Devatenáctá část tu je:
Safira vyskočila, roztáhla křídla a letěla někam pryč. Altaria vše poslouchala. Její druhý srdce, který vypadá jako drahokam ve velikosti volejbalového míče a v barvě světle fialové, visel nad plošinou na stropě. Takhle mohla osvítit celý pokoj, ale v poslední době nic neříkala, protože stále taky nemohla věřit že Nora taky není ve světě. Altaria do nebe už nemohla, protože její duch je uzavřený v tom drahokamu. Hodně draků z toho zešílelo. Altaria musela být ale silná, hlavně pro Safiru i pro Noru, i když tu už není.
Altaria: Nedělej si starosti, Noregone.
Noregon: Právě že dělám. Jde to všecko tak rychle. Myslel jsem, že tu bude konečně mír, ale...ještě dávno není konec. Myslíš si, že zlo nikdy nezmizí.
Altaria: Ach Noregone...musíte oba pochopit, že zlo vždycky bude existovat. Kde je světlo, tam je také stín. I když Gregona, Death a Portunuse porazíte, po nich stejně příjde někdo další, ale třeba až za několik tisíc let. To už ale nebude váš problém.
Noregon na tohle nic neřekl a mlčel.
Bathylas s Dyni plavali všude kolem kórálových útesů. S nimi byli i jejich hříbata Hermes a Aronne, který si hráli na honěnou i schovku. Bathylas s Dyni si povídali hlavně o tom, jak to bude asi všecko dál, když se Death s Gregonem vrátí, i když trochu tušili jak to bude dál. Hříbata se honili a klikatili všude možně. Hermes po chvilce prudce zastavil a Aronne do něj narazila. Hermesovi to vyrazilo dech, ale stále se díval dolů. Aronne couvla dozadu, držela se za hlavu a byla naštvaná.
Aronne: Hermesi! Proč si zastavil?! Proč...?
Hermes jí pobídl, aby se šla taky podívat dolů. Aronne nic neřekla, zakroutla očima a šla vedle Hermese. Když se podívala dolů, tak nic neviděla kromě řas. Podívala se radši všude kolem, až zahlédla tělo. Tělo vodního koně. Vyděsila se a chtěla zapištět. Hermes jí ale zavřel hubu a plaval tam.
Aronne: Hermesi! Ne!
Aronne bez dalších řečí šla za svým bratrem, protože nechtěla tam stát sama. Hermes byl u zadní ploutve, která byla průhledná, ale fialová. Na každé straně byly tři ploutve. Hermes plaval dál pomalu dopředu až objevil přední nohy a nakonec hlavu. Hříva byla rozcuchaná, špinavá a byla absolutně bez lesku. V hřívě měl kůň růžový perle. Barva hřívy byla modrofialová, kůň měl ještě zapletený bílý perle, mušli, mořskou hvězdu a podivnou dialovou květinu. Hermes se podíval na tělo a všimnul si, že má kůň tři průhledný ploutve po břichu. Aronne se k němu pomalu blížila. Pro ní bylo zvláštní, že kůň měl světle červenou barvu. Aronne se zastavila vedle Hermese u hlavy a podívala se do obličeje koni.
Aronne: Je to klisna.
Hermes: Jak to můžeš vědět?
Aronne: No...nevím...to mi říká instinkt...a jaktože se trochu podobá tátovi?
Hermes: Nesmysl. Jdeme za rodičema a necháme jí nebo ho tady ležet...vždyť to není naše starost.
Aronne: Podívej se ale na ní! Je celá zraněná a špinavá! Jdu za mámou a tátou a řeknu jim to!
Aronne odplavala a Hermes rychle za ní. On si řekl, že má nakonec pravdu. Nemůžou tu kobylu tam nechat, když jí viděli. Zastavili se těsně před rodiči. Oni se lekli a byli překvapený že se přestali honit.
Dyni: Copak je?
Hermes i Aronne: Mami, tati! My...ležící kůň...
Bathylas: Uklidněte se! Buďte v klidu a řeknete nám co se stalo. Vy vypadáte jako, kdybyste viděli strašidlo.
Hermes: Je tam ležící kůň v řasách. Aronne tvrdí že je to kobyla.
Bathylas: Cože? Ležící kobyla v řasách? To je teda neobvyklý...
Aronne: A vypadá to, že je zraněná. Je špinavá a její hříva je bez lesku.
Bathylas s Dyni se na sebe podívali a nevěděli co říct.
Dyni: Co teď?
Bathylas: Tak tam jdem ne? Ukažte nám, kde jste jí našli.
Hříbata jenom přikývli a plavali napřed.
Dyni: Nevymysleli si to náhodou?
Bathylas: Těžko Dyni. Od nich nevyšli žádné lži, jinak bych to vycítil, že lžou. Jdeme. Třeba je to past.
Dyni se okamžitě vyděsila a plavala rychle za nima. Bathylas hned plaval za nima. Po pár minutách se zastavili před okrajem řas. Dyni se zastavila za nima a držela je. Bathylas se zase zastavil za nima a díval se dolů. Cítil někoho, ale ne zlého.
Dyni: Vy tu zůstanete! Tatínek to jde skontrolovat!
Bathylas bez dalších řečí se odrazil a nad nima plaval. Mával i při tom křídly. Díval se ze strany na stranu a viděl ležícího koně. Hned tam plaval a přistal za jejími zády. Plaval kolem koně a prohlížel si ho zblízka. Aronne správně uhadla že se týká o kobylu. Zastavil se u její hlavy, která byla zakrytá řasami a hřívou. Bathylas opatrně dal řasy pryč a hřívu pomalu na stranu. Jakmile zahlédl obličej kobyli tak se vyděsil a uskočil metr dozadu. Dyni a hříbata se taky lekli a schovali se za Dyni. Dyni klepalo srdce jako o život a měla strach.
Dyni: Co je Bathylasi? Proč si uskočil? Je něco?
Bathylas proniknul do Dyni mysli. Byl smutný a začali se mu koulet slzy.
Bathylas: J-je...Je to moje dcera Bathyna...
Dyni se vyděsila a hned plavala za Bathylasem. Zastavila se před ním. Hříbata mezitím zůstali na kraji a čekali. Dyni se podívala na Bathynu a dostala šok.
Dyni: Proboha...jak to vypadá?
Dyni přistala před ní. Začal jí svítit roh a projela tohem kolem Bathyny. Dyni si úlevou oddechla.
Dyni: Ještě žije! Už ale dlouho nevydrží.
Bathylas: Vezmu jí. Bathyno co se stalo?
Bathylas se k ní blížil a vzal jí do náruče. Bathyna pohla hlavou a otevřela na vteřinu oči.
Batyhna: T-tati?
Bathyna po těhlech slovech usnula. Bathylas vystřelil hned nahoru a vzlétnul. Dyni zase plavala rychle s hříbaty domů. Oni se hned ptali co se stalo. Dyni ale neodpovídala a plavala dál. Bathylas letěl nejrychleji jak mohl. Všimnul si, že na krku má Bathyna stříbrný náhrdelník ve tvaru hada Byl stočený, ale hlava koukala dopředu. Oči měl rubínově červené a leskli si při sluečným svitu. Jakmile Bathylas zahlédl zámek tak zrychlil let. Zrovna letěla Sparkle Ghost kolem a letěla hned k Bathylasovi.
Sparkle Ghost: Bathylasi co se děje? A proč neseš koně v náruči?
Bathylas: Je to má dcera Bathyna a je zraněná. Dlouho už to nevydrží! Leť pro pomoc!
Sparkle Ghost udělala otočku doleva a letěla jak nejrychleji mohla nahoru k Safiře. Zrovna potkala Dranzeru, tak jí tu zprávu řekla a letěla dolů. Dranzera chtěla jít na lov, ale tohle bylo důležitější a tak letěla hned zpátky nahoru. Hned přistala na stojane. Noregon se divil proč se vrátila. Dranzera mu řekla zprávu od Sparkle Ghost. Noregon neztráceli čas a šel dolů. Silveriana Nogona musela s nim a tak běžela schody dolů. Ona spíš plachtila dolů, než aby běžela. Sparkle Ghost mezitím letěla po celém velkém sále a rozhlasovala zprávu.
Sparkle Ghost: Bathylas nosí zraněnou dceru Bathynu a je na tom velice špatně! Opakuji! Bathylas nosí jeho dceru Bathynu a je na tom velice špatně! Opakuji!
Sparkle Ghost tu zprávu opakovala nejménně desetkrát, protože koně vylézali ze stájích a letěli i dolů. Diana hned odložila věci a připravila věci na léčení před vodních stájích. Jakmile byla připravená tak chtěla jít.
Diana vypadala starostlivě, ale nebyla jediná. Comet hned vylezla a vzala pár věcí do připravený vodní stáje. Comet plavala do stáje, kde už byla připravená postel. Diana hned šla za ní a už byla tam byla také. Po chvilce dorazil Bathylas s Mahinou. Mahina je jenom přivedla. Comet hned Bathylasovi ukázala kde má Bathynu odložit. Hned jí položil na postel. Comet poslala Bathylase pryč. Nechtěl odejít, ale musel. On za sebou zavřel a sednul v pravo vedle dveřích. Dyni si sedla vedle něj.
Dyni: Bude v pořádku. Všecko dopadne dobře.
Bathylas: kde je vůbec Safira? Já myslel, že tu bude.
Dyni: Jdu to zjistit.
Dyni plavala nad hladinu a dívala se na Noregona.
Dyni: Noregone, kde je Safira?
Noregon: Není tu.
Dyni: Jaktože tu není?! Bathyna je na tom velice špatně! Argh!
Silveriana Nogona zrovna kolem běžela s bílým krystalem v tlamě. Vzala si ho asi ze zásobárny. Dyni se na Silverianu dívala a hned jí to došlo. Bílé krystaly z Magioalthia vyléčí skoro všecko.
Dyni: Silveriano!
Malý dráče se leklo a zastavila se. Dívala se na Dyni tázavým pohledem a měla strach, že něco udělala špatně.
Dyni: Dáš mi prosím tě ten krystal?
Nogona začala vrčet a odmítala to. Noregon se na ní naštvaně díval.
Noregon: Dej jí ten krystal, Nogono. Prosím.
Silveriana začala kňučet a nechtěla ten krystal dát.
Noregon: Určitě si najdeš lepší a možná i větší!
To asi Nogonu přesvědčilo a šla k Dyni. Krystal položila před Dyni a cupitala pryč do zásobárny. S úlevou si Dyni vzala krystal a hned s tím šla k pokoji. Bathylas nevnímal a díval se obličejem na podlahu. Dyni tam vtrhla do pokoje a Comet se strašně lekla, že přerušila kouzlo. Dyni za sebou zavřela.
Comet: Blázníš! Totálně si mě lekla! Sakra! Teď jsem kvůli tobě přerušila kouzlo! A co tady děláš?
Dyni: Nezapomeň že mám také léčivé schopnosti a tenhle krystal to vyřeší.
Dyni nechala bílý krystal vznášet. Začal zářit, ale naštěstí ne silně. Středně zářil, že rozsvítil celý pokoj do bílé barvy.
Dyni: Pomoc mi s tím. Soustřeď se na léčivá kouzla. Taky se budu na ně soustředit. Pak musíme krystal přemístit do těla a už se to bude dělat samo.
Comet pochopila a hned jí začal zářit roh i kopyta. Dyni se udělalo to samé a jejich léčivé schopnosti mířili do krystalu.
Safira mezitím přistála v Dračím Lese, ale tam, kde Death všecko spálila. Zrovna ten les vytvořili a už se muselo kus lesa zničit a to zrovna někde uprostřed. Safira věděla že bude potřebovat pomoc od Seasonal draků. Oni mají jedině tu sílu ten les zase dát do původního stavu. Cítila i spálené maso, asi nějaký zvířata nepoznalo nebezpečí a nebo nemohli včas utéct a zemřeli tímto krutým způsobem. Sice tu draci loví a zabíjejí zvířata, ale zemřít v ohni je něco strašného a jde to ještě k tomu pomalu. Šla pomalu dopředu přímo do lesa. Nevěděla proč, ale chtěla se tam podívat. Les se mnohonásobně zvětšil. Byl sice temný, ale zelenější, ne jako to bylo před několika měsíci, když Temný, Dračí, les byl tmavý a černý.
Začala se v lese procházet a koukat kolem. Při tom přemýšlela jaký asi bude postup do konce roku. Měla ale hlavu prázdnou a myšlenkami byla úplně jinde. Stále se s tím nesmířila že Nora je navždy pryč z toho světa a že už se nikdy nevrátí. Matku Altariu sice měla, ale jako ducha. To jí bohužel nestačí. Zvířata jí sledovala a asi cítili jak se cítí. Safira najednou slyšela křik. Křik něčeho malého. Ona se rozeběhla a šla podle toho křiku, tedy zvuku. Běžela a běžela a nezastavila. Po chvilkách vždy zastavila, aby se ujsitila že jde správně, ale její sluch se vždycky nemýlil. Jakmile slyšela křik nejhlasitěji tak se zastavila a rozhlédla se. Bylo ticho. Hrobové ticho. Po chvilce cítila Safira krev. Čerstvou krev. Šla pomalým krokem dopředu a dala hlavu dolů. Asi půl metrů od země a čichala. Najednou jí spadla kapka mezi nozder. Při tom se lekla a zvedla hlavu. Ona si čumák olízla. Byla ro dračí krev. Nejistě se podívala nad sebou a nestačila se ani leknout. Stuhla tam namístě. Ve stromech byli dvě dračí těla. Byli propíchnutý mezi větvě a krev tekla po kůře dolů a kapala. Safira na místě šlápla jednou packou a půda byla nasáknutá krví. Safiře se zvednul žaludek a odvrátila pohled. Radši se koukala dopředu. Kdo to těm drakům udělal?
Po chvilce slyšela kňučení malého zvířete. Šla dopředu k stromu, odkud zvuk pocházel. Hned se podívala dolů, kde byla velká díra. Safira tam pomalu strčila čumák a čmuchala tam. Hned poznala že v té díře bylo malé dráče. Radši čumák hned vyndala z díry a čekala, až vyleze. Dráče se ale moc bálo a netroufalo se udělat jediný zvuk a nehlo se. Safira tam nechtěla stát a pronikla do mysli dráčete. Dráče začalo kňučet a broukat bolestivě. Bránilo se.
Safira: Přestaň se bránit a uvolni se. Tady ti nikdo neublíží.
Jakmile dráče slyšela tale slova tak začalo pomali vylézat a ukázat se. Dráče vypadalo fialové, měl žluté rohy a zelené oči. Křídla měl v jiné fialové barvy a blány byli v takové světlě růžovofialové. Safira si hned uvědomila, že ty draci ve stromech museli být rodiče toho dráčete. Zase se ptala vduchu, kdo mohl zabít rodiče a proč? Z jakého důvodu to udělal? Safiře teď něco šťouchalo do levé přední packy. Ona se koukla dolů a všimla si, že to bylo to malé dráče. Safira hned vycítila, že se jedná o malou samičku. Byla hrozně drobná, ale vychrtlá naštěstí nebyla. Muselo se to stát dneska a asi je to jenom pár minut či hodin. Ona to přesně nevěděla, ale krev byla čerstvá. Safira se otočila a šla. Dráče hned za ní, což jí bylo jasné. Vypadalo to, že jí dráče věří. Navíc si bšimla, že vešla hodně hluboko do lesa, ale ať rodiče dráčete zabilo cokoliv, ten zabiják tu stále musel ještě být. Malý dráče pak začalo mít hrozný strach a rychle se schovala za Safiry velkou packou a držela se jí. Safira si toho všimla a vycítila také nebezpečí. Těsně před ní vybouchlo něco. Safira hned poznala, že to byl černý oheň a věděla snad jenom o jednom drakovi, který uměl černý oheň a to byla Death. Ona tušila, že jedině Death může tímto krutým způsobem zabíjet draci. Kolem Safiry a dráčete se začal dělat stín a temnota.
Death: Dej mi to dráče!
Proč zrovna to dráče? To nemohla zabít i to dráče nebo jak? Nebo ji snad na něco potřebuje? Pokud ano tak na co?
Death si nakonec všimla že je to Safira a vyděsila se. Nakonec přistala před ní a dráče kňučelo strachy.
Death: Safiro...
Safira: Death...Proč si zabila rodiče toho dráčete?
Death: Co je ti vůbec do toho?
Chvíli se na sebe nenávistně dívali a bylo ticho. Malý dráče se klepalo za Safiry velkou packou strachy.
Safira: Víš moc dobře, že tu nemáš být! Jseš vyhnaná ze všech světů!
Death: Grrr! Nemám dneska fakt náladu s tebou bojovat! Fajn! Jdu dobrovolně dneska pryč!
Safira: Pro dnešek tě nechám taky běžet, ale příště tě zabiju!
Death: Haha! Víš že to nejde!
Safira: Víš přeci jak to myslím!
Death vystřelila černé světlo a zničila stromy. Na Safiru padali větve a musela se krýt křídly. Mezitím Death vzlétla a letěla pryč. Safira se tychle podívala nahoru a viděla jak Death odlétá pryč. Dráče vykouklo a podívalo se, jestli je zlá dračice pryč, ale netrouflo se vylézt. Safira se na dráče pod sebe podívala.
Safira: Těžko jí tady můžu nechat...Radši jí vezmu s sebou a uvidíme co s ní bude.
Safira jí vzala opatrně do pacek, odrazila se zadními nohy od země a vzlétla dírou, která udělala Death. Safira dráče drželo tak, aby vidělo co je před a za sebou. Dráče se její v packách vrtělo a koukalo všude kolem. Safira si toho nevšímala, hlavně že dráče je v jejích packách. Poznala by, kdyby tam nebylo. Jakmile zahlédla zámek, tak let zrychlila. Velké brány se otevřely a vzlétla dovnitř. Hned přistala na zadních nohách a dráče položila na hladkou podlahu na zem. Hned se rozeběhlo pryč, aby vše prozkoumalo co se prozkoumat dalo. Noregon si Safiry všiml a hned šel k ní.
Noregon: Safiro! Bathylasova dcera Bathyna je na tom špatně!
Safira: Bathyna? Co tady proboha dělá?
Noregon: To nevíme. Všichni se ptají to samí co tady chce. Je zraněná a je na tom špatně. Dyni s Comet již daly léčící krystal do ní. Daly dokonce svoje léčivé schopnosti do něho, ale nezabralo to. Musíš tam okamžitě jít. Než ale tam jdeš tak mám jednu otázku. Kdo je to dráče co si přinesla.
Safira: Vysvětlím ti to až potom. Jenom na ni dohlídni prosím.
Noregon: Už ale musím Silverianu hlídat...to je jedno! Tak na ní dohlídnu.
Safira: Díky. Příště to za tebe udělám.
Dráče se chtělo rozeběhnout opět k Safiře. Ta se ale proměnila do člověka a šla rychle do vodních stájích. Dráče se leklo a zastavilo se. Stuhlo tam totálně. Noregon si jí pořádně prohlédnul a vyčmuchal. Silveriana zrovna běžela kolem a zastavila se vedle hlavy Noregona. Ona koukala na dráče otázkovým pohledem a šla pomalu k ní. Dráče otočilo hlavou k Silverianě a koukala se na ní. Hned vstala a šla k ní. Hned se prohlédli a prozkoumali. Vypadalo to že si rozuměli a hned se vrhli na sebe. Noregon si lehnul a sledoval je. On věděl že si jenom hrají. Kdyby to bylo horší, tak tam musí zasáhnout.
Safira mezitím šla před stáj, kde Comet s Dyni léčí Bathynu. S černou září v ruce tam vlítla. Obě klisny se leknutím otočili a oddechli se že konečně Safira přišla.
POKRACOVANI PRISTE!!!
ZAKAZ KOPIROVANI TEXT,OBRAZKU A JMEN!!!
Dvacátá část:
Předchozí část:









Super..Moc se ti to povedlo..
!