Sedmá část tu je:
Po hodině se Portunus připravil. Měl jenom meč a navíc se musel odpočinout z toho jídla co snědl. On plaval ke kraji jeskyni, a rozhlédl se ven. On se musel dělat neviditelný, jak ho někdo zahlédne, tak by byl z toho hned průšvih a varovali by hned Safiru. Ta by ho hned našla a zabila. Portunusovo kouzlo neviditelnosti bohužel dlouho nevydrží, protože byl strašně zesláblí. Musí jednat rychle. Řekl kouzlo a už byl neviditelný. Rychle plaval a vzlétl. On se chtěl podívat kde až ŘZD leží. On se udivil, protože ŘZD je hodně daleko od moře Sever, Severu. On radši neztrácel čas a letěl rychle.
Kouzlo vydrží bohužel jenom půl hodiny. Portunus cítil jak kouzlo pomalu ztrácí svojí hodnotu. Letěl co nejrychleji jak mohl. Byl prozatím u kraje, tedy mezi Sever, Severu a ŘZD. Kouzlo sláblo každou sekundou. Už přestalo účinkovat. Portunus rychle letěl do lesa. Bohužel se praštil o strom a spadnul do tmy, což mu nevadilo.
Portunus: Uf! Jsem totálně vyřízený a bolí mi křídla. Teď musím jenom najít Death...
Death: Myslíš mě?
Portunus se rozhlédl a nic neviděl.
Death: Jsem v jeskyni...jestli chceš mě najít najdi jeskyni. Je daleko odtud, takže budeš mít dlouhou cestu...
Death slyšela všechno co se kolem děje. Měla celý ostrov pod kontrolou. Ne úplně celý, ale hlavně tam, kde je ostrov spojený se světy, kdyby náhodou šla Safira nebo někdo jiný, ale jeilkož by letěla, tak by to ani nepoznala. Portunus šel rychlejším krokem.
Po asi třech hodinách jeskyni našel. Nebyl si jistý.
Death: Tak už pojď dovnitř ne? Nebo tě mám sem snad táhnout mími kouzly? Nebo se bojíš?
Portunus napnul hruď a šel dovnitř. Šel hlouneji a hloubeji. Nakonec objevil něco co před ním leží. Rozsvítili se červené oči. Death vstala a začala kolem něj chodit.
Death: Kohopak tu tady máme? Portunuse...
Portunus: Ty mě znáš?
Death: Jistě že jo...to znamení na tvém břiše říká všechno...jsi vyhnaný kůň ze Sever, Sever a ještě od Safiry...
Portunus: Neříkej to jméno! K smrti jí nesnáším!
Death: Aaaahahaha! Další který nesnáší tu dračici...a taky vyhnaný....jako já, až teda na znamení.
Portunus: Slyšel jsem o tom.
Death: Hrm...jaktože si přežil? Já myslela, že jsi umřel.
Portunus: Před Krestorovou válkou jsem utekl...vlastně mě vyhnal. Zranil mě sice těžce, ale jedna ubohá klisna od té pitomé dračici mě zachránila.
Death: Proč si utekl?
Portunus: Zjistil jsem, že Krestor jí pustil z toho vězení...Nora a Noregon jí sice zachránili, ale ne doopravdy. Krestor je pustil. Jeden démon to vše sledoval a nahlásil mi to. Chtěl jsem ho nejradši potrestat hned, ale nakonec jsem se rozhodl, že uteču z Říše Zlých Duchů. Věděl jsem napřed, že to nemá cenu. Krestora jsem sem do světa přivolal zbytečně, protože měl taky ještě tu dobrou stranu v sobě.
Death: Mmmmrrrr...A co ode mě chceš?
Portunus: Potřebuju od tebe pomoc. Pomoc ti i nabízím.
Death: Hrmm...celkem lákavé...ale jak mám vědět, že nelžeš? Třeba tě sem poslala Safira...
Gregon: Tak to ne Death! Ta dračice toho hocha sem neposlala!
Meč od Portunuse začal svítit a Gregon se objevil jako duch vedle Portunuse. Death se zastavila za Portunsem.
Death: Gregone? Já myslela, že si taky mrtví...Nora tě přeci...
Gregon: Ne tak docela. DarkCritical...on zničil část mého ducha. Nezničil mě úplně, ale málem se to Noře povedlo. Já jsem na poslední chvíli část mé duše dal do Portunusova meče. Pak jsem mu řekl, co má dělat. Věděl jsem že to s Krestorem nemá cenu. Proto začal v Říše Zlých Duchů jakoby zmatkovat, aby ho Krestor vyhnal. Velký risk byl ale, že ho zabije.
Death: Oooh! Vy jste mi ale dobří zlý koně...a všecko ještě předem proplánované...líbíš se mi Portunusi...takové věci mě upřímně přitahují.
Portunusovi to bylo teď trapné a jeho srdce bušilo o závod. Gregon radši zalezl rychle do meče. Death šla mezitím k vejci a prohlédla si ho. Potom po chvíli šla k Portunusovi před ním.
Death: Přesvědčil si mě. Pomoc stejně potřebujeme i my.
Portunus: My?
Death: Přeci si nemyslíš, že půjdeme do boje sami ne?
Portunus: Vlastně ano...omlouvám se. Byl jsem zvyklý mít kolem sebe svoje duchy a démoni. Je to nezvyk.
Death: To já samozřejmně chápu. Já zase měla zvykem mít tady pověsený draci dračích jezdců a mučit je. Navíc...je ještě jedna podmínka pro tebe...
Portunus: Mě je to jedno jaká podmínka. Udělám všechno, abych zničil tu dračici a všechny ostatní.
Death: Musíš se stát drakem...
Portunus: Drakem?
Death: Ano...je to podle mě lepší a navíc, by tě dračice a ostatní možná poznali ve tvé koňské podobě. Neboj. Nezměníš se úplně. Tvoje křídla, ocas a uši zůstanou i zbarvení. Jenom se staneš drakem nic víc.
Portunus: Hmm...jestli to ode mě žádáš, udělám to, ale jak mě chcete proměnit?
Death: To nech na mě. Připravím kouzlo, ale bude mi to trochu trvat.
Portunus: Dlouho?
Death: Ne. Na měsíce to nebude. Brzy se staneš drakem místo koně o to se neboj.
Portunus: Máte už prozatím plán?
Death: Ne, ale pracuji na tom.
Portunus: Možná bych věděl zatím začátek.
Death se otočila k Portunusovi a zle se usmála.
Death: Hmmm tak povídej. Poslouchám...
Měsíc uplynul. Po Death se na Sever, Severu neobjevila žádná stopa. Jak Safira vyletěla z jejího zámku, tak hned za ní samci nenápadně letěli. Otravovalo jí to natolik, že někdy na ty samce i zaútočila a škrábla je. Samcům to bylo jedno. Pro ně to bylo znamení, že Safira po nich taky jede. Už se mohla jen ukázat jako člověk, ale i to nepomohlo. Nevěděla si s tím rady, ale počítala celkem s tím že zrovna tohle příjde, že po ní samci jedou jak se změní. Trápila se. Každým dnem se už bála co jí další den čeká. Noregon se trápil s ní. Jediný dračí samci, kteří se snad mohli ovládnout byli její přátele a příbuzný. Rubín se taky jednou neovládnul a přiblížil se k Safiře až moc, že ho škrábla na krk. Neudělala to schválně, takhle se bránila, pokud se jeden samec k ní přiblíží pokud se neovládne. Viděla i v myšlenkách dračích samců, že s ní jenom chtějí být, aby byli frájéři a aby se předvedli. U žádného neobjevila vážný cit k ní, což jí ještě víc mrzelo. Safiře se i, díky nový podobě, změnily pocity a už chtěla nejradši s někým mt vztah. Má to ale překážky. Má povinnosti Dračího Jezdce a ještě je zodpovědná za tři světy. Na vztah není bohužel u ní čas, tedy někdy, ale ne tak často.
Noregon u vejce normálně usínal. Nudil se. Měsíc se nic nedělo a Safira byla neklidná. Pořád chodila po pokoji a čeká až se něco bude dít.
Noregon: Safiro...buď prosím tě v klidu. Po Death se neobjevili žádné stopy, i sovy to potvrdily.
Safira: Noregone. Necítím nic dobrého...mám i takový pocit, že je Portunus ještě naživu...
Noregon: Prosím tě! Nemluv další hlouposti! Portunus přeci zemřel, než poslední válka vůbec začala.
Safira: Krestor ale neřekl že umřel. Řekl že je MOŽNÁ mrtví! Bojím se...
Noregon: Safiro klid. Tvoje vidiny už ukazují blbosti.
Safira: Neukazují blbosti, Noregone. Ukazují, co se bude dít. Nevím za jak dlouho...nevím kdy...nebo kde...
Noregon: Jedině to co je pravdivé je, že tu stále je Death. Je divný že nezaútočila. Takhle jí neznám.
Safira: Hmm...to jo...do Říše Zlých Duchů nemůžu nikoho poslat. Je to moc nebezpečné, i pro ty nejstatečnější zvířata.
Skeleton: Já bych tam mohl jít!
Vlk Skeleton šel do pokoje. Chtěl Safiru vidět.
Safira: Skeletone...co jsem ti říkala co s týče odposlouchávání?
Skeleton: Promiň...odposlouchávat je neslušné a nedělá se to. Příště zaklepu.
Safira: Fajn. Co chceš?
Skeleton: Přeci chci jít do Říše Zlých Duchů a špionovat Death co dělá.
Safira: Tak to v žádném případě Skeletone!
Skeleton: Proč ne?
Safira: Je to moc nebezpečné a víš to. Death by tě mohla najít a roztrhnout na kusy.
Skeleton: Jsem přeci jakoby kostra. Nikdo by mě nepoznal.
Safira: To ti věřím, ale Death není zas tak hloupá, aby to nepoznala.
Noregon: Má pravdu, Skeletone. S Death není žádná legrace.
Dranzera zrovna přiletěla a přistala metr od plošiny, kde byl stojan. Safira šla k Dranzeře.
Safira: Něco nového?
Dranzera: Ani stopa Safiro. Ani drobeček od Death není. Obletěli jsme Říše Zlých Duchů snad dvacetkrát.
Skeleton: Hej? Jaktože Dranzera a sovy mohli letět do Říše Zlých Duchů a já jako ne?!
Safira: Death pozná hned, jak někdo do Říše Zlých Duchů vstoupí, ale když někdo nad Říše Zlých Duchů letí, tak to poznat nemůže.
Skeleton: Aha, tak proto.
Noregon: Nezlob se Skeletone. Je to zlé my víme, ale je to bezpečnější, když letí Dranzera se sovy.
Dranzera: Navíc...kdy konečně přiletí ti soví samci?
Safira: Hmm...řekli že tu dneska nebo zítra budou. Doufejme že zítra dorazí.
Vejce se začalo hýbat a Noregon si toho nevšiml, měl zavřený oči. Dranzera sice byla v hnízdě a zavřený oči taky měla, ale něco cítila. Otevřela pomalu oči a podívala se na vejce. Hned se postavila v hnízdě.
Dranzera: Hele! Vejce se hýbe!
Noregon hned zvednul hlavu a šel k vejci. Safira totéž. Ona se hned proměnila do své dračí podoby. Noregon si to přál, aby jeho dcera nejdřív Safiru viděla v dračí podobě a ne hned ve člověčí podobě. Dranzera přistala mezi Safirou a Noregonem. Všechny tři jenom na vejce zírali a čekali. Hýbalo se dál a dál. Po chvilce se vejce přestalo hýbat a nic se už nedělo. Zůstali tam deset minut stát....půl hodiny....hodinu....nic se nedělo.
Dranzera: Aaaach...a já myslela, že se už vylíhne...
Noregon: Hrm...nevím...asi tím chtěla něco naznačit...ale co?
Safira: Netuším...před půl hodinou jsem zase viděla vidinu...
Safira šla od vejce pryč k plošině a dívala se do ní. Noregon se otočil na levý bok a lehnul si. Dranzera letěla do hnízda. Spíš si tam začala šplhat.
Noregon: Jakou?
Safira: Viděla jsem černé vejce...v jeskyni....z toho se vylíhlo malé černé dráče s fialovými rohy...a potom jenom temnotu.
Noregon: Další nebezpečí?
Safira: Asi ano...to dráče neznamená nic dobrého. Měli bychom ho zneškodnit...
Noregon: Cože?! Malý nevinný dráče?! Jses zbláznila ne?!
Safira: Noregone. Kdo ví co z toho vyroste...
Noregon: Nehodlám zabít malý mládě, to by mě ve snu nenapadlo a navíc tvoje vidiny i tak neukazují kde někoho najít!
Safira: Jenom někdy mi to ukazují...no...spíš hodně zřídka.
Noregon: Tak vidíš! I kdyby si ho chtěla zneškodnit, najít ho je snad jenom šance jedna ku milionů!
Dranzera se konečně vyšplhala k hnízdu a lehla si do něho.
Dranzera: Noregon má pravdu, Safiro. Nech tohle být, třeba je to úplně v jiném světě, který ještě ani neznáme.
Safira: Hm..máte asi pravdu, ale nechce mi to dát pokoj. Dranzero...jaý máte zítra plán, co se týče kontrolích letů po světách?
Dranzera: No. My se asi rozdělíme, pokud tedy zítra dorazí ti soví samci, tak by to bylo lepší, jinak by kontrolní let trval snad půl dne nebo i déle. Doufám že zítra ráno tu budou.
Safira: Budete muset to asi ještě pár dní vydržet sami, protože budete muset jim ukázat kudy kam letět a hlavně jim ukázat okolí. Kde můžou lovit a další věci.
Dranzera: Aaach jo! Jak dlouho ještě?
Safira: Řekneme asi...týden nebo dva...
Dranzera: Tak dlouho???
Safira: Nedá se nic dělat, budete to muset vydržet. Přeci si nemyslíš, že za jeden nebo dva dni budou znát Sever, Severu a Krystalový svět jako básničku!? Nejde to!
Dranzera otráveně zobla do jedné větvi. Byla z toho naštvaná, ale věděla, že to jinak nejde.
Mezitím nahoře v nebi si zpívala Nora. Ve své mythology dračici si to lítala nebem. Každého tu znala. Bylo tu dostatek jídla a všeho. Ale občasné boje tu taky vypukly. s těmi pomohla. Stýskalo se jí po boji, domově a po její malé dcerce, která se ještě nevylíhla. Nora věděla, že do ní dá velký kus svého já, aby byla všem na blízku a že dcerka jednou dokáže velké věci. Nora lítala a nedbala na nikoho a k tomu si ještě zpívá a směje se. Ovšem stejně jí je pořád smutno.
Nora: No tak Altario, nedohoníš mě!
Měla tu však svou nejlepší přítelkyni Altariu, se kterou si každý den moc užívali a probírali vše možné. Nora jí vyprávěla co se za její život událo, jak pomáhala Safiře. A když měly dračice/maminky své dny plné smutku, sedly si a utěšovaly se navzájem. Momentálně se honily po celém mrakovém poli. pegasové zrovna orali, protože nastalo u nich jaro. Připravovali plodiny, které zde měli. Nora ale nikde neuviděla své mrtvé přátele jiné. To proto, že to většinou byli temní stíny. Ty bohužel se smažili v pekle. Jediná Norerian si očistila svou duši a teď si spokojeně hoví vnebi. Altaria ji nemohla doletět, nakonec se obě dvě svezly do mraku a chechtaly se.
Nora: Už aby se má dcerka narodila ... Co kdybychom se šli projít tím mračným lesem? Ještě se v něm nebyla.
Altaria přikývla. Obě se zvedly a letěly do mračného lesa.
Nora: No tak Altario, nedohoníš mě!
Měla tu však svou nejlepší přítelkyni Altariu, se kterou si každý den moc užívali a probírali vše možné. Nora jí vyprávěla co se za její život událo, jak pomáhala Safiře. A když měly dračice/maminky své dny plné smutku, sedly si a utěšovaly se navzájem. Momentálně se honily po celém mrakovém poli. pegasové zrovna orali, protože nastalo u nich jaro. Připravovali plodiny, které zde měli. Nora ale nikde neuviděla své mrtvé přátele jiné. To proto, že to většinou byli temní stíny. Ty bohužel se smažili v pekle. Jediná Norerian si očistila svou duši a teď si spokojeně hoví vnebi. Altaria ji nemohla doletět, nakonec se obě dvě svezly do mraku a chechtaly se.
Nora: Už aby se má dcerka narodila ... Co kdybychom se šli projít tím mračným lesem? Ještě se v něm nebyla.
Altaria přikývla. Obě se zvedly a letěly do mračného lesa.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
ZÁKAZ VŠELIJAKÉHO KOPÍROVÁNÍ TOHODLE PŘÍBĚHŮ!!!(TEXT, JMÉNA, OBRÁZKY...)
Osmá část:
Předchozí část:








