby šla jen ona sama.
Dračice(vduchu): No, alespoň budu mít s kým pokecat a někdy se pomoc hodí.
Dračice si olízla si packy a chystala se k odletu.
Dračice:Dobrá, tak letíme.
Daleiah:Hej! Počkej na měééé!
Dračice se spustila již otevřenou zlatou bránou dolů z mraků střemhlav, jakmile prošla branami, znovu cítila svůj tlukot srdce a pevné obrysy jejího těla.
Daleie nedělalo problém mít křídla jako vlk, ale radši se proměnila, nyní byla taková spíš oranžová, protože na zemi fungovala jako oranžový oheň. Spustila se za dračicí a obě letěli na zem.
Dračice:Za chvíli se dotkneme země! Připrav se!
Daleiah: Hele! Taky jsem původně drak, tak to vím!
Dračice jen zakoulela očima nad svou praštěnou kamarádkou a zaplachtila při pristávání na zem. Jakmile se dotkla trávy, trochu se lekla. Tráva příjemně studila na její dračí chodidla. Věděla přesně, kde jsou. na Sever, Severu, kde byl Safiřin bývalý domek, jen kousek. Viděla zde někde kousek i les, který dříve býval temný.
Dračice:Nejprve zajdem do lesa si něco ulovit, ať nám pak nekručí v břiše.
Daleiah:Počkej ... jak se budeš na zemi jmenovat?
Dračice: Hmmm ... co třeba ... Tashika ?
Daleiah: A co třeba Revilan?
Dračice: To jméno se trochu podobá Norerian, to by nešlo ...
Daleiah:Co Kaiser? Tashika Revilan s přezdívkou Kaiser?
Dračice:JO to by šlo!
Kaiser se zasmála, to je to pravé. Kaiser běžela do lesa, kde to bylo určené hlavně pro draky, aby se mohli v klidu najíst. Jakmile byli v lese, tak se zastavili.
Daleiah:Páni, jestli tohle bejval Temný les, tak klobouk dolů.
Kaiser si ho též prohlížela, bylo zde plno zvířat.
Kaiser: Proměňme se do vlků. Chtěla bych si to tady očichat a trochu lépe sledovat pachy.
Daleiah se změnila ve vlčici a Kaiser také, ale ne v šedou, kterou vždycky byla ale ve fialovo růžovou s růžovýma očima.
Kaiser: Najdi si nějaké zvíře dle vlastní chuti.
Daleiah:Jasně! Sejdem se pak tady.
Kaiser běžela s čumákem u země k srnci, který se zde pásl a hledal lesní plody. Kaiser se přikrčila a schovala se do trávy. Srnec zavětšil, potom se znovu pustil do jídla. Na tu chvíli Kaiser čekala a skočila po něm. Srnec se ještě chvíli zmítal, ale za chvíli se vzdal a zemřel. Kaiser si cytla ještě takové další dva. Přinesla je na domluvené místo, kam Daleiah přinesla tři králíky, koukala na Kaiser s otevřenou pusou.
Daleiah:Děláš si legraci??? Tohle sníš???
Kaiser:Jsem o něco větší vlk a i drak než ty, ale máš pravdu. nesním.
Daleiah:Tak na co?
Kaiser: Ti králíci moc nevydrží, ty si sněz sama,ale já budu mít ještě jednoho a půl srnce jako zásobu jídla, protože srnec vydrží docela hodně dlouho, zmenším to a dám do brašny.
Daleiah:Vždyť žádnou nemáš!
Kaiser začala kreslit představu, nakreslila obyčejnou hnědou brašnu přes rameno se třpytivým krystalem na řemínku. Jednoho srnce rozpůlila. Jednoho a tu polovinu zmenšila a schovala do brašny. Pak utrhla bílý květ a z kvetového prášku, tedy bílého pylu vytvořila bílé krystaly.
Daleiah:Na co jsou ty krystaly?
Kaiser:Léčí a zároveň navrácejí energii, jsou mocnější než červené a zelené krystal dohromady, jenže ty se po mém zemření nedají tak snadno použít, potřebuješ je polít mátovým olejem, ale to Safira a ostatní nevědí, proto nefungují tak dobře a den ode dne ztrácejí sílu, už se požívají jen na lehká poranění a proti bolesti. Ani jich tolik nemohu vytvořit, protože je málo pylu.
Kaiser se zakousla do šťavnatého srnce a Daleiah přemýšlivým pohledem snědla posledního králíka. Celá s krvavou tlamou a drápy šla z lesa, jenže narazila na štít a už se válela na zemi.
Daleiah:Au! Za co? Co tu je?
Kaiser:Nezáleží na tom, jestli jsi zrovna vlk, nebo drak, ale po každém jídle se musíš očistit.
Daleiah:grrr! Otrava ....
Daleiah si začala pečlivě čistit tlamu a drápy, zatímco Kaiser dojedla zbytek masa a omyla se také.KDyž byli čistí, vyšli z lesa.
Daleiah: A co teď?
Kaiser: Teď? Teď musíme k Noregonovi a Silverian.
Mezitím...:
Lancius mezitím četl další knihy o Gregonovi. Nic zajímavého ale nenašel. Dalších stovky dílů se jenom jedná o to, jak vládnul všecky světy a jak se zase vrátil. Z toho většinou zbytečných informací přeskočil. Kronikář to sice dělat nesmí, ale tady může jedině udělat podmínku. Jeho sovy mezitím uklízely nepořádek, který tu Lancius měl. On skoro něměl na to čas na takové práce. Espero byla u regálů knih. Byly to knihy tvorů, kteří zemřeli. Jedna z těch knížek začala svítit a po té lehce třást. Espero se divila a knihu vyndala. Hned s tím letěla k Lanciusovi, který právě dočetl poslední stránky a knihu zaklapl.
Espero: Erm...Lanciusi.
Lancius: Ano Espero?
Espero: Tady ta knížka u vymřelích tvorů začala svítit a třese se.
Lancius: Cože? Čí je ta kniha?
Espero: Nějaké Norerian.
Lancius: To není možné. Dej mi ji sem a to hned.
Espero jí položila před Lanciusem. Kniha se prudce otevřela a svítila jako slunce. Bylo tam několik červených stránek, který si Lancius nečetl. Koukal na knihu jako blázen a prošel si co se stalo. V tu náhle objevil, že se Norerian vrátila zpátky na zemi jako Tashika Revilan s přezdívkou Kaiser. Není ale sama. Vrátila se s jednou dračicí jménem Daleiah. Hned knížku k sobě přivoval. Byla celá oražnová. Také svítila a třásla se. Položil ji vedle Nory knihy, kterou si teď četl.
Lancius: Hrm hrm hrm...takže Nora se vrátila...Ale bude Kmotr od malé Silveriany. Zajímavé.
Espero: Ale nebezpečné.
Lancius: To ano...pokud se bude pohybovat blízkosti Swartmuny, tak to bude nebezpečné. Není hloupá a hned by to poznala. Nora má štěstí, že chodí na zápasy a na tréninky, ale Silverianu chce vidět často. Naposledy u nich byla minulý týden. Hrm...to bude problém pro Noru.
Argia tu jejich debatu vyslechla a hned přistala na levé straně Lanciuse. Espero byla na pravé straně.
Argia: Nemůžeš jí nějakt pomoc?
Lancius: Asi těžko... Ona většinou chce vše zvládat sama bez pomoci. Ten její návrat mě ale překvapil...Budu jí muset také oslovit, že vím o jejím návratu.
POKRACOVANI PRISTE!!!
ZAKAZ KOPIROVANI TEXT,OBRAZKU A JMEN!!!








