close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
NEŽ ZAČNETE S PROHLÉDNUTÍM A KOMENTOVÁNÍ MÉHO BLOGU !!!ZDE PŘEČÍST!!!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Portunus a Znamení Vyhnanství-74.část - Poslední část!!!

29. října 2011 v 22:22 | Iva/Safira |  Portunus a Znamení Vyhnanství
Poslední část tu je:

Nora se Swartmunou byly od ostatních hodně daleko pryč. Safira je hned zahlédla. Nora si toho všimla a šla rychlím krokem. Swartmuna za ní. Safira byla jako vesmírný drak rychlejší a přistala rychle před Norou. Nora odvrátila pohled od Safiry.
Safira: Kam jdeš?
Nora: Nech nás jít Safiro...
Safira: Kam???
Nora nevěděla jak jí to měla říct, ale jednou tohle přijít snad muselo. Swartmuna strčila do Nory ramene.
Swartmuna: Noro...tak jí to už řekni...nemá cenu to tajit, kdyby to zjistila od někoho jiného, tak by jí tohle zničilo ještě víc.
Nora: Ach...tak dobře...Safiro...můj úkol už je dokončen.
Safira: Jak dokončen?
Nora: Safiro...měla jsem za úkol od starého Kronikáře, že tě mám chránit. Navíc si měla být jenom ty hlavní role v tomhle příběhu, ne já. Měla jsem být vedlejší role v tomhle tvém příběhu, jelikož se to vyvýjelo takhle, že jsem se stala totéž hlavní rolí a stala taky dračím jezdcem, nejde to změnit. Musíš také vědět, že nemůžu být celou dobu s tebou. Každý život jednou skončí a můj už měl dávno skončit. Jsem asi 250 let stará Safiro a už prostě nemůžu. Zažila jsem toho víc než dost. Byla jsem v elfský rodině, dračí i vlčí rodině a ještě k tomu jsem byla na zlé straně dlouho uzavřená...učila jsem se toho hodně Safiro...až moc. Už se trápím tady v tomto světě...Swartmuna je tu sice krátce, ale je stejně stará jako já a zažila toho taky hodně. Osud nás pak spojil dohromady a měli jsme jenom jeden jedinej úkol: TEBE A NOREGONA CHRÁNIT! Musím do říše mrtvích. Slíbila jsem to...to už bylo naposledy co jsme tady.
Safiře se začali blýskat oči.
Safira: To přeci nejde! Nemůžeš mě tu nechat! Nemám nikoho! Nikoho! Ty si alespoň rodiny měla, který tě vychovávali a já ne! Celý život jsem se jenom trápila a sama jsem se musela dokopat k životu a starat se sama o sebe! Matka odešla, otec je jenom zlý zrádce a mojí prarodiče nebudou na mě mít čas! Ani vesmírný ani hlavní vládce z DragonCave! A co Noregon??? Co mu mám asi říct, když už tady nebudeš? Bude z toho zničený! Vždyť tě miluje!
Nora sklopila hlavu dolu.
Nora: Nejradši bych s ním byla...víš to...ale už to nejde...je pozdě...nedá se to...změnit...Slib od bohů se nesmí přerušit...jinak se do nebe nedostanu a můj duch zmizí navždy.
Nora se pak podívala na Safiru a všimla si, že jí tekly slzy, které se přeměnili do hvězd a mířili k nebi.
Nora: A nejseš sama. Máš ještě tátu...ano...udělal zlé věci, ale sám za tohle nemohl. Měl jedno zlé a staré kouzlo...spíš zlé prokletí či kletba...vzala se odněkud z vesmíru, myslím...tohle prokletí nepřišlo bez důvodu. Kdyby se tohle nestalo...nebyly bychom tu a vše by bylo jinak. Navíc mojí otcové Magma, Ice a Thunder budou mít na tebe kdykoliv čas. Jseš jejich vnučka, část rodiny. Neznamená to také, že nebudou mít vesmírný draci čas. Rodina je na prvním místě...na to nikdy nezapomeň. A máš ještě Noregona, koně a další, který jsou ti nablízku.
Nora se Swartmunou chtěli jít dál, ale Safira jim blokovala cestu. Nora so vzdychla.
Nora: Safiro nech nás jít...musím ještě něco vyřídit v Magicalthia a moc času nám nezbývá, Swartmuno...
Nora nasedla na Swartmunu a ta hned vzlétla bez varování. Safira chtěla Noru nejradši zastavit, ale věděla že to nesměla dělat. Jenom je sledovala jak odlétají navždy pryč z toho světa a že už se nikdy nevrátí.
Byla tma jako v pytli. Jedině to co svítilo na nebi byl nádhérný měsíc a tisíce hvězd. Vlkomotýli svítili večer ve všech barvách a slyšeli podivné zvuky. Když dorazili tam odkud zvuky pocházejí, tak byl velký kravál. Slavilo se vítězství nad Portunusem a Krestorem a nad všem zlým tvorům a démonům. Safira řekla Noregonovi o Noře, že je v říše mrtvích. Noregon byl z toho celý hotový a přiznal se sám, že je velký idiot. Měl už dávno říct Noře co k ní cítí, když jí poprvé zahlédl a co zažili. Jenže je pozdě. Noregon někam odletěl, aby se uklidnil a Safira taky. Někam odletěli na Sever, Severu sami. Navíc neměli nejmenší náladu na oslavu vítězství.
Norerian byla už daleko a teď udělala už jediný. Musela ještě jednou vidět Noregona. Naposledy používala magii, uvědomovala si to. Cítila Noregona v jedné části, kde byl ten strom a keř jak tam upadla. Proměnila se do Zlaté dračice a vydala se tam společně se Swartmunou. Noregon tam seděl stočený.
Nora: Noregone ...
Noregon se po zvuku ohlédl, měl v očích slzy, když uviděl Noru, poskočilo mu dračí srdce, že málem upadl. Norerian taky ukápla slza, ale věděla, že bude všechno jednodušší, když se usměje. Usmála se. Přišla k Noregonovi.
Nora: Děkuju ti, že chráníš mou neteř, Safiru. Buď opatrný a nehrň se do všeho po hlavě. Prosímtě zjisti, jak jsou na tom mé dračí rodiče v Dragon Sun a snaž se zjistit svou pravdu. Kdykoliv budeš potřebovat pomoct, vezmi si tenhle můj medailon. Je v něm chlup z mého vlčího ocasu. Šupina z mé zlaté dračí kůži bílá šupina z mé podoby mythology draka a má krev. Stačí když medailon políbíš a zjevím se ti. Ovšem vždy jen na chvíli...
Noregon: Noro, prosím ...
Nora: Nic neříkej. Miluju tě!
Nora ho začala líbat dračím způsobem. Noregon ji obejmul a nechtěl ji pustit. Swartmuna odvrátila smutně pohled. Věděla, že i ona už tohle nikdy neuvidí. Nora ho zastavila. Vytrhla se z objetí a vytáhla z brašny stříbrné dračí vejce.
Nora: Vyrostě z něho opravdu silná Stříbrná dračice. Chci abys ji všemu naučil. Je to tvoje dcera.
Noregon tomu nechtěl věřit. Vzal opatrně stříbrné vejce do pacek. Nora mu podala i brašnu aby jí do toho dal.
Nora: Jsou v tom všechny mé zbraně. A vejce. Jmenuje se Silverian Nogona.
Noregon Norerian obejmul.
Noregon: Byl jsem blbec. Už dlouho jsem ti chtěl říct, co k tobě cítím, ale bál jsem se. Od první chvíle co jsem tě viděl jako Mythology dračici jsi se mě líbila, ale když jsem zjistil, že jsi i člověk snažil jsem se od tebe držet dál. Nešlo to. Taky tě moc miluju, Norerian!
Nora ho vděčně objala.
Norerian: Budu na tebe vzpomínat... Kdykoliv se setkáme znovu ... Budu v říši mrtvých...
Noregon: Já vím.
Začaly mu téct slzy. Norerian se na něho usmála a dala mu polibek na rozloučenou. Potom odepnula Swartmuně sedlo i uzdu dračí a udělala kouzlo, kdy už není drakem dračího jezdce, ale vzpomínky ji nevymazala.
Norerian: Nesmíš se trápit, Swartmuno, slibuješ? Pomož Noregonovi vychovávat Silverian Nogon. Znáš mě lépe, než Noregon a nezatajujte jí, kdo byla její matka. Bylo by to strašný. Aspoň má Swartmuna sestřenici.
Usmála se Norerian naposledy na ty dva. Obejmula Swartmunu a Noregona znovu.
Nora: Držte vejce v bezpečí...
A po těchto slovech odletěla na Magicalthiu. Se všemi se rozloučila, dávala zde všecko do parády Serenity. Její koně z blogu byli smutní ale na tu oslavu vítěztví šli. Norerian zmizela z magického světa i ze světa lidí. Byla v říši mrtvých. Byla mrtvá a nechtěla aby její tělo někdo našel. Za chvíli už letěla do nebe.
Bella po dvou hodinách začala hleda Safiru. Ona ale tušila, kde by mohla být: Ve velkém sále. Měla pravdu. Safira tam stála a dívala se na svůj zničený dům a sál. Její pokoj kupodivu zůstal celý, protože ho Safira očarovala kouzlem, aby žádný jediný zlý tvor se do pokoje nedostal a zničil její knížky, pergamy a další důležité věci. Bella se k ní pomalu blížila. Safira se prudce otočila.
Bella: Kde budeš teď bydlet?
Safira zakroutila hlavou.
Safira: Nevím...znova to postavit nejde...potřebovali bychom na to snad měsíce...
Bella: Ten dům byl plných vzpomínek...ale s tím nic nenaděláš...někde musíte bydlet se svými koni a zvířaty.
Safira: Aaach...musím se nejdřív zotavit...navíc se ani nemůžu proměnit do své normální dračí podoby...prarodiče říkají, že tu podobu budu nějakou dobu mít...přemýšlím o tom, jestli nepostavíme hrad či zámek někde...
Bella: A kde ho chceš udělat?
Safira: Mezi Sever, Severu a Krystalovým světem...a tak...abych měla výhled i na Říše Zlých Duchů...tedy to...co po něm zbylo...
Bella: Zlo snad nikdy nepřestane co?
Safira: Je ještě něco...Death...
Bella: Death?
Safira: Death je dračice mučení a smrti...tedy je to smrtka...žije mezi Dragon Sun a Dragon Moon...ona terorizuje oba světy a nedá pokoj, až je oba ovládne...myslím si, že krále a královny z obou světů budou potřebovat mojí pomoc, jí vyhnat.
Bella: Jestli jí ale vyženeš zrovna do zlého ostrova, Říše Zlých Duchů, tak to bude velký problém...mohla by pak na nás útočit...
Safira: Bello neměj z toho obavy...nemá žádnou armádu...a temnou magii taky moc dobře neovládá, když jsem jí poprvé tady ve světě zahlédla...
Bella: Ona byla tady??? Na Sever, Severu??? Kdy??? A jaktože si mi nic o tom neřekla????
Safira: Ano byla tady...ale je to asi pět let zpátky...nevím co tady hledala a já jsem ti o tom nechtěla říct, abych ti neudělala další starosti. Vyhnala jsem jí a to je to hlavní. Navíc jsem si dávala na ní pozor...posílala jsem denodenně svoje sovy, jak přes den tak i večer, aby hlídali. Každý den se střídali, když se ale objevil Gregon, tak už jsem přestala svoje sovy posílat na hlídky...Nenašli od ní žádné stopy, naštěstí.
Bella: Uf...tak si mě teda ukldinila...ale postavit zámek či hrad? To bude snad ještě dýl trvat...
Safira: Ne nebude...O to se neboj...a chci pohřbít svojí matku tady...ale až bude můj nový domov hotový...
2 měsíce potom:
Světy se vrátili do normálního stavu. Do Krystalového světa se vrátili po tisíc let fénixové. Díky Blue Night. Goleus i ostatních vládce v Krystalovém světě si už stěžovali sami pro sebe jak se živočichové u nich množí a taky hodně ovoce, který zvířata v Krystalovém světě všichni nesežerou a kazí se to. Proto Blue Night odletěla hodně daleko pryč, fénixové hledat a podařilo se jí je vypátrat. Hlavní vládci nic netušili a jsou za to Blue Night hodně vděčný. Fénixové si akorát museli zvykat na koně a draci. Na ostatní zvířata jsou zvyklý, ale na draci moc ne. Koně, pegasové, jednorožci a vodní koně skoro vůbec nezahlédli, tam kde byli.
Safira a ostatní její koně, který uměli čarovat, museli magií postavit velký zámek a přemístit Safiry pokoj do zámku. Trvalo jim to celkem měsíc, ale stálo to za to. Zámek byl větší než všechny ostatní zámky či hrady ve světech. Safira byla v nejvyšší věži na zámku, která byla uprostřed. Dvě věže byly v pravo a v levo, to byly věže lítacích koní, ale byly o pár metrů niž, kde jsou stáje pro ně, pokoje a další balkóny, kde mohli vzlétnout. Pro vodní koně se musela udělat velká řeka přímo do moře Sever, Severu. Měli stáje větší a všichni je mají podle svých představ. Zemní koně mají stáje a pokoje v pravo a v levo od hlavního sálu, kde jsou další stáje a velké pokoje pro zvířata a koně. Hlavní sál byl kulatý, jakým byl zvykem a i místnosti, kde byly stáje i pokoje. Zámek jasně kulatý v modrých barvách. Uvnitř je zámek bílý nebo stříbrný. V levo od zámku byl hřbitov a v pravo i okolo velké zahrady.
Safira měla pokoj ve věži a byl tam i velký balkón se závěsy. Noregon byl jasně u Safiry v pokoji. Musela jenom pokoj zvětšit a může tam být jak člověk tak dračice. Dranzera je tam taky jasně s nima. Crystala se přidala k ostatním koním. Safira jí dala jeden náhrdělník ve tvaru křídel. Náhrdělník je kouzlem očarovaný a funguje pouze pro Crystalu. Může se proměnit do pegase či zemního koně, ona rozhoduje. Lítání se jí oblíbilo a proto chtěla od Safiry něco, aby se mohla do pegase proměnit kdy chce.
Nedávno byl pohřeb Altarii, kde byli všechny významní ze všech světů a i přátele. Krestor tam také byl, ale prosila Magmu, aby ho držela od ní co nejdál, protože ho nechtěla vidět. Bella se moc zlobila, ale naopak chápala, že to byla Krestorova dračice a musel tam být u toho pohřbu. Safira i udělala pohřeb Miccosukee i Nory. Seděla tam u hrobu své matky a Nory snad celý den.
Několik týdnu potom:
Safira s Noregonem byli v pokoji. Noregon si ležel ve slámě a Safira zase seděla u své modré plošiny a koukala do ní. Asi metr od Safiry plošiny tam stál jeden podivný stojan. To bylo na přistání sov či jiných ptáků, kteří předávájí vzkazy. Jedna zlatá sova přiletěla do Safiry pokoje a přistala na tom stojanu s dopisem v zobáku. Sova zahoukla. Safira se na sovu podívala a viděla dopis. Dívala se na dopis a letěl ze zobáku. Pak se sám otevřel a vznášel se před Safirou.
Noregon: Co je to?
Noregon se z toho houknutí sovy probudil, vstal a sedl si vedle Safiry.
Safira: Dopisy z Dragon Moon a Dragon Sun.
Noregon: Můžeš to přečíst nahlas? Celou noc jsem nespal...
Safira: Jaký chceš první? Ze Sun nebo Moon?
Noregon: Mě je to fuk...třeba ze Sun...
Před Safirou se vznášel zlatý pergamen.
Safira: Z Dragon Sun mi tady píšou:
Dračice Safiro!
To co nám bylo oznámeno, nám moc mrzí. My i teď tady oplákáváme svojí nevlastní dceru Sunshine...tedy Norerian, ale to co se vám stalo, nám taky moc mrzí. Ztratit matku a otec je zrádce...my doufáme, že se teď máte lépe a že je vše zase v pořádku.
Ten čin co jste udělala pro světy Sever, Severu, Krystalový Svět a DragonCave bylo k neuvěření. V našem světě se o ničem jiném snad ani nemluví, než to co jste udělala pro všechny světy.
Ještě něco podivného k nám přišlo a to meč Magicgon. Nevíme proč k nám přiletěl meč, ale má to asi něco společného s Norerian.
Dostali jsme pak oznámení od královny Serenity z Magicalthia, že meč Norerian předává tobě. V nejbližší době ho přineseme, jestli s tím tedy souhlasíte.
S přáním král Suen a královna Sanny, vládci z Dragon Sun
Noregon: Hrm...meč od Nory by mohl být nám užitečný, ale že ho předává zrovna tobě...
Safira: Nevím jestli tenhle dar mám přijímout...kdybych to odmítla, tak by si mysleli bůh ví co.
Noregon: Určitě ho přijmi...Mohla ho sice darovat koumukoliv jinému jako třeba Avenně nebo Gastonovi, ale jsem rád, že ho dává tobě.
Safira: Tak si přečtem od Dragon Moon dopis, ale myslím si, že bude podobný...Píšou:
Dračice Safiro a draků Noregone!
Tragická ztráta Nory a vaší matky, nám moc mrzí. Teď podporujeme krále Suen a královnu Sanny za jejich ztrátu své nevlastní dcery Sunshine. Je jasné, že se o tom tady všude mluví co jste udělala. K tomu jsem se nechtěla dostat...
Hm...asi ho píše královna Moonlight.
Noregon: To je jedno...čti dál..
Safira: ...můj manžel nemohl být při tom psaním dopise, protože teď je s jinými draky na cestě k Death a to je náš největší problém v Dragon Sun a Moon. Terorizuje nás čím dál častěji a dohodli jsme se se Suenem a Sanny že budeme muset Death z naších světů vyhnat a k tomu budeme potřebovat vaší pomoc. Může být vyhnána do vašeho jednoho temného světa, který se dříve jmenoval Říše Zlých Duchů. Nemějte obavy, žádnou armádu nemá a vytvořit z černé magie si jí také nemůže, ale může se stát že si jí někde najde. Doufejme že se tohle nestane, jinak nastane další válka a to bychom asi nechtěli že?
Teď přijdu k jedné nepříjemnosti...je to kvůli Noregonovi...
Noregon: Co ta dračice po mě zase chce??? Nemůžou mi dát konečně pokoj???
Safira: Noregone přestaň prosím tě...nevíš o co jde a nepřerušuj mě!
Nevím jak mám tohle říct, ale od té doby co přišel s Norerian k nám, tak jsem hned cítila, že je to můj syn, který před více než tísíc let zmizel. Já tomu věřím, ale můj manžel a nevlastní syn SilverMoon tomu nevěří a zákon je jasné...musí se předvést a bojovat v aréně, která je mezi Dragon Moon a Sun. Tam probíhají různé turnaje a boje.
Nechci ho tlačit to v žádném případě, ale ať si to prosím rozmyslí...ať o tom uvažuje...žádám toho až přílíš od vás...na tohle mi odpovídat nemusíte, ale potřebovali bychom vaší odpověď kvůli Death. Jestli chcete co se týče Death pomoc, tak bychom byli vám vděčný.
Zdraví královna Moonlight, vládkyně z Dragon Moon
Noregon: Mě by fakt zajímalo jak dlouho mě ještě bude přemlouvat! Nehodlám bojovat v aréně a proti Death už vůbec ne!
Safira si vzdychla a šla na balkón. Noregon se trochu lekl, protože si myslel, že řekl něco špatného, tak šel pomalu k ní. Safira měla výhled na celý Sever, Severu, skoro celý výhled na Krystalový svět a hlavně na zlý ostrov(dříve říše zlých duchů).
Noregon: Řekl...jsem snad něco špatně?
Safira: Ne Noregone...já tě naprosto chápu...nemusíš bojovat s Death pokud nechceš. Udělám to klidně za tebe.
Noregon: To by si vážně udělala?
Safira: Noregone...královna jasně napsala, že tě do ničeho nenutí...nemusíš jít semnou bojovat s Death.
Noregon: Jenže já musím...beze mě to nezvládneš. Kdyby se tě pak ptali kde jsem...a ty kdyby si jim řekla nějakou výmluvu, tak si budou myslet že jsem srab.
Safira: Nenutím tě, ale jsem ráda, že půjdeš semnou.
Safira věděla, že je tohle asi teprve začátek. Nic ještě neskončilo. Stále se ale nemohla smířit s tím, že Nora a její matka jsou navždy pryč a že už se nikdy nevrátí. Věděla že jí ještě čeká hodně práce a to s Death.
Safira: Ještě něco...
Noregon: Co???
Safira: Si mi neřekl že budeš mít dceru! Stanu se tetou!
Noregon: Ježiš...nemátni mě! Už jsem ti to řekl nejmíň stokrát!
Safira s Noregonem se zasmáli. Safira nevěděla co jí bude čekat dál. Už si přísahala, že už se nenechá od někoho podnižovat a že už nikdy neuteče z domova. Kdyby ale neutekla, tak by se tohle všechno nestalo a nebyla by ta, kým právě teď je.

KONEC PŘÍBĚHU!
ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ TEXTU, OBRÁZKU A JMEN!!!!
 


Komentáře

1 Sirocco <3 Sirocco <3 | Web | 30. října 2011 v 7:48 | Reagovat

Chjo :C Škoda že to skončilo :C Budeš písať ďalšie? :DDD

2 Cristaliq Cristaliq | E-mail | Web | 30. října 2011 v 9:01 | Reagovat

nj a hele Ivčo, byla bych moc ráda kdybys zasedla na místo v mém blogu jako oblíbený blog čislo 1 .... co ty na to ? Přijímáš ? :-)

3 Cristaliq Cristaliq | E-mail | Web | 30. října 2011 v 9:19 | Reagovat

no ne tvle si delám prdel ne .. :DD .. jasne že to myslim vážne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama