Osmá část tu je:
Slunce pomalu vycházelo a byly raní červánky. Tři sovy letěli směrem k Safiry zámku. Měli helmy a na svých drápech měli brnění na drápy. Uprostřed byla černá sova. Na pravé straně zase bílá a na levé šedá sova. Pomalu se blížili k zámku. Pegasové již byli vzhůru a sledovali ti tři sovy jak letí. Sovy se někdy pegasů ptali jak Safiry zámek vypadá a kudy letět. Ukázali jim směr a popsali zámek. Řídili se podle toho co jim Safira napsala. Shima musela letět s dopisem až k nim. Letěla velice dlouho. Shima byla naštvaná, že musela zrovna letět až k nim a dopis předat, jelikož sovy museli vyletět až za dlouho, Shima u nich musela zůstat. Černá sova jí teď nesla v drápech a spala. Vlkomotýli nemohli letět tak rychle jako sovy. Tak vlkomotýli jsou něco jako hmyz. Sovy brzy zahlédli modrostříbrný zámek. To byl Safiry zámek. Konečně tam dorazili. Černá sova letěla střemehlav dolu. Oba sovy letěli za svým vůdcem. Let potom srovnali, protože museli u vchodu. Pegasové u Safiry byli již probuzený a viděli jak letí sovy ke vchodu. Iceking hned vzlétl za nimi. Sovy se lekli a letěli na místě asi několik metrů od hlavních bránou. Iceking přistal před hlavními brány. On do brán ťuknul a sami se pomalu otevřeli. Sovy letěli dál do zámku. Několikrát letěli kolem hlavního sálu a nakonec přistali uprostřed, kde je fontána a kolem pár stojanu pro ptáci.
Černá Sova: Shimo. Probuď se.
Shima pohla hlavou a podívala se kde jsou. Byli v zámku. Hned skočila na stojan a protáhla se. Potom roztáhla svoje motýlí křídla a letěla pryč se najíst. Iceking mezitím šel před sovy.
Iceking: Vítám vás v našem zámku. Kdo jste a co potřebujete?
Černá Sova: Já jsem Noctun.
Šedá Sova: Já Noron.
Bílá Sova: A já jsem Acaro.
Noctun: Safira nás sem pozvala. Potřebuje letecké posili co se týče kontrol Sever, Severu, Krystalového Světa a Říše Zlých Duchů.
Iceking: Aaah! Safira už o vás mluvila. Víc už nemusíte říkat. Jenom mám ještě jednu otázku. Odkud pocházíte?
Noron: Pocházíme z Drakan Eques. Z ostrovů jménem Noctua Ungues.
Iceking: Drakan Eques? Není to náhodou ten dračí hřbitov?
Noron: Ano, ale Drakan Eques má ještě několik ostrovů. Jenom v těch největších částech světa, tam žili dříve dračí jezdce, ale od té doby co tam byl Gregon, tak bylo vše zničeno i všechny ostrovy.
Iceking: Jak jste teda přežili?
Acaro: Gregonovi chvíli trvalo, než největší části zničil. Stihli jsme včas utéct do jiných světů. Když potom Gregon definitivně od Drakan Eques odešel, tak jsme se vrátili a museli jsme taky začít od znova.
Acaro: Nejenom my sovy a další dravý ptáci, ale i ostatni mytyčtí tvorové.
Iceking: Další tvorové? Jaké?
Noctun: Kentauři, trpaslíci, gryfy, hypogryfové, vlkodlaci, pegasové, jednorožci, víly, sirény a další tvorové.
Iceking: Páni...tak tolik tvorů...ale v té části Drakan Eques, kde byla Safira, tak říkala, že tam je samá poušť, kosti, brnění a další věci od dračích jezdců. Proč jste tam taky neletěli a neobnovili třeba přírodu?
Noctun: Báli jsme se. Kvůli Gregonovi. On navíc ještě existuje jako duch. Ještě do teď.
Iceking: Jak to víte?
Noctun: Díky kronikáři. Jednou za týden či měsíc jeden z nás cestuje až k němu a ptá se kvůli Gregonovi. O nic jiného se nezajímáme. Slyšeli jsme navíc že ho Nora málem zabila, ale stále existuje.
Iceking: Počkat! To má teda znamenat že Gregon ještě žije?!
Noron: Vy to nevíte?
Iceking: Ne. Kdy jste byli naposledy u kronikáře?
Noron: Asi před měsícem. Tvrdí že Gregon jako duch ještě žije, ale neví kde. Proto se bojíme vůbec do největších kontinentů jít či letět. Bojíme se, že tam Gregon stále je...tedy že tam má pasti, kouzelné štíty a další smrtelné kouzla.
Iceking: Počkejte tady...jdu pro Safiru a to rychle!
Iceking vzlétl a letěl co nejrychelji pro Safiru, která se právě probudila a šla na balkón. Iceking mezitím dorazil ke dveřím a zaklepal.
Safira: Dále!
Iceking šel dovnitř a řekl Safiře že sovy dorazili a odkud pocházejí. Potom řekl že Kronikář tvrdí že Gregon jako duch ještě žije.
Safira: Cože? To není možné! Nora ho přeci zabila! DarkCritical ho zabil!
Iceking: Asi ne! Lancius prej neví kde se Gregon toulá.
Safira si naštvaně frkla a šla ke plošině. Noregon ani Dranzera nebyli v pokoji, protože se domluvili na raní lov. Odletěli brzy ráno. Safira se koukala do plošiny.
Safira: Potřebuji kontakt s Lanciusem...urychleně!
Plošina začala svítit a točila se jako vír dokola. Nad plošinou se objevila vidící koule. Viděla Lanciuse jak čte knihu, byla černá.
Safira: Lanciusi!
Lancius se lekl a málem mu kniha spadla na zem. Kniha se vznášela a dal jí na stranu. Šel ke své vidící plošině a viděl Safiru.
Lancius: Vím že si naštvaná Safiro...vím proč mě voláš.
Safira: Proč si nic neřekl?! Že Gregon nezemřel?! Nora ho přeci musela zabít!
Lancius: Taky nevím jak se to stalo Safiro...už prohledávám v Gregonovi knížce celou věčnost a nic jsem nenašel.
Safira: A co v Portunusově knížce? To ti snad nenapadlo? Gregon přeci Portunusovi pomáhal!
Lancius: Máš pravdu. Hned se podívám.
Lancius přivolal Portunusovou knihu a ta se otevřela. Na posledních stránkách bylo napsáno červené písmo. Věděl co to znamená, to co je vždycky v knihách červeně vytištěno znamená, že si tuto informaci ještě nepřečetl. Lanciusovi to připadalo divné, protože před třemi měsíci Portunus zemřel. Začal číst co o Portunusovi zatím neví čí nevěděl. Safira netrpělivě čekala.
Safira: Icekingu. Přiveď sem ty sovy a hned! Pro ně to bude taky důležitý.
Iceking hned šel pro sovy.
Lancius: Safiro...to nevypadá vůbec dobře...
Safira: Počkej ještě na ty tři sovy co jsem objednala! Pro ně je to taky důležitý! A to dost!
Po chvilce všechny tři sovy přiletěli do Safiry pokoje a přistali před plošinou na stojanu.
Safira: Vítám vás. Jména prosím.
Noctun: Já jsem Noctun. Šedý samec je Noron a bílý samec Acaro. Je nám ctí být ve vašem zámku a sloužit pro vás.
Safira: Potěšení je zase na mé straně. Teď tyhle keci necháme až na to potom. Je mi akorát líto, že tu nejsou Noregon s Dranzerou. Museli na raní lov a navíc jsme vás takhle brzo nečekali je Shima v pořádku?
Noctun: Ano. Teď je asi na zahradě.
Safira se pak podívala na Lanciuse do kulaté plošiny.
Lancius: Safiro...je to zlý...a hodně hodně zlý...Portunus totéž žije!
Safira byla teď šokovaná a navzájem zaskočená. Nechtěla tomu věřit.
Safira: Ne! To není možné! Řekni mi prosim tě že ses spletl!
Lancius: Ne Safiro...knihy se nikdy nepletou. Tady se píše, že než Nora Gregona zabila, tak on svojí půlku duše dal do Portunusova nového meče. Je ale slabší, díky Noře. Portunusovi trvalo tři měsíce, než z Říše Zlých Duchů uniknul a teď snad ta nejhorší zpráva...je to kvůli Warsii.
Safira: Co by s ní mělo být?
Lancius: No..ona...mu pomohla.
Safira: Jak pomohla? Podívej se do Warsii knihy na poslední stránky.
Lancius přivolal třetí knihu a to Warsii. Nalistoval hned poslední stránky.
Lancius: Warsia naposledy snad před dvěma týdny nebo kdy to bylo, narazila na Portunuse. Portunus měl slitování a Warsia mu pomohla se vyléčit a...
Safira: Já jí snad přetrhnu! Až se tohle dozví Reana. Víc už mi říkat nemusíš. Já jí fakt roztrhnu jako hada!
Lancius: To se ti nedivím...pomohla tomu největšímu zrádci ze všech.
Safira: Nevíš kde je Portunus teď?
Lancius prohledával poslední stránky. Byl nervózní a celkem neklidný. Když poprvé viděl Portunuse, jako malé hříbě, tak od začátku nikdy neměl dobrý pocit k němu. Nikdy nikomu nic radši neřekl, protože nechtěl urazit hlavně Miccosukee a další koně. Nakonec Lancius nic bohužel nenašel.
Lancius: Nevím...nic tu není, ale hned budu na tom pracovat. Kéž by tu byla Dranzera.
Safira: Potřebuješ pomocníka co?
Lancius: Ani nevíš jak! Je to strašný všecko zjišťovat sám!
Lancius si smutně oddychnul. Od té doby co se Dranzera přidala k Safiře, tak musí všecko dělat sám. Skoro to nezvládal. Potřeboval by alespoň jednoho či dva pomocníky.
Lancius: To je jedno. Bejt tebou bych Warsiu hned vyhnal a nevěřil bych jí. Bůh ví co s ní Portunus udělal či udělá.
Safira: Máš pravdu...ale co Reana? Reana nemůže být bez Warsii.
Lancius: Warder draci dokážou pouto mezi sebou a svým společníkem zrušit, ale je to psychicky bolestivé a někdy je i možné že si nového společníka nenajdou. Pro Reanu to bude velice těžké, pokud chce tedy to pouto zrušit.
Safira: Ví o tom Reana vůbec něco? Nebo měla a tím něco?
Lancius: Hmm...podle Warsii knihy ne. Warder draci nemají svoje vlastní knihy tady. Kdyby tam byla i Reana bylo by to tady napsáno. Vypadá to, že s tím neměla nic společného, ale radši se pro jistotu zeptej. Knihy nemusí prozradit všechno.
Safira: Máš pravdu, až to řeknu ostatním...ty budou zuřit zlosti. My se snad Portunuse nikdy nezbavíme.
Lancius: Vypadá to, že zatím ne. Jdu teda na to. Až zjistím nové informace, tak ty budeš jako první, která se to dozví.
Safira: Díky Lanciusi. Zatím.
Lancius: Zatím.
Kulatá vidicí plošina u Safiry zmizela. Lehla si na zem a držela si svojí hlavu packami. Byla zmatená, totálně otrávená a velice naštvaná. Už si s Portunusem nevěděla rady a chce se nejradši propadnout do země, ale byla naštvaná na Warsiu. Nemohla tomu vůbec věřit, že tomu největšímu zrádci, snad z celé historie, pomohla.
Safira: Já snad z toho Portunuse zešílím! Portunus a Gregon...hrůza! Máme je zase na krku a ještě horší k tomu...Warsia jim pomohla! Jak jí mám zase věřit?!
Noctun: Gregon...je to hrůza! Jak dlouho ještě bude tahle bestie žít?!
Safira: Nevím Noctune...ale až zjistím, kde Portunus je, tak ho roztrhnu já osobně na kusy!
Safira otráveně vstala a šla do hlavního sálu. Sovy letěli za ní. Šla rychleji ež kdy předtím a byla taky strašně nervózní. Nevěděla co všichni na tohle řeknou. Na tu reakci, že Portunus s Gregonem jsou stále živí a někdě se toulají po světě, když Lancius jí potrvdí, že je v lidském světě, tak nebude její problém, ale jejich. Nechce řešit v lidském světě věci, který jí nezajímají, i když je to Portunus. Pokud Lancius zase potvrdí, že je někde jinde, tak to jejich problém bohužel bude. Ona přesto doufala že bude v lidském světě...ááále...jak se mýlí. Konečně dorazili do hlavního sálu uprostřed hradu. Všechny koně a další zvířata tam brzy dorazili taky. Safira si radši lehla, ale měla krk a hlavu stále nahoře napnutý a čekala na všechny, i kdyby to mělo trvat roky.
Po patnácti minutách všichni dorazili. Byli nervózní co asi Safira řekne. I hlavní Warderka Reana dorazila, Safira jí požádala, aby se zůčastnila, protože je to pro ní taky dost důležité. Safira přesto doufala, že to Reana přežije. Nevěděla jaká bude její reakce, ale jak Lancius řekl, bude to pro ní psychicky bolestivé. Něčeho si všimla. Nebyl tu Bathylas.
Safira: Kde je Bathylas?
Anouk: Je přeci dneska u Dyni a dětí.
Safira: Tak to jo, až přijde, tak mu vše řekněte, nechci mu kazit dneska den.
Safira si musela promyslet co řekne a jak to řekne. Ona možná tuší, jaký budou jejich reakce. Oddychla si.
Safira: Chci vám jenom říct hodně špatnou zprávu. Zrovna jsem mluvila s Lanciusem a neříkal mi dobré věci. Navíc mi o tom ani neřekl...a naše nový soví samci, které jste možná právě viděli, tak o tom věděli, protože dříve zničil celý Drakan Eques.
Koně si začali šuškat o tom, kdo to asi byl. Byli nervózní a nějaký koně pošlapovali na místě, až na vodní. Dračice jenom zakroutila očima, protože jak ostatní slyšela, nikdo nevěděl kdo dříve celý Drakan Eques zničil.
Safira: Tak konečně zklapněte!
Koně hned v tu ránu zmlkli.
Safira: Ani jedna odpověď není správná. Byl to Gregon, kdo zničil celý Drakan Eques!
Koně se všichni udivili. Dafne s Moonflashem nebyli ani překvapený.
Moonflash: Jak dlouho prosim vás ten Gregon žil?! Už od začátku co vznikli světy nebo jak?
Hlas: To vám můžu zoodpovědět já!
Uprostřed se objevil Lancius jako duch. Koně na něho hleděli a čekali na odpověď.
Lancius: Moonflashi, Gregon žil ze všech zlých koní nejdéle. Žil asi kolem 3000 let.
Moonflash: Až takhle dlouho? 3000 let?! To se Gregon snad úplně zcvoknul ne? Kolikrát se narodil?
Lancius: Hrm...mám tu tady o něj celkem dost knížek...asi 1000 knížek. Tedy...on se narodil tisíc krát i s jeho drakem...
Safira: Drakem? Jak to myslíš drakem?
Lancius rychle prolistoval knihy. Koně si navíc všimli, že není ve své obvyklé zářící tyrkysově modré knihovny, ale byl jinde. Pokoje byli temné a zaprášené. Lancius musel být někde v knihovně, kde byli zlý koně. Jenže pak si všimli, že na dveřích stál nápis: Gregonova Knihovna. Viděli snad stovky knížek za Lanciusem. Všechny černé, ale s jinými barevnými nápisy.
Lancius: Ne...ne..to snad ne!
Lancius si radši stránky knihy přečetl snad ještě dvakrát. Všichni byli netrpělivý a čekali co bude.
Safira: Je něco Lanciusi?
Lancius: No to teda je! Víte o tom že byl Gregon dračím jezdcem?!
Všichni velkým šokem a údivem na Lanciuse koukali. Dafne s Moonflashem byli také překvapený.
Safira: Dračím jezdcem? No fajn! Ty ses teď úplně scvoknul ne?! Byl si asi moc dlouho v knihovně!
Lancius: Ne! Říkám vám pravdu, ale to není to nejhorší...víte o tom, že Death měla dva jezdce?!
Safira: Dva? Jaktože dva?
Lanciuse: První jezdec jí umřel a teď se fakt držte...tím prvním jezdcem...
Lancius si polknul a bylo vidět, že byl fakt nervózní a potil se. Měl tak sucho v krku, že to nedovedl ani říct.
Diana: Tak co teda? Kdo byl tím prvním jezdcem?!
Lancius: Byl to...GREGON!
Obrázky nových soví samců:
Noctun:

Noron:

Acaro(čtěte Akaro):

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
ZÁKAZ VŠELIJAKÉHO KOPÍROVÁNÍ TOHODLE PŘÍBĚHŮ!!!(TEXT, JMÉNA, OBRÁZKY...)
Devátá část:
Předchozí část:








