close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
NEŽ ZAČNETE S PROHLÉDNUTÍM A KOMENTOVÁNÍ MÉHO BLOGU !!!ZDE PŘEČÍST!!!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Portunus a Znamení Vyhnanství-67.část

23. října 2011 v 14:53 | Iva/Safira |  Portunus a Znamení Vyhnanství
Šedesátá sedmá část tu je:

Safira vzala červený krystal, který byl vedle ní a podala Dranzery. Dranzera krystal zničila a křídlo se hned vyléčilo. Potom vzala zelený krystal.
Noregon: Odkud si vzala ten krystaly?
Safira: V keři byli dvě velký keře krystaly...vzala jsem všechno a dala do brašen, takže máme velkou zásobu krystalu a navíc...potřebujeme se trochu zotavit a tyhle dva krystaly se do brašen nevešel...tak ho zničíme a máme pak trochu energii. Hlavně ty a já.
Safira krystal zničila a malý krystaly letěly do Noregona a Safiry. Cítili trochu větší sílu. Safira pak kouzlem udělala oheň. Ona si vzala jednu rybu, dýku a začala jí kuchat. Udělala by to kouzlem, ale nechce vypotřebovat zbytečnou energii. Na klacu pak ty ryby dala a klacek probodla do země před ohněm. Někdy ty ryby otáčela, aby byli rovnoměrně propečený. Noregon se mezitím pustil do dalšího tuňáka. Dranzera si ulovila v lese dalšího králíka, letěla zpátky a začala jíst. Ryby byli po chvilce hotový a Safira se do toho pustila. Musela si akorát dávat pozor na kosti, protože byli malý, hlavně ocasní. Když Safira dojedla tak oheň uhasila hlínou a opřela si o strom. Noregon zbytek tuňáka zhltnul a lehnul si. Dranzera zbytky králíka schovala za keř a lehla si na Noregona.
Noregon: Co budem teď dělat?
Safira: Hlavně odpočívat...
Noregon: Komu to říkáš? Jsem unavený že bych spal týdny.
Safira: Musíme si ale dávat pozor na lidi z vesnice...mohli by tu nás lehce objevit a nejsme dost silný, abychom se jejich útokům vyhli či zaútočili zpátky...ale nechci zažít útok. Tam znám hodně lidí a jsou tam i moje lidské nevlastní rodiče.
Noregon: Ty si je tam viděla?
Safira: Jo...viděla...i když jsem k smrti nesnášela...vím že mě mají pořád rádi a že se jim asi stýská.
Dranzera: Ale tobě taky chyběji.
Safira: Jo...jako ne hodně, ale jo..chybí mi.
Noregon: Tak proč nejdeš k nim?
Safira: Blázníš! Co bych jim asi řekla??? Že jsem dračice i dračí jezdec a že vládám ve světě koní, draků a fénixů??? Noregone! Ty je vůbec neznáš...oni by si mysleli, že jsem si to vymyslela a zase by mě nechali pracovat jako koně!
Noregon: Promiň...byli vážně na tebe zlý?
Safira: Byli..každý den mě nechali pracovat. Ven jsem jenom směla, když jsem vše dodělala co po mě žádali. Jak jsem něco zapomněla nebo vynechala...tak mi za trest nenechali najíst. Jenom večeři naštěstí.
Noregon: To muselo být strašné...
Safira: Cs! To ještě nic nebylo...taky na mě tolikrát řvali jak jsem neschopná a že ze mě nic nebude jestli se nebudu dřít pořádně. To mě vždycky zranilo a večer jsem vždycky brečela. Vždycky...každý večer...
Dranzera: To znám...když mě našla a schovala mě v jejím domě...tak jsem jí každý večer povídala
různý žerty. Někdy něco pomohlo, někdy něco ne.
Safira: S tebou jsem se fakt nenudila Dranzero...ona mi hlavně pomohla s nějakými věcmi, když nebyli rodiče nablízku. No a ona byla fakt nešikovná na začátku...vždycky něco zkazila a musela jsem pak po ní ten chaos uklidit.
Dranzera: Ale postupně jsem se zlepšila! Nezapomeň!
Safira: Jo to pak jo. Možná jdu asi tu vesnici prozkoumat...
Noregon: Blázníš?
Safira: Ne. Musím přeci něco sehnat k jídlu...nějaký zlato, stříbro a měďáky mám. Nemůžu přeci jíst celou dobu maso.
Dranzera: To má Safira bohužel pravdu, Noregone. Safira je sice původem draka, ale taky je napůl člověk...potřebuje taky něco jiného jíst...navíc pro lidi je hodně masa nezdraví.
Safira: No slyšíš to Noregone...Je to bohužel pravda.
Noregon: Hrm...ale meč by sis tu měla nechat.
Safira: To je samozřejmný, ale luk s šípy si vezmu...budou si asi myslet, že jsem nějaký cestující...musím nějakt kolem té vesnici proklouznout, aby nepoznali, že jdu sem k vám. Nechci aby poznali nějaký podezření. Stejně tu nemám co dělat a malý výlet do vesnice by nebyl špatný nápad.
Dranzera: Kdy tam chceš jít? Ještě dneska?
Safira: Určitě. Pak tam možná si nejdu...musím toho nakoupit co nejvíc, aby mi vše do týdne stačilo...nemůžem tu zůstat věčně...jiank by něco určitě poznali.
Dranzera: Já se tu asi za dva dni vrátím, když poletím ráno, tak večer asi budu u Lanciuse...jelikož nemůžeš udělat portál tak musím doletět až do lesa, kde byla Dafne s Ninou a kde se setkala s tím drakokoněm Salamndria.
Safira: No tak ti teda čeká pěkná dálka...
Dranzera: To teda! No jo ale když je ta krabička tak důležitá, tak to ráda splním, ale než jdu k Lanciusovi, tak musím oznámit Belle a ostatním další rozkazy.
Safira: Kde ale najdeš portál k Magicatlhia???
Dranzera: Belly zámek...tak je zlatá koule, když se jí dotknu, tak mi otevře portál do jakéhokoliv světa. Musím jenom říct název světa a portál mě tam hned zavede. Nebude to těžké a zpátky mi udělá Bella portál a poletím rovnou k Lanciusovi.
Safira: Dobře.
Dvě hodiny po odpočinku si Safira připravila do vesnice. Vyndala si menší batoh a dala tam pár zlaťáků, střábráků a měďáků. Batoh si hodila přes sebe a luk s šípy si připevnila na batoh. Meč si sundala a dala ho k Noregonovi.
Noregon: Dávej hlavně na sebe pozor.
Safira: Dám.
Safira si dala plášť na sebe, hodila si přes sebe batoh a luk s šípy. Ona se otočila a vydala se do vesnice. Nejdřív musela po okraji lesa jít, šla levou stranou a potom si šla schovat do keře. Ona si otevřela mysl, aby se ujistila, že tu nikdo není na blízku. Prozkoumala okolí mysli asi deset minut. Nikde nikdo. Ona vylezla rychle z keře a šla krokem podél cesty, směrem k vesnici. Když dorazila, tak cítila že hoří všude z komín dřevo. Někde i ucítila maso a pečivo. Její čich i sluch byl lepší než kdy jindy. Vesničané chodili kolem a kupovali různé suroviny. Někdy i oblečení nebo šperky. Safira i zahlédla krámek se zbraněmi a brnění. Ona nepochopila, proč ta vesnice to zrovna prodává.
Safira(v myšlenkách): Zajímalo by mě...proč tohle zrovna prodávájí. Když jsem tu dříve byla, tak něco takového se tu nikdy neprodávalo...asi je tu nějaké nebezpečí.
Noregon(v myšlenkách): Asi ano...
Safira se přítomnosti Noregonovi mysli lekla a stuhla na místě.
Safira(v myšlenkách): Noregone! Sakra to i nedělej! Příště mě varuj.
Noregon(v myšlenkách): Promiň.
Safira(v myšlenkách): Nic se neděje, aspoň se teď necítím sama. Jdu dál.
Safira se zase dala do kroku a procházela kolem každé chaty. Domy byli ze dřeva a střehy totéž. Záhlédla málo domů, který byly z cihel. Safiře bylo jasný že snad nejbohatší si můžou dovolit dům z cihel. Málo dětí bylo venku a hrálo se. Spíš byli venku kluci, který trénovali s klacky. Safiře to hodně připadalo divný. Něco nebylo v pořádku. Když Safira otevřela mysli, tak cítila v ve všech myslí jenom zmatek a velký strach. Safira šla k nejbližší pekárně a koupila tam pět bochníku chleba. Někde pak koupila sýr a máslo. Maso nepotřebovala. Potom zahlédla tři stráže. Hned se schovala za roh a nehla se. Nebyli to žádný stráže. Byli to obyčejný vesničané oblečený v bnění.
První vesničan: Jestli se tý bestie nezbavíme, tak co bude dál s naší vesnicí???
Druhý vesničan: Nemám páru...všichni akorát zemřeme.
První vesničan: Sakra to neříkej! Naší synové trénujou v boji a naše dceři akorát jsou vevnitř v domech a učí se domácí práce. Je to strašný...Od té doby co se tady poprvé zapálila vesnice, tak je to tady snad očarovaný.
Třetí vesničan: Ach...je to na nic..každý den tu akorát umírají další naši muži. Brzy jich tu nebudeme mít dostatek a všichni zemřeme. I tahle vesnice znovu zahyne.
Stráže odešli a Safira šla z rohu pryč a šla se schovat za domem, kde zrovna byla stáj, kde byl kůň. Kůň sklopil uši dozadu a šel pomalu k Safiře. Safira byla otočená zády a koně si nevšimla. Kůň měl černou hřívu a ocas. Měl na předních nohách ponožky od kolen až dolu. To samí u zadních nohou. Jinak byl celý v takový hnědooranžový barvě. Čumák měla trochu tmavší než srst. Kůň dal kapuci od Safiry. Safira se strašně lekla a otočila se.
Safira: Ty jeden! Proč si mi dal kapuci....
Safira se zarazila a pohlédla koni do jasně zelených očí.
Safira: Crystalo???
Kobyla se zarazila a šla o krok dozadu. Měla stále zklopený uši.
Safira: Crystalo. To jsem přeci já.
Kobyla nechtěla Safiře věřit a začala na místě pošlapovat. Safira věděla že jí nevěří. Ona pronikla do její mysli a ukázala obrazy z minulosti. Crystala se nejdřív bránila, ale Safira byla silnější. Ona potom z její mysli odešla a podívala se na kobylu.
Crystala: Co ty tady vyvádíš?
Safira: Nevím co mě sem přivedlo...
Crystala: Já myslela že jseš mrtvá! Víš jak si rodiče dělali starosti???
Safira: Starosti??? Starosti! Vždyť víš přeci moc dobře že mě nechali pracovat strašně moc! Každou noc jsem kvůli tomu brečela a chtěla jsem vypadnout!
Safira slyšela dveře, který se otevřeli. Rychle se proměnila do černé kočky a vyskočila na dveře od stáji. Potom seskočila dolu a schovala se ve slámě. Crystala jenom udiveně koukala. Ze dveří šla jedna žena. Asi 40 let stará. Šla ke kobyle a nakrmila jí. Potom odešla zase do domu a zavřela dveře.
Safira: Je vzduch čistý???
Crystala se rozhlédla.
Crystala: Je.
Safira vylezla a seděla si před velkou kobylou. Crystala si lehla před Safirou.
Crystala: Jak si to udělala? Si něco jako čaroděj?
Safira: Ne tak docela. Je to strašné dlouhé povídání a nevím jestli mi ho uvěříš.
Crystala: Vždycky jsem ti věřila, tak povídej, i kdyby to bylo na celou noc.
Safira: Aaach...tak začnu.
Safira všechno postupně vyprávěla co se vše odehrálo od té doby co skočila ze skále. Crystala se někdy na něco zeptala a Safira musela příběh přerušit a odpovědět. Někdy ty věci nedokázala pořádně vysvětlit. Vyprávěla asi dvě hodiny.
Safira: No...a teď po druhý válce jsem zjistila, že Krestor je vlastně můj otec...byla jsem z toho úplně na větvi až na mě namířil černý blesk a z toho jsem dostala do bezvědomí. Pak jsem Noře vyhrožovala, že se proměním do temné podoby, taky jsem to udělala, ale to jsem nebyla já. To byl ten zatracený blesk. Nora se chtěla kvůli mě zabít, ale můj drak Noregon tam zasáhl a byl smrtelně zraněn. Ještě že přežil. Kvůli tomu chaosu jsem utekla sem...taky nevím co mě sem přivedlo.
Crystala jenom udiveně koukala a nemohla na pět minut nic říct.
Crystala: Drak...dračí jezdec...války...wow! Toho si teda zažila za těch posledních deset let!
Safira: Ano já vím...teď se musíme s Noregonem tady zotavit a pak jdeme snad do poslední války. A Crystalo...můžeš mi prosim tě říct co se tady děje??? Nikdy se tu neprodávali zbraně ani brnění. Děti si nehrajou venku a mužský vesničané jsou stráže. Ve všech myslí jsem cítila jenom zmatek a velká strach. Co se děje?
Crystala si smutně oddechla.
Crystala: Je to velká katastrofa...když byla vesnice spálená, tak se všichni shodli, že jí zase postaví, ale ne sami. Po asi roce tu zase vesnice stála. Byl tu ještě mír a harmonie. Jenže po asi dalších pár roku se tu objevila bestie. Nikdo neví co to je.
Safira: Slyšela si aspoň nějaký popis tý bestie?
Crystala: Brrr! Víc než dost...Obluda je asi tři metry vysoká. Je mohutná a velice dobře svalnatá. Má dva velký rohy, který měří asi metr. Má i ocas, který má na konci tři ostny, který měří půl metrů. Tvor je chlupatý a obličej vypadá někdy jako býk nebo jako ještěra...nevím...něco mezi. Má přední packy na kterým jsou drápy a zadní nohy vypadají jako kopyta od krávy. Kůži má černou a srst světle šedou. Uši nemá. Hlavu ma pokrytou šupinatou kůží a oči jsou červené. Brrr!!! Hrůza! Nevíš co to může být?
Safira si udělala obrázek zvířete v mysli. Musela nachvíli přemýšlet.
Safira: Je to něco mezi minotaurem a drakem. Je to mutantní démon. Spíš obluda. Jak často útočí sem a proč?
Crystala: Nikdo neví proč útočí...od té doby co tady shořela vesnice a zase se sem postavila, tak je to asi očarovaný. Naposledy tu útočila před týdnem. Vesničané mají velký strach. Ta bestie se tu může objevit každým dnem. Všichni kdo se proti ní postavili tak zemřeli.
Safira zavrčela.
Safira: Krestor...Je to možná asi díky Krestorovi...on si asi pořád myslel, že tu sem a proto sem dal tu obludu...Nevím jestli to tak je, ale jiné vysvětlení nenajdu.
Crystala: Dokázala by si se svým drakem porazit?
Safira přemýšlela.
Safira: Nevím...proti takovému tvorovi jsem ještě nikdy nebojovala...ještě nejsem dostatečně silná. Ta bestie by mě mohla klidně zabít a navíc za týden odejdu.
Crystala koukala smutně a položila hlavu do slámy.
Safira: Promiň Crystalo...Až ta válka skončí, tak se sem vrátím s posilou a tu mutantní bestii zabijeme.
Crystala: Co když už bude pozdě? Mohla bych klidně utéct, ale bojím se, že mě ta bestie najde a zabije.
Noregon: Safiro! Kde jseš? Stalo se něco?
Safira: Ne nic Noregone. Jsem v pořádku. Jinak bych tě přivovala.
Safira: Crystalo promiň, ale musím se vrátit. V nejbližší době vám tady pomůžu, ale teď to nejde.
Safira se proměnila do menšího ptáka a odletěla pryč do lesa. Když byla dost daleko od vesnice, tak se proměnila do člověka a kráčela zpátky k Noregonovi a Dranzery. Bylo zrovna po poledni. Když dorazila tak si sedla pod strom. Noregon si před ní lehnul a čekal na vysvětlení. Safira nakonec vše vyprávěla co se událo.
Noregon: To je strašné.
Safira: Je...ale bohužel my moc pomoc nemůžem. Nejsme ještě dost odpočatý, abychom se vrhli do dalšího boje.
Noregon dal Safiře meč. Safira si ho dala na klín. Pak sundala batoh a vše ostatní ze zády a položila si ho vedle sebe.
Safira: Proto jsem se tak divila, že tu jsou stráže a že se tu prodávájí zbraně.
Dranzera: Musíme jim přece pomoc...
Safira: Draznzero...víš že to nejde...ráda bych pomohla, ale nejde to. Ta bestie by nás mohla zabít po deseti minutách.
Safira sklonila hlavu dolu.
Safira: Ráda bych pomohla...jenže kvůli Krestorovi...to nejde.
Ten zbytek dne trávili odpočinkem. Večer se pomalu blížil a všichni si připravili ke spánku. Když byla Safira nevečeřná, tak oheň zhasla a lehla si k Noregonovi. Dranzera si udělala hnízdo na stromě a spala tam. Brzy všichni usnuli
Brzy ráno se Dranzera probudila a odletěla pryč. Když Dranzera po třech hodinách dorazila k Magicalthia, tak Bella oznámila, že se musí přpravit na další válku a že se Safira během týdne vrátí. Potom Dranzera odletěla ke Kronikáři Lanciusovi. Po dvou dnech se Dranzera vrátila s krabičkou. Safiře a Noregonovi bylo mezitím mnohem líp a jejich síla se pomalu vracela. Když Dranzera přistala, tak hned dala Safiře krabičku. Safira krabičku odložila do díry stromu, kde je brnění a ostatní. Nastal šestý den. Safira se musela dostat k meči k MoonWater. Ona šla na okraj skály a dívala se dolu. Noregon s Dranzerou šli za ní.
Noregon: Jak se chceš dostat k tomu meči?
Safira: Přemýšlela jsem o tom dlouho...a už vím. Nechci použít žádná kouzla nebo něco podoného. Přivolám sem starého přítele.
Safira zavřela oči a otevřela mysl do moře.
Safira: Zerdo! Zerdo! Si tam někde? Slyšíš mě?
Zerdo plaval kolem korálových útesů a Safiru uslyšel.
Zerdo: Safiro? Jsi to ty?
Safira: Jsem. Připlav ke mě! Potřebuju pomoc!
Safira poslala v mysli obrázek, kde se nachází a Zerdo hned připlaval. Trvalo mu to dvě hodiny,
než připlaval na správně místo.Safira čekala, až zahlédla že někdo vyskakuje z moře. Byl to delfín Zerdo.
Zerdo: Sem tu Safiro!
Safira: Noregone.
Noregon šel k Safiře. Safira nasedla na Noregona.
Safira: Je tam Zerdo. Poleť dolů za nim.
Noregon vyskočil ze skále a letěl směrem k Zerdovi. Zerdo byl asi půl kilometrů od špičatých skál, kde je meč. Noregon přistal ve vodě a plaval k Zerdovi.
Zerdo: Ahoj Safiro! Co chceš?
Safira: U špičatých skal je tam meč, který nutně potřebuju a na tohle potřebuju tvojí pomoc.
Zerdo: Proč se neočaruješ do nějaoého tvora?
Safira: Potřebuju si šetřit síly na příští válku.
Zerdo: Ach tak...tak rád pomůžu. Teď vlny naštěstí nejsou tak silný, takže se tam lehce dostanem. Naskoč.
Safira hupsla do vody a vylezla na hřbet Zerda. Držela se hřbetní ploutvi.
Noregon: Proč tam nemůžu jít já s tebou?
Safira: Si moc velký Noregone a potřebuješ síly na válku a ne na tohle.
Noregon: Tak dobře. Mám tu čekat?
Safira: Budeš muset. Pokud nastanou problémy, tak tě zavolám.
Zerdo plaval směrem ke špičatým skálam.
Safira: Potop se!
Zerdo se potopil a Safira si udělala žábry, aby nemusela použít ochranný štít. Zerdo proplaval mezi skály až narazil na kostru. Dračí kostru. Meč byl mezi packy. Safira se Zerda pustila a plavala k meči. Bylo to celkem složitý, protože vlný pořád narážely na skálu. Safira se musela na dně chytit jednoho balvanu. Držela se jednou rukou a druhou ruku natáhla k meči. Ruku natahovala pomalu a těžce. Ruka už byla těsně u meče. Ona se pro něj natáhla a bleskurychle si ho chňapla. Meč začal silně zářit a Safira cítila jak velký proud energie do ní proudí. Noregon to cítil taky a stuhnul na místě. Safiře i Noregonovi to bylo příjemný, jak proudí velká energie do nich.
MoonWater: Konečně se setkáváme...Safiro...
Zerdo si musel zakrýt oči. Moc to nepomohlo a radši se schoval za skálu, kde si dál zakrýval oči. Meč jí zvednul z vody a vznášela se nadbodou. Zerdo odplaval od skal a vystrčel hlavu z vody. Safira zářila jako modrá hvězda na nebi. Drannzera vše sledovala. Noregon vzlétnul a přistal zase u nahoře u lesa. Safira nakonec přistala u kraje skále, kde pod ní bylo moře a špičaté skále. Přestala svítit a držela meč MoonWater. Čepel pořád jemně svítila modrým světlem. Před ní se objevil obal meče. Byl jiný, než ten od Silvenrock. Byl celý černý a rovný. Silvenrock měl čepel trochu ohlou.
Safira: Snad si brzy zvyknu na tenhle meč.
Silvenrock začal svítit.
Silvenrock: Safiro...brzy ale taky zmizím.
Safira: Jak to myslíš?
Silvenrock: Mám totéž jeden úkol splnit jako DarkCritical...musím navždy zničit Říše Zlých Duchů. Navíc nemůžeš mít dva meče...moje síla sice v tobě zůstane, ale jakmile zastavíš Krestora, tak letím do Říše Zlých Duchů a zničím tu horu navždy. MoonWater je mocnější než já. Navíc bez DarkCritical nemohu bojovat po tvém boku...na příští válku měj MooWater.
Safira: Pomohl si mi v různých situacích...i když krátce...

POKRACOVANI PRISTE!!!
ZAKAZ KOPIROVANI TEXT,OBRAZKU A JMEN!!!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama