Čtrnáctá část tu je:
Následující ráno nastal. V Říše Zlých Duchů moc světla vždycky není. Celý den jenom šedo a když je noc, tak je černo a je tma jako v pytli. Portunus otevřel oči a podíval se očima po jeskyni. Byl stočený do klubíčka a křídlama si kryl břicho po obou stranách. Měl podestýlku ze starých kožešin z vlků a dalších zvířat, který v Říše Zlých Duchů pobývali. on zvednul svojí hlavu a protáhnul si krk. Chtěl se zvednout a protáhnout si zbytek těla, jenže cítil podivný teplo na svým břiše. Cítil že tam něco dýchá. On zvednul jedno ze svých křídel. Ležel tam Keldor, který se k Portunusovi tulil. Portunus se nutil usmát. Úsměv mu ale z tváře brzy vypršel, protože myslel na úkol, který ho s Gregonem čekají. On vstal, vzal Keldora do tlamy a šel s ním k Death, kam ho dal zpátky do hnízda. Po té šel Portunus do mučírny, kde visel Gregonův meč. Gregon to poznal a jeho duch vylezl z meče, ale pár vlásku ho spojovalo s mečem.
Gregon: Můžem vyrazit?
Portunus: Jistě že.
Portunus vzal a provléknul ho hlavou. Klouzal po krku a zastavil se meti jeho krkem a křídly.
Portunus: Doufám že mi při letu nebude překážet.
Gregon: Neměl by.
Gregon zalezl zpátky do meče a Portunus šel z mučírny ven. Silvenrock, který stále ležel v rohu zabalený v té černé látce, začal jemně zářil.
Silvenrock: M-musím...varo...vat....Safiru...!
Drak, který visel nalevo od Silvenrock, potočil hlavou ze strany na stranu, protože slyšel Silvenrock jasně mluvit.
Drak: Kdo je tu? Co si říkal?
Silvenrock: Musím....varovat.....Safiru.
Drak otočil hlavou směrem k Silvenrocku.
Drak: Mýlím se...nebo ten meč...mluví...?
Silvenrock: N-ne...nemýlíš...se. J-jenže....vrátit....či se...proměnit...se...n-nemůžu...n-nemám...dostatek...sil.
Silvenrock je na okraji svých sil. Po zničený Gregonovi Hory(Říše Zlých Duchů), se skoro sám zničil, ale kapka energie mu ještě kupodivu zůstala, ale i tak se nemohl vrátit k Safiře. Meč byl v nepřijatelném stavu. Drak byl sice hodně zesláblí, ale i tak přemýšlel. Po pár minutách dostal nápad.
Drak: Taky jsem už pomalu...na okraji smrti...j-já...bych ti dal i zbytek mích energií.
Silvenrock: N-ne! N-nedělej to!
Drak lápal po dechu a snažil se dýchat pomalu, jenže bolesti, která mu Death udělala, ho ukrutně boleli.
Drak: Jestli to pomůže zničit tu ukrutnou dračici, tak se rád obětuji! Můj duch bude v tobě a každému drakovi, co tady bude, řeknu ať jejich životní sílu dají tobě Silvenrock! Když si řekl jméno Safira, tak věřím, že si jeden spojenec s ní.
Drak začal jemně zářit a při tom měl zavřený oči.
Silvenrock: Ne! J-je to.......šílený!
Už bylo pozdě. Před drakem se objevila zářící bílá koule, velká jako jablko. Ona letěla do meče a po té začal víc zářit. Po chvilce zase meč ztmavnul. Meč cítil proud energie v sobě, který jde od draka. Tělo draka už jenom bezvládně viselo. Tělo živý už nebylo. Bylo bez duše.
Silvenrock: Jsi šílený! Když tohle Death zjistí, jsme potom ve velkém maléru!
Drak: Přeci jsem ani nepoznal, že tu jsi. Mimochodem. Mé jméno je Vitison.
Silvenrock byl otrávený z toho, co Vitison udělal, ale jiná možnost nebyla, kdyby ještě dentrpěl v jeskyni, bez naznáky energie, tak by duch meče zmizel už navždy.
Silvenrock: Dobrá...když se takhle jinak nedostanu od Death...jedině asi tímto způsobem. Musíme být ale opatrný, jinak by Death něco poznala. Mě si možná ani nevšimne, protože jsem přikrytý tou hnusnou černou látkou...moje čepel už bohužel nezáří stříbrně, nýbrž černě. Nejsem prej hrozba...pche! Já jí ukážu!
Vitison: Když nasbíráme tolik energií...tak můžem utéct?
Silvenrock: Nevím. Ale musím co nejdřív varovat Safiru! Jenže Death moc draků teď neloví, když má teď toho prcka Keldora. Navíc...horší ještě je, že Gregon si chce najít nové tělo, lidské tělo, pro sebe, protože on byl dračím jezdcem a chce se s Death znova spojit a zničit svět!
Vitison: To je teda pěkný malér...to je fakt blbý, že nemůžem nic dělat!
Silvenrock: Zatím nic...Mě je ale Keldora líto. Chtěji toho malého prcka využít pro své zlé věci. Kdyby byl ještě ve vejci, tak by se možná ještě zachránil, jenže teď už je pozdě.
Vitison: S tím se už nic neudělá. Bohužel z toho mláděte vyroste zlý drak.
Po týdnu se Safira stále neprobouzela. Měla stále ten vyděšený, prázdný pohled. Silverian Nogona běžela do každé stáje, aby ostatní koně viděla. Vždycky se lekli malého toulavce a Noregon se jim vždycky omlouval. Koně si z toho nic nedělali a naopak se smáli. Než ale někam šla se procházet, tak se seznámili hlavní koně, fénixové a draci z DragonCave hned v ten den, kdy se vylíhla. Noregon ještě králům a královnám z Dragon Moon a Sun ohlásil, že se vylíhla jeho dcera a že jsou král Suen děda a královna Sanny babička. Obě království odepsali, že se co nejdřív staví k nim. Swartmuna po týdnu přiletěla a zrovna přistala v hlavním sále, kde se malá Silverian Nogona běžela a prohlížela si vše co jí přišlo zajímavé. Swartmuna v ní viděla hned Norerian a hned se osmutněla. Od té doby co Norerian odešla do nebe, tak se cítila strašně osamělá. Ona jenom na ní nemyslela, když měla zápasy nebo když měla tréninky. Malá stříbrná dračice se zastavila deset metrů od Swartmuny. Otázkově zabroukala. Noregon zrovna přicházel od stájí a všiml si Swartmuny.
Noregon: No ahoj Swartmuno! Trvalo ti to než si sem přiletěla.
Swartmuna chvíli nevnímala, ale jakmile uslyšela Noregona, tak už přestala být v myšlenkách.
Swartmuna: Ehm....Ano. Vím že mi to trvalo. Nechala jsem si na čas. Jak se má Safira?
Noregon začal mít smutný obličej. Swartmuna asi to tušila. Nic se nezměnilo a je to stále stejný. Ona se radši už na nic neptala co se týče Safiry a radši přešla k jinému tématu.
Swartmuna: Tak tohle je tvá maličká jo?
Noregon: Ano. Je ale teď hrozně náročná, že jo Nogono? Tohle je tvá tetička Swartmuna. Tvá druhá teta.
Swartmuna: Druhá? A kdo je ta první?
Noregon: Přeci Safira.
Silverian Nogona se k Swartmuně rozeběhla a klouzala po hladké kamenné podlaze až k ní. Swartmuna naklonila hlavu dolů. Nogona se nemohla zastavit a klouzala po svém zadku až k její hlavě. Hned si její čumák chňapla a očmuchala si jí při tom i olizovala.
Swartmuna: Hej! Neolizuj mě. Nejsem lízátko.
Nogona jenom udělala velký úsměv,začala hned po Swartmuně lézt a zkoumat jí. Swartmuna musela udržet smích, protože jí to lechtalo, jak po ní lezla.
Noregon: Nogono! Vylez od tvé tety!
Swartmuna: Haha! Jen jí nech. Jenom ať svojí tetu potom pozná, když sem budu přicházet.
Noregon: Jak často sem budeš chodit?
Swartmuna: No nevím, ale často sem příjdu. Chci vidět jak vyrůstá ta maličká.
Noregon: Dobře.
Silverian Nogona od Swartmuna spadla. Ona se plazila na levý zadní noze. Spadla na bříško a bolestivě začala kňourat. Swartmuna se otočila a zvedla jí. Tekly jí malé slzy.
Swartmuna: Copak? Spadla na bříško? Příště musíš být opatrnější.
Swartmuna jí olízla slzy a Nogona se po té začala trošku vesele broukat. Asi se smála. Swartmuna jí opatrně položila na zem. Nogona hned běžela rychle směrem na zahradu.
Noregon: Ach...na zahradě ještě nebyla. Radši tam jdem.
Noregon šel pomalu směrem k zahradě a Swartmuna za ním. Na zahradě tam byla zrovna Diana, která pečovala o léčivé rostliny. Vítr přijemně foukal po zahradě. Diana slyšela malý dráče. Po té si uvědomila, že je tu Silverian Nogona. Poskakovala jako srnka po trávě. Noregon se Swartmunou dorazili na zahradu a sledovali jak Nogona poskakuje všude možně po zahradě a honí hmyz a hlodavce. Uprostřed zahrady bylo menší jezírko, kde plavali labutě nebo kachny. Byli tam i všmožný ryby. Nogona se před jezírkem zastavila a dívala se do něj. Po té se podívala na labutě a kachny. Vrtěla ocasem a zadnicí. Ona potom rychle skočila do vody a labutě s kachny se vyplašili a odletěli rychle pryč od Nogony. Silverian Nogona plavala po jezírku a potápěla se. Používala malá křídla, aby se udržela nad hladinou a kopala všemi čtyřmi nožičkami a plavala vpřed. Vodu i při tom pila, když plavala kolem. Pokoušela si i chytnout rybu, ale byly bohužel rycheljší. Nogona začala z toho být otrávená a honila je naštvaným pohledem dál. Noregon se Swartmunou se jenom smáli jak blbne. Po chvilce Nogona vylezla z jezírka a poklepala se jako pes, který vylezl z vody. Zahlédla myš, která zrovna okusovala zrní. Nogona číhala a pomalu se blížila k myši. Zastavila se dva metry od ní. Myš si jí ani nevšimla a v klidu si okusovala dál zrní. Nogona zakroutila ocasem a nespustila myš z očí. Po té tryskem se rozeběhla a vyskočila na myš, která hned bolestivě zapištěla a po té hned zmlkla. Vzala mrtvou myš do tlamy a pyšně jí odnesla směrem k Noregonovi a Swartmuně. Ona se před nimi zastavila a položila mrtvou myš před nimi.
Noregon: Jsi malá šikulka.
Nogona se vesele zabroukla. Ona se otočila a běžela dál lovit myši.
Swartmuna: Bude z ní asi dobrý lovec.
Diana šla krokem k nim. Nosila po stranách košíčky, v nichž jsou byliny.
Diana: Alespoň se zbavíme těch hlodavců, kteří tady okusují naše léčivky! Ono jich je tady dost, takže Nogona má tady co dělat.
Noregon: Proč si neřekla něco dřív?
Diana: Nejdřív jsem si myslela, že to je hmyz, což je hloupost, protože jsou před hmyzem a škůdci chráněný, ale ne před hlodavci. Asi před dvěma týdny jsem si všimla, že tam jedna pitomá myš okusuje kytku a vypadá to, že ty pitomečci je nosí taky k ostatním, aby se léčily od těch nemocí. Plot jsem tam taky dala, ale oni to taky rozkously...už nevím co s tím...tak když je tu teď Nogona, tak už potom konečně dají pokoj!
Noregon: Až se Safira probudí, tak se o to postará, aby ty myši už k těm kytkam nešly. Pokud se teda probudí...
Diana: Víte co s ní už je?
Noregon: Lancius soudí, že je asi bez duše. Musela si asi oddělit tělo s duší. Je to celkem nebezpečné, protože se může stát, že se duše nevrátí zpátky do těla a zemře.
Diana: To se nesmí stát!
Noregon: Určitě už svoje tělo hledá a někde poletuje a ani o tom nevíme.
Swartmuna: Safira není hloupá! Určitě se za pár dní probudí! Ona moc dobře ví, že jí potřebujete.
Noregonovi něco celou dobu viselo na krku. Něco chladného. Podíval se a všimnul si medailonku, který mu dala Nora, ještě než šla do nebe. On na medailonek zapomněl. Naposledy mluvil s Norou, když jí přinesl meč Magicon k jejich stromů.
Noregon: Mám nápad...
Noregon bez řečí šel dovnitř. Swartmuna nechápala co zase Noregon chce udělat. Ona ho nechala a radši hlídala Nogonu. Diana šla mezitím dovnitř, protože musela uložit byliny a po té musí udělat lektvary z bylin. Ona se učí dělat různé léčivé lektvary. Noregon šel zpátky schodami nahoru do nejvyšší věže, tedy do pokoje. Po deseti minutách tam dorazil. Reana a Dranzera zrovna četli a Dranzera si při tom něco zapisovala. Všimli si po pár vteřinách Noregon.
Dranzera: Ahoj! Kde je Nogona?
Noregon: Venku a hraje si. Swartmuna jí hlídá. Běžte nachvíli z pokoje.
Dranzera: Proč?
Noregon: Jděte prostě. Nechte mě tady samotnýho na pár minut. Jděte se pozdravit aspoň Swartmunu.
Dranzera nepochopila, proč chce být Noregon sám. Reana chtěla něco říct, ale Dranzera jí zarazila a zakroutila hlavou. Potom jí pobídla, aby letěla dolů. Reana nic dalšího neřekla a letěla z pokoje pryč. Dranzera jenom odložila brk a letěla za ní. Noregon chvíli počkal, až odletí a rozhlédl se, jestli tu nikdo další není. Vzal medailonek do svých drápu a nachvíli so ho prohlížel. Potom si vzdychnul a medailonek políbil. Chvíli se nic nedělo. Medailonek potom začal svítit a před Noregonem se objevila Nora, zrovna ve vlčí podobě. Noregonovi bylo celkem jedno, v jaké podobě byla, hlavně bylo, že jí vidí. Ležela si pod stromem a dívala se asi někam do dály.
Noregon: Noro?
Nora pridce otočila hlavou a viděla Noregona. Byla ráda, že ho zase vidí.
Nora: No konečně tě zase vidím! Po dlouhé době.
Noregon: Omlouvám se. Měli jsme tu nějaké potíže a neměl jsem čas.
Nora: Aha...jak se máš?
Noregon: Jo jde to. Jenom...Nogona se už vylíhla.
Nora: Cože? Vážně? Jak vypadá? Je v pořádku? Staráš se o ní? Je...
Noregon: Dost Noro! Je v pořádku a zrovna si hraje na zahradě a honí myši. Hlídá jí Swartmuna. Je krásná.
Nora: To ráda slyším. Škoda že tam teď nejsem.
Noregon: Jenom na ní zvláštní je, že má fialové oči.
Nora: Hmm...třeba jeden z mích předků měl fialové oči. Nebo z tvých. No a jak se má Safira?
Noregon: No...kvůli tomu jsem s tebou chtěla mluvit...
Noregon si nejdřív lehnul a potom všechno Noře řekl, co se v přecházejícím týdnu stalo. Řekl jí ještě tu teorii co mu řekl Lancius, že se možná oddělila duši od svého těla a někde poletuje. Po pár minutách skončil a nechal Noru přemýšlet.
Nora: Je tvrdohlavá jako můj bratr!
Noregon: Vím že je tvrdohlavá...chyba byla, že jsem tam u ní nebyl. Kdybych tam byl, nestalo by se to.
Nora: Tobě nic nevyčítám. Dobrá...i když tohle nerada dělám...pokud bych jí někde zahlédla, tak jí přivedu možná zpátky.
Noregon: Díky Noro.
Nora: Nemáš co děkovat. Promluv si s ní až se probudí.
Noregon: O to se neboj udělám to.
Noregon potom slyšel řev a cinkání kovů. Vyšlo to z Nory nebe. Ona vstala a podívala se kolem.
Nora: Už musím jít. Zase útočí zlý.
Noregon nechtěl, aby Nora odešla, ale zase věděl, že musí. Nora taky nechtěla odejít, ale musela. Oba se navzájem hleděli do očí. Nora potom dlouze mrkla, otočila hlavu dopředu a rozeběhla se pryč.
Noregon: Hodně štěstí.
Obraz zmizel a Noregon zůstal sám v pokoji. Cítil se zase prázdný bez Nory.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ JMEN, TEXTŮ A OBRÁZKŮ!!!
Patnáctá část:
Předchozí Část:









supééééééééééééééér!