Šestá část tu je:
Safira s Rubínem se už blížili k zemi, tedy na Sever, Severu a ostatní světy. Viděli i v dálce planetu Magicalthia. Dorazili o den dřív, což Safiře nevadilo. Zrychlila a dala si pomalu křídla k sobě. Rubín se probral z transu a udělal totéž. Safira letěla v normální podobě. Kámen proměny jí ještě dal na tři dny schopnosti vesmíru, aby se nemusela zbytečně proměnit.
Death letěla směrem na Sever, Severu. Ona si pořádně zařvala. Koně to poznali. Klisny si běželi pro hříbata a šli se schovat. Draci na Sever, Severu neukázali milost a hned se řítili směrem k nebi. Noregon ve věži to taky poznal, že se tam něco děje. Dranzera přistala na větvi nad modrou vídící plošinou.
Dranzera: Death!
Noregon: To snad ne! Jdu do boje...
Dranzera: Počkat! Co vejce?
Noregon byl na nohách a podíval se za sebou na vejce. Přemýšlel. On si pak vzdychnul. Věděl, že nemohl vejce tady nechat, když zrovna hrozí nebezpečí. Slíbil ale zase naopak Safiře, že se o všecko postará. Swartmuna je zrovna na tréninku a nemůže vejce hlídat. Zbýval jenom Trn.
Noregon: Leť pro Trna.
Dranzera: Dobře.
Dranzera rychle vzlétla a šla hledal Trna.
Death útočila na draci a postupně je ranila i zabila. Draci postupně padali z nebe. Nikdo neměl proti Death šanci.
Trn mezitím dorazil a šel k vejci. Noregon už byl mezitím v brnění.
Noregon: Hlídej jí prosim tě!
Trn: Neboj. Budu jí bránit svým vlastním tělem.
Noregon: To doufám.
Noregon šel na bálkón, odrazil se a letěl směrem k Belly zámku, kde se boj odehrával. Bella lítostně sledovala jak draci umírali a padali z nebe.
Safira s Rubínem už byli mezitím v atmosféře. Safira cítila, že něco není v pořádku. V očích se jí udělal obraz. Obraz s Death jak u Belly zámku a bojuje s draky. Obraz zmizel.
Safira(v myšlenkách): Díky že si semnou šel...ale už si jdi po svým. Musím k Belly zámku. Je tam Death.
Rubín: Co? Ne. Poletím s tebou!
Safira: Říkám že ne! Death je moc nebezpečná! Kvůli ní jsem asi tři dny spala a byla jsem těžce zraněná! Dovede kontrolovat draky ze své vlastní vůle! Jeslti poletíš zamnou, tak uvidíš co pak s tebou Death udělá!
Safira rychle změnila směr a letěla k Belly zámku. Rubín mezitím letěl až dolu a přistal. Viděl jak Safira odlétá pryč. Pryč od něho.
Noregon mezitím dorazil a bojoval s Death. Zvládal to prozatím dobře. On i musel zachraňovat draky před pádem. Death hlavně útočila na jejich křídla. Death útočila černým ohněm a Noregon zase modrým ohněm. Nakonec se na ní vrhnul. Začal jí škrábat a kousat všude kam mohl. Death nemohla na Noregona nic udělat, protože Noregon měl na sobě brnění všude možně. Ona zaútočila černým ohněm na Noregonovi oči. Noregon se pustil od Death a nachvíli nic neviděl. To byla její šance. Death útočila na Noregona silnými rány. Byl sice v brnění, i tak mohla Death útočit. On se na něho vrhla a letěla s ním dolů. Noregon byl pořád slepí a nemohl vidět kam útočí. Death ho hodila prudce na zem na záda. Noregon otočil na bok a ležel tam.
Death na něho chtěla zaútočit znova, ale v tom zazněl řev. Noregon otevřel svoje oči, protože se řevu lekl a navíc byl mu povědomí. Belly taky přišel povědomí. Z dálky jenom viděli modrou zář. Bella hned poznala kdo to je. Byla to Safira.
Bella: Safira se vrátila!
Draci jenom zařvali radosti a koně taky. Death se jenom lekla. Myslela si, že bude ještě jeden den pryč. Noregon kopnul Death a vstal. Spadla na zem na záda. Ona rychle vstala a řítila se zpátky do nebe. Noregon radši zůstal, protože jeho oči nebyli ještě v pořádku. Safira zuřila zlosti a hned se na Death vrhla. Ona ani Safiru skoro nepoznala. Jenom podle očí a podle barev. Jinak se změnila. Death chtěla Safiru hned kopat a škrábat. Safira to ale poznala a hned od sebe Death odstrčila a letěla pryč. Death zuřivě letěla za ní. Všichni jenom na Safiru žasli jak se změnila. Hlavně samci na ní koukali. Death už byla těsně za Safirou. Safira při letu zaútočila ocasem a praštila Death silně do křídla svými ostny. Death slyšela křupnutí. Zlomila jí pravý křídlo. Death zařvala bolesti a pomalu klesala. Safira letěla na místě a soustředila se. Její tlama začala modře svítit a vystřelila modrý světlo na Death. Death zavřela oči a spadla prudce na zem. Když vstala, tak se jí klepaly nohy. Ona vzlétla, i když měla křídlo zlomené, a letěla zpátky do Říše Zlých Duchů. Safira letěla ještě velký oblouk, přistala u Belly zámku a šla dovnitř. Bella jenom na Safiru koukala velkým údivem. Ona se pka vzpamatovala a šla k ní.
Bella: Páni! Vypadáš úžasně!
Safira: Vážně? Díky.
Bella: Přišla si naštěstí včas.
Safira: Ano já vím...přišla jsem o den dřív, než jsem předpokládala, ale to nevadí. Hlavně že je Death pryč. Je někdo zraněn?
Bella: Asi deset draků zemřelo a ostatní jsou zraněný.
Safira: Hmm...pošlu svoje Malé Ohnivé draci, aby mrtví odnesli do lesa. Jestli zranění nejsou tam zlý, tak se z toho dostanou, ale pro jistotu...radši pošlu krystaly.
Bella: Dobře. Byli jinak problémy?
Safira: Ne...až na hejno vesmírných tvorů, které mě honili. Musela jsem letět do černé díry, abych je vůbec zahnala...podařilo se mi to naštěstí. Sice mi udělali pár škrábanců, ale to mě nezastavilo.
Bella: Alespoň nic strašného.
Safira už nic neřekla a vzlétla. Noregon taky vzlétnul a letěl vedle ní.
Noregon: Jseš vážně hezčí, Safiro.
Safira: Díky Noregone...ach...samci teď po mě určitě jedou...
Noregon: To si piš. Na tebe koukali a nějaký i slintali, jako kdyby si byla kus masa.
Safira: Ach můj bóže...Rubín taky takhle na mě koukal a nespustil mě z očí!
Noregon: Budeš si na něho muset dávat pozor...i na ostatní draci...bylo by i lepší kdyby sis už někoho našla, pak už na tebe draci nebudou takhle.
Safira: Jak tohle mám asi udělat? Rubína nechci! V žádném případě!
Noregon: Taky ti do toho nikdo nenutí, aby sis zrovna vybrala Rubína. Existujou tisíce draků na světě.
Safira: Jenže on na mě tlačí, abych s ním byla. Necítím v něm nic dobrého...
Noregon: Jak to myslíš?
Safira: Nevím...asi žárlí na Trna, protože já mu věřím a on je navíc ještě u nás celkem často.
Noregon: Skoro každý žárlí. To je přeci normální.
Safira: U normálních zvířat ano, ale ne u dračího jezdce a draka.
Noregon: Ou...ale jak to můžeš vědět, že Rubín žárlí?
Safira zaváhala, ale nemohla to Noregonovi tajit.
Safira: Když jsem dokončila výcvik svých elementů v Drakan Eques, musela jsem se vrátit. Nic jiného mi nezbylo než jít na Magicalthia. Bylo zrovna večer a měla jsem hlad a žízeň. Něco jsem si ulovila a pak se napila. V tom jsem slyšela šustění v keři. Poznala jsem již v mysli že je to drak, ale nevěděla jsem že to je Trn. Já jsem jakoby šla pryč, proměnila jsem ve lvici a na něho zaútočila. On mě potom vyhodil do jezera a tam jsem se proměnila do velké kobry, vzala jsem ho a začala ho škrtit. On pak na mě zaútočil ohněm na obličej, pustila jsem ho a proměnila se zpátky do dračice.
Noregon: Vy jste bojovali?!
Safira: Omylem...ale přiznávám že jsem si začala. Potom se na mě vrhnul a skutáteli jsme se dolů z kopce. Já jsem zrovna stála u kopce, takže jsem si toho nevšimla. Když jsem nakonec poznala, že to je Trn, byla jsem docela v šoku. Deset let jsme se neviděli. On mě hledal v lidském světě celou dobu, že mu na mě záléží.
Safira si chvíli odmlčela.
Noregon: Co se stalo potom?
Safira: Začali jsme si povídat. Zeptala jsem se ho co dělá v Magicalthia. Dostal se tam náhodně, ale to už asi víš. Když jsem mu pak řekla, co jsem já zažila, tak jsem měla pořád výčitky svědomí kvůli tomu že jsem utekla a taky kvůli Portunsovi. Lehla jsem si k řece a koukala do vody. On si pak za mnou lehnul a zeptal se jestli nechci obejmout. Souhlasila jsem. No a v tom vtrhnul tam Rubín. Začal Trna ode mě vyhnat. Chtěl samozřejmě bojovat, ale to jsem mu nedovolila a radši poslala pryč. Nechtěla jsem aby se něco stalo. Potom odletěl, než ale odletěl, tak jsem viděla v Rubínových očích zlost a vztek. Když Trn odletěl, tak jsem v něm cítila pocit vítězství.
Noregon: Rubín by měl konečně uznat, že to mezi váma nemá cenu.
Safira: On to ale nechápe, ale nikdy to snad nepochopí. Upřímně...bojím se ho.
Noregon: Neříkám tohle rád, ale já taky. Je sice zlatý jezdec a je na straně světla, ale to neznamená, že nemůže jít na temnou stranu. Stát se to může. Kdykoliv a Kdekoliv.
Safira na tohle už neodpověděla. Letěli spolu domů.
Death přistala na kraji Říše Zlých Duchů a šla pomalu domů. Pravé křídlo měla úplně zlomený. Snad třikrát a jak letěla, tak se to ještě zhoršilo.
Po dvou hodinách došla ke své jeskyně a hned si lehla asi dva metry od černého vejce. Ona se pak na vejce podívala a k němu šla. Lehla si před vejcem.
Death: Ať si prosím sameček...nechci tu mít další samici a ještě k tomu konkurenci. Než se ale maličký vylíhneš...tak musím odněkud sehnat armádu. Ale kde bych jí asi vzala?
Death vůbec nevěděla, kde má svojí armádu sehnat. V jeskyni měla svých pár knížek, ale bohužel o Dragon Sun a Moon, jinak jiné knihy neměla. Do jiných knihoven by si tohle ani nedovolila, protože jsou přísně chráněný od Safiry a Noregona, ale hlavně od Safiry. Death si potom vzpomněla, že pod svým černým pláštěm na speciální brašnu na knihy. Ona si jí vzala ještě s sebou, než byla vyhnaná z Dragon Sun a Moon. Měla štěstí, že si toho nikdo nevšiml, tak taky že má dlouhé pláště na těle, to se nemohla divit, že si toho nikdo nevšimnul. Ona vstala a sykla bolestí, protože její pravé křídlo nesnesitelně bolelo. Má štěstí, že si vzala dvě kytky Temný Záře, aby se vyléčila. Jiná kytka jí z toho nevyléčí. Jí nepomáhají ani krystaly, tak není divu, je to smrtka. Než Death pro knihy šla, tak nejdřív šla hlouběji do jeskyně. Po chvilce uviděla červené záře. Byli jich snad desítky. Vypadali jako hvězdy, ale v krvavé červené barvě. Death si jich utrhla asi deset. Pět jich sežrala a pět zase na křídlo. Vymačkla z kytek krvavé červený lék na křídlo. Vypadalo to, jako kdyby z jejího křídla tekla krev a to ve velkém množství.
Death: Sice se mi to křídlo vyléčí až za dlouho...ale díky mé léčivce se to zkrátí a teď...ke knihám.
Death brašna visela u zdi, kde jsou Temné záře pod ní. Ona brašnu vzala do tlamy a šla zpátky k vejci. Lehla si, otevřela brašnu a vyndala knihy. Měla jich jenom dvě, což Death naštvalo. Nebyly to ale knihy o Dragon Moon a Sun. Byly to knihy o světu Drakan Eques. Death se celkem udivila, protože nevěděla že tyhle knihy má.
Death: Vždyť je to přeci ten dračí hřbitov...na co je mám? Že by tam byly tvorové, kteří by mi mohli pomoci?
Byla hned zvědavá a knihu otevřela.
Zbytek dne si četla o Drakan Eques. Dozvěděla se tam celkem zajímavých věcí. V Drakan Eques tam nežili jenom Dračí jezdce, ale i elfové, kentauři, trpaslíci a další.
Skřety byli největší nepřátele dračích jezdců. Dříve se považovali za elfové, ale všem se jim hnusili a začali být čím dále agresivnější a ještě k tomu to jsou kanibalové. Mají i jinou krev než ostatní. Mají krev černou jako uhel a taky u nich zvláštní je, že se nebojí smrti. Tyhle tvorové byli hodně často na temných stranách, než na stranách dobra. Navíc nesnesou světlo. Světlo je oslabuje, ale dočetla se, že díky kouzlem jim světlo už pak tolik nevadí.
Death: Hmm...zajímavé...jestli by se mi ti skřeti nehodili...?
Začala přemýšlet. Uvažovala i o těch vlcích co žijou v Říše Zlých Duchů.
Death: Ale bůh ví, jestli ti skřeti ještě žijou?
Bylo jí to jasné. Bez armády nemůže nic docílit. Chtěla jednat nejradši hned, ale má to dva problémy. První problém bylo vejce, nemůže ho tady nechat samotný. Bude si muset nejdřív sehnat někoho, kdo jí vejce pohlídá. Může vzít kohokoliv, protože dokáže kontrolovat tvory černou magií. Druhý problém je její křídlo a síla, což je snad ten nejmenší problém pro ní. Musí jenom dostatečně odpočívat a málo se namáhat.
Death: Pokud vše dobře vyjde...tak bych je možná porazila...Hrmrmrmrhahahahahahaha!
Safira s Noregonem přistáli před bránami zámku, tedy u nich doma. Když bešli dovnitř, tak všichni udiveně na Safiru zírali. Obdivovali její novou krásu. Safira nebyla na to zvyklá, když na ní všichni zírali. Ona radši rychle šla do pokoje, kde měla klid. Noregon musel do pokoje, kde jsou brnění a zbraně. Musel si sundat brnění. Safira musela vzlétnout a letěla do věže. Ona přistala a za ní slunce zářilo, takže nebyla vidět. Trn zvednul hlavu a Safiru ani nepoznal. Radši hned začal vrčet.
Safira: Neblbni...to jsem já.
Trn se lekl a radši hned zmlknul. Když Safira vyšla na světlo, tak se Trn ani nestačil divit. Zíral na Safiru, ale nedával to najevo. Safira byla z toho nervózní.
Safira: Je něco?
Trn: Ehrm....ne...jen...
Safira: Já vím! Jsem kočka!
Trn: Takhle jsem to říct nechtěl...to je až moc přehnané...to říkají jenom magoři...ale jestli si to myslíš...Chtěl jsem jenom říct, že jseš hezčí než předtím.
Safira: Díky...ale teď po mě draci jedou...nejsem na to zvyklá, že na mě všichni budou zírat jako na maso, který hned chtějí sežrat.
Trn se zasamál.
Trn: To se nedivím, že po tobě draci jedou...Nevšímej si jich a jestli ti někdo znich ublíží, ublížím mu já.
Safira se taky zasmála.
Safira: To je teď jedno...byly nějaký problémy?
Trn: Ne. Vše v pořádku, ale Dranzera...ta žvanila, žvanila a žvanila! Nechtěla přestat!
Safira: Tak to ses tady asi nenudil co?
Trn: To rozhodně ne.
Safira šla k mapě. Dívala se na ní zamračeným pohledem. Nesnášela na mapě Říše Zlých Duchů. Trn to poznal a šel vedle Safiry.
Trn: Něco se ti nelíbí co?
Safira: Máš pravdu...nesnáším Říše Zlých Duchů...Už jsem si rozmyslela, že musím Říše Zlých Duchů oddělit od ostatních světů, ale riziko je, že se ostatní světy taky oddělí a rozpadnou se.
Trn: To se tobě určitě nestane.
Safira: Nevím...ale možný taky je, že se oddělí od samo, protože tady ten světadíl vlastně nepatří. Navíc se chci tímto způsobem zbavit Death. Kdo ví co bude dalšího plánovat.
Portunus se začal pomalu probírat. Viděl všecko rozmazaný. On si protřel oči a viděl nad sebe světlo a po stranách.
Portunus: Kde to jsem?
Warsia: V Sever, Severu ty hlupáku!
Warsia zrovna přicházela a přinášela jídlo.
Portunus: Proč si mě zachránila?
Warsia položila jídlo a radši šla od Portunuse dál.
Warsia: Nevím.
Portunus: Jak nevíš? To přeci musí mít důvod?
Warsia: Hele. Není ti nic do toho a nechci mít s tebou nic společného! Jestli Safira zjistí, že si tu byl a že jsem tě zachránila, tak mě i tebe roztrhá na kusy! Tak si pospěš a brzy tu vypadni.
Portunus: Jo jo...co se stalo vůbec mezitím?
Warsia: Co je ti do toho?
Portunus: Jenom se ptám...nic víc...jen mi to zajímá.
Portunus se ptal nenápadně. Vypadal sice jako kdyby se změnil a byl zase normální, ale doopravdy byl ještě stále zlý. Navíc kus Gregonovi duše je ještě v Portunusovým meči, takže ho stále řídí, ale už ne tak silně jako na začátku. Gregon od začátku věděl, že Krestor prohraje a udělal a řekl ať všecko zkazí a ať je hlavně citlivý jako dříve. Takže tímpádem...Portunus se nezměnil. Stále touží po pomstě, i když se už pomstil víc než dost.
Warsia: Fajn...jestli ti to zajímá....Safira teď byla týden ve vesmíru kvůli nějakýmu kameny proměny. Death zrovna zaútočila o den dřív, než se měla Safira vrátit. Ona se ale vrátila o den dřív a Death zle zranila. Teď ve zase v Říše Zlých Duchů. Death byla vyhnaná z Dragon Sun a Moon od Safiry a Noregona.
Portunus: Death?
Warsia: Death je smrtka...dračí smrtka...Safira navíc chce Říše Zlých Duchů oddělit od ostatních světů. Nechce ho tam mít.
Portunus(v myšlenkách): Tak nechce jo???? O to se teda postarám, aby se ten svět oddělil...tak jdu asi tu Death najít...třeba jí budu užitečný...
Warsia: Už musím jít. Ty by si měl taky vypadnout. Vypadáš už v pohodě. Běž kam chceš, ale ne sem ani do Krystalového světa ani v DragonCave.
Portunus: Dobře a dík.
Warsia nic neřekla a radši rychle plavala pryč.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
ZÁKAZ VŠELIJAKÉHO KOPÍROVÁNÍ TOHODLE PŘÍBĚHŮ!!!(TEXT, JMÉNA, OBRÁZKY...)
Sedmá část:
Předchozí část:









Supeeeeeeeer!