close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
NEŽ ZAČNETE S PROHLÉDNUTÍM A KOMENTOVÁNÍ MÉHO BLOGU !!!ZDE PŘEČÍST!!!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Smrtka a Temná hrozba z minulosti - 12.část

25. dubna 2012 v 17:23 | Safira |  Smrtka a Temná hrozba z minulosti
Dvanáctá část tu je:

Reana: Warsio...Vodní kůň, který se narodil na Sever, Severu...Já ochraňkyně Reana z Warder draků...ruším s tebou pouto!
Warsia se vyděsila. Ona tímpádem už nebude nikdy s Reanou v kontaktu. Představa že už jí Reana nikdy nebude ochraňovat bylo nepředstavitelné.
Warsia: Nedělej to Reano!
Už bylo pozdě. Z Warsii těla vyšlo světlo, který šel do Reany srdce. Po chvíli přestala svítit a podívala se na Warsiu.
Reana: Pozdě. Já ti už od teď nemůžu věřit. Už tě ani neznám. Běž kam chceš. Hlavně ať tě nevidím na očích.
Reana se otočila a odletěla nahoru k Safiře.
Warsia: Reano ne! Vrať se! Prosím!
Warsia začala brečet. Nemohla tomu uvěřit. Že pomohla Portunusovi byla největší chyba v jejím životě. Cítila se osaměla. Nemá už nikoho.
Dranzera: Vypadni Warsio. Už tady nemáš co dělat. Jestli nejdeš dobrovolně, tak tě vyhodíme násilím. To co si provedla byla tvoje chyba a že si ještě k tomu nic neřekla, je ještě horší. Víš do jakého nebezpečí si nás zase zatáhla?! Víš to vůbec?! Ať žiješ v pekle Warsio.
Dranzera odletěla zpátky nahoru. Koně jí teď říkali ať vypadne. Ona se nehla z místa a brečela jako želva. Comet s Mahinou jí vzali, i když nerady, a vyhodili jí z vodních stájí. Warsia po půl hodině šla pomalu smutně pryč. Pryč ze Sever, Severu.
Reana přistala před Noregonem. Ten ale spal jako balvan. Ona nevěděla co měla teď dělat. Ztratila věrnou kamarádku a cítila se strašně osamělá. Ona nakonec přelezla ocas a lehla si k němu k břichu. Stále se jí koukely slzy a tiše vzlykala. Noregon se z toho probudil a otevřel jedno oko. On si všimnul že u něho někdo leží a byla to Reana, která tiše brečela. Věděl co se stalo. Ona zjistila že je Warsia zradila.
Noregon: Nebreč. Ty za to nemůžeš.
Reana: Můžu. Já jsem jako ochránec selhala. Měla jsem být v ten den u Warsii a říct jí že mu nemá pomoc. Je to všecko má chyba.
Noregon: Ach Reano...ty si asi neměla čas a dělala si jiné věci jako vůdce Warder draků. Každý dělá chyby, ale Warsia udělala největší hloupost, kterou snad dovedla udělat. Ona nás šoupla do dalšího nebezpečí. Navíc se bojím...že tento boj snad ani nevyhrajem. Safira je v komatu a bůhví za jak dlouho se probudí. Bojím se že se neprobudí...a....bojím se i budoucnosti.
Dranzera zrovna přiletěla a přistala v hnízdě. Všimla si, že Reana leží u Noregona. Ulevila si. Ona si myslela, že si udělala něco zlého.
Reana: Vím...už jí nemůžu věřit.
Noregon: Děláš správně, ale nerada.
Reana: Mohla bych tu zůstat?
Noregon: Proč by si nemohla?
Reana: Nevím...že bych vám tu překážela...
Dranzera: To asi těžko Reano. Mohla by si tu navíc hlídat Safiru i vejce s Trnem nebo se Swartmunou.
Reana nic k tomu neřekla a usnula na místě. Byla z toho šoku vyřízená a unavená.
Noregon: Ona se z toho dostane. Bude to ale trvat, než se vzpamatuje.

Po třech dnech se vrátili Sparkle Ghost a Melome s Trnem a Swartmunou v patách. Trn byl z toho v šoku a hned vyrazil stejně jako Swartmuna. Oni se potkali hned druhý den. Noregon hned vzlétl s Dranzerou z věže do hlavního sálu. Reana tam prozatím s dalšími Warder draci hlídali Safiru a vejce. Potom čekali na ně. Koně si mezitím dělali co chtěli a nevšímali si Dranzery a Noregona. Po půl hodině se otevřeli hlavní dveře od zámku a v tu ránu přistali Trn se Swartmunou a rychlým krokem šli k nim. Byli oba dva udýchaný. Hned se před nimi zastavili a sedli si.
Trn: Je to pravda? Laikratus vážně znásilnil Safiru?
Noregon: Uklidněte se nejdřív.
Swartmuna: To si ty blbec jí nemohl ochránit?
Noregon: Tak počkejte! Já jsem u toho zrovna nebyl! Ani já ani Dranzera. To jsme byli na raním lovu a od té doby jsem Safiru neviděl. Byla celý den pryč. Navíc to nevíme jistě...protože Krestor jí prej zachránil, ale...
Dranzera na něho vrhla vražedný pohled a Noregon hned pochopil. Radši hned mlčel.
Dranzera: Nevíme to prostě jistě. Tři dni a neprobudila se ještě. Stále má ještě tem vystrašený pohled a její mysl je prázdná. Má tam úplně černo.
Swartmuna: Jo a my jí jako máme hlídat jako psi, když budete mezitím pryč nebo jak?!
Noregon: Jo. My vás do toho nenutíme. Chápeme Swartmuno, že máš svoje zápasy a tréninky...takže můžeš jenom někdy sem zajít.
Swartmuna: To si jí snad nedovedete ochránit sami nebo jak?
Noregon: Hrm! Swartmuno! Chápeš že když je teď Safira z cesty tak by mohla zaútočit Death! Jsme sice daleko od Říše Zlých Duchů, ale i tak by mohla zaútočit! Když já budu mezitím pryč někdo tady musí hlídat mojí dceru a Safiru!
Swartmuna: No dobře promň.
Trn: Dovedli jste vůbec Safiru něčím probudit?
Dranzera: Jo. Všecko jsme už zkusili a nic nepomáhá. Navíc ještě nevíme jestli čeká dráče.
Noregon: Vejce v dračici se tvoří týden až čtrnáct dní, takže nám nic jiného nezbyde než čekat. Doufám že vejce mít Safira nebude, jinak bude problém. Podle Diany je v pořádku fyzicky, ale psychicky je na tom strašně. Ona má pocitový, myšlenkový a duševní bordel v sobě.
Swartmuna: To znám...pokud je dračice znásilněná, tak to trvá strašně dlouho, než se z toho dostane.
Dranzera: No neříkej mi, že si ty byla znásilněná?
Swartmuna: Jasně že ne! Ale měla jsem kamarádku. Ta se měsíc neprobudila a potom po dalším měsíci zemřela, protože už asi nedokázala žít. Psychicky byla už velice slabá a asi spáchala sebevraždu.
Noregon: Hrm. To je mi líto.
Swartmuna: To nic. Můžu ti rovnou předem říct že tento měsíc nebudu mít ani minutu čas. Mám tréninky a pak musím na zápasy. Vzala jsem si teď kvůli tvému dopisu týden volno.
Trn: Já nemám co dělat, takže budu klidně dávat pozor na Safiru a na tvojí dceru.
Noregon: Tak vám teda moc děkuji. Dneska musím za ostatními koni a říct jim co se stalo a jak budeme postupovat dál.
Reana: Já tu kdyžtak budu.
Dranzera: Já spíš ne...poletím s Noregonem. Radši bychom měli jít teď hned.
Noregon: Máš pravdu Dranzero. Trne. Nemáš dneska nic v plánu?
Trn: Máte štěstí že ne, ale v poslední době nemám co dělat. Jenom ležím pod stromem a hraju si hezky na harfu.
Swartmuna: Ale ale...ty si mi neřekl, že jseš muzikant! Ještě na harfu!
Trn: No...je mi to trochu docela trapné. Hodně zvířat už o tom mluví. Každý den před západem sluncem zahraju na harfu. Hraju tak dlouho dokud slunce nezapadne.
Swartmuna: Prosim tě! Je hodně málo muzikantů a ještě k tomu na harfě! Odkud ses to učil?
Trn: No, nikdo mi to neučil. Já jsem jednoho dne našel harfu. Byla rozbitá. Já jsem ji zpravil, naleštil a zkusil na ní hrát. Já jsem si všiml že jsem na ní dost dobrý a začal jsem si vymýšlet svoje melodie a...
Noregon už to nevydržel. Byl hodně netrpělivý. On zase naopak chápe že se dlouho neviděli a že si mají toho hodně co povídat, ale jsou teď mnohem důležitějších věcí, než si povídat.
Noregon: Trne už toho nech. Povídat si můžete jindy.
Trn: Moc se omlouvám.
Swartmuna: Spíš já bych se měla omluvit. Já jsem byla prostě zvědavá. Tak už musím letět. Mám ještě dalekou cestu a je to ještě k tomu super trénink na moje křídla. Tentokrát jsem se překonala.
Noregon: Jen běž. Už musíme taky jít.
Swartmuna: Tak se zatím mějte a Noregone, až se vylíhne Silveriana tak mi dej okamžitě vědět, jo?
Noregon: O to se neboj. Dám vědět.
Swartmuna hned odletěla hlavními brány od zámku.
Noregon: Můžeš poletět ven hlavními brány a letět až nahpru, jestli chceš.
Trn: Taky že to udělám, i když mi bolí křídla.
Noregon s Dranzerou letěli hned ven a Trn za nimi, ale jeich cesty se rozdělili. Noregon a Dranzera letěli dál rovně a Trn letěl nahoru. Po pěti minutách už konečně přistál na balkóně a šel dovnitř. Reana je trochu odposlouchávala dole.
Reana: Nejsi jediný kdo hraje na harfu.
Trn: Vážně? Kdo je tady vaším muzikantem?
Reana: Haku hraje na harfu a myslím že i Hummingbird.
Trn: Haku taky? To teda koukám. Hraje dobře?
Reana: Lepší kůň na harfě snad nehraje nikdo.
Trn: Ještě že kůň.
Reana: Co?
Trn: Kdyby si řekla nejlepší tvor, tak by mi to urazilo.
Reana: Promiň.
Trn: V pořádku. Nic se neděje. Kdybych jí jenom tady měl.
Reana: Mám ti jí přinést?
Trn se trochu zasmál.
Reana: Co je tak směšnýho?
Trn: Ta harfa je docela velká a těžká. I když jí můžu kdekoliv nosit s sebou. Sama jí neuneseš.
Reana: Cs! A kdo říkal, že tam jdu sama?
Trn: Nic už neříkej. Nemusíš mi jí přinést. Navíc je to daleko odtud.
Reana: A kde máš svoje stanoviště?
Trn: Někde u velkého stromu. Hodně daleko od Sever, Severu. Zvířata říkají že tam kdysi bývával drak, který také hrál na harfu jako já. Jednoho dne ale ta harfa zmizela. Drak svojí harfu hledal celou dobu až do své smrti. Nikdy ji nenašel. Zvířata tvrdí že tu harfu, kterou mám já, je asi ona.
Reana: Odkud tuhle historku víš?
Trn: Hodně zvířat mi tu historku řekli, ale každý bohužel jinak. Já jsem z toho udělal svojí historku. Vlastně, jsem si jí naskládal tak, abych jí sám pochopil.
Reana: Já jsem jí pochopila dost dobře.
Trn si lehnul k Noregonovi nevylíhnuté dcery a při tom hlídal i Safiru. Reana radši hlídala Safiru. Trn neměl čtyry oči, aby obě sledoval. Vejce stále jemně svítil, což Trnovi připadalo divný. Reana mu ale řekla, že takhle svítí v poslední době pořád. Noregon už dlouho na vylíhnutí čeká, ale stále nic. Dračí mládě se jenom vylíhne tehdy, dokud je správný čas. Jinak tam může zůstat stovky let ve vejci. Safira s Rubínem byli oba ve vejci víc než 150 let.

Po pár dnech přiletěli další dvě sovy k Safiry zámku. Letěly hned nahoru na nejvyšší věž a přistaly vevnitř na stojanu vedle pološiny. Dranzera to poznala, ona hned vstala a šplhala dolu směrem k nim. Přikývli hlavou na pozdrav a Dranzera jim to oplatila. Jedna sova byla celá černá. Na křídlech, na zádech, na ocasu a na nohou měla zelenomodré flíčky. Ze křídel jí navíc prolétával podivná bílá mlha. Oči měla bledě žluté. Druhá sova byla celá mořská modrá. Hruď měla bílou na nichž pár modrých teček a měla jakoby bílou masku na obličeji. Na letkách se střídaly světle modrá a bílá. Nad nejtlustší čarách byly jakoby žlutý plamen, takže křídla připomínali svíčky. Oči měla stejné jako Espero bledě žluté.
Dranzera: Argia! Espero! Konečně jste dorazily, ale bohužel zrovna v nesprávné chvíli.
Espero: My už jsme o tom slyšely. Je nám to velice líto.
Dranzera letěla k poličce, kde ležely snda tucet rol pergamenů. Každá měla jinou stuhu v jiných barvách. Dranzera hledala pergamen se světle modrou stuhou. Po pěti minutách chňapla se svým zobákem po pergamenu a letěla zpátky ke dvoum sovám. Stočený pergamen předala Espero k levé nožce. Espero si pergamen vzala a držela ho.
Dranzera: Safira tenhle pergamen napsala ještě před tím, než se jí stala ta nehoda. Je to pro Lanciuse. Nesmíte ten pergamen ztratit, jinak by se dostal do špatných rukou.
Espero: Spolehni se.
Argia: Je to vše, nebo ještě něco?
Dranzera: Ne. To je snad všechno. Můžete rovnou letět za Lanciusem. Cesta vám bude trvat dlouho, takže se nejdřív musíte připravit.
Argia: Není náhodou Lancius před každým chránění? Přeci musí vědět, že někdo přiletí.
Dranzera: Ou. Máte pravdu. Hned mu to řeknu, ale ne konkrétně. Řeknu jenom že k němu někdo přietí za pár dnů.
Argia: Jak myslíš že bude naše cesta trvat?
Dranzera: Nevím. Asi za tři nebo čtyři dny.
Espero: Pfu...tak to máme teda pěkně dlouhou cestu.
Argia: To bude pěkně náročný.
Dranzera: Ani ne. Musíte jenom najít ostrovy na kterých budete moc spát. Buď létací nebo ty co jsou na moři.
Espero: Tak už poletíme. Směrem k moři na jih?
Dranzera: Ano.
Espero s Argiou vzlétly a letěly obě pryč. Dranzera zatím přistala před modrou plošinou. Ona si jí dotkla zobákem a řekla jméno Lancius. Plošina začala svítit a nad ní se objevila modrá koule, v nichž už viděla Lanciuse, který si asi četl. Dranzera si odkašlala. Lancius se podíval na Dranzeru a přestal vnímat knížku.
Dranzera: Zdravím Lanciusi. Omlouvám se že ruším.
Lancius: Vy nerušíte nikdy. Co potřebuješ?
Dranzera: Jenom že asi za tři nebo čtyři dny k tobě někdo dorazí. Jenom aby ses nedivil.
Lancius: Nechceš mi říct o koho se jedná?
Dranzera: Nejsou to draci, kdyžtak a ne nechci konkrétně říct o koho se jedná. Chci aby to bylo překvapení pro tebe.
Lancius: Fajn. Jinak dík že mi dáváš předem vědět. Jak je na tom Safira?
Dranzera: Nevím. Neprobudila se. Buď má oči zavřené nebo má ten vyděšený pohled, ale spíš spí.
Lancius: Zkoušel to i Noregon se s ní spojit v mysli? Nebo někdo jiný?
Dranzera: Noregon to už vyzkoušel. Nic tam není. Její mysl je temná a černá, jako kdyby neměla ani duši. Zní to strašidelně, ale tak to je a ne nikdo jiný to nechtěl vyzkoušet. Mysl má jinak otevřenou. Jakmile zavře oči tak jí zase má uzavřený. Nevím jestli slyší to co si tady povídáme.
Lancius: Má je teď otevřené nebo zavřené?
Dranzera se otočila směrem k Safiře. Ležela tam nehnutě jako socha a oči měla dokořán otevřený. Jedině to co se jí hýbalo bylo snad hruď a břicho. Dýchala normálním tempem.
Dranzera: Má je otevřený. Nepokoušej se s ní ani mluvit. Nemá to cenu.
Lancius: Jak se má vůbec Silverian Nogona?
Dranzera: Svítí čím dál častěji. Noregon už je pomalu netrpělivý.
Lancius: Můžu vás uklidnit. Podle mého názoru se vylíhne už velice brzy. Už to nebude trvat ani měsíce ani týdny.
Dranzera: Takže už snad za pár dní???
Lancius: Snad ano.
Dranzera: No konečně už můžu Noregonovi říct že za pár dní se už vylíhne! Hurá! No nic. Tak se měj Lanciusi.
Lancius: Taky.
Koule nad plošinou zmizela a přestala svítit. Dranzera si vyšplhala ke hnízdu, kde si lehla a hlídala dál vejce i Safiru.
Obrázky:
Espero:
Argia:

POKRACOVANI PRISTE!!!
ZAKAZ KOPIROVANI TEXT,OBRAZKU A JMEN!!!

Třináctá část:


Předchozí část:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama