close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
NEŽ ZAČNETE S PROHLÉDNUTÍM A KOMENTOVÁNÍ MÉHO BLOGU !!!ZDE PŘEČÍST!!!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Portunus a Znamení Vyhnanství-65.část

25. září 2011 v 21:19 | Iva/Safira |  Portunus a Znamení Vyhnanství
Šedesátá pátá část tu je:

U Safiry a Noregona:
Safira s Noregonem letěli mezitím do lidského světa. Letěli nad mořem a Noregon chtěl pokaždé otočit a vrátit se, ale Safira mu v tom bránila a držela s ním směr. Viděli z dálky les u příkopu. Pod příkopem dělalo moře vlny a naráželo do skály. Byly ještě k tomu špičaté skále. Z dálky taky ještě shořelý les. Půlka byla celá černá. Safiry vzpomínky se zase začali pomalu vracet.
Safira: Přistaň prosim tě před lesem.
Noregone zabručel a letěl střemehlav dolu. Přistal mezi příkopem a lesem. Safira slezla z Noregona a šla do lesa. Noregon šel pomalu za ní. Safira poznávala místa, kde se Rubínem seznámili a kde si celou dobu hrály. Poznala i místo, kde se seznámila s Trnem....všechno. Všechno se jí vracelo. Videla na stromě velký škrábánce. Vzpomněla si na boj mezi Jin, její nevlastní matkou, a Krestorem. Když byla u kraje lesa, tak tam viděla novou vesnici, ale jiný lidi. Nějaký poznala, ale hodně z nich byli nový. Noregon byl radši v lese, protože někdo by ho mohl zahlédnout. Safira radši taky rychle odešla zpátky k Noregonovi. Noregon viděl Safiry myšlenky. Obrazy různých vzpomínek z minulosti. Safira šla zase mezi lesem a příkopem a sedla si pod strom. Noregon se lehnul vedle ní.
Safira: Já vůbec nevím kdo jsem...
Noregon: Ale víš. Vždyť jsi pořád ta stejná.
Safira: Nejsem Noregone. Nevím kdo jsem a na čí straně jsem. Nevím co mě tu sem přivedlo.
Noregon: Kvůli čemu jsme tu vlastně přišli?
Safira přemýšlela a vůbec nevěděla.
Safira: Nevím...už vůbec nevím...
Slunce zapadlo za mořem. Začínal pomalu večer.Safira sundala Noregonovi sedlo a brašny a pověsila je na nejbližší větve. Vzala přikrývku a lehla si k Noregonovi. Noregonovi pořád nebylo tolik dobře z Noriny útoků tím hnědým ohněm ho hodně zesláblo. Nedával to najevo, protože nechtěl tím naštvat nebo otravovat Safiru. Byl rád že si konečně mohl lehnout a odpočívat.
Altaria: Safiro!
Safira se s leknutím probudila v noci. Všude byla tma jako v pytli. Noregon spal jako velký balvan a chrápal. Safira vstala a šla se projít. Nevěděla co jí probudilo, ale asi nějaký hlas.
Altaria: Safiro!
Zase slyšela hlas. Nevěděla čí to byl hlas. Šla za tím hlasem. Když hlas pomalu zesílil, tak se zastavila.
Altaria: Safiro. Proč si utekla? Ostatní tě přeci potřebují.
Safira: Kdo jsi? Kdo to ke mě mluví?
Altaria: Safiro...to jsem já...Alatria...
Safira se zamračila.
Safira: Co tu chceš matko? Jestli si vůbec má matka!
Altaria: Jsem. Jsem tvá matka. Je mi vážně líto, že jsem se nespojila s tebou dřív. Jenže Krestorova kletba trvala strašně dlouho a bránila mě v tom. Vážně za to nemůžu, ani Nora. Za všecko může akorát tvůj otec Krestor.
Safira: Nechci tě tu vůbec poslouchat. Jaký hrozný pravdy si musím ještě dozvídat!! Nora to celou dobu věděla a nic mi neřekla! Jsme přeci kámošky a tohle byla snad nejdůležitější věc na světě! Jeden z mích rodičů je zlý a ty jeden z nich je mrtví!
Altaria: Mrtvá ještě nejsem, asi. Černá díra zpomaluje čas všude kolem. Zatímco co za černou čas pořád běží stejně tak v černé díře je čas hodně pomalí, ale 150 let být v černé díře je děsný. Krestor mě tenkrát hodně zranil a vyhnal mě do černé díry. Jenom Nora se odtamtud včas dostala. Je ale malá naděje že jsem naživu.
Safira: Nech mě být matko! Už kvůli téhle situaci už nevím kdo jsem! Nevím na čí straně jsem!
Altaria: Víš...ty to přeci víš...
Safira: Ne nevím!!!
Safira se otočila a šla pryč. Najednou se před ní objevil Lancius. Safira se lekle a zastavila se.
Lancius: Safiro prosím nevzdávej to. Nesmíš se zapomenout! Máš přeci misi a musíš jí dokončit.
Safira odvrátila pohled od Lanciuse.
Safira: Nemá to cenu. Krestor a Portunus vyhráli...nehodlám svého vlastního otce zabít...
Lancius: Temná strana se dá vždycky odebrat.
Safira: Jenže já nevím jak! Jestli si byste vy dva našli nějakou cestu, abych svého otce nezabila, tak bych to chtěla teď slyšet!!!
Lancius s Altariou oba mlčeli.
Safira: Věděla jsem to! Nic vás nenapadá!
Safira obešla Lanciuse a šla pryč. Šla lesem se projít, aby si vyčistila hlavu. Potom na její záda začal foukat silný vítr a slyšela podivný hlasy.
Hlasy: Nezapomeň sama sebe Safiro...
Hlasy: Když zapomeneš kdo jsi, tak se nikdy nevrátíš zpět...
Hlasy: Musíš svůj úkol dokončit.
Safira se zastavila a kolem ní se začala tvořit mlha.
Safira: Kdo jste? Odkud mě znáte?
Hlasy: Záléží na tom kdo jsme? Nám už to může být jedno. Jenže ty se nesmíš zapomenout! Nesmíš! Prostě nesmíš! Známe tě už celý život. Duchové vědí vše co se kolem děje...i nejtemnější časy...
Nakonec viděla všude kolem sebe duchy a obrazy svých přátel. Nakonec si všecko uvědomila.
Safira: Třeba...mi vy můžete pomoct...jak mám asi někoho porazit, aniž bych mu vzala život? Všichni ode mě očekávájí, že to udělám, ale nechci to udělat.
Duchové: Od dávných času, jak začali existovat tvorové, který si lidi per vymýšleli, tak si na začátku mysleli, že jejich hlavy nebo oči si dělaly velký žert. Doopravdy si je nevymýšleli. Existovali, a existují, doopravdy, my se jim jenom neukazujeme, protože by pak nás využili, jako dnešní zvířata. Psi využívají na lov, koně využívají na tahání vozu a další věci. My jsme dávno neměli svoje vlastní elementy a neukázali jsme kdo je nejlepší. Měli jsme jinou cestu jak odebrat temný či dobré strany.
Safira: Jaký?
Duchové se proměnili do jakobý velké packy a pomalu se blížila Safira.
Duchové: My jsme krotili energie v té dávné době v sobě, než začali existovat elementy, oheň voda a další, u nás hluboko uvnitř.
Packa se Safiry dotkla a mezi ně svítilo podivné světlo.
Duchové: Počkej na něj tam...on příjde...
Duchové zmizeli. Začalo pomalu vycházet slunce a Safira zničehonic se proměnila do dračice, aniž by to chtěla. Vítr začal silně foukat do jejich křídel až se vznesla od samo k nebi. Vznášela se vysoko nad lesem. Viděla příkop a pak zahlédla podivnou zář u špičatých skal. Ona letěla dolu a přistala. Když se podívala dolu, viděla tam meč.
U Rubína, Brillianta, Eldeste a Angel:
Rubínův meč začal podivně jemně svítit. Brilliant se cítil nespokojený a chtěl vzít radši nohy na ramena a odletět pryč. Rubín s ním ale stále držel směr. Angel a Eldest letěli za nima. Cítili se taky divně, ale chtěli za svými jezdci.
Angel: Co se to děje?
Brilliant: Nevím...cítím všude jenom temnotu a blížíme se k ní...chci nejradši jít pryč.
Rubín: Brilliante přestaň být srab! Musíme jít za Norou a ostatním!
Brilliant: No jo...ale jedna otázka mi pořád vrtá hlavou...
Eldest: Bože, jaká zas?
Brilliant: Proč to Rubína nechytlo??? Rubín byl jediný, kdo se neproměnil do temné podoby...tedy do temného hřícha.
Rubín si plácl do čela.
Rubín: Brilliante! Nikdy jsem na temné straně nebyl a nikdy taky asi nebudu! Byl jsem celý život sám...není divu.
Angel: Prostě letíme ...
Rubín zavrtěl hlavou a pak zahlédl zámek. Shahazar.
Rubín: Támhle je.
Eldest: Temní hříšníci proudí do portálu ... je jich strašně moc ... kdo ví na jakou stranu se postaví ...
Angel: A támhle je Norerian!
Eldest: Fuj! Ta podoba ji nesluší!
Angel: Eldeste, chováš se jak zabouchlej!
Eldest: Je to pravda! Avenně taky nesluší a Gastonovi taky ne!
Rubín: To neříkám rád, ale s váma musím souhlasit...
Brilliant: Co budem asi dělat??? Co když nás napadnout??? A zatím nás ještě nezahlédli.
Angel: Mají jiné starosti ... myslím, že s nimi budeme mít tu čest se setkat v bitvě .. musíme za Norou ...
Brilliant: Tak nás veď...Noru jsem zatím neviděl...všechny vypadají stejně.
Rubín: Vždyť je vedle portálu ty slepouši!
Eldest: Netváří se zrovna nadšeně... je to dobrý nápad za ní chodit?
Angel: Jo! jedině ona nám může pomoci najít Avennu a jiné.
Nora je zpozorovala šla k nim blíž. Brilliant přistal, ale držel se radši od Nory dál. Nora měla temné skleněné oči, takže nevěděli, jak se cítí, ale mračila se. Když byla Norerian u nich, zastavila se.
Nora: Co tu všichni 4 děláte?
Rubín: Co tohle má znamenat Noro?
Nora: Do toho vám nic není, měli byste se připravovat na bitvu.
Nora zavrčela.
Nora: Své jezdce tu nehledejte. Připravují se na svojí po mnoha letech velkou bitvu.
Brilliant zavrčel.
Brilliant: Chceme ale jít s váma. Ostatní asi do války nepůjdou bez Safiry pomoci.
Rubín: Mě by taky asi zajímalo kam šli...bez nich...koně, draci a fénixové do války nepůjdou.
Nora zavrčela ještě víc.
Nora: Hleďte si svýho! Vraťte se zpátky a trénujte boj. Jednou se k vám jezdci vrátí. Ale teď ne! Zmizte odsud! Je to tu nebezpečné! více pro vás nemohu udělat krom bílých krystalů který máte každý ve své brašně na brnění. A zelený na posílení síly.
Brilliant si frknul.
Brilliant: Jestli budete na zlé straně. Víte co vás čeká.
Nora zavrčela.
Nora: Víš, co čeká tebe. Můžu vás tu zabít, ale neudělám to. A teď zmizte!
Brilliant byl naštvaný a silně si frknul, až vyšly menší plamínky. On se otočil, roztáhnul křídla a odletěl. Eldest s Angel za ním. Angel se na chvíli otočila.
Angel: Vůbec tě nepoznávám, Norerian.
Nora(v myšlenkách): Já vím, Angel já vím ...
Nora nahlas zavrčela. Angel se smutně odvrátila a letěla pryč taky.
U Safiry a Noregona:

Noregon se probudil z toho větru a šel vedle Safiry, která byla ještě pořád dračice. Koukal s ní stejným směrem dolů.
Noregon: Co tam vidíš?
Safira: Je tam ten meč...jenom já ho můžu vidět a nikdo jiný. Vlastně i Krestor by ho mohl najít, ale on ani neví jaká moc v tomhle meči je. Cítím jeho silnou energii až sem a slyším jak mě volá, abych šla za ním a dotkla se ho.
Noregon: Cítím tu energii jako ty, ale nic tam nevidím. Jenom tam vidím kostru draka.
Safira: To je asi Jin kostra...moje nevlastní matka...se divím, že tu kostru zatím nikdo nenašel.
Noregon: Tak taky by nikoho nenapadlo jít tam dolů a navíc...lidi špatně vidí...teda...mají horší zrak, než draci nebo jiná zvířata a proto tu kostru asi nikdy nezahlédli. Taky kvůli těm vlnám tu kostru vůbec nevidí, jak se pořád odráží voda tady o skály.
Safira: No jo no...takhle je bohužel stvořili...dříve to byli noční zvířata.
Noregon: Cože fakt?
Safira: Myslím jejich předkové...
Noregon: Ou...a mám otázku.
Safira: Jakou?
Noregon: Jak se tam chceš dostat dolů???
Safira: Taky o tom přemýšlím celou dobu...Musím si spíš svoje síly šetřit na další válku...
Noregon: Ty tam chceš jako jít???
Safira: Nevím...a mám vůbec na výběr? Ne. Všichni ode mě očekávájí, že mám svého vlastního otce zabít. Jenže moje matka to nechce, ani Nora by to možná nechtěla a možná ani ne Lancius by to chtěl, abych zabila člen ze své vlastní rodiny.
Noregon: Tak jak to chceš udělat??? Jak chceš Krestora zastavit, aniž by si ho musela zabít??? Poradili ti Altaria s Lanciusem vůbec?
Safira: Ne...a taky jsem to tušila, protože sama jsem se jich zeptala a ani jeden z nich to nevěděl. Pak se objevili předemnou duchové...
Noregon: Co po tobě chtěli?
Safira: Já jsem se jich sama zeptala jak asi někoho zastavit, aniž bych ho musela zabít...cítila jsem velkou moudrost v nich a byly snad starý jako samá země...nebo od té doby co začali existovat draci, jednorožce a další tvorové.
Noregon: Počkat! Ono se dá někoho zastavit, aniž by si ho musela zabít??? Jak!
Safira: Ano dá...a to krotit energii vevnitř v duši.
Noregon: Cože?! Ne tohle!
Safira: Ty to znáš???
Noregon: Ano. Moc o tom teda nevím...jedině že se postavili proti sobě dva protivníky...Buď první nebo druhý na něho zaútočí a nějakým kouzlem ho drží, aby se nehnul...potom se položili na čelo packy nebo ruce nebo kopyta. Dál jinak nevím co se stane...grr! Mám ale díry v hlavě!
Safira: Tahle technika je už strašně dlouho stará...od té doby co začali existovat Elementy, tak tahle technika se už používala hodně zřídka a málokdo už jí uměl. Navíc je hodně nebezpečná. Když jeden chce krotit sílu v druhém, tak jeho vlastní duch nesmí být zranitelný, jinak útočník na jeho ducha zaútočí a bude sám zničen.
Noregon: Jo přesně takhle to je...teď jsem si vzpomněl...jenže ten protivník musí být slabí, aby se jeho duch mohl krotit.
Safira: To ano...ale je asi padesáti procentní šance, aby to tvor mohl dokázat. Když ale byl někdo v tom velký mistr, tak ho mohl snadno zničit a bylo to jedno jak byl protivník silný, ale taky záleží na ducha protivníka jak je silný.
Noregon: A to chceš udělat s Krestorem??? Odebrat mu všechny síly? I ty dobrý?
Safira: No...spíš bych chtěla tu jeho temnou stranu dát pryč...matka mi řekla že má dobrou venvitř v srdci, ale moc tomu nevěřím. Pochybuji o tom.
Noregon: To já taky...když je zlým tak zůstane zlým, ale prej ten meč má Krestora zničit.
Safira: Tomu neveřím. Spíš jenom jeho temnou stranu dát pryč, ale meč je určitě z poslední vraždy od Krestora hodně zesláblí. Moje nevlastní matka Jin ho asi zastrčila moc hluboko a tím zasáhla srdce Krestora a takhle ho zabila.
Noregon: Rubín tě taky vyvobodil z tý temné strany, aniž by tě musel zabít a to se svým mečem.
Safira: Proto jsem si to uvědomila...když to dokázal...tak to musím taky dokázat, ale nejdřív mu musím jeho temné schopnosti dát pryč než to udělám, takhle hodně zeslábne a mečem mu dám ten zbytek...ale doufám že ho nezabiju...a ani nevím jestli tam půjdu...teď jsem sama zesláblá a potřebuju se nachvíli otavit a to tady.
Noregon: Taky si myslím...přeci nepůjdeme znova do války...a navíc všichni jsou zesláblí a potřebují na pár dní oddech a připravit se.


POKRACOVANI PRISTE!!!
ZAKAZ KOPIROVANI TEXT,OBRAZKU A JMEN!!!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama