Patnáctá část tu je:
Portunus s Gregonem mezitím hledali vhodné tělo, ale bohužel bez úspěchů. Byli všude možně. Portunus mezitím zničil několik vesnic a dorazili po týdnu do větší vesnice. Zrovna se procházeli různé mladí kluci, kolem 20ti. Měli klacky v ruce a trénovali boj s mečem. Gregon jednoho z těch bojovníků sledoval. Měl černé vlasy dlouhé vlasy, které došli až nad ramena a postava štíhlá a svalnatá. Vypadal ze všech nejlepší. Portunus s Gregonem se schovávali za keři a stromy, který stály těsně k sobě. Portunus se nedokázal ještě proměnit do jiných zvířecích podob. On se jenom dokázal přeměnit zase zpátky do koně.
Gregon: Vidíš tamtoho mladíka s černými vlasy?
Portunus se podíval tím směrem jako Gregon a mladíka zahlédl.
Portunus: Vidím.
Gregon: Ten je perfektní! Konečně máme úspěch! Sleduj ho a nespusť ho z očí jasný!
Portunus bez dalších námitek sledoval mladíka, jak bojuje s dalšími kamarády. Po dvou hodiách skončili a postupně šli domů.
Gregon: Nezapomeň...musíme ho vzít živého!
Portunus: Jak ho ale máme dostat? Nebo spíš...nalákat?
Gregon: Nech mě přemýšlet.
Portunus stále sledoval mladíka a zůstak tam s kámošem.
Jerry: Hej Marcusi! Slyšel si už tu historku o Safiře?
Marcus: Už tolikrát...ale vždycky jinak.
Jerry: Myslíš, že se v naší vesnici znova objeví?
Marcus: Sakra Jerry já nevím! Pro mě je to hloupost. Draci, lítací koně...je to asi výmysl, aby se tahle vesnice byla populární.
Jerry: Tak proč se asi jmenuje ta vesnice Drakan Okulus?
Marcus: Nemám páru...nechci tu žít. Radši bych vrátil zpátky domů.
Jerry: Já tu jsem spokojený. Je tu tolik zvěře. Navíc tolikrát lidi říkají, že tu zahlédnou nějakého draka nebo co.
Marcus: Hmm...pro mě to jsou výmysly.
Gregon: Jdi Portunusi. Běž k nim.
Portunus dělal co Gregon mu řekl a šel k těm klukům. Chvíli se bavili a po té se otočili a viděli koně s podivným ocasem ve tvaru ploutve a přitisknutý peřová křídla k tělu. Meč nechal viset na keři, kde nebyl vidět a Gregon vše sledoval z bezpečné vzdálenosti.
Gregon: Takže tohle je Safiry vesnice...zajímavé...
Portunus se pomalu blížil a kluci tam stáli a ani se nehli. Marcus s Jerry si nejdřív otřeli oči, protože si myslí, že šílí.
Jerry: Kámo...vidíš to co já?
Marcus: Myslíš, že taky vidíš podivného černobílého koně s ocasem ve tvaru pploutve a péřovými křídly?
Jerry: Jo! Jsem ti to říkal, že existují koně s křídly!
Portunus se zastavil asi metr od Marcuse a díval se na něho prázdným pohledem. Po chvíli ho začal obcházet kolem dokola a prohlížel si ho. Potom začal frkat, protože chtěl vědět jeho pach. Marcus byl nervózní a nevěděl, proč si zrovna prohlíží jeho a ne jeho kámoše Jerryho. Pak se Portunus před ním zastavil, prohlížel si ho, otočil se a mířil zpátky ke keřům. Jakmile zmizel, tak Marcus s Jerrym se na sebe podívali vystrašeným pohledem. Oni si vzali věci a rozeběhli se pryč. Portunus se jenom smál.
Portunus: Viděl si ty výrazi?
Gregon: Měli strach a taky by měli. Dobrá práce.
Portunus: Vždyť jsem nic nedělal. Jenom si je prohlížel jako tupé zvíře, který nic neví.
Gregon: Ne naopak. Udělal si to skvěle. Musí ti jenom věřit. Bude to trvat chvíli, ale neboj se. Brzy budu s ním začínat manipulovat a potom...past na něho spadne. Snad se sem vrátí, ale sám.
Marcus vykládal svým rodičům co viděl. Jerry byl u toho a nevěřili mu ani Jerrymu. Považovali je za blázna, jako ta celá vesnice. Nemohli ale odejít, protože dostali dobrou práci a jsou dobře placený. Marcus byl otrávený a zalezl do pokoje, kde zbytek dne strávil v posteli a přemýšlel o tom, co viděl v tom lese.
Marcus brzy ráno vstal a odplížil se pryč do lesa na místo, kde viděl toho koně. Gregon hned Portunuse probudil a řekl mu, že ten mladík je zase v lese a tentokrát sám. Portunus vstal, protáhnul se a šel pomalu za ním. Gregon vše sledoval. Marcus zahlédl zase toho koně a zůstal stát. Portunus se před ním zastavil, asi metr od něho a sledoval ho.
Marcus: Kdo jsi a co po mě chceš?
Portunus by rád odpověděl, ale věděl, že nesmí.
Gregon: Pronikni do jeho myšlenek! No tak dělej!
Portunus otevřel svojí mysl a proniknul do Marcusových myšlenek. Marcus začal řvát bolestí a padnul na kolena. On se bránil, ale věděl, že nemůže. Portunus byl silnější.
Portunus: Jsem jenom kůň to nevidíš? A jsem...tvoje budoucnost.
Marcus se lekl a nevěděl kdo tohle řekl. Byl zmatený a bolest byla nesnesitelná. Hlava ho duněla a srdce ho bušilo jak o život.
Marcus: Kdo tohle řekl?!
Portunus: Přeci já...přestaň se bránit a uvolni se.
Marcus nechal ruce věšet dolů a nemyslel na nic. Nechal aby Portunus proudil v jeho myšlenkách. Portunus si chtěl prohlédnout každou myšlenku. Po chvilce skončil,ale byl v mysli stále s ním spojený. Marcus se po té podíval na Portunuse, který koukal prázdným pohledem.
Marcus: Portunus...neovbyklý jméno. Proč jseš moje budoucnost.
Portunus: Chceš odtud vypadnout ne? To si přeci včera říkal.
Marcus: Ty si nás poslouchal?
Portunus: Jo. Nejsem přeci hluchý a nejsem žádné tupé zvíře. Jsem mytický tvor z jiného světa.
Marcus: Já...nevím co mám na tohle říct...to přeci neexistuje...víš něco o Safiře?
Portunus začal vrčet a pošlapovat na místě.
Portunus: Nikdy už tohle jméno neříkej! Je to velká zrádkyně a vrah!
Marcus: Cože? Ne! Není žádný vrah! Milejší dívka snad ani neexistuje!
Portunus: Neříkej mi, že jí znáš!
Marcus: Znám! Je to moje nevlastní sestřenice! Proto jsme se sem přišli...její nevlastní matka nedávno umřela.
Portunus: Sakra...Gregone co teď?
Gregon: Ještě lepší...nech to Portunusi.
Marcus: Sdědili jsme totiž její dům. Tak nikdo jiný snad ne. Navíc nevím kde je.
Portunus: Hrm...ale já vím kde je.
Marcus: Vážně? Kde?
Portunus: Proč bych ti to měl jako prozradit? Ona je vrah a zrádkyně! Neslyšel si?
Marcus: Nevěřím tomu. Není žádný vrah!
Portunus: Mysli si co chceš...ach jo...přišel jsem sem asi zbytečně. Asi bych měl odejít.
Portunus se chystal k odchodu.
Marcus: Počkej!
Portunus se zastavil.
Marcus: Udělám všechno jenom abych jí zase viděl! No tak! Řekni mi kde je!
Portunus nachvíli přemýšlel.
Gregon: Cha cha! A máme ho! Netušil jsem, že to půjde takhle rychle a snadné.
Portunus: Hrm...rozmyslím to. Jednu věc ti ale řeknu. Do toho světa se nedostane žádný smrtelník jako jsi ty. Potřebuješ mě, aby ses tam dostal!
Marcus: Kdy můžu očekávat odchod?
Portunus: Nevím. Ale už sem radši nechoď. Bylo by to hodně podezřelé.
Marcus: Dobře.
Portunus bez dalších řečí odešel do keřů a nechal tam Marcuse samotného, který hned odešel zpátky do vesnice.
Portunus: Tak a co teď Gregone?
Gregon: No...vlastně ho uneseš.
Portunus: Jak?
Gregon: Hrm...On bydlí v Safiry domě, takže není zas tak daleko od lesa ten dům...myslím že je na okraji někde.
Portunus: Tím líp. Alespoň nebudu mít tolik práce.
Gregon: Už se fakt nemůžu dočkat, až budu ve svém novém těle.
Po několika dalších dnech se nic nedělo na Sever, Severu, což Noregonovi a ostatním připadalo divné. Death určitě něco plánuje. Noregon se zrovna probudil, protože Nogona byla probuzená a už zkoumala v pokoji vše co bylo možné. Nejvíc jí zajímala ta podivná myslánka. Zářila modrými barvy v nichž byly stříbrné vlasy, které plavaly dokola. Nogona se potom podívala dopředu a viděla ležící Safiru. Zakroutila hlavou ze strany na stranu a šla směrem k ní. Noregon měl zavřený oči, ale někdy je otevřel, aby viděl co dělá. Když po té zase otevřel oči, viděl jak jde k Safiře.
Noregon: Ne! Silveriano! Ne! Nechoď tam!
Silverian Nogona ho neposlechla a kráčela k ní. Noregon doufal že to otočí, ale nechystala to udělat. Silverian Nogona se zastavila před ní. Koukala na břicho a na přdní tlapy. Na pravé straně viděla ležící hlavu. Oči měla Safira zavřené. Ona se otočila směrem k hlavě a šla pomalu k ní.
Noregon: Ne! Jdi od ní pryč!
Noregon pomalu začal vstávat a chystal se jít k Nogoně a vzít jí pryč. Nogona už ale byla u hlavy a vyčmuchala Safiru. Ona se potom dotkla čumákem její tváře. Mezi Safirou a Nogonou začalo svítit bílé světlo. Noregon se lekl a kryl si křídlem obličej. Dranzera se z toho světla probudila a lekla se.
Dranzera: Co se to děje Noregone?!
Noregon: Nevím! Nogona šla k Safiře a teď něco svítí! Nevím co! Ach!
Noregon už oči zavřel a Dranzera taky. Bylo strašně silné. Světlo potom ustálo a Safira jemně svítila. Otevřela oči a dívala se na Nogonu, která se lekla a uskočila metr dozadu. Safira se proměnila zpátky do člověka a ležela na zádech. Noregon s Dranzerou otevřeli oči a daly si křídla na stranu. Noregon viděl, že je Safira zase člověkem. Dranzera s otevřeným zobákem taky koukala. Silveriana šla pomalu k ní a očmuchala jí. Ona se potom dotkla Safiry ruky a začala do ní šťouchat. Safira začala hýbat prsty a otevřela při tom oči. Rychle se posadila a rozhlédla se. Byla doma. S úlevou si oddechla a všimla si Nogony, která otázkově broukala.
Noregon: Safiro!
Dranzera: Safiro!
Dranzera vyskočila z hnízda. Plachtila a přistala před Safirou. Noregon se zastavil taky před ní.
Noregon: Safiro! Jsi v pořádku?
Safira sebou cukla, protože byla myšlenkami jinde. Stačila zachytit jenom konec otázky.
Safira: Promiň...co si říkal?
Noregon: Jsi v pořádku?
Safira zakroutila hlavou a při tom se rozhlédla.
Safira: Jo jsem...uf! Až na to že jsem skoro 14 dní byla bez těla...hnusný pocit.
Safira se zabořila do slámy a protáhla se. Bolelo jí celé tělo.
Noregon: Pamatuješ si něco? Myslím...jak tě Laikratus tahal dolů do moře.
Safira: Cože? Laikratus...aha! Jo...tahal mě do moře...Viděla jsem svého tátu, jak mě chtěl zachránit, ale bylo pozdě...Laikratus na něho zaútočil a pak...si nepamatuju vůbec nic...všecko jako v mlze...myslím, že mě chtěl znásilnit, ale to se mu asi nepodařilo, jinak bych tu bolest cítila i když jsem duch.
Dranzera: Ha! Já jsem ti říkala, že je Krestor nevinný!
Noregon: No jo...tak promiň. Jo erhm...Safiro. Tohle je Silverian Nogona. Nogono...tohle je tvoje napůl lidská a dračí teta Safira.
Silverian Nogona vyskočila na Safiry klín a očmuchala si jí. Potom jí vylezla na hruď a dívala si jí po té do očí.
Safira: No ahoj maličká.
Silveriana Nogona jí olízla bradu. Potom šla od Safiry pryč a šla do hnízda.Safira si zase sedla a pokusela se i vstávat. Po pěti minutách vstala a trochu se jí klepali nohy, jak dlouho ležela.
Noregon: Jak se tvoje duše dostala zpátky do těla?
Safira: Díky tvojí dceře...nebýt jí...tak bych ještě bloudila. Dělo se něco, když jsem tu nebyla?
Dranzera: Právě že nic! Což je hodně divné a podezřelé...V Říše Zlých Duchů je ticho jako na hrobě.
Noregon: Co budem dělat?
Safira: Nejdřív vyřiďtě všem, že jsem se vrátila a já se jdu chvíli proletět. Mám křeče a bolí mi celé tělo. Potřebuju navíc čerství vzduch.
Dranzera: Cože? Teď teprve ses probudila a už chceš někam letět?
Safira: Zkus ty 14 dní ležet v hnízdě a budeš vědět jak mi teď je!
Dranzera už radši nic neřekla a mlčela. Ona zalezla do hnízda. Safira šla mezitím na balkón a užívala si čerství vzduch. Noregon šel k ní.
Noregon: Já si myslím, že Dranzera má pravdu. Teď to není dobrý nápad, aby ses někam vydala. Měla by si tu nejspíš zůstat než se zase zotavíš.
Safira chvíli nic neřekla a koukala do dále. Po pár minutách si vzdychla.
Safira: Noregone. Já vím že to myslíš semnou dobře, ale už nejsem žádný malý dráče.
Noregon: Já vím, jenže ty máš furt nějaký malér. Máš štěstí, že nemáš od toho Laikratuse malý dráče. Bůhví co by z toho prcka vyrostlo. Kdyby si zůstala alespoň na deset hodin v DragonCave, tak by se to nestalo! Jeden den zůstat u otce by tě snad nezabilo!
Safira: Ano. Štěstí jsem měla. Co Laikratus?
Noregon: Mrtev. Tvůj otec ho zabil.
Safira: Dobře mu tak. Zasloužil si smrt. Nemá si pohrávat s hlavním vládcem v DragonCave a semnou. Navíc...jsem viděl asi další vidinu.
Noregon: Jakou?
Dranzera slyšela něco o vidině a tak vyskočila a přistala na Noregonovi. On otočil hlavou k Dranzeře, která seděla na jeho zádi.
Dranzera: Slyšela jsem něco o vidině.
Safira: No...skoro si jí nepamatuji. Viděla jsem...nějakého člověka. Mužská postava, černý vlasy, ale do obličeje jsem se mu nepodívala. Za ním jsem viděla Death, a dva další podivné draci. Viděla jsem jenom obrysy, ale jeden z nich byl menší, ale silný. A meč...Čepel červeně rudá, ale ke špičce černala, na rukojeti byly podivný dva hadi. Nevím...a to bylo asi vše.
Noregon: To nezní dobře.
Dranzera: Nelíbí se mi to. Já si osobně myslím, že ta člověčí mužská postava, může být Gregon.
Safira s Noregonem se Dranzeru podívali údivem.
Dranzera: Co? Řekla jsem něco špatně?
Safira: Ne naopak. Já už jsem si říkala, co ta člověčí postava může znamenat, ale máš asi pravdu! Může to být Gregon!
Dranzera: To jsem jenom hádala, ale děkuji.
Noregon: Mám takový divný pocit, že se Gregon vrátí jako jezdec.
Safira: Lancius to nám přeci říkal. Pokud si najde nové tělo, tak jsme ve velkém maléru.
Noregon: To...neříkal.
Safira: To sice ne, ale neposlouchali jste? Pokud si najde nové lidské tělo, tak se s Death spojí a jsme v čudu!
Dranzera: Jestli se to stane...tak...máme vůbec šanci na výhru?
Safira: Gregon byl v té době nejtemnějším a nejnebezpečnějším jezdcem všech dob. Nevím, jestli bychom měli šanci.
Noregon: Nejradši bych Death roztrhal na tisíc kusů!
Safira: To já taky. Jelikož je smrtka, tak se jen tak snadno zabít nedá.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ JMEN, TEXTŮ A OBRÁZKŮ!!!
Šestnáctá část:
Předchozí část:








