Osmnáctá část tu je:
Crystala zavřela oči a medailonek začal hned svítit. Po několika sekundách jí narostli dvě krásná křídla v její barvě. Safira bez další řečí nasedla na Crystalu, která hned vzlétla. Krestor hned za nimi. Při cestě jim Safira vše vykládala, a Crystale hlavně vysvětlila, proč do vesnice musí a co se tam hlavně stalo. Musela také říct důvod proč Krestor s nima musel jít. Crystala to pochopila, ale nelíbilo se jí to. Navíc jí trochu mrzelo že její bývalá majitelka umřela, ale zatím nevěděla na co. To brzy zjistí, i Safira, i když ona tuší na co umřela.
Crystala: Proč nemůžeme použít portál, Safiro?
Safira: Žere to moc energie, Crystalo. Zrovna zjišťuju, jak udělat portál, aniž bych spotřebovala veškerou energii. Jsou různé způsoby jak vytořit portál.
Crystala: Který z nich je nejlepší?
Safira: To zatím nevím. Až tohle budeme mít za sebou, tak budu s tím pomalu začínat.
Další dvě a půl hodiny mlčeli a sledovali cestu. Safira skoro na Crystale usínala. Hned se ale probudila, protože viděla už velký příkop a pod nim moře a špičaté skále. Safira tam viděla kostru draka. Kostru její nevlastní matky, která zemřela v boji s Krestorem. Krestorovi se udělalo špatně na vzpomínce, že tady zemřel.
Safira: Tati leť pod příkop a někam se schovej. Tady už musím s Crystalou jít sama.
Krestor bez řečí zpomalil a letěl dolů. Crystala pokračovala se Safirou v letu dál. Po dalších minutách přistala na trávníku a ulevila se, že konečně mohla chodit. Její křídla zmizela a šla krokem vpřed do lesa.
Safira: Do prava. Směrem k cestě a pak do vesnice.
Crystala pochopila a šla tím směrem. Safira si rychle hodila na hlavu kapuci, aby ji nikdo nespatřil. Jakmile vyšli z lesa ven, tak viděli jak byla vesnice ze čtvrtě zničená. Vesničané zrovna opravovaly domy, ploty, zahrady a další věci. Na okraji vesnice zrovna hlídkovali dva hlídače, kteří měli vytasený zbraně a koukali všude kolem. Jakmile spatřili Safiru a Crystalu, tak namířili na ně zbraně. Crystala dělala splašeného koně a hlasitě zařehtala. Safira ji hned jakoby uklidnila.
Jeden z hlídačů: Kdo si a co tu chcete?
Safira: Přicházím sem v míru. Nezaléží na tom kdo jsem nebo odkud jsem. Mám tu něco důležitého na práci a jestli mě okamžitě nepustíte, tak nebudu mít nejenom já malér od mého mistra, ale i vy, že jsem nesplnila důležitou věc tady a včas!
Vypadalo to, že hlídače přesvědčila a zbraně daly dolů. Pustili jí. Crystala s frknutím šla vpřed krokem. Vesničané byli vyděšený k smrti a sledovali koně a jezdce. Hodně domů bylo skoro zničeno a cesty spálené. Safira soudila, že tu musel zaútočit drak. Žádný jiný tvor by nemohl tolik domů zničit. Death to nemohla být, protože jinak by cítila pach smrtky. Crystala kráčela směrem k okraji lesa. Safira ji zastavila a rozhlédla se. Musela někde vidět její bývalý domov někde. Potom ho objevila mezi třemi zničenými domy. Jako jediný dům zůstal celý z té čtvrtě. Crystala hned krokem k domku kráčela a zastavila od domku pět metrů. Safira odsedla z ní a šla ke dveřím. Zastavila se půl metrů od nich a zaklepala.
Matka Marcuse: Kdo je tam?!
Safira neodpověděla a čekala.
Otec Marcuse: Mám tu zbraň a nebojím se jí použít! Tak odpověste!
Safira věděla, že dokud neodpoví, tak neotevřou. Nedalo se nic dělat.
Safira: Přišla jsem si tu s váma mluvit. Jde o vašeho syna Marcuse, neboli o mého nevlastního bratránka. Tak už otevřete.
Náhle zevnitř vyšla rána. Spadla asi nějaká kovová tyč, což Safiře trochu připadalo směšné. Ocelovou tyčí jenom dovedou zmlátit smrtelníci. Na draka nebo na nějakého mytického tvora, by potřeboval spíš meč. Dveře se otevřely a stál tam o hlavu větší muž, než byla Safira. Za nim se krčela na židly starší žena a držela kapesník v ruce.
Otec Marcuse: Ivo? Si to vážně ty?
Zakroutila očima a kapuci ze sebe vyhodila. Jenom vykulil na ní oči, rozhlédl se a pozval jí dál. Hned jí nabídnul židly a Safira s přikývnutím si sedla. Matka Marcuse se na ní podívala a nemohla věřit ani svým očím.
Safira: Měli byste si dávat pozor koho sem budete zvát. Jak máte asi vědět, že jsem to vážně já a ne nějaký zloděj či zabiják?
Otec Marcuse hned popadl tyč a mířil jí hned na ní. Safira se jenom pousmála.
Safira: Neobávejte se. Jsem to já, ale pro příště se mi zeptejte jaká je moje oblíbená rostlina. Je to kdyžtak diamantová orchideje. Obvykle tu nepřicházím sem s Crystalou, ale s mím drakem Noregonem. Jelikož má teď svoje mládě, tak sem nemohl přijít.
Otec Marcuse tyč opatrně položil na stůl, který byl hned vedle matky Marcuse, která ještě plakala. Sednul si vedle své ženy.
Otec Marcuse: Takže je to pravda? Že jseš dračím jezdcem a že si tady zabila tu stvůru?
Safira: Jistě že jo. Celá, chci říct půlka, vesnice to viděla na vlastní oči. Tohle není žádná fantazie strýčku Johne. Tohle je skutečnost. Bohužel. Mám několik otázek. Zaprvé: Co se tu stalo?
John: Bylo to strašné. Před třemi dny byl náš syn unesen od jednoho zlého draka! Nevíme proč zrovna náš syn! Proč zrovna on! Nejdříve se nic nedělo, ale potom zničehonic zaútočil na naši vesnici a zničil celou čtvrť tady. Máme štěstí, že náš dům zůstal celý. Jenom hledal Marcuse a nikoho jiného.
Safira: Jak ten drak vypadal?
John: No...byl celý bílý, péřový křídla a konec ocasu měl jako ploutev.
Safira tušila, kdo to byl. Ale dál se radši ptala.
Safira: Ještě něco? Měl něco zvláštního? Myslím nějaký znak nebo cokoliv.
John: Jo...měl ještě černou hřívu, což bylo zvláštní...a...ah! Měl ještě na břiše podivný znamení. Byli to asi hadi nebo něco takového..kteří se jako tlamami skoro dotkli. Jako, kdyby se chtěli sežrat.
Safira: Portunus!
John: Kdože?
Safira: Portunus byl kůň, kterého jsem vyhnala osobně a dala mu znamení vyhnanství. Death ho musela asi proměnit do draka a Gregon musel být určitě s ním! Sakra!
John: Můžeš to laskavě vysvětlit lépe? I když mi jména Death a Gregon něco říkají...
Safira: Cože? Tady se snad taky zná legenda o zlým dračím jezdcem jménem Gregon?
John: Jo! Jo přesně tenhle jezdec! Ten měl Death jako draka! Má to snad něco s tím společného?
Safira: K temným draků má! Gregon je stále na živu, ale jako duch. On si přišel pro vašeho syna, protože potřeboval nové lidské tělo, ale muselo k němu ladit a váš sny byl zrovna ideální, protože se mu strašně podobá. Mám i takový dojem, že je i předkem Gregona.
Matka Marcuse: To není přeci pravda! Nemůže být předkem Gregona!
John: Lio nech toho.
Lio: Jenže proč zrovna náš syn?! Proč on?!
Lia si dala hlavu na kolena a brečela dál. Safiře jí bylo hrozně líto.
John: Je nějaká naděje na Marcuse Ivo?
Safira: Safira prosím. Já svoje jméno Iva nesnáším. Takhle už se dávno nejmenuju.
John: Omlouvám se, Safiro.
Safira: Nevím...ale šance je hodně malá. Gregon v posledních tisíce let zesílil, i když je teď slabí po boji, ale to už je jiná a dlouhá historie, než abych jí pověděla teď. To bychom tady byli do raná.
Lia: Žije vůbec?!
Safira: Ano, ale jako duch. Jeho duše byla vyhnaná z jeho těla a převzal ho Gregon. Duši uzavřel do jedné koule, kterou vyhodil do moře Server, Severu. Teď se po ní pátrá, ale nevím jestli se najde. Gregon kouli očaroval určitě kouzlem neviditelnosti a málo koní vycítí mysl. Moje koně pátrají teď určitě po ní.
John: Takže je mrtvý?
Safira: Můžete být v klidu. Jeho duše žije. O to se nemusíte bát, ale pochybuji že ho vůbec zachráním. Marcus to asi také ví, že záchrana je malá. To bych musela zničit nejenom duši Gregon, ale i tělo.
V tom se Lia rozbrečela ještě víc. Potom nachvíli přestala a zvedla hlavu.
Lia: Takže se nedokáže zachránit?
Safira: Pochybuji. Šance je hodně malá. Musel by se stát nějaký zázrak, aby přežil. Váš syn je ve větším nebezpečí než si myslíte. Navíc...mohla bych tu nechat jenom jeho duši pro vás, kdyby zemřel, ale je to asi zbytečné ho tady trápit a nechat ho zavřený v kouli, ve který bude snad navždy uzavřený, pokud se tedy nezničí.
Lia se rozbrečela ještě mnohem víc a hlavu položila ke kolenům.
John: No tak! Lio! Jen klid!
Safira nic neříkala a v klidu dál seděla. Nedala na sebe znát, že si dělá také starosti o svého nevlastního bratrance. Věděla, že to bude hodně složitý úkol Gregon s Death a Portunuse porazit a že je šance na záchranu bratrance strašně malá. Podívala se ven a všimla si že už dopoledne a slunce je asi za pár hodin za horizontem. Safira vstala. Její strýc se na ní podíval.
John: Safiro...budeš se snažit našeho syna zachránit?
Safira: Ach jo...Snažit se budu, ale nemůžu nic slíbit. Už musím jít. Mám toho ještě hodně na práci. Musím se připravit taky na válku...
John: Na válku??? Bude snad válka ve vaším světě?
Safira: Ano. Zažila jsem už tolik válek...to si nedovedete představit. Poslední jsem zažila skoro před půl rokem. Takže zas tak dlouho to není.
John: Dobře. Jen si už běž, když už máš toho tolik na práci.
Safira: Ještě něco. Vemte si tohle.
Safira vytáhla z brašny modrý krystal a dala to svému strýčkovi.
Safira: Je to krystal se kterým mě můžete kontaktovat, pokud by něco bylo. Stačí jenom říct moje jméno. Safira, ne Iva. Tak...zatím sbohem.
Safira šla ke dveřím dala si přes obličej kapucu, otevřela dveře a odcházela. Ona za sebou zavřela a šla ke Crystale, která se pásla okolo domku a oškubala trávu. Jakmile spatřila Safiru, tak zvedla hned hlavu a šla k ní. Bez řečí na kobylu nasedla a Crystala klusem běžela do lesa. Crystaly medailonek začal svítit a narostly jí křídla. Jakmile spatřila příkop tak klus změnila v cvalu a nakonec do trysku. Ona roztáhla křídla, vyskočila a mávala křídly. Ona se Safirou letěla vysoko do nebe. Krestor je spatřil a hned vzlétnul. Zrychlil let, aby je dohonil.
Krestor: Myslel jsem, že tam budete déle.
Safira: Nechtěla jsem to rozebírat dlouho. Máme ještě toho hodně na práci.
Jakmile dorazili na Server, Severu, tak se jim cesty křížily a Krestor se vrátil do DragonCave. Safira s Crystalou zase do zámku. Safiře už celkem lezlo na nervy, že její zámek nemá žádný název. Zbytek cesty přemýšlela, jak by se zámek mohl jmenovat, ale nic jí nenapadlo. Bude o tom mluvit s Noregonem, až se vrátí.
Safira poslala Crystalu zpátky do stáje a šla nahoru. Tam jí hned přivítala Nogona, která po ní skočila a Safira jí držela už v náruči. Hned jí začala olizovat. Ještě že má prozatím jemný jazyk. Noregon zvedl hlavu.
Noregon: Tak co? Jak to dopadlo?
Safira: Šlo to. Moje teta akorát hrozně brečela, což se ani nedivím. Navíc se mi ještě zeptali, jestli je záchrana vůbec možná...ale nevím. Nic jim nemohu slíbit.
Noregon: To chápu.
Nogona vyskočila ze Safiry náruče a šla k Noregonovi si lehnout. Safira si šla mezitím sednout na postel a přemýšlela co dál. Nesnášela čekání, ale nic jiného jí prozatím nezbylo. Dělala si strašné starosti so svého nevlastního bratrance. Dlouho už ho sice neviděla, ale je to část její rodiny a nechce aby další někdo z její rodiny, i když je z nevlastní, zemřel. Nemohla snášet další ztrátu, ale musí s tím počítat. Noregon ví jak se Safira cítí.
Magma: Safiro? Safiro! Jsi tam někde?
Hned vstala a šla k modré plošině, která silně svítila. Ani si toho nevšimla.
Safira: Stalo se něco?
Magma: Ne. Jenom že k tobě už přicházejí Water Horse a Daydream draci.
Safira: To jste se s nima tak rychle domluvili???
Magma: Haha! Jistě že jo! Jakmile slyšeli že musí něco pro tebe udělat, tak se chtěli k nám naženout tisíce draků! Stačí ti snad sto Daydream a sto Water horse draků?
Safira: Wow! Tak tolik?! Jasně!Čím víc tím lépe, ale těch sto od každého stačí! Víc jich nebude potřeba. A co se týče potravy...
Magma: O to se nestarej. Potravu si dovedou vyhledat sami.
Safira: Jedna starost apoň z krků...kdy sem přijdou?
Magma: Předchvíli vyrazili. Za pár hodin by tam měli být.
Safira: Alespoň teď dobrá zpráva...jakmile sem dorazí, tak je pošlu na hlídky.
Magma: Dobře. Tak se zatím měj.
Magma nad plošinou zmizel a bylo ticho.
Noregon: Kolik jich pošleš na hlídky?
Safira: Polovinu od každého druhu. Budou se střídat každý týden.
Noregon: Týden...to je myslím že fér. Jak to ale uděláš s tím střídáním?
Safira: Jakmile začne střídačka, tak pošlu tu druhou plovinu tam, jakmile dorazí tak se první polovina vrátí.
Noregon: To je dobrý. To si vymyslela takhle krátce?
Safira: Musela. Všecko teď musí jít rychle. Doufejme že se zlepší brnění a schopnosti během roka. Teď mě prosím omluv...
Šla k balkónu a proměnila se do dračice.
Noregon: Kam jdeš?
Safira: Musím si provětrat hlavu.
POKRACOVANI PRISTE!!!
ZAKAZ KOPIROVANI TEXT,OBRAZKU A JMEN!!!
Devatenáctá část:
Předchozí část:








