čtvrtá část tu je:
Safira si sedla na okraj postele a věšela hlavu dolu. Dranzera zrovna přiletěla do věže a přistala na větvi.
Dranzera: Safiro! Konečně jses probudila! Co to jako mělo být s Death???
Noregon: Dranzero nech toho! To bylo velké nedorozumění!
Dranzera: Co???
Noregon: Až potom. Safiro...co teď budem dělat?
Safira: Program je stejný. Musíme chránit Silverian Nogona a musíme ještě dohlížet na Death. Je sice oslabená, ale to neznamená, že nemůže něco udělat.
Druhé srdce od Altarii, které měla Safira u nočního stolku, začalo svítit. Altaria asi něco chce. Safira ale neměla nejmenší náladu se svou matkou povídat, ale věděla, že musela. Ona řekla kouzlo, aby Altaria mohla mluvit sama ze srdce, aniž by se ho někdo dotýkal a taky aby Noregon s Dranzerou slyšeli.
Altaria: Safiro?
Safira: Ano matko. Jsem tu. Noregon a Dranzera taky poslouchají, jestli to nevadí.
Altaria: Proč jsem se nemohla tři dni s tebou spojit??? Co se stalo?
Safira: No...jak to říct...
Noregon: Safira tři dny spala. Byla těžce zraněná od Death. Ta bestie jí asi musela kontrolovat, aby viděla co umí. Bohužel Death Safiru nutila násilím, asi, použít element vesmírnou mlhovinu.
Altaria: Víš jak je tenhle element nebezpečný???
Safira: Ano vím! Jenže to nebylo úmyslně. Sama vím, že na tenhle element nejsem připravená, ale Death mě do toho nutila.
Altaria: No hlavně že si to neudělala ty. To by si byla úplně nezodpovědná a ještě k tomu ten největší idiot!
Safira: Sakra už mě nevynadej! Stačila mi ta scéna od Noregona! Ale tohle si semnou nechtěla diskutovat, že?
Altaria: To máš pravdu, dcero má. O tomhle jsem vážně s tebou nechtěla mluvit. Jenom jsem chtěla vědět, co se stalo, že jsem se s tebou nedokázala spojit, nic víc.
Safira: Tak už mi to řekni. Doufám, že se to nebude týkat zlých věcí.
Altaria: Tak to je hodně daleko. Ne. Nic zlého to není. Velký opak.
Safira čekala na odpověď.
Altaria: Je na čase, aby ses proměnila do své dospělé podoby. Safira, Noregon i Dranzera byli teď zmatený.
Safira: Mami...jak to myslíš? Ta moje podoba...ještě snad není dospělá?
Altaria: Ne. To si jenom myslíš. To byla další fáze. Předposlední fáze. Přeci si pamatuješ, jak si trochu dospěla a proměnila ses do jiné zralejší dračí podoby.
Safira si hrabala ve vzpomínkách. Potom viděla rysy obrazů. Viděla sama sebe, jako hodně malou. Potom jednoho dne začala podivně zářit v jiné krajině a proměnila se do větší podoby.
Safira: Hmm...jo něco si z toho vzpomínám, ale ne úplně.
Altaria: Drak si totiž tohle ani nepamatuje. Ne u každého draka to takhle je, že se promění do dospělejší fáze kouzlem. To jenom dovedou draci, který jsou napůl člověk a ty do nich patříš. Nejenom ty, ale i Rubín, Gaston a Avenna. Jejich poslední fáze taky začne. Úplná dospělost draka je od 18ti-20ti let. U tebe je pomalu už na čase.
Safira: Hmm...je to moje rozhodnutí nebo je to přirozený?
Altaria: Ta poslední fáze...to rozhodneš jenom ty. Měla by si to spíš udělat.
Safira začala přemýšlet.
Noregon: Tak jdi do toho. To tě přeci nezabije.
Dranzera: Já s nima rozhodně souhlasím.
Safira: No dobře. Udělám to. Jak to mám tedy udělat?
Altaria: Podobu jenom dostaneš, pokud najdeš jeden určitý kámen v tvé určité barvě. U tvého zbarvení tedy modrá.
Safira: Jak to bylo u tebe a kde ten kámen najdu?
Altaria: U mě to byla trochu jiná záležitost. Já měla pouze tu poslední fázi, kterou jsem nebrala, protože jsem nechtěla mít dospělou podobu. Jsem pitomá, že jsem to vůbec neudělala. Kámen najdeš pouze, kde začali první draci a to ve vesmíru. Jelikož si vesmírná dračice, tak tam bez problému můžeš jít. Doporučila bych ti, aby ses zašla za mími rodiči. Určitě ti pomůžou.
Safira: Do kdy musím ten kámen mít?
Altaria: Přes 20 let, tu podobu už nemůžeš mít. Jelikož je ti 18, tak máš ještě dost času, ale čím dřív to uděláš tím líp.
Safira: Tak vyrazím co nejdřív.
Noregon: No dneska určitě ne! Musíš se odpočinout.
Safira: Víš že mi to nedělá dobře, když dlouho ležím, Noregone.
Noregon: Jak myslš...ale co kdyby bylo něco z Death? Co když něco udělá mezitím, když tu nebudeš?
Safira: Klid prosím tě. Máš přeci Avennu a Gastona. Ty ti pomůžou a ještě tam jsou hlavní vládci ze všech světů. Navíc...sem stejně pošlu Trna jenom pro jistotu.
Noregon: Dobře. Co Swartmuna?
Safira: Záleží na tom, jestli bude mít čas, ale snad jo.
Noregon: Myslíš si, že to zvládnu?
Dranzera: Prosím tě! To víš že jo! Já jsem taky tady.
Noregon: Nemůže jít někdo s tebou?
Altaria: Právě že ne, Noregone. Safira je snad jediná vesmírná dračice tady...až...
Dranzera: No jo! Rubín je ještě vesmírný drak!
Safira: Tak na to rovnou zapomeňte! S ním nepůjdu! Ani náhodou!
Noregon: Takhle bych byl alespoň klidnější...
Altaria: Safiro...udělej to alespoň pro Noregona a pro mě...
Safira: Aaach....nemůžete mě nutit radši jít s tátou než s ním?!
Altaria: Nemá čas. Navíc si ho sama vyhnala a nechceš ho vidět.
Safira: Já se ho ptát nebudu! Jestli ale něco udělá co já nechci, tak letím sama a nechám ho tam stát! Jasný!
Safira vstala, proměnila se do dračice a odletěla.
Altaria: Ach jo...kdyby jenom věděla...
Noregon: Co?
Altaria: Radši nic.
Altaria zmizela a její srdce přestalo svítit.
Dranzera: Aaach. Tak já jdu asi pro Rubína...
Noregon: Jen leť...já musím tady hlídat vejce.
Dranzera roztáhla křídla, odrazila se od větve a letěla hledat Rubína.
Safira letěla křižem krážem po lítacích ostrovech na Sever, Severu. Neměla nejmenší náladu letět s Rubínem do vesmíru. Trn zrovna kolem ostrovů letěl. Letěl si elegantně po nebi, jako kdyby byl král všech mraků. Při letu dělal otočky, letěl nahoru, potom střemehlav dolů a zase to srovnal.
Safira si plachtila po nebi. Někdy prudce zatočila do stran a dělala taky otočky při těch zatáčkách. Potom se zase srovnala a letěla dál. Cítila se teď mnohem lépe ve své kůži jak létala. Po chvilce začala jenom plachtit a rozhlédla se všude kolem. Viděla přes celé kraje na Sever, Severu. Safira si potom všimla Trna, jak elegantně letí. Zakroutila očima a letěla k němu. Trn si ničeho nevšímal a letěl si dokola. Safira byla od něho asi pět metrů.
Safira: Co ty tady letíš???
Trn se tak lekl, že ztratil nachvíli rovnováhu. Měl štěstí, že rychle reágoval a zase se srovnal při letu.
Trn: Safiro! To mi nedělej! To bych se já měl spíš ptát tebe co tady letíš!
Safira: Ach! Matka mi řekla, že mám poslední fázi co se týče mé proměny. Tedy...mé pravé podoby. Od malička jsem se vždycky proměnila do větších dračích podob, když jsem rostla jako člověk...moje poslední fáze se musí proměnit díky nějakému kameni z vesmíru. Noregon chce aby někdo šel semnou do vesmíru...
Trn: Rubín???
Safira: Jo! Eeeh! Počkat! Jak to víš?
Trn: Myslíš si, že nevím, že je Rubín vesmírný drak?
Safira: Ou...
Trn: Tak s tím nic nenaděláš. Všichni si dělají o tebe starosti a nechtějí, aby tě zase ztratili.
Safira: Já vím...ale proč zrovna Rubín??? Nechci, aby letěl semnou! Nechápu proč třeba nemůže letět můj táta, prarodiče nebo teta či strýc??? Nemají čas! Pche! Věděla jsem, že nebudou mít čas...
Trn: Třeba je to test...
Safira: Jak to myslíš, test...?
Trn: Třeba chtějí vyzkoušet vaší spolupracovnost...nebo chtějí vás dát dohromady...
Safira: O tom ani nemluv! Nechci ho! Mezi náma to prostě nejde! Navíc...vždycky když jsem u něho nablízku...tak cítím něco divného...ne to co si myslíš...ale něco jiného.
Trn: Rubín je stejně idiot...jak mě posledně od tebe vyhnal...nejradši bych ho roztrhal na kusy.
Safira: Já ti ale tohle nedovolím. Rubín by tě mohl lehce zneškodnit. Radši se od něj drž dál. Je sám dračí jezdec a je ještě k tomu mocný. Ne tak mocný jako já...ale víš co myslím.
Trn si jenom naštvaně frknul.
Safira: Navíc...když já odejdu na týdny...tak bych od tebe něco požádala...
Trn: Co?
Safira: Potřebuju nutně někoho, kdo by pracoval s Noregonem, když tu já nebudu a já jedině můžu věřit tobě. Jako jasně, mohla bych tenhle úkol dát i někomu jinému...
Trn: Dál neříkej! Beru to!
Safira: Vážně? Nevadí ti to?
Trn: Ne. Stejně nemám co dělat. Kdy odcházíš?
Safira: Možná zítra nebo pozítří...ale asi zítra. Chci tam jít co nejdřív pro ten kámen a proměnit se do mé dospělé podoby.
Trn: Jsem zvědaví na tvůj návrat. Jak dlouho budeš pryč?
Safira: Netuším...jelikož je Rubín pomalejší...bude to trochu trvat. Kdybych tam letěla sama, tak bych se během asi čtyř dnů vrátila...nebo i dřív...možná týden...
Trn: Tak dlouho??
Safira: Dlouho? No...dlouhý to teda je...ale lepší než tam měsíc bloudit.
Trn: To je zase fakt.
Safira: Už musím jít...musím se připravit na zítra...bude to dlouhá cesta a ještě s tím Rubínem. To nebude žádná sranda pro mě...
Trn: Hlavně na sebe dej pozor a vrať se hlavně živá a zdravá.
Safira: Budu. Díky.
Safira udělala otočku a letěla rychle zpátky. Trn se zastavil při letu a díval se jak Safira odlétá.
Trn(v myšlenkách): Kéž bych jí jenom mohl říct co k ní cítím...ale........ona je člověk. Já jsem jenom drak...
Trn odletěl pryč opačným směrem.
Safira hned letěla k Belle a řekla jí, co má v plánu. Belle se to samozřejmě nelíbilo. Taky nic jiného Safira nečekala. Nerada souhlasila, ale věděla, že jí nemůže držet. Musí dělat co je dobré. Safira Belle slíbila, že se co nejdřív vrátí a že s ní půjde Rubín. Belle to trochu nespokojovalo, protože Safira Rubína k smrti nesnáší. Safira řekla, že jiný jít s ní do vesmíru nemůže, jenom on a Brilliant s Noregonem budou muset zůstat, což je snad ten nejmenší problém.
Safira se ráno probudila velice brzo. Viděla Noregona jak spí, tak ho nechala a šla potichu z věže dolu do hlavního sálu. Vzala si brašnu a všemožný co našla. Zelený a červený krystaly, tu a tam něco v jídlu. Jelikož umí element vodu, tak nemá problémy co se týče pití. Během půl hodiny měla vše připravené a vyrazila ven. Dranzera řekla, že se s Rubínem sejdou daleko od zámku někde mezi Sever, Severu a Krystalovým světě. Během pár minut tam dorazila a viděla Rubína, jak na ní čeká. Nejradši by ho poslala pryč, ale věděla že to nešlo. Ona přistala asi pět metrů od Rubína.
Rubín: Dobré ráno, Safiro.
Safira: Brej...
Rubín: Tak jak se teda do vesmíru dostaneme???
Safira byla z toho otrávená, ale snažila se mluvit normálně.
Safira: Portálem určitě ne. Vesmír je od mích prarodičů přísně chráněno. Žádný vetřelec se tam nedostane portálem. Budeme tam muset letět.
Rubín: Ses zbláznila ne??? To nám bude trvat hodiny!
Safira: Právě proto jsem udělala ještě tohle včera.
Safira vytáhla jeden podivný krystal a hodila ho před Rubín.
Safira: Je to vesmírný krystal. Neudělá ti to podobu, ale takhle aspoň rychle dorazíme k vesmíru a je to navíc ještě k tomu načasovaný. Během týdne kouzlo zmizí. Jestli to během týdne nestihneme, tak tě budu muset tahat vesmírnými provazy ven z vesmíru a to není nic příjemného.
Rubín: Jaktože se ale tvojí prarodiče sem dostali portálem?
Safira: Aaach...protože jsou to vesmírný draci! Můžou si dělat co chtějí. Můžeme být rádi, že nejsou na straně zla, jinak bychom tu nebyli. Jsou to nejmocnější draci ze všech. Mocnější než hlavní vládci DragonCave. To si laskavě zapiš za rohy.
Rubín: Víš co by mi zajímalo?
Safira: Co?
Rubín: Kdo jsou moje rodiče...
Safira: To ti nenapadlo jít za Lanciusem co??? To je jedno...znič ten krystal ať můžem vyrazit.
Rubín se svým ocasem dupnul a krystal se zničil. Modrofialová světla letěli do Rubína.
Safira: Na začátku se nebudeě mít moc pod kontrolou...budeš rychlejší, ale každý hlupák se to naučí lehce.
Rubín: Hlupák?!
Safira to ignorovala a začala zářit. Oči jí potom zazářili a proměnila se do vesmírné dračice. Barvy se odrážely od křídel. Všechny barvy duhy.
Safira: Musíme letět nahoru, ale to ti je jasný...a navíc ten krystal se stará o to aby ses ve vesmíru neudusil...není tam kyslík, ale to asi víš.
Rubín(v myšlenkách): Ne nevím...ještě že mi to řekla...
Safira: Tak jdem...ať to máme co nejdřív z krku.
Safira vystřelila k nebi jako první plnou rychlostí. Rubín vyskočil a letěl hned za ní. On se na začátku lekl té rychlosti. Brzy Safiru dohnal a byl už vedle ní. Safira měla složený křídla a letěla při tom. Rubín udělal totéž. Všimnul si toho, že jeho křídla zabrání letět větší rychlosti. Vitr foukal přes nich rychle pryč, jako mraky. Zanechali velké díry v mracích. Měli taky štěstí, že všichni ještě spali před svítáním, jinak by do někoho mohli lehce narazit. Pegasové se vždy probudí jako první, protože jsou hodně vysoko na lítacích ostrovech a slunce zahlédnou vždy jako první. Lítací ostrovy si nechali už za sebou a letěli dál nahoru.
Safira: Zvyš tempo! Musíme se atmosférou prorazit! Jestli nezvýšíme rychlost hned, tak nás odrazí zpátky k zemi!
Rubín na to nic neřekl a zvýšil hned rychlost letu. Safira totéž a vystřelila vesmírný element, jenom pro jistotu. Za pár vteřin už byli nad planetou. Rubín ztratil kontrolu při letu a otáčel se, aniž by to chtěl. Safiře se to naštěstí nestalo a vznášela se na místě. Zakroutila očima, když viděla Rubína jak se otáčí. Vznášela se k němu, chytla ho za levou zadní nohu a srovnala ho. Rubín se lekl a srovnal se. Rozhlédl se všude možně kam to šlo a byl nadšený. Vesmír si takhle představoval. Všude jenom hvězdy, barevné mlhoviny, planety, asteoridy, komety a další úžasné věci, které se ve vesmíru najde či zahlédne.
Safira: Radši si rychle zvykej. Takhle to bude celý týden.
Rubín: No skvělí...to bude zááábava.
Safira: Poletíme za mími prarodiči.
Safira začala mávat intenzivně křídly a letěla. Rubín se o to snažil totéž.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
ZÁKAZ VŠELIJAKÉHO KOPÍROVÁNÍ TOHODLE PŘÍBĚHŮ!!!(TEXT, JMÉNA, OBRÁZKY...)
Pátá část:
Předchozí část:








