Třetí část tu je:
Dranzera hned vzlétla z věže a letěla za Warder draci. Hodně se jich přhlásilo. Skoro všechny. Po půl hodině vzlétli za Dranzerou, která udělala portál a letěli tam. Noregon si dělal starosti o Safiru.
Noregon: Musím ještě něco vyřídit...ale nechci tady nechat Safiru samotnou.
Swartmuna: Neboj se. Diana tu stejně bude semnou, viď?
Diana: Ano. Stejně musím Safiry ránu zatím vyléčit. Udělám co budu moc, ale úplně je vyléčit prozatím nedovedu, až budu mít tu Temnou zář.
Noregon se o Safiru bál, ale věděl že je v dobrých rukou. Prozatím. On vzal meč Magicgon a odletěl z věže. Po pár minutách přistal u stromu, kde Nora dříve zakopla.
Noregon: Noro? Jsi tu?
Norerian se před ním objevila.
Nora: Jsem.
Noregon: Tady máš ten meč.
Noregon držel meč a podal ho Noře.
Nora: Ten meč polož támhle na tu plošinu.
Před Noregonem se ojbevila plošina se stojanem na meč. Noregon šel k plošině a položil tam meč, který se hned vznášel nad plošinou.
Noregon: Doufám že zvládneš temnotu z nebe vyhnat...
Nora: Nejspíš to zvládne ten nejvyšší.. ale i já. Pokusím se..
Meč s plošinou zmizel.
Nora: Díky, Noregone. Pokusím se s tím nebem něco udělat.. Teď musím jít.
Noregon: Nejradši bych chtěl, aby si nešla...
Norerian: Já taky Noregone, ale musím..
Noregon měl smutný obličej. Sám sebe si ještě vyčítá, že Noře neřekl co k ní cítí dřív.
Norerian: Noregone, už musím jít. Měj se..
Noregon: Taky se měj...miluju tě.
Norerian: Já tebe taky.
Norerian zmizela i s mečem zpět do nebe. Noregon nechtěl odejít, ale věděl, že musel. Roztáhnul křídla a letěl zpátky.
Warsia se procházela v lese. V lese, který se dřív jmenoval Temný Les. Teď má jméno Dračí Les, protože tam loví draci a žerou tam. Žijou tam hodně zvířat, od jelena až k zajícům. Všelijaký možný lesní zvířata a žije jich v lese víc než dost. I všemožný rostliny tam rostou, i léčivky. Warsia tam každý den chodí, jestli nanejde novou kytku či léčivku. Vesele si poskakovala z jednoho místa na druhý.
Portunus po vyhnanství Krestora, nevěděl kam měl jít. Útok od démonu přežil. Nevěděl jak, ale přežil. Viděl i jak se Říše Zlých Duchů rozpadla, viděl Safiru jak bojoval s Krestorem a zabil ho a jak se světy dali zase do pořádku. Ostrov Říše Zlých Duchů je strašně veliký. Portunus v něm bloudil asi dva měsíce. Východ od toho světa viděl až před týdnem. Chodil celý týden rovně po pustné travnaté krajině až došel k Dračímu Lesu. Byl hladový, hodně těžce zraněn a velice slabý. Portunus kulhal po Dračím Lese a hledal něco k jídlu. Je ale vodní lůň a žíví se jenom tím, co roste pod vodou. Nikde nic neobjevil, i kdyby cokoliv snědl něco jiného, udělalo by se mu ještě hůř než je teď. Křídla mu viseli dolů, ocas si tahal za sebou, hříva byla špinavá a rozcuchaná a hlavu měl věšenou dolů. Brnění u sebe neměl, asi se zničil i s horou. On si jedině zachránil meč, který patřil původně Silverusovi, ale ukradl ho a proměnil meč v temnou zbraň.
Warsia zrovna objevila jednu zajímavou kytku. Ona se k ní uklonila a podívala se jí zblízka.
Portunus kulhal směrem ke keři a viděl nějaké fialové skvrny.
Warsia slyšela šustění keře. Hned otočila hlavu tím směrem odkud zvuk pocházel a viděla že se keř šustí dále. Hned vstala, otočila se a dala se do obranné pozice.
Portunus z keře vyšel.
Warsia nejdřív viděla jenom černou postavu, jak se postava blížila ke světlu, tak se strašně lekla a ustoupila dozadu. Byl to Portunus.
Warsia: Portunus!
Portunus zvednul hlavu a měl přihmoužený oči. Skoro byl slepý, jak byl slabý. Hlas poznal, byla to Warsia.
Portunus: Warsio? Jseš ty to?
Portunus chtěl jít k Warsii, ale Warsia ustupovala dozadu.
Warsia: Jaktože ty zrůdo ještě žiješ??? Já myslela, že už si zemřel! Jdu varovat hned Safiru!
Portunus: Ne! Prosím! Vyslechni mě!
Warsia zaváhala, ale zůstala stát na místě.
Warsia: Dobře...tak mi řekni co chceš říct...ale jestli to bude něco zlého, což asi předpokládám, tak jdu hned za Safirou!
Portunus: Ne! Neříkej tohle slovo! Nesnáším být zlý! Gregon mě využil! Nutil mě, mučil mě...Tohle jsem všecko nechtěl...
Warsia: Aha...a tohle ti mám jako uvěřit???
Portunus: Tušil jsem...že to řekneš...
Portunusovi začali svítit bíle oči a pronikl do Warsii mysli. Warsia se ze všech sil bránila, ale Portunus byl silnější, než čekala. On posílal různé obrazy jak vládl v Říše Zlých Duchů a jak se při nějakých situacích cítil, jako třeba, když byla Safira ve vězení. Cítil se vinný při tom a chtělo se mu z toho brečet, ale všechny pocity skrýval před Gregonem a před Krestorem. Portunus přerušil spojení a upadl na zem. Warsia nevěděla co na tohle říct. Přemýšlela. Nevěděla, jestli mu to má věřit nebo ne.
Warsia: Vážně....jsi to nechtěl? Odkdy?
Portunus otevřel oči.
Portunus: Od té doby...kdy ode mě Gregon žádal...abych dělal to co on řekne...ano...byl jsem na Safiru naštvaný a to co jsem řekl jsem na začátku myslel vážně, ale potom už ne. Zamyslel jsem se, když Gregon nebyl na blízku, a chtěl jsem vrátit a vše vysvětlit...jenže jsem si uvědomil, že to nemá cenu, že by mě možná zabili nebo i hůř. Trpěl jsem tam! Chtěl jsem nejradši vypadnout! Každým dnem jsem trpěl víc a víc...sám jsem se divil, že jsem to takhle dlouho vydržel.....
Portunus byl vyčerpaný a zavřel oči. Warsia chtěla odejít, ale bylo jí ho strašně líto a jestli mluvil pravdu, sama nevěděla. Ona se k němu vrátila, vzala ho na záda a rychlým krokem šla.
Po dvou hodinách byla u moře. Rozhlédla se, jestli jí nikdo nevidí a šla do moře. Musela se šikovně schovávat a vyhledat pro Portunuse bezpečný úkryt. Ona musela jít tam, kam skoro nikdo nechodí, lepší, kdyby tam nechodil někdo vůbec, leda nějaký ryby, který nemluví.
Minuty ubýhaly. Nakonec našla jednu podivou jeskyni. Ona se pořádne rohlédla, jestli je to dost daleko od zámku Islander a jestli je to taky daleko dost pd všech ostatních. Ona tam šla a byla tma jak v pytly. Nikde nikdo. Warsia si oddechla. Jeskyně vypadala velká, je navíc ještě k tomu u skále, která se trčela několik kilometrů až ke břehu. Warsia si nedělala starosti, co se týče břehu. Tam žádný zemní kůň či pegas nechodí, jsou tam moc velké vlny a to by je mohlo strhnout do vody a mohlo by se jim něco stát.
Warsia položila Portunuse a hned šla pryč. Musela jít pro krystaly a další věci. Ona věděla, že to tím to může risknout, ale musela to zkusit. Po hodině dorazila k Safiry do zámku. Hříbata si hrála. Hrály si asi na honěnouvou schovku. Warsia si ničeho nevšímala a mířila k zásobarně krystalů. Nikoho neviděla, tak tam šla a vzala si pár krystalů do brašen. Vzala si taky tři lucerny, v jeskyni byla tma, tak proto aby něco viděla. Viděla i v zásobárně deku, tak si jí vzala a dala taky do brašny. Ona zavřela zásobárnu a hned rychle plavala pryč. Hříbata si jí nevšímali a hrály si nadále. Warsia pak rychle plavala od zámku pryč. Během hodiny byla u jeskyně. Když tam vešla tak Portunus tam stále ležel. Ulevila si. Ona pověsila nejdřív lucerny do pravého a levého rohu jeskyně. Třeti pověsla doprostřed nad Portunusem. Ona šla k němu a prohlédla si rány. Byl celý špinaví a nějaký rány už u hnisaly. Nejdřív musela rány vyčistit. Štěstí že měla desinfekci a hadříky. Ona je sama někdy nešika a škrábne si někdy někam, proto to má s sebou.
Rány ošetřila a vyčistila, potom vyndala krystaly, zničila je a krystaly do rány hned šli. Portunuse musela i vyčistit. Bylo jí to blbý, ale páchnul po mase a dalších nechutných věcé, které radši nechtěla ani vědět.
Po hodině nechala už Portunuse být a přikryla ho dekou, aby nemrznul. Ona potom šla pryč hledat jídlo.
Death se probudila a nevěděla kde je. Byla zraněná. Ona vstala a trochu se klepala. Všude jenom temnota, suché stromy a zlý tvorové všude kolem v lese. Death měla hlad a cítila maso. Čerstvé krvavé maso. Začala slintat a řídila se čichem. Po pár minutách zahlédla vlci, které právě rozebrali čerstvě jelena. Death je sledovala a nechtěla dál čekat. Vypustila ze sebe černý plamen na všechny vlci. Vlci se lekli a běželi pryč. Třem vlkům oheň zasáhl a kňučeli. Death vyskočila a přistala na vlkách, který hned po přstání zabila její váhou. Nejdřív se pustila do jelena. Ona už několil dní nic nejedla. Obvykle má zásoby v jeskyni, ale teď nemá nic. Ničeho si prozatím nevšímala a soustředila se jenom na žraní. Hltala jedno sousto za druhým a kosti taky kousala a polykala. Křupání nebylo zas tak hlasité. Death to nevadilo. Když jelena dojedla, tak vlci vzala do tlamy a šla. Její křídla byly poškozený a nemohla vzlétnout. Ona se podívala kde je a možná to tušila. V Říše Zlých Duchů.
Death: Zatracená Safira! Zatracený Noregon!
Death potom zakopla a spadla na zem. Mrtví vlci naštěstí nepustila. Naštvala se. Ona vstala, vlci položila a podívala se o co zakopla. Bylo to kulatý a ještě k tomu zakrytý listím a trávou. Ona trávu a listí odhrabala pryč a pod tím objevila černý vejce. Ona se rozhlédla jestli to není past a chvíli čekala. Když se nikdo neozval nebo na ní nikdo nezaútočil, tak k vejci přiblížila hlavu a prohlédla si ho zblízka. Ona se pak usmála.
Death: Hmm...to vejce by mi mohlo být užitečný...hahaha!
Po třech dnech se nic zvláštního nedělo. Safira se stále ještě neprobrala. Dranzera po třetím dnu přiletěla s velkými košíky, ve kterých byly několik kytek těch Temný zář. každý Warder drak nesl košík. Diana hned přiběhla k Dranzeře a Warder draků.
Diana: Koukám že jste byli úspěšný!
Dranzera: To si piš! Probrala se už?
Diana: Ne... tak mi dejte aspoň dvě kytky! Ta rána se potřebuje už vyléčit!
Jeden Warder drak vyndal dvě kytky z košíku a předal Dianě.
Dranzera: Máte temnou místnost??? Připravili jste jí?
Diana: Jistě že jo. Vedle zásobárny krystal je. Tam ty kytky dejte. Je tam dost místa. Rychle! Nesmí vadnout! Jinak jsou už k ničemu!
Dranzera: Slyšli jste jí ne??? Dělejte!
Warder draci hned vzlétli a letěli k zásobárně. Diana klusala do svý stáje a začala dělat hned mast na Safiry ránu.Po půl hodině šla s jedním Warder drakem nahoru k Safiře do pokoje. Když tam vešla, tak Noregon seděl mezi Safirou a její dcerou, tedy vejcem, která se zatím nevylíhla. Noregon už na Dianu čekal.
Noregon: Tam máte to???
Diana: Snad ano. Meduzo..víš co máš dělat?
Meduza, takhle se jmenuje Warder drak, který asistuje Dianu při léčení.
Meduza: Vím.
Meduza vzala misku z mastí a letěla s tím k Safiře na postel. Ona dala pryč obvaz, dala si packy do krvavé červené masti a začala Safiry ránu mazat. Noregon se lekl, že už jí škrábnul. Diana ho zadržela.
Diana: Noregone klid...to ta mast...má takhle vypadat pokud jsem četla dobře. Ona má silnou barvu, proto to vypadá jako krev.
Když Meduza s tím skončila tak ránu nezávázala.
Diana: Rána se nesmí zavázat. Bude to muset tak zůstat. Zítra by ta rána měla snad zmizet. Spíš ta černá magie. Zbytek se už může vyléčit krystaly.
Noregon si oddechnul a lehnul si. Vejce Silverian Nogona začalo zase svítit. Noregon se lekl a hned šel k vejci a prohlédl si ho. Po chvilce přestala svítit.
Noregon: Neboj se...táta tu je.
Safira se další ráno začala pomalu probírat. Otevírala pomalu oči a viděla rozmazaně. Ona se pomalu zvedla, aby si sedla. Hned si držela hlavu. Bolela jí.
Safira: Och! Moje hlava! Jako kdybych dostala ránu od pálky!
Noregon Safiru slyšel a hned k ní šel. Safira nevěděla co se stalo, když byl u ní Noregon, tak byla ráda. Hned ale poznala, že byl velice naštvaný, nevěděla proč.
Noregon: Tak ses konečně po čtyřech dnech probudila!
Safira: Čtyři dny????
Noregon: Málem ses zase zabila! Byla si těžce zraněná! Proč si udělala vesmírný mlhový útok???
Safira teď byla totálně zmatená. Nevěděla o čem Noregon mluví.
Safira: Noregone...nevím co to meleš za blbosti...
Noregon: Nedělej jako že nic nevíš?! Při boji si dostala velký škrábánce na břichu od Death! Já myslel, že odejdeš z toho boje s tím zraněním, ale ne! Bojovala si zase až do konce svých sil!
Safira: Noregone...
Noregon: Strašně jsem naštvaný a Nora taky!
Safira: Jak to můžeš vědět...není tu.
Noregon se nachvíli zarazil, ale i tak zůstal naštvaný.
Noregon: To je jedno...ale byla by!
Safira: Noregone...
Noregon: Nora tu už není aby tě z každého průšvihů zachraňovala! Kdyby si aspoň něco řekla, tak bych šel já místo tebe do boje, ale ty...
Safira: Noregone to nebylo úmyslně!!!!
Noregon teď zase Safiru nechápal.
Noregon: Jak nebylo úmyslně?
Safira: Noregone. Já si bohužel nic nepamatuju...a že bych udělala vesmírný mlhový útok??? To je na mě ještě moc silný. Nejsem na ten element připravená...když jsem cítila, že z toho zranění slábnu, tak jsem taky chtěla ustoupit, jenže Death oči začali červeně svítit a já blbec jsem se do nich dívala! Pak už jsem viděla jenom černo! Zmanipulovala mě. Asi chtěla vidět co umím. Chápeš? Nechtěla jsem se zabít! To byla Death!
Noregon: Aha...
Noregonovi to bylo teď hodně trapné. Procházel se v pokoji dokola a zamyslel se.
Noregon: To samí bylo i semnou.
Safira: Jak to myslíš?
Noregon: Když jsme s Norou zachraňovali Swartmunu...tak jsem potom viděl Death červené oči. Já si akorát pamatuju co jsem dělal. Taky mě manipulovala jako loutku. Taky chtěla vědět co umím...Nečekal jsem to.
Safira: Jako já...ale zvláštní je, že si já nic nepamatuju, ale ty jo.
Noregon: Asi její manipulace zesilnila. Je ti dobře?
Safira: Jo. Je mi naštěstí líp. Tohle už mě nezabije, ale hlava mi duní jak o život. Grrr! Je to hrůza!
Noregon: To je z toho jak si dlouho spala. Kdyžtak se proleť. To ti vyvětrá hlavu a hned se cítíš líp.
Safira: Hmm...dobrý nápad. Dělo se něco zajímavého?
Noregon: Ne. Žádný náznaky od Death nejsou. Asi umřela.
Safira: Ne...vidím, že je na živu. Vždyť je smrtka! Nedají se jen tak lehce zabít! To co jsme udělali my, bylo pro ní jako malý škrábnutí. Musíme něco jiného vymyslet, jak jí zneškodnit.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
ZÁKAZ VŠELIJAKÉHO KOPÍROVÁNÍ TOHODLE PŘÍBĚHŮ!!!(TEXT, JMÉNA, OBRÁZKY...)
čtvrtá část:
Předchozí část:









úžasnýýýýýýýýýýý!!!!!!!!!!§
