close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
NEŽ ZAČNETE S PROHLÉDNUTÍM A KOMENTOVÁNÍ MÉHO BLOGU !!!ZDE PŘEČÍST!!!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Portunus a Znamení Vyhnanství-66.část

25. září 2011 v 21:33 | Iva/Safira |  Portunus a Znamení Vyhnanství
Šedestátá šestá část tu je:

Dranzera letěla kolem a viděla Safiru s Noregonem. Střemehlev letěla dolu a řvala při tom. Safira s Noregonem se otočili.
Dranzera: Safiro!!! Noregone!!!
Dranzera přistala na Safiře.
Dranzera: Safiro co to s tebou bylo??? Viděla jsem jak ses proměnila do hrůzpstrašné temné podoby a pak si letěla pryč! Potom jsem jenom viděla Noregona jak letí za Norou s dalšími draky.
Safira: Dranzero promiň...to kvůli tomu blesku od Krestora. Jsem z toho zesláblá a navíc jsem chtěla jenom pryč....Pryč z toho zmatku...můžu být vůbec ráda, že mi ten blesk jenom hodil do bezvědomí a že mě nezabil.
Dranzera: Co teď budeme dělat??? Všichni jenom čekají na tvoje rozkazy.
Noregon: Počkej! Jak si nás našla ty pírko?
Dranzera: Hele ty modráku! Věděla jsem, že jde Safira zrovna sem! Kam jinam? Jinde to v lidském světě nezná, než jenom tady! Pche!
Safira: Pšššt! Sakra vždyť je tady vesnice! Mohli by nás uslyšet, najít tu nás a je tu průšvih! Noregon taky ještě není dost silný, aby odtud odletěl a já zase nejsem dost silná použít neviditelná kouzla!
Dranzera: Cs! Vždyť jsme daleko dost...a navíc...nikdo sem nechodí, protože je to tu dost nebezpečné, ale ne pro nás. Takže klídek.
Noregon: Ne Dranzero...Safira má pravdu...někdo má třeba odvahu a jde sem.
Safira se proměnila do člověka, protože neudržela dračí podobu a upadla na zem. Dranzera rychle přeskočila k Noregonovi a Noregon jí chytil.
Noregon: Jsi v pořádku?
Safira: Jo jsem...jenom jsem trochu unavená a navíc mi kručí v břiše.
Dranzera: Tak něco ulovím.
Noregon: Měl bych jít taky...
Safira: Nelovte hlavně farmářská zvířata od vesnic!
Noregon: Hrm...do krajiny se mi taky moc letět nechce...a tady v lese tu jsou jenom králíci a menší srny...to nám nevystačí.
Dranzera: Já můžu proletět krajiny bez problému a něco bych mohla ulovit, ale mohlo by to pěkně dlouho trvat.
Noregon: Já bych jenom mohl něco ulovit hluboko v oceánu...to by mi taky trvalo.
Safira: Je to velký problém...Dranzero...ty si leť kam chceš...ty aspoň nejsi tak nápadná jako Noregon. Noregone...budeš muset asi lovit hodně velký ryby, aby si ty měl něco a já něco...
Noregon: Můžu bez problému něco při cestě sežrat. Hlavně aby si měla něco ty...na co by si měla chuť z moře?
Safira: Mě je to celkem jedno...jím skoro všechny jedlé ryby z oceánu. Nejsem žádný mlsoun...pokud mám hlad tak sežeru všechno. Navíc jsem už ryby pěkně dlouho neměla. Dranzero...ty si ulov co bude chtít, ale jenom z lesa! Ne od lidí!
Dranzera: I kdybych něco ulovila od lidí, taky bych rychleji utekla, než by si připravili zbraně a zastřelili mě...nezapomeň. Nejsem normální dravý pták.
Safira: Dobře věřím ti, ale prosím tě radši lov v lese. Takhle mi ušetříš starosti.
Dranzera: Dobře, jak chceš. Zvládneš to tady bez nás?
Safira: Jo snad jo. Musím schovat moje a Noregonovi brnění...ono se to leskne a je to hodně nápadný. Zbraně si radši nechám u sebe...člověk nikdy neví.
Noregon: Jestli se ti něco stane, tak hned přiletím na pomoc i kdyby na tebe útočili tisíce lidí!
Safira: I kdyby, tak se můžu schovat! Ty si snad zapomněl, že se měním jako člověk, když jsem dračí jezdec??? Podívej se na moje uši! Spíš vypadám jako elf než člověk.
Dranzera: Hmm..toho jsem si nikdy nevšimla...
Safira: Taky že mám uši zakrytý díky mím vlasům. Tak už jděte. Jdu nasbírat dříví a zkusím tu sehnat vodu.
Noregon: Ale počkat! Ten kouř bude vidět na nebi.
Safira: Když nasbírám suchy dříví, tak to bude bez problému. Navíc tu asi týden nepršelo, takže to nebude problém. Jděte už!
Dranzera s Noregonem zaváhali, ale nakonec odletěli. Dranzera letěla přímo přes vesnici a Noregon letěl dolů a přes moře pryč. Safira mezitím šla ke stromu, kde pověsila sedlo a ostatní věci. U stromu našla velkou díru. Nebyla ale dost velká, aby se tam vešlo brnění. Ona musela díru kouzlem zvětšit a víc jí prohlubit. Když byla dost velká, tak tam dala brnění a sedlo. Ona si nechala jenom plášť s kapucí, meč Silvenrock a luk s šípy. Díru zakryla listím a všemožným chroštím co kolem sebe našla. Potom musela ještě dát kouzlo, aby nikdo neviděl brnění, kdyby se někdo chtěl náhodou podívat a kouzlo taky chránilo, aby tam nelezli králíci nebo zajíci do díry. Když s tím byla hotová, si přivázala plášť, dala si kolem boku Silvenrock a šípy si hodila přes rameno a připevnila. Luk si připevnila k šípům, ale tak, aby si mohla pro něj rychle sáhnout, kdyby hrozilo nebezpečí. Po asi půl hodině našla toho suchého dříví hodně. Nesla asi tři hrsti toho dříví a musela i vzít chroští, aby oheň lehce zapálila. Safira nejdřív musela čekat, až se Dranzera s Noregonem vrátí. Ona se s nimi spojila v mysli, aby se ujistila, jestli jsou oba v pořádku. Noregon mezitím sežral třetí rybu. Sežral tuňáka. Dranzera mezitím ulovila jednoho menšího zajíce a sežrala ho až na kost. Vnitřnosti akorát nesežrala, protože vnitřnosti moc nemusí. Safira si pak vzpomněla na ten lektvar od Lanciuse. Měla ho pod obalem meče, takže ho nikdo nemohl ukrást a nemůže ho ani ztratit. Podívala na malou lahvičku a držela sí jí před očima mezi ukazováčkem a palcem.
Safira: Hmm...tu lahvičku si musím spíš šetřit na válku...tam budu její celou energii potřebovat...a moment...
Safira si pak vzpomněla na krabičku od Jin a Jang. Krabičku nechala u Lanciuse v chatě, kde byli s Noregonem. Pořád si říkala, co v tom asi je. Nikdy jí nedokázala otevřít. Byla uzavřená kouzlem a Safira vše zkoušela jí otevřít, ale nic nepomohlo a vzdala to.
Safira: Třeba se ta krabička otevře, když příjde správný čas...ale co v tom asi je? Krystal? Nějaký náhrdelník? Nebo nějaký menší tvor?
Lancius: V jedné věci máš ale pravdu.
Safira se otočila kolem sebe a čekala, až se Lancius objeví. Lahvičku zase dala zpátky. Lancius se nakonec objevil před Safirou.
Lancius: Ta krabička se vážně otevře až je správný čas a ještě jsem se něco dozvěděl o tý krabičce. Zjistil jsem to od Jin a Jang.
Safira čekala na odpověď.
Lancius: No. Krabičku měli od té doby co byli spolu. Řekli si, že tu krabičku dají své nebo svému prvnímu synovi či dceře. Jelikož byla Jin neplodná, tak nemohli mít spolu žádný malý potomky. Jin byla z toho zničená. Pak ses objevila ty na břehu blízkosti hor černých draků. Našla tě Jin a odnesla tě k jeskyni k Jangovi. Hned souhlasili oba že si tě nechají. Jennže pak se objevil Krestor a oba museli udělat záchranou akci. Oni taky měli ten meč MoonWater. Jang byl jako první zabitý. Jin Krestora zastavila, ale jenom na krátkou dobu. Ona s tebou s krabičkou a mečem odletěla do lidského světa, kde ses hned proměnila do pěti leté holky. Rubín tam dorazil asi o dva týdny dřív než ty. Jin nejdřív nevěděla co měla s tebou dělat. Pak objevila vesnici a tam tě odložila před jednu chatu a hlídala tě další pár let, než Krestor tě zase našel. Jin ho nakonec zavraždila mečem MoonWater a oba spadli do moře, mezi špičatými skály.
Safira: Já vím...sama jsem ten boj viděla...to jsem ale nevěděla, že Jin je moje nevlastní matka. Kam pak zmizela krabička?
Lancius: Jin jí očarovala, aby jí nikdo nemohl otevřít a letěla směrem Server, Severu. Neví do teď proč zrovna tam ta krabička letěla, asi věděla, že se objevíš na Server, Severu a možná proto tam letěla. Ona jí očarovala, aby během velkého nebezpečí otevře a to tobě. Měla by sis jí asi vyzvednout, protože před pár dnema začala podivně svítit. Oznámil jsem to Jin a řekla mi, že je už asi na čase. Ona se jenom otevře tobě. Jin by jí ráda otevřela sama, ale je duch v rybě bohužel.
Safira: Lanciusi...Noregon a já jsme velice vyčerpaný z války a z další Nory nehody, kterou způsobila! Nejsme dost silný, abychom tam doletěli a ani nejsem dost silná abych otevřela portál. Dranzera by mohla jedině.
Lancius: Tak jí sem pošli. Ona cestu ví. Sama až sem doletěla.
Safira: Potřebujeme trochu čas, abychom se zotavili.
Lancius: To věřím. Nora se chtěla zase zabít.
Safira(udiveně): Zabít??????
Lancius: Ano...Kvůli tobě...Ona už to prostě nevydržela a chtěla se zabít. Noregon chtěl letět za tebou, aby tě zklidnil, ale než tě stačil dohnat, tak udělal zpátečku a zachránil Noru před útokem. Může být rád že je na živu, protože takový útok nepřežije nikdo.
Safira: Nora ale moc dobře ví jak se cítím! A ta zlost....to jsem nebyla já! To byl ten blesk od Krestora. Obvykle se takhle nechovám. Spíš bych se probudila a jela dál...jenže...teď když vím, že je Krestor můj otec tak nevím jestli se mám do války zase troufnout...
Lancius: A co si pak řekla Noregonovi? Chtěla si prej umřít.
Safira: Jo...to jsem vážně chtěla...a to co jsem řekla Noře v mé mysli...byla jenom asi půlka pravdy...
Lancius: Co byla teda pravda a co ne?
Safira: ty to přeci moc dobře víš...
Lancius: Ne...já přeci nevím úplně vše...Kronikář předemnou taky přeci nevěděl všecko do detailu, ale pokud něco podrobněji zjistil, tak to věděl. Jinak ne.
Safira: Fajn...Pravda byla, že jsem chtěla umřít a ta výhružka s tou temnou podobou nebyla pravda...tohle už byl jinak ten blesk od Krestora, který na mě teda dobře způsobil...nikdy se už neproměnim do zlaté podoby jako tenkrát...já se ani nedivím, že mě zlatý element nevzal. Ve mě je bohužel je i temná strana.
Lancius: Bohužel Safiro v každém tvorovi je temná a dobrá strana.
Safira: A co Rubín??? Ten nikdy nebyl na temné straně.
Lancius: Ale pomalu se k tomu přibližuje.
Safira: Co tím chceš říct?
Lancius: No...ty víš přeci co k tobě cítí a on strašně žárlí.
Safira si smutně oddychla.
Safira: Vždycky byl na Trna strašně žárliví...od té doby co jsem se s Trnem poznala, tak mě vždycky už pak hlídal. Setkali jsme se pak jenom večer a s ním jsem se teda líp rozuměla líp než s Rubínem.
Lancius: Pro koho si teda pak rozhodneš do budoucna?
Safira se zamračila a trochu se naštvala.
Safira: Lanciusi nech toho! Víš moc dobře že s Rubínem nechci mít nic společného! I kdyby byl jediným drakem na světě, tak s ním nikdy nebudu!
Lancius: Aaaach...víš moc dobře tu historku...on tě nezradil.
Safira: Nech mě s tím být...jo tuhle historku mu věřím, taky jsem mu chtěla odpustit, ale naposledy mi řekl, že se mám na ostatní vykašlat a být s ním. To jsem se pěkně naštvala. Tohle mu nikdy neodpustím. Tohle byla ta zrada...tamta...to už je dávno.
Lancius: Ou...Hrm...to se ti nedivím, že si mu neodpustila.
Safira: Mohl by si už odejít? Potřebuju přemýšlet co asi udělám...všichni jenom čekají na moje rozkazy a než se Dranzera s Noregonem vrátí...tak to snad budu mít rozmyšlený, jestli se mi teda něco do toho nezaplete.
Lancius: Dobře. Pošli pak sem Dranzeru a ona ti přinese tu krabičku. Máte vůbec štěstí že jste u moře. Jinak by měla teda pěknou dálku.
Safira: I tak je to dálka a je to jedno jak je někdo blízko.
Lancius: To je fakt. Tak se měj.
Safira: Taky.
Lancius zmizel a Safira tam zůstala sama. Safira mezitím vyhrabala díru na oheň a dala tam dřevo. Kolem díry a dřeva udělala kamenný kruh kouzlem. Ona věděla, že v lese nebudou velké kameny a tak to radši udělala kouzlem. Ona si pak sedla pod strom a čekala na Noregonův a Dranzery návrat. Pak záhledla ve křoví světlo. Ona se otočila a podívala se tím směrem. Ona si myslela, že je to jenom výmysl a chtěla hlavu otočit zpátky. Zase se tam něco zatřpytilo. Ona vstala a připravila i dýku, kterou měla od Nory, a nosila jí pořád u sebe. Pomalu se plížila ke křoví a připravila se k útoku. Když dala větve na stranu, tak se udivila. Byli to zelený a červený krystaly.
Safira: Odkud se vzaly??? Radši je vezmu...nebo si někdo bude myslet, že to jsou snad vzácný krystaly a vyprodá je...
Safira šla pro brašny, které vyndala z díry a šla zpátky ke keři, kde krystaly byly. Ona utrhla s kamene, kde byly připevněný, a plnila obě brašny. Brzy byly obě brašny plný a zbyl tam jeden zelený a červený krystal. Zbyly jenom menší ksy, který se bohužel už do brašen nevešly. Safira je i tak utrhla z kamene a přehodila si brašny přes rameno a jeden čevený a jeden zelený krystal držela v ruce. Ona musela díru zvětšit a dát tam obě brašny, který byly nacpaný krystaly. Ona si zase sedla k připravenému tábořišti. Po hodině se vrátila Dranzera s velkým jelenem v drápech.
Safira: Vidím, že si byla úspěšná.
Dranzera: To teda! Lidi na mě divně koukali, jak jsem nesla toho jelena...doufám že si nebudou něco myslet...
Safira: Možná si asi pomyslí, že nosíš svým mláďatům něco.
Dranzera: To doufám...hele! Támhle letí Noregon!
Noregon se vracel s rybami v tlamě a v drápech.
Safira: Víš moc dobře že já ty ryby v tvé tlamě jíst nebudu.
Noregon přistal zadními nohy před Safirou a pustil mrtvé ryby na trávu.
Noregon: Já vím...jen, aby si nejedla sama.
Safira: No jo...tak uděláme teda oheň. Jaký ryby si vůbec našel?
Noregon: Och! Všemožný mořský ryby! Makrely, tuňák, losos, pstruhy, tresky....no...hodně jsem toho našel a ještě jsem sežral chobotnici che che...
Safira: Ty žroute! Sežereš tři obrovské tuňáky a chobnotnici a ještě chceš semnou jíst???
Noregon: Ty ryby mi moc dlouho v žaludku nevydrží. Mají malé a lehce stravitelné kosti...budu muset asi za dva dni jít znova na lov.
Dranzera: Nebo můžu já jít za tebe na lov.
Noregon: Dobrý nápad.
Safira: No Dranzero já nevím...musíš udělat pro mě dvě věci.
Dranzera: Jaké?
Safira: Budeš muset říct všem, že se asi vrátím až za týden. Všichni si musí odpočinout na další válku...jestli se tam teda objevím.
Dranzera: To nebude problém...a co dál?
Safira: A budeš muset letět k Lanciusovi.
Dranzera: Proč zrovna tam??? Je to pěkná dálka než tam doletím!
Safira: Musíš mi tam vzít tu kabičku od Jin a Jang, kterou jsem dostala když jsem dorazila na Server, Severu.
Dranzera: Já tam musím teda letět jenom kvůli blbý krabičce???
Safira: Dranzero! V krabičce je možná něco, abych zastavila Krestora! Od Lanciuse jsem zjistila, že nedávno začala svítit.
Dranzera: Tak to je něco jiného. Mám letět hned?
Safira: Spíš až zítra...Jak to ale uděláš s lovem Noregone?
Noregon: Na ryby si teda zvykat nebudu jíst...každý druhý den jít na lov? Ne. Já to nějakt udělám. Budu prostě letět hodně vysoko a až uvidím jelena nebo divočáka...tak ho prostě ulovím. Budu dávat pozor.
Safira: Dobře. Věřím ti.
Dranzera: Tak já odletím zítra ráno. Máme ještě celý den, takže bych mohla ještě jít na lov.
Safira: Ne. To je riskantní. Radši si tady ulov králíka. Ten ti přeci stačí. Když vidím ten počet ryb a toho jelena...tak mi to asi vystačí na dva dní....Dranzero! Máš zraněné křídlo!
Dranzera se podívala na pravé křídlo a tekla krev.
Dranzera: Jo... nějaký člověk mě chtěl zastřelit...ještě že se trefil do křídla a ne do břicha. Já jsem mu pak rozškrábala oči a vyklovila jsem je. Teď je slepí jako patrona.

POKRACOVANI PRISTE!!!
ZAKAZ KOPIROVANI TEXT,OBRAZKU A JMEN!!!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama