Třináctá část tu je:
Death ležela, četla si knihu a při tom něco zapisovala. Od rána až skoro do večera pracovala na kouzlu, který Portunuse promění do draka, jelikož ho nechtěla úplně změnit, tak musela formulaci kouzel poskládat složitě a dlouho. Skoro už zapadalo slunce a Death konečně dopsala poslední slovo.
Death: Konečně. Už můžu toho koně proměnit.
Death se na papír podívala a znovu si přečetla formulaci. Ona doufá že to napsala správně, ale každý den to kontrolovala a zatím žádnou chybu nenašla. Ona vstala a protáhla se.
Death: Portunusi!
Portunus hned přišel a stál před Death. Ona byla otočená k němu zády.
Portunus: Ano? Co potřebujete?
Death: Je už na čase aby ses do draka proměnil. Kouzlo mám hotové a žádnou chybu jsem nenašla. Dej mi jenom chviličku abych si to naučila nazpaměť. Ty si mezitím připrav.
Portunus tam jenom stál a nic neříkal. Nebude mu chybět ta proměna koně. On se vždycky chtěl stát drakem. Už se na to taky těšil. Gregon zrovna vylezl z meče a šel k Death.
Gregon: To si udělala velice dobře. To bych od tebe ani nečekal.
Death: Taky že si mě tisíc let neviděl můj drahý. Už dovedu i udělat kouzla se zavřenýma očima!
Gregon: Vážně? Tu formuly si udělala profesionálně, když to můžu říct.
Death: To měl být kompliment? Tak stokrát dík.
Gregon zalezl do meče a Death se k Portunusovi otočila.
Death: Jsi připravený?
Portunus: Ano.
Death: Počítej ale s tím, že ti bude trvat než se na svojí novou podobu zvykneš a nezapomeň že už nebudeš moc jíst ci dříve jedl.
Portunus: Počítám s tím. Už začni.
Death už na to nic neřekla a začala říkat kouzlo. Oči jí po chvilce zčernaly a Portunus začal taky svítit černě. Začal se zvětšovat. Kopyta mu zmizeli a narostli mi dračí packy a silné svalnaté nohy. Ocas se začal protahovat a zvětšovat, hlava se mu taky zvětšila a hříva se začala prodlužovat. Péřová křídla začali být trojnásobně větší než je měl. Death po deseti minutách dořekla poslední slova a Portunus přistál na všechny čtyry nohy. Death si lehla, protože kouzlo jí vyčerpalo hodně síly. Portunus začal vrčet a syčet a on se na sebe podíval ze strany na stranu. Ta proměna se mu líbila a takhle se přesně představoval jako drak. Po té se podíval na Death a všiml si, že je totálně vyřízená. On šel k ní a podíval se. Death zvedla hlavu a byla taky spokojená. Portunus sundal meč a dal mu to před Death. Už ten meč nebude potřebovat.
Portunus: Přinesu rovnou lidské tělo a pár draků, aby ses zotavila.
Death: Nemusíš. Zotavím se i tak.
Portunus: Ne Death. Potřebuješ sílu a další plán a to na můj, který jsem ti navrhla. Pamatuješ si ho snad?
Death na plány nikdy nezapomene. Ona se cítila nesvůj, když Portunus stál před ní.
Death: Jasně že si ho pamatuju.
Gregon si do toho pletl a šel do death mysli.
Gregon: Tak toho kluka nech. Aspoň máš někoho, kdo se o vše postará. Nech ho jít. A hlavně ať přinese mladou kořist! Tedy ať přinese mladé lidské tělo! Nechci žádnýho starého dědka a hlavně musí být živí!
Death mu ta samá slova řekla, co řekl Gregon. Portunus hned vyrazil a Death tam zůstala sama s Gregonem.
Po čtyrech dnech Espero s Argiou se už blížili ke Kronikáři. Museli třikrát zastavovat na létácích ostrovů. V moři sice byly, ale pro ně bylo lepší zastavovat na létacích ostrovech a odpočinout si.
Espero: Už mi pomalu docházejí síly...už letíme snad čtyři hodiny.
Argia: Musíš to vydržet. Hele...támhle něco je!
Espero s Argiou viděli mlhu. Za mlhou už viděli podivný kraj ostrova a byl celý modrozelený. Letěli nad zříceninami, na kteých rostli podivné rostliny, keře a stromy. Cenrtum kronikáře byla podivná stará budova, která vypadala jako kdyby se pomalu rozpadla. Před sebou viděli velký dřevený dveře, který se sami otevřeli. Sovy letěly dovnitř a dveře se za sebou zavřely od samo. Letěly chodbou, která se pomalu klikatila až dorazili do kuleté místnosti, kde Lancius byl. Oni chvíli letěly kolem místnosti aby věděli kde přistát. Lancius jim hned kouzlem udělal stojan. Sovy konečně přistaly na stojanech. Lancius se k nim otočil a kráčel k nim.
Lancius: Vy jste ty návštěvníci, co sem Dranzera poslala?
Espero: Ano. Já jsem Espero a tohle je Argia. Zde mám ještě od Safiry zprávu.
Espero natáhla lebou nohu a chtěla podat pergamen. Pergamen se sám od sovy oddělila a vznášel se ve vzduchu. Zastavil se před Lanciusovými oči. Stuha se rozpustila a kus pergamenu se otevřel.
Lancius začal číst:
Milý Lancusi.
Všimla jsem si posledně, že jseš nějakt přepracovaný. Od té doby co Dranzera od tebe odešla, tak jseš bohužel na všecko sám. Být na všecko sám je vždycky strašné. Já jsem si říkala, že by si potřeboval dvoujnásobnou výpomoc a tak jsem ti pořídila tyhle dvě sovy, které ri budou sloužit navždy. Jmenují se Espero a Argia. Obě sovy dostaly nesmrtelnost a budou tě dobře sloužit. Číst i psát umí, takže si nemusíš dělat starosti, že by něco neuměly. Nesmrtelnost dostaly vzácným kamenem mudrců, který již dávno snad ani neexistuje. Jenže to tak není. Kameny mudrců stále ještě jsou a to v Drakan Eques. Nedávno jsem tam objevila další. Nikdo tohle nesmí vědět! Ani Gregon, Portunus, Death či jiný! Ani můj věrný drak Noregon se to nesmí dozvědět! Nikdo! Vím to jenom já. Přemýšlela jsem i o tom, jestli to neřeknu i Belle nebo dalším hlavním vládcům. zaváhala jsem, ale rozhodla jsem že to neudělám. Death nebo někdo jiný by je mohli vydírat, kde jsou kameny schované a mohla by je využít.
To je snad všecko co jsem chtěla říct. Tak se měj a doufám že tě obě sovy budou dobře sloužit a ulehčí ti práci.
To je snad všecko co jsem chtěla říct. Tak se měj a doufám že tě obě sovy budou dobře sloužit a ulehčí ti práci.
Safira
Lancius si musel dopis přečíst několikrát. Nemohl tomu uvěřit, že existují další kameny mudrců a taky nemohl věřit, že má dvě pomocnice, který taky umějí psát i číst a že jsou nemsrtelné. Dopis hned poslal do archívu, kde se založil mezi ostatními dopisy, který dostal. Po té se podíval na sovy.
Espero: Budeme ti dobře sloužit Lanicusi.
Argia: Na to vemte jed. Já jsem Argia.
Espero: A já Espero.
Lancius jenom přikývnul a neřekl ani slovo.
Argia: Jaký je tedy náš první úkol?
Lancius přemýšlel a všimnul si velký sloupy knížek. Byly černý jako uhel a měly podivné zlatočervený nápisy s čísly. Byli to Gregonovi knížky. Lancius chtěl vědět každou infomraci o Gregonovi a jeho minulosti. Stále nevěděl proč se stal Gregonem zlým. V knize byl jenom stručný popis, že se stál zlým s Death jenom z toho důvodu, že je všichni podnižovali a že je taky nerespoktovali jako jiný jezdce. Tahle teorie mu ale připadala velice ubohá. Musí pátrat někde hlouběji. Všiml si pak druhého sloupce knih, který již přečetl.
Lancius: Bylo by teď dobrý, kdybyste uklidily ten pravý sloupec knížek. Všechno jsem už přečetl a nutně musí zase dolů do Gregonovi knihovny. Pak sem zase přijdete a začnete číst semnou. Potřebuju zjistit, proč se Gregon stal zlým.
Lancius jim pak řekl zbytek teorie. Sovy se navzájem koukaly a přikývly. Ta teorie jim připadal též divná. Hned se daly do práce a Lancius mezitím četl další knížku.
Několik dalších dnů uplynulo. Po Death ani stopa a Portunusovi také ne. Sovy s Dranzerou letěly od slunka do slunka a nic neobjevily. Ani jedinou stopu, ani jedinou šupinu či chlup. Pomalu začalo vycházet slunce. Noregon s Dranzerou spali a Safira asi taky. Dranzera se probudila jako první, protože si všimla světla venku. Ona vstala a protáhla se. Všimla si, že Safira má oči zavřené, asi spí, řekla si. Noregon spal jako šutr jako vždy. Vejce zářilo každou vteřinou jako v poslední pár týdnu stále častěji. Půl hodina, hodina, hodina a půl a stále je ticho. Dranzera potom zaslechla podivné prasknutí. Ona se lekla a rozhlédla se všude kolem. Věděla že to bylo prasknutí vejce. Tedy to si asi myslela. Otáčela hlavou sem a tam, až se nakonec podívala na vejce. Na vejci byla prasklina. Dranzera byla z toho nervní a hned na Noregona vyskočila z jejího hnízda přímo na jeho hlavu. Noregon prudce otevřel oči a velkým leknutím švihnul svojí hlavou ze strany na stranu. Dranzera se pevně držela.
Noregon: Blázníš?! Co se děje probůh?!
Dranzera: Vejce má prasklinu!
Noregon: Cože?!
Noregon se otočil na pravou stranu a bylo to tak. Vejce mělo prasklinu. Hned k tomu šel a Dranzera si sedla na pravou stranu vedle Noregona. Praskliny byly čím dál větší a větší. Po chvilce už vylezla hlavička a dráče začalo broukat. Dranzera chtěla pomoc, ale Noregon jí zadržel.
Dranzera: To jí nechceš pomoc?!
Noregon: Ne. Tohle je její první boj. Boj každého dráčete. Ty sis taky vylíhla přeci z vejce a nikdo ti nepomohl že ho?
Dranzera: Jak to mám vědět? To si nepamatuju.
Hlavička nachvíli zalezla a dráče se pokoušelo packami skořápku zničit. Jenom kousek zničila a zase po té vystrčila hlavičku. Vejce se otočilo špičkou dopředu a hupslo do hnízda. Silverian Nogona byla venku. Její kůže byla teď slizká, ale i tak celá stříbrná. Dráče bylo o něco menší než Dranzera. Rozpětí křídel měla stejné jako u sokola, z hlavy jí koukají dvě malé rohy, které leží nad oči. Dráče broukalo až z toho otevřelo oči. Měla je ametystově fialové. Nejprve se rozhlédla kolem sebe až se její pohled zastavilo u Noregona. Jemně broukla, pokoušela se vstávat a kulhala k Noregonovi. Noregon k ní natáhl pac. Ona zakopla a spadla do Noregonovi packy. On si jí zvednul k hlavě a díval se jí do očí. Viděl tam v ní Noru a chtělo se mu hned zase brečet. Věděl ale že musel být silný. Nogona si chytla Noregnův čumák a s veselým brouknutím se smála.
Dranzera: Awww! To je roztomilé! Je nádherná!
Noregon: Ahoj maličká...Vítej.
Noregon položil hlavu do hnízda, ale Silverian Nogona ho nechtěla pustit.
Noregon: Prosím pusť mě.
Silverian Nogona nejdřív nechtěla, ale pak se nechtěně pustila a jemně přistala v hnízdě. Noregon hned uklidil rozbité vejce a skořápky pryč. Dráče začalo smutně broukat. Noregon reágoval hned a šel k ní. Koukala smutně. Noregon vniknul do její mysli, aby věděl co se s ní děje. On cítil podivný prázdno v žaludku. Hned pochopil. Odešel z její mysle a šel ke svému hnízdu. On vzal kus masa a šel s tím zase zpátky k Silverian Nogona. Před jejím hnízdem si lehnul a maso držel v tlamě stále. Naklonil hlavu k ní s tím masem a čekal. Silverian Nogona si to očmuchala a olízla. Pak zavrtěla ocasem a utrhla si pořádný kus, který hned spolkla.
Noregon: Tady to někomu chutná.
Vrčela radosti a hned si utrhla další kus, který hned zhltla. Po té si krkla. Noregon si uchechtl. Dranzera vše sledovala z bezpečné vzdálenosti. Silverian Nogona si Dranzery všimla a broukala. Noregon se otočil a viděl Dranzeru v hnízdě nahoře.
Noregon: Tak sem pojď.
Dranzera: Co když mi poškodí křídla?
Noregon: Já dám pozor. Tak pojď.
Dranzera zaváhala, ale nakonec z hnízda vylezla a přistala před ní. Silverian Nogona si jí prohlížela se zájmem. Ona roztáhla svoje křídla a mávala s nimi.
Dranzera: Ahoj maličká.
Silverian Nogona otočila hlavičkou a Dranzeru si stále prohližovala. Ona se k ní pomalu dolkuhala a očichla si jí. Peří jí lehtalo u nozder. Dranzera rychle uskočila a Silveriana Nogona si kýchla a při tom vyprskla oheň. Dranzera pak zase vyskočila před Nogonou a zůstala stát. Noregon jenom zíral.
Noregon: Ty si věděla že...?
Dranzera: Ano. To každý malý dráče.
Silverian Nogona potočila hlavou ze strany a stranu a frkala při tom, aby už nekýchala. Nelíbilo se jí to. Po chvilce přestala a šla zase k Dranzeře. Ona se začala k Dranzeře tulit a při tom tiše a vesele broukla.
Noregon: Asi se jí líbíš.
Dranzera: Spíš se jí líbí moje měkké peří.
Silveriana Nogona potom upadla a pořádně si zívla.
Noregon: Chudinka. Je unavená.
Noregon odložil maso vedle hnízda dráčete, vzal jí a opatrně položil. Nogona si pořádně zívla, stočila se do klubíčka a usnula.
Dranzera: Vyšleme hned zprávy.
Noregon: Dobře. Jen leťte.
I když skoro zapadlo slunce, tak Dranzera letěla dolů do hlavního sálu a řekla všem tu šťastnou zprávu. Sovy hned vzlétly i Dranzera a letěli do všech světů i k Swartmuně a Trnovi.
U Death se vylíhnul konečně dráče. Zjistila že je to malý samec. Líp pro Death, ale ne pro Portunuse. Měl na něj menší hněv, protože bude mít konkurenci. Gregon mu ale řekl, že může být rád, protože dračice není zas tak divoká jako je drak. Navíc mu říkal, že se dobře využije. Dáče je celý černý. Břicho měl tmavě šedohnědé, rohy měl fialové a také ocas, hřeben na hlavě a na zádi a taky měl fialové oči. Křídla měl černé a blány byly do modročerné barvy.
Death: Je dokonalý. Dokonalý malý, silný samec, že jo Portunusi?
Portunus se na dráče díval. Malý dráče se rozhlíželo kolem a jeho pohled se zastavil u Death a Portunuse.
Portunus: Jak se bude jmenovat?
Death: Hrm...Co třeba Keldor?
Portunus: Keldor? Neobvyklý jméno.
Death: No právě. Zlý tvorové mají vždycky neobvyklá jména. Tohle mi jenom napadlo.
Portunus: Tak mu to jméno dáme. Od teď se bude jmenovat Keldor.
Death: To myslíš vážně?
Portunus: Jistě že jo.
Death: Tak dobře. Už si našel vhodné lidské tělo pro Gregona?
Portunus: Bohužel ne. A i kdyby...tak to jsou hodně mladý lidi.
Death: Grrr! Mě už to štve! Nejradši bych tam zašla sama! Nebo...vem si Gregona rovnou s sebou.
Portunus: To mi taky napadlo, ale já myslel, že ho tady potřebujete.
Gregon: Tak na pár dnů to neuškodí.
Gregonův duch vylezl z meče a byl před hnízdem. Keldor se lekl a schoval se pod suchou trávou. Death se uchechtla.
Death: Keldore neboj se. Nikdo ti tady neublíží.
Gregon: To jsem zvědav co z toho prcka vyroste.
Portunus: Doufejme že dobrý služebník a bojovník.
Death: To si teda trefil.
Portunus: Můžem hned jít Gregone? Nebo to si počká?
Gregon: Hrm...spíš až zítra...Musí se ještě ulovit pro Death a Keldora. Je možný že budem na pár dní pryč.
Portunus: To chceš tam tak dlouho zůstat?! Zbláznil ses! Bylo to pro mě dost těžky se schovat a utéct před lidma!
Gregon se začal smát. Měl co dělat, aby udržel záchvat smíchu.
Gregon: Lidi nejsou nic jiného než dvounohý tupci, který nedovedou nic jiného že jenom využít zvířata na svoje polní práce a další blbosti. Navíc vymýšlejí nesmyslné zbraně a škodí akorát na planetě. Drak dovedet rozdrtit stovky lidí! Co jseš ty? Jseš přeci drak nebo ne?
Portunus: Argh! To jsem si v tu chvíli neuvědomil! Jsem zvyklí prostě utíkat jak hrozí nebezpečí!
Gregon: Vypadá to že se musíš toho o drakách víc učit než obvykle. Drak neutíká před nebezpečím! Naopak! Bojuje a bojuje až je z toho skoro mrtví a má pocit že každou chvíli omdlí! Musíš přestat myslet jako kůň a myslet jako drak! Jseě větší, mohutnější, nebezpečnější než ty dvounohý tupci!
Portunus už začal být velice naštvaný. Začal syčet a vrčet.
Portunus: A co dračí jezdce! To jsou přeci taky lidi!
Gregon: Zapomněl si co jsem ti říkal?! Dračí jezdce nejsou obyčejný lidi! A ani to lidi nejsou! Jsou něco mezi elfem a člověkem!
Death: Už toho sakra nechte! Strašíte akorát Keldora!
Keldor kňučel a smutně broukal. Bál se Portunuse a Gregona. Ani si to neuvědomili. Portunus šel k němu a naklonil hlavu.
Portunus: Promiň maličký. Nechtěl jsem tě vyděsit.
Keldor koutkem oka se podíval na Portunuse. On potom pomalu vystrčil hlavu a díval se na něho. Portunus se otočil a šel směrem k východu jeskyně. Keldor sledoval jak odchází.
Gregon: Kam si myslíš že jdeš?!
Portunus: Něco ulovit ne? Zítra vyrazíme.
Portunus roztáhnul křídla a odletěl. Death zakroutila hlavou a pak se podívala naštvaným pohledem na Gregona.
Gregon: Co je?
Death: Už toho nech Gregone. Chováš se jako malý dítě! A to je ti přes 3000 let a stále se neumíš chovat!
Gregon: To je hlavně vidět že jsem se nezměnil!
Death: Ne...byl si úplně jiný, když jsme se poprvé viděli. Sice jsme toho tolik neuměli, ale byl si jiný! 1000 let si vládnul přes všechny světy a plány tě vždycky vyšli! Já jsem stále stejná! Nezměnila jsem se! Ale od té doby co si znovu ožil...jsi jiný...nepoznávám tě.
Death se podívala na Keldora a zjistila,že není v hnízdu.
Death: Keldore? Kde jsi?
Death ho šla hledat, jak je ale černý, tak to nebude jednoduchý ho najít v té temné jeskyni. Gregon začal přemýšlet. Cítil se hrozně a neví proč se tak chová.
Gregon: Čím to asi je? Asi....asi jsem byl v tolika tělech...že jsem z toho asi zešílel...asi měli ty těla dětské mozky...musím si dávat teď pozor...až půjdu s Portunusem, tak si musím pečlivě vybrat...To lidské tělo musí být vhodné a ne dětské. Doufám že se pak budu chovat zase normálně.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ JMEN, TEXTŮ A OBRÁZKŮ!!!
Čtrnáctá část:
Předchozí část:








