Dvacátá čtvrtá část tu je:
Noregon:Máš to tu pěkně...a máš hezký výhled na jezero.
Safira:Nejradši bych byla teď u ostatních...
Noregon:Já taky a máš ještě k tomu hezký šaty na spaní.
Safira:Ty si je snad viděl???
Noregon:Tam je taky okno v druhým pokoji,jestli sis toho nevšimla a už mi prosim tě sundej to sedlo!
Safira:Už ti ho sundám.
Safira si odložila brašnu a šla ven k Noregonovi,kde sundala jeho sedlo.Sedlo pak odnesla do levého pokoje.Kde ho odložila a trochu vyčistila.Noregon šel mezitím lovit jeleni.Safira šla zpátky do ložnice,kde si sedla a začala pomalu jíst.Neměla skoro na jídlo chuť,ale říkala si,že jíst musí ať chce nebo ne.Noregon se po chvíli vrátil s dvěma jeleny v tlamě a v packách.Jednoho si odložil a začal jíst toho prvního,co měl v tlamě.Hltal jedno sousto za druhým.Safira mezitím dojedla a sledovala Noregona,jak hltá jelena.
Safira:Ještě ti bude špatně!
Noregon:Víš jaký mám hlad!Jako vlk!Dva dni nic nejíst...děs!
Safira:Taky jsem dva dni nic nejedla a stěžuju se já?Ne!Jdu se vykoupat v jezeře.
Noregon:Tak si to užij.
Safira prohledala skříň a našla v něm župán.Vyhodila ze sebe všecko.Zbraně si odložila do skříně.Vzala si na sebe ten župan,který měl barvu světle modrou,a šla ven k jezeru.Noregon se už pouštěl do druhého jelena.Safira se před jezerem zastavila,klekla si a dotkla se ho.Cítila v něm něco zvláštního.Cítila v něm spoustu energie a necítila v jezeře skoro žádný náznak živočicha.Jenom dvě ryby objevila v jezeře,který plavali kolem sebe a to kruhem.Nemohla poznat barvy.Župan si ze sebe dala pryč a do jezera vstoupla.Ona si ponořila,až jí byla jenom vidět půlka hlavy.Měla při tom zavřený oči.
Noregon:Jaká je voda?
Safira:No...je akorát...což je divný..není ani studená ani horká.Jaký byl jelen?
Noregon zrovna dojedl poslední sousto jelena.
Noregon:Tady jsou hodně šťavnatý...šťavnatější než jiný jelení,který jsem lovil.Teď budu mít aspoň na několik dní pokoj...kosti se tráví velice dlouho.
Safira:Brr!Nechtěla bych jíst kosti...
Noregon:Taky já zase nechci to maso rozebírat.Já se se svou kořistí nehraju a prostě sežeru všechno.Draci žerou i kosti...ty od ryb jsou teda mnohem lehčí a rychleji se tráví,než od ostatních zvířat.
Noregon si začal olizovat packy od krve jelena.
Safira:V tom jezeře cítím něco zvláštního...není tu žádný život...jen tak na místěch jsou někde řasy...ale jinak...tu cítím jenom dvě ryby...pro mě to ale nejsou obyčejný ryby...
Noregon:Teď když to říkáš...Jak jsem se na jezero podíval...měl jsem taky ten podivný pocit...myslel jsem,že je to jenom vymýsl.Jenže já si to nevymyslel.
Safira:Já ti věřím Noregone.Ten stejný pocit jsem měla,když jsem byla ještě ve vajíčku...A taky ten stejný pocit,když jsem se zase dotkla tý krabičky!Třeba ta krabička je od nich...
Noregon:Safiro.Já jsem na tý krabičce jasně cítil dračí pach!Nebo...to třeba byli draci...
Safira:Netuším...Mám takový pocit že byli...ach!Jsem zmatená a nejsem si tím vůbec jistá!
Safira si vzala župan,vylezla a rychle si ho na sebe vzala.Usušila si vlasy kouzlem.Trochu jí to osláblo,protože byla hodně unavená.Lancius šel zrovna kolem a nešel sám.Na něj byl jeden bílý orel,ale obličej a zobák měl po sokolovi.Byl to kříženec sokola a orla.Zobák měl žlutočerný,oči měl zlatý a nohy měl taky žlutý.
Noregon:Safiro.
Safira:Co je?
Noregon:Lancius ještě sem jde a nejde sám.
Safira se otočila a viděla Lanciuse s ptákem na zádech.Zastavil se před nima.
Lancius:Omouvám se,že ještě ruším.Safiro.Někoho jsem ti tady přivedl.Nevím jestli na ní vzpomeneš.
Pták se díval radostným obličejem na Safiru.Safira nejdřív musela přemýšlet,aby si vzpomněla.Pak jí to došlo.Byla to Dranzera.
Safira:Dranzero!Co ty tady?
Dranzera vzlétla.Safira natáhla pravou ruku a Dranzera na ní přistala.
Safira:Jsi teda vyrostla!Naposledy jsi byla menší než orel...ale teď...
Dranzera:Máme si toho až moc povědět,Ivo.Tedy Safiro.
Safira:Říkej si mi jak chceš,Dranzero.Jsem moc ráda,že tě zase vidím.
Dranzera:Nápodobně.Taky tebe vítám Noregone.
Noregon:Těší mě Dranzero.Takhle se jmenuješ od malička?
Dranzera:Právě že ne.Takhle mě pojmenovala Safira.Navíc mě zachránila.Jsem ji teď dlužná.
Safira:Nejsi mi nic dlužná...ráda jsem ti pomohla.
Dranzera:Ale jsem...
Noregon:Dranzero...jak tě Safira zachránila?
Dranzera:Zasteřlili mě myslivce...idioti jedny!Trefili mi křídlo a spadla jsem ještě k tomu do jezera.Ptáci neumějí plavat a topila jsem se.Pak jsem už byla pod vodou...
Safira:Já jsem si Dranzery ihned všimla a skočila jsem do jezera.Vytáhla jsem ji,položila na záda a začala pomalu mačkat na hruď,aby dýchala.Pak na mě vprskla vodu a hluboce oddechovala.Vzala jsem ji domů.Rodiče mi to samozřejmě nedovili a tak jsem jí schovala ve svém pokoji.Vytáhla jsem z jejího křídla tu kulku a křídlo zavázala,aby s nim nehla.
Dranzera:Starala se o mě fakt dobře.Vždycky mi přinesla zbytek masa.MMM!To byly lahůdky!Po dvou měsících jsem už pak musela odletět a dala mi jméno Dranzera.Navíc...jsem viděla jak tvoje vesnice hořela...
Safira:Ty si to viděla???
Dranzera:Jo...
Safira:Tak si asi viděla co se s mími lidskými rodiči stalo...
Dranzera:Viděla.Zachránili se ještě včas.
Safira:Cože???Zachránili??
Dranzera přikývla.
Lancius:Tak vás teda nechám osamotě.Máte si toho hodně co povědět.
Lancius odešel od ostatních.Dranzera vzlétla a přistala u okna.Safira šla do chaty a sedla si na postel.Noregon si lehl a měl hlavu za Dranzerou.
Safira:Tak mi všecko řekni co si viděla!
Dranzera:Nech mě přemýšlet...Ah!Už vím!Ten požár musel někdo udělat.Jeden člověk v chatě.Asi nechal svíčku rozsvícenou a chata začala hořet.Oheň se rychle šířil a když to ostatní vesničané poznali,tak vzali nejdůležitější věci a ihned utekli.Les po té taky začal hořet a viděla jsem tebe a Rubína.Skočila si ze skály a Rubín mezitím utekl na svým koni.Já jsem pronásledovala vesničané.Asi týden.Po týdnu dorazili do městečka,kde se usadili a dělali se o tebe a Rubína velké starosti...Oni říkali,že udělali moc věcí špatně a že kvůli nim jste umřeli.
Safira:Co se stalo potom?
Dranzera:Posledních pár let jsem vyrostla.Já jsem na tebe naději nevzdala a hledala jsem tě všude,ale nemohla jsem tě vůbec najít.Nikdy jsem si neuvědomila,že jsou i jiné světy a tak jsem letěla do Server,Severu.Pak jsem letěla přes velké moře...potom přišla bouřka a jedna velká vlna mě strhla do moře.Myslela jsem že jsem mrtvá,ale jedna obrovská želva mě zachránila a tak jsem dorazila ke Kronikáři.Ne k Lanciusovi,ale k tomu starýmu Kronikáři.Začala jsem mu hledat informace a pomáhat.Při tom jsem hledala tebe.Bez naděje...když ale přišel Lancius,tak mi řekl že si na živu.Ten starý Kronikář mi ani tečku neřekl,že si na živu!
Safira:To je divný,že ti nic neřekl...
Dranzera:Ten mi stejně od začátku připadal divný...Když jsem zjistila od Lanciuse,že jseš na živu,tak jsem chtěla ihned za tebou letět.Jenže Lancius mi řekl,že brzy tu sem dorazíš a tak jsem napjatá dalších pár čekala a to čekání se vyplatilo.Teď budu pomáhat tebe.Lancius mě naštěstí propustil.Už budu patřit tebe a Noregonovi.
Safira:To je skvělí Dranzero!Jsem ráda,že budeš v našem týmu!
Dranzera:Taky jsem ráda.
Noregon:Bude mi potěšením s tebou pracovat a chránit Safiru.
Dranzera:Potěšením je i na mé straně,Noregone.
Noregon:Co teď budem dělat?
Safira:Já si jdu oblíknout noční šaty a jdu asi spát...jsem hrozně unavená.Dva dni jsem nespala.
Noregon si pořádně zívnul.
Noregon:Já taky...
Dranzera:Vy chudáci...Dva dni jste nespali???Tak to jděte šupem spát!Slunce už dávno spí!
Safira se zasmála.
Safira:Jo...už se těším až zalehnu... a konečně mě nebude Gregon číhat v mích snu.
Dranzera:O tom jsem slyšela.Škoda že už je duch!Jinak bych mu vyklovla oči!Jako jsem to udělala tomu myslivcovi co mě zastřelil!
Safira:Ty si mu vyklovla oči???
Dranzera:To byla moje první a poslední pomsta!
Safira:To doufám.
Safira vstala z postele a šla do vedlejšího pokoje,kde se převlíka do nočních šatů.Když byla hotová,tak zalezla do postele a položila hlavu na měkký polštář.
Dranzera:Nebudu daleko.Hnízdo mám hned tady na stromě.Dobrou noc vy dva.
Dranzera vzlétla a letěla mezi koruny stromu,kde měla velké hnízdo.Byla sama metr velká,takže hnízdo bylo dva metry široky.Dranzera tam přistala,kde nejdřív stála a pak si lehla.Noregon položil hlavu do trávy a zůstal pod Safiry oknem ležet.
Noregon:Dobrou noc.
Safira:Dobrou.
Hvězdy jenom nad nima svítili a měsičný světlo nechalo jezero zářit.Obraz měsíce bylo vidět v jezeře a ty dvě ryby kolem obrazu plavali.Jedna byla černá a měla bílou skvrnu na čele.Druhá byla bílá a měla černou skvrnu na čele.
V noci spala Safira neklidně.Gregon se jí tentokrát nedostal do mysli,ale ve snech se v její hlavě honily ty nejhorší vzpomínky.Pro ní byla nejhroší vzpomínka,když se proměnila do temného draka.Pořád viděla ty obrazy jak Swartmunu škrábla a jak na Noru zaútočila.Zdálo se i jí,že stojí přímo před její temnou podobou.Její temná podoba otevřela tlamu a vypustila velký černý plamen na ní.
Safira otevřela oči a sedla si.Noregon na ní koukal a hlavu měl u okna.
Noregon:Děje se něco?
Safira:Co by se dělo?Nejradši bych na to všecko zapomněla!
Noregon:Na co?
Safira:Na všechno!Na Gregona,Portunuse...všechno!
Noregon:Takže i na mě?
Safira:Ne...tak jsem to nemyslela...jsem jenom zmatená...v mích snech mě tentokrát honí moje nejhorší vzpomínky...Vůbec se mi to nechce dostat z hlavy!Snažím se na to zapomenou,ale nejde to!
Noregon:Ty si s tím pořád lámeš hlavu,Safiro.Není divu,že se ti pak ty vzpomínky objevují ve snech.Je to zbytečný se s tím zabývat.Co se stalo to se stalo...Nech to být.
Safira:Bohužel...když si narvu jednu věc,nebo více věcí,do hlavy,tak na to nedovedu zapomenout.
Noregon:Hrm...Zkus spát.Já ti ty vzpomínky vyženu ať můžeš v klidu spát.Zítra musíš být připravená...nevíme co nás čeká.
Safira:Spíš co mě čeká...
Noregon:Lancius si mě sem taky nepozval zbytečně.Mám pocit...že nás asi brzy čeká snad nejhorší zkouška...
Safira si lehla a po chvilce zase usnula.Noregon položil hlavu zpátky do trávy a usnul.Noregon pronikl do Safiry myšlenke a vyhnal všechny zlý vzpomínky.V jejich snech teď nebylo nic,co by jí obtěžovalo,nebo probudilo.
Obrázek Dranzery:

POKRACOVANI PRISTE!!!
ZAKAZ KOPIROVANI TEXTU,OBRAZKU A JMEN!!!








